Vydejte se s námi na sever Ruska. Magický kraj, kde se zastavil čas, země jezer, řek a hlubokých lesů plných medvědů a osamělých osad se vám rychle dostane pod kůži.
Vždycky jsem se sem chtěla podívat. A tak jsem před pár lety sbalila stan a spacák a vyrazila s partou podobně „postižených“ šílenců objevit kouzlo ruské divočiny. Už překročením ruské hranice si posunete hodinky nejen o dvě hodiny, ale také o pěkných pár let zpátky. Cestovat do Ruska autem nebo autobusem je zážitek určený jen pro silné povahy. Celodenní čekání v několikakilometrové frontě kamionů uprostřed prašné cesty, v nemilosrdných třiceti stupních a bez záchodu jsme přežili ve zdraví, ale následnou celní kontrolu včetně ozbrojeného doprovodu už několik z nás odneslo úpalem a nervovým otřesem z pohledu do hlavně samopalu vojáků. Rentgen v odbavovací hale se marně snažil odhalit veškeré nože, pušky, granáty a výbušniny, které jistojistě schováváme v zavazadlech. Když k velkému zklamání celníků nic nenašel, byli jsme konečně (po 11 hodinách) vpuštěni do země.
KRAJ TISÍCE JEZER
Daleké končiny ruského severu se nachází jen kousek od polárního kruhu, takže slunce tady v létě svítí celou noc. Kromě nedotknuté přírody zde najdete také mnoho unikátních historických a kulturních památek – Solovecké ostrovy, skanzen Kiži, Oněžské jezero nebo nádherný Petrohrad. Cesta nekonečnou tajgou vám vezme dech. Budete projíždět drsnou krajinou plnou močálů a rašelinišť i neuvěřitelně zelených lesů, smočit se můžete v některém z křišťálově průzračných potoků a říček. Při jedné „čurací“ pauze jsem doslova zakopla o obrovského křemenáče, a to nemluvím o modrající se planině plné borůvek o velikosti malých třešní… Vesnická architektura vám připomene Mrazíka – domy jsou dřevěné, některé krásně barevně natřené, a s opečovávanými zahrádkami. Uprostřed vesnice zpravidla stojí poloprázdný „magazin“ s potravinami a téměř ke každé chalupě patří „baňa“ neboli ruská sauna. Ještě jsem nepotkala srdečnější lidi, než byli vesničané z osamělých osad. Za české pivo jsme mohli okoštovat čerstvé slanečky, uzené ryby i domácí pálenku.
KIŽI A ONĚŽSKÉ JEZERO
V Karélii se nachází druhé největší jezero Evropy – Oněžské. Strávili jsme noc na jeho břehu a místní komáři (mimochodem velikosti malých včel) se rozhodli uspořádat proti nám masivní invazi. A české repelenty jim zřejmě obzvláště chutnaly, takže nás zachránily jen narychlo koupené moskytiéry. I tak se boláky po jejich štípancích hojily ještě po návratu domů. V Rusku je totiž velké opravdu všechno, včetně hmyzu. Rychlolodí, takzvanou raketou, se během hodiny dostanete po hladině jezera z města Petrozavodsk na ostrov Kiži s unikátními dřevěnými chrámy a skanzenem. Komplex je od roku 1990 zařazený na seznam kulturních památek UNESCO. Chrám Proměnění Páně, vysoký 37 metrů, budí údiv komplikovaností svých 22 kupolí. Údajně ho v 17. století postavil mnich Nestor jen s pomocí sekery a bez jediného hřebíku.
SOLOVECKÉ OSTROVY
Ještě nikdy jsem nenavštívila mystičtější a tajemnější místo, než je toto souostroví uprostřed studených vod Bílého moře. Jde o jedno z nejdůležitějších míst ruského pravoslaví. Rozsáhlý klášterní komplex byl v době carského Ruska po mnoho let vězením, v sovětské éře byl pak využívaný jako jeden z táborů Gulagu. Četla jste slavný román Alexandra Solženicyna „Souostroví Gulag“? Pak určitě víte, že jeho děj je umístěný právě do těchto odlehlých míst. Nejlepší je půjčit si kolo a projet se zdejší nádhernou přírodou. Nebo si můžete pronajmout loďku a podívat se na nedaleký Velký Zaječí ostrov. Kromě pravoslavného Soloveckého kláštera tady najdete desítky kostelíků, kapliček a pousteven. Ostrovy jsou plné ledovcových jezer, rašelinišť, rozkvetlých luk, ale i děsivých pozůstatků pracovních táborů, které potkáte při svých toulkách jako memento připomínající krutý osud mnoha nevinných lidí. Na mnoha místech jsou masové hroby a na Velkém Soloveckém ostrově najdete jediný pomník obětem komunistického teroru. Na břehu Bílého moře si nejde nevšimnout tajemných kamenných labyrintů. Kruhové útvary s cestičkami, kterými můžete labyrintem projít, jsou skutečně magické a jejich stáří se odhaduje na asi 5000 let. Jedna z legend říká, že když projdete labyrintem do jeho středu a jinou cestou zase ven, tak se tím duševně očistíte. Vyzkoušela jsem a cítila se hodně zvláštně.
PETROHRAD
Perla na řece Něvě bývala hlavním městem Ruské říše a dodnes je největším centrem kultury a umění. Projít se po ulicích, kudy chodívali Puškin nebo Dostojevskij, je nezapomenutelný zážitek… Město padacích mostů, světové literatury, baletu a vynikajícího jídla, tak bych popsala „Pitěr“, jak mu říkají místní. Pokud se sem dostanete, rozhodně ochutnejte pravý boršč, pirožky se zelím, bramborami nebo masem, bliny s kaviárem a místní pivo Baltika. Za zmínku stojí také vynikající smetanová zmrzlina v oplatce, takovou prostě nikde jinde nekoupíte. Atrakcí je tu více než dost. Nechvalně proslulý křižník Aurora s námořním muzeem, architektonický skvost Zimní palác, Petropavlovská pevnost nebo palác Admirality… to všechno prostě musíte vidět na vlastní oči! Samostatnou kapitolou je světoznámá galerie Ermitáž, která je se svou sbírkou čítající skoro tři milióny uměleckých děl největší obrazárnou na světě. Petrohrad je zkrátka moderním evropským velkoměstem s pobřežními promenádami, nákupními bulváry plnými obchodů světových značek a nóbl restauracemi. Proslulé jsou letní „bílé noci“, kdy v důsledku nevelké vzdálenosti od polárního kruhu slunce sice zapadne, ale nenastane tma, takže si krásy města můžete užívat i dlouho po půlnoci.
Přidejte odpověď