„To, co teď uslyšíte, je šokující a alarmující. České děti nejvíc pijí alkohol z celé Evropy. Nejvíc v Evropě kouří cigarety a jsou nejnáruživějšími uživateli marihuany. K tomu patří k nejtlustším dětem na světě,“ zlobí se na politiky Michaela Jílková v pořadu České televize.
Jak je možné, že ze všech dětí v Evropě zrovna české děti, školáci, studenti holdují návykovým látkám, které jim vážně poškozují zdraví? Máme se zamyslet, něco udělat jinak my rodiče, prarodiče, školy? Anebo je chyba v zákonech a jejich dodržování?
Pane Schuberte, vy jste tady zástupce těch mladých. Řekněte nám, proč zrovna české děti nejvíc kouří, pijí alkohol užívají marihuanu, přejídají se? To máte tak těžký život nebo je přílišná benevolence?
Adam SCHUBERT, 22 let; léčil se ze závislosti na alkoholu a drogách:
Bohužel nemůžu přímo mluvit o obezitě, protože ta mě nikdy nepotkala, ale co se týká alkoholu a drog, chcete-li to vůbec rozlišovat, tak si myslím, že jsou takové dva základní problémy. První ten problém je o tom, jak je zvlášť alkohol vnímán v České republice jako ve společnosti. Ten druhý, to si myslím, že je na vině částečně školství, jelikož prevence, které jsou dělaný na školách, ať už na výběrových školách nebo na jakýchkoli jiných školách, jsou naprosto nedostatečné a myslím si, že jsou v pozdním věku. To by bylo ty základní dva pilíře, které si myslím, že je velmi důležité opravit.
Pane ministře, můžete na to reagovat?
Marcel CHLÁDEK, ministr školství, mládeže a tělovýchovy /ČSSD/:
Tak mohu. Předně chci podotknout, že jsem ministrem druhý měsíc, ale již řešíme toto téma jako celospolečenské, protože opravdu není možné, abychom měli nejtlustší děti na světě, nejvíce kouří, pravda v kategorii devět až jedenáct jsou až na třetím místě na světě, ale jinak všechny žebříčky ukazují české děti v tom nejhorším světle. Když tady byli kolegové z Finska, tak nás upozornili na jeden fakt, že příliš zatěžujeme děti od útlého věku, že je příliš stresujeme na prvním stupni. Neustále soutěžíme, kdo kolik bude mít jedniček. Vemte si, že se zvedl i počet dětských sebevražd a je to celospolečenské téma. Řada rodičů řeší své problémy před dětmi. Dokonce i domácím násilím. To všechno se odráží i na psychice dětí. Ale samozřejmě já se nezříkám odpovědnosti i za to, že systém školství se nám natolik rozvolnil, že jsme dali tak prostor té volnosti, že dnes na prvním stupni najdete automaty na například se sladkostmi, s kávou. Co má co dělat automat s kafem na prvním stupni? A toto je začátek.
Tak paní prezidentko, kdybyste mohla zareagovat na to, že přeci jenom ta prevence v těch školách je tedy podle pana Schuberta nedostatečná.
Hana STÝBLOVÁ, prezidentka Asociace ředitelů základních škol ČR:
Takhle, dala bych mu určitě zapravdu v tom, že možná on má představu, že začíná pozdě. To je pohled mladého člověka, který si nepamatuje, že ho to nepotkalo. Ale myslím, že prevence nebo školy se určitě snaží už od mateřských škol, že si dobře uvědomujeme to, že zdravý životní styl není to, že dneska někdo řekne a dnes žijeme zdravě. Že to je přístup k životu, že to je prostředí, které ovlivňuje dítě od samého počátku.
A na školách? Myslíte, že je to v pořádku?
Hana STÝBLOVÁ,
Takhle, nikdy není úplně všechno černobílý, takže ani školy nejsou úplně dokonalý. Máme co napravovat a myslím si, že v tomhletom směru školy udělaly docela velký kus cesty. Mají ji už za sebou a udělaly velký kus práce. A já třeba naopak bych viděla velký nedostatky v rodině. V tomhle, když budeme se bavit o této oblasti. To je možná z mého pohledu.
A v čem?
Hana STÝBLOVÁ,
To znamená, když jsem se bavila s řediteli středních škol, tak pijí většinou nejčastěji ti žáci, kteří to vidí doma. Je velká volnost. To, co říkal pan ministr, nejenom na prvním stupni, ale že je volnost v rodinách a škola se stává stresorem, protože do mateřský školky všechno dítěti povolí a přijde zápis do první třídy a počkej, oni tě v tý škole spraví. A potom je škola v podstatě strašákem.
Marcel CHLÁDEK,
Já si myslím, že i v těch mateřských školkách je celá řada pozitivních příkladů. Já bych neřekl, že ta práce je velmi složitá a těžká v tom předškolním vzdělávání a tady bych se chtěl zastat právě učitelek a ředitelek, učitelů a ředitelů, jsou-li tam tací, v předškolním vzdělávání. Ale je to o pozitivním příkladu. Já uvedu konkrétní příklad. Včera nebo převčírem, poslední událost. Pokud nafouká učitelka v mateřské škole tři promile, tak chápu, že měla možná těžký den, ale není možné, aby takto dávala příklad dětem. Takže začíná to u učitelů, začíná to u rodičů. Naprosto s tím souhlasím. Dne jsem slyšel i poznámku, když matka kouří a veze miminko, tak to taky asi nedává dobrý příklad. No a pokud má ministr mluvit o zdravém životním stylu a je to Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, no tak nemůže být tlustý a chodit s odpuštěním s vyvaleným pupkem a vykládat, že děti mají být hubené.
Jiří X. DOLEŽAL, novinář; vystudovaný psycholog:
Mně v podstatě nezbývá než navázat na předřečníky. Tady nejvíce žerou, pijí a fetují děti proto, že tady nejvíce žerou, pijí, kouří a fetují dospělí. Ti mladí jsou jenom odrazem nás. A vzhledem k tomu, že tradičně je Česká republika už od dob svatýho Vojtěcha místem, kde se v Evropě nejvíce páchají neřesti, tak se nemůžeme divit, že naši mladí se chovají stejně, jako se chováme my.
Tak dostupnost alkoholu a cigaret pro děti asi opravdu není problém. Přestože ten zákon, který je takzvanej protikuřáckej, tak v podstatě nastavuje dneska i jako poměrně dobré zásady , vlastně chrání děti a omezuje dostupnost těchto dvou výrobků tak, že vlastně ten, kdo dítěti nebo tomu nedospělému pod osmnáct let podá buď cigarety anebo alkohol, tak může být vystaven pokutě až 50 až 500 tisíc korun.
No já takového neznám, protože Ministerstvo zdravotnictví nastavuje pravidla hry, ale není ten, kdo vymáhá ty pokuty. A bohužel my víme, že vymáhání pokut v této věci je, poměrně činí problém, nicméně si myslím, že právě jedno ze základních opatření, které mají vést k tomu snižování kuřáctví mezi dětma, aby se snížilo. Tady mám takovou tu tabulku, teda grafy a vývoj od roku 94, tak v podstatě i toho alkoholu, tak jedno z těch základních opatření, který přijímají jiné a rozvinutější státy, jako je třeba Austrálie a další, tak v podstatě je právě omezování té dostupnosti. A v novele zákona, kterou Ministerstvo zdravotnictví připravuje, tak se chystají další. Vlastně je to jedna z priorit té novely, omezit dostupnost těchto výrobků pro děti.
Maličký komentář. Ono to omezení dostupnosti alkoholu pro děti není reálně možné v zemi, kde první, kdo podá dítěti alkohol, je v 90% jeho rodič.
Já kdybych se ještě nadechla, pardon, já vám skočím do řeči, tak ano, je to tak. Protože právě z těch studií, z které asi cituje i pan ministr, budu citovat já, jako je studie Mladí lidé a zdraví zvaná HBSC, Světová zdravotnická organizace. Tam vyplývá, že děti začínají vlastně kouřit někdy pod věkem třináct let. Většinou kolem desátého roku. A první alkohol dostanou v rodině.CHLÁDEK,
Jestli mohu, já si nemyslím, že to je jenom problém rodičů, ale to je problém byznysu. Podívejte se na diskotéky, kdy prostě nalévají mladistvým. Běžte do restaurace, kdy jim nalijí a nedodržuje se ta základní legislativa. Tady když bude opakovaný případ, tak dostane až rok natvrdo. Takže pojďme to postihovat, pojďme využít tuto legislativu a poté samozřejmě se toto nestane. Nalije jednou, podruhé, dostane rok natvrdo, zavřete mu živnost.A to tak bude, pane ministře?CHLÁDEK,
Takto to musí být. Takto je to již nastaveno.No ale tak to nefunguje.CHLÁDEK,
No, policie musí chodit do těchto zařízení. Oni nám tam jdou jednou, dají jim fouknout, pak to jde do nějakého přestupkového řízení, trvá to strašně dlouho. To znamená, já říkám, jedna z cest je v tomto opravdu přitvrdit. To samé je u té obezity.No ale jestli se přitvrdí.CHLÁDEK,
No musí se přitvrdit. Já osobně jsem zastáncem dodržování této platné legislativy a tvrdé postihy.Ale on ji skutečně téměř nikdo nedodržuje.
CHLÁDEK
Musí ji dodržovat.
V 98%, pane ministře, když půjde dítě do restaurace, do baru, do hospody, tak mu nalijí. Nalévá se na maturitních plesech. Jsou případy na maturitních plesech, kdy před zraky pedagogů tam leží opilí, sedí na zemi studenti. Nic se neděje. Číšníci jim dál nalévají.
CHLÁDEK,
Proto právě říkám, tam je nutný postih. To znamená, pokud se to stane, přijde tam policie a podruhé, já nevím, proč třeba policie v tomto případě nekoná. Zpravidla by mělo být, když je to opakovaně, tak se zaměřit na takovéto zařízení a prostě ho zavřít.
Jiří X. DOLEŽAL,
Já bych si dovolil jednu věc. Represe nic neřeší. Jediná cesta, jak zlepšit situaci, je snižování poptávky. Snižování nabídky je nesmysl. Nejsme schopni to zajistit.
CHLÁDEK,
Ale to je ruku v ruce. To znamená prevence na prvním místě od útlého věku, ale zároveň musíme postihovat ty, kteří to v naší zemi nedodržují. Není přece možné, odbočím, že se nám stane případ, kdy někdo bodne šroubovák do krku vychovateli a my mu zakážeme večerníček. Prostě my musíme postupovat tvrději nebo tady v téhleté zemi nebudou moct žít slušní lidé.
Helejte, pane Doležale, já chápu, že si zvyšuje tu hladinu v krvi nebo co jste to říkal, ale já myslím, že už jste se dost najedl, že už to vydržíte, viďte. A ono je to také takové nevýchovné, víte? Když se hovoří. Jestli vás mohu poprosit.
Jiří X. DOLEŽAL,
No, já jsem byl připraven na diskusi o obezitě, víte?
Martin MATOULEK, předseda České společnosti tělovýchovného lékařství; obezitolog:
Já myslím, že když bysme zkorigovali nabídku těch automatů a bufetů v těch školách, kdy když si vzpomenu, tak my jsme kompenzovali stres z toho vyučování o přestávku fotbalem, za který jsme byli persekvovaný a o to častěji jsme ho chtěli hrát. Takže dneska jsou sice děti jakoby persekvovaný za nezdravý potraviny, o to častěji to chtějí jíst jako následek tý represe, jak říkáte. A jakmile se v dětství naučej kompenzovat stres jídlem, tak se to v pozdějším věku velmi těžko odnaučují. A stejně tak pokud se naučí pohyb vnímat jako něco příjemného a spojenou fyzickou námahu s příjemnými prožitky, tak je velká šance, že se k tomu vrátí. A možná, že my dneska víme, že jsme zřejmě zastavili nárůst obézních v dospělý populaci a daří se nám třeba dospělou populaci rozhýbat, protože oni vzpomínají, snaží se napodobovat aktivity z dětství. My se spíš hrozíme toho, že ty děti dneska o přestávkách první, co je stres, vyběhnou k automatům, otevřou chytrej telefon, začnou prostě komunikovat a začnou ten stres vybíjet tímto způsobem. A na co se budou rozpomínat ve stáří? Toho se bojíme jako obezitologové.
Prosím.
Božena HORÁČKOVÁ, učitelka; babička školou povinných dětí:
Já bych prosím chtěla oponovat. Já teda v první řadě bych chtěla poděkovat panu ministrovi, že je jeden z prvních, který se zastává učitelů a za to vám skutečně hluboce děkuju. Po létech zase jsem zažila, že někdo řekl něco kladného v náš prospěch. Já pracuju na škole a chtěla bych říct, že my tam máme automaty nikoliv s takovými potravinami, my tam máme různé mléko a máme tam skutečně čaje pouze a bufet u nás je skutečně velmi kvalitně vybavený. My tam máme obložené housky a tak dále, nebudu to rozebírat, ale děti tam jdou s dvoustovkou, že jo, protože maminky dneska nedělají snídaně, nedělají svačiny, dítě si tam jde koupit, ale podle svého, pytlík brambůrků, což já se rozčiluju každej den prakticky. Anebo párek v rohlíku s tím příšerným kečupem a tu červenou nebo žlutou limonádu. Ale to je těžký.
Martin MATOULEK,
To zas tak kvalitní bufet nebude s párkem v rohlíku, že jo.
Božena HORÁČKOVÁ,
Ale je. Velmi kvalitní. Má tam občas něco. Taky to musí mít. Ale děti i letěj ven, utíkaj, mají o přestávce možnost lítat venku, takže ti děti jdou. Ale děti jsou z domova říkaný, neběhej, ať nejsi zpocenej. A oni nelítaj. Já můžu říct tady příklad z tělocviku, jestli chcete. Ten je velmi čerstvý. Holčička tlustá jak koule, čtvrtá třída. Bude paní učitelka je učit dělat kotrmelec. Kvalifikovaná paní učitelka, výjimka mezi učiteli, kvalifikovaná. Klečí tam, učí děti dělat kotrmelec, tato tlustá holčička, kdepak, tak se nějak svalí a začne řvát, že pomalu celá škola nohama vzhůru, co se to stalo, že ji hrozně bolí krk. Prohlídne ji zdravotník, druhý učitel, třetí učitel, všechno v pořádku. Druhý den dítě není ve škole, maminka odvedla do nemocnice, že má prej zlomený obratel. Ve škole děsný teda stres. Pomalu jsme všichni odcházeli, říkali jsme, to nemáme zapotřebí, maminka ještě z toho udělal šílený dílo a výsledek na týden, pane ministře, holčička osvobozený z tělocviku. Druhý kluk tlustý, osvobozený z tělocviku.
Ne, ale to je skutečně velmi časté.
Martin MATOULEK, předseda České společnosti tělovýchovného lékařství; obezitolog:
Jako musím říct, že to je docela katastrofa. Já když jsem diskutoval s pediatrama, tlak rodičů na osvobozování z tělesné výchovy je veliký. To si všichni uvědomujeme. A i s hrozbama přehlášení se k jinému lékaři, protože je nedostatek dětí, tak všichni bojují o ty děti. Ale problém je ten, že dost často jsou z toho tělocviku i vystresovaný ty děti. Takže když my jsme dělali v rámci průzkumu, který jsme dělali, se ukazuje, že tělesná výchova nemá na kluky žádný negativní ani pozitivní vliv, tak dívky vysloveně odrazuje. Možná, že je dobrý se zaměřit i na tu tělesnou výchovu a její obsah.
Jarmila RÁŽOVÁ, ředitelka odboru ochrany veřejného zdraví Ministerstva zdravotnictví:
Možná aby nebyla tak výkonově zaměřená, ta tělesná výchova a známkovaná. Protože já si totiž myslím, že ty děti právě, které mají nadváhu a obezitu, a je jich tedy opravdu v té dětské populaci dost, tak tím, jak je to zaměřený na ten výkon a bodujou se, známkujou se, tak v podstatě je to odrazuje.
No dobře, ale tady pan ministr chce dokonce přidat třetí hodinu tělesné výchovy. Ale jak vidíte, tak některé děti to stresuje. A naopak od pohybu odrazuje.
CHLÁDEK,
Byť vás mám rád, paní Jílková, teď s vámi nemohu souhlasit.
No ale to tady řekl pan doktor Matoulek.
CHLÁDEK,
Pan doktor reagoval na současný způsob vzdělávání tělesné výchovy na školách. Já naprosto souhlasím s tím, že máme dobré tělocvikáře, ještě lepší, ale někdy i horší. Já jsem zažil příklad, kdy jsem řekl, vážení, to není možné, dneska dítě neudělá ani kotrmelec. A zvedla ruku jedna paní učitelka a ta mi řekla, to je, pane ministře, kotoul. Já říkám, no tak teď asi vím, proč ta tělesná výchova tam není dobrá, protože je zajímá spíše názvosloví, než aby opravdu se to dítě překulilo. Ale já chci zavést třetí hodinu tělesné výchovy jiným způsobem, jinou formou, vztah ke sportu. Propojit se sportovními kluby, kvalifikovaní trenéři, máme špičkové sportovce. Již jsem to s nimi dohodl. Vemte si, máme olympijské vítěze a oni slíbili, že povedou některé hodiny s těmito dětmi.
A kde na ně vezmete peníze?
CHLÁDEK,
Tyto finanční prostředky musíme zcela jednoznačně dát nejenom na tělesnou výchovu, ale na školství obecně. Ať se na mě nikdo nezlobí…
No to je hezké, že je musíte dát, ale kdo vám je dá?
CHLÁDEK,
Dá mi je vláda, protože vláda ví…
Myslíte?
CHLÁDEK,
Musí. Jednoznačně. A já vám řeknu proč. My máme nějaký výkon českého školství. Teď dokonce jsme se zlepšili v PISE ve výsledcích, to nikdo nečekal. My máme průměrně 4,1 hrubého domácího produktu, které dáváme do systému. Průměr v Evropě je 6,1. Tak tady je něco špatně. My chceme na jednu stranu nějaké výkony a nedáváme tam peníze.
SCHUBERT, léčil se ze závislosti na alkoholu a drogách:
Já jestli můžu na vás reagovat. Tak po pravdě si nemyslím, že jedna hodina tělocviku navíc vůbec něco změní. Ať v jakékoli formě tedy. A zadruhé jedna věc, to, co vydá ministerstvo jako vyhlášku jedné hodiny navíc, druhá věc je, jak to přijme škola a ta třetí věc je to, co udělá ten dotyčný učitel. To, co se dostane k žákovi, může být úplně zanedbatelné. Takže si myslím, že peníze vynaložené na to, aby se udělala jedna hodina s nějakými sportovními oddíly, je úplně bezcenná.
jenom necháme, aby hovořili i občané. Prosím.
nejmenovaná osoba:
Dobrý večer. Já bych jenom chtěla potvrdit, že prevence ve školách mně s v současné době líbí. Proti drogám. Moje dítě přišlo, že měli ve škole preventivní program s tím, že tam přišli divadelníci, herci a zahráli jim vlastně příběh o někom, kdo užívá drogy. Na mém dítěti to zanechalo velkou, významnou stopu a myslím si, že…
A kolik je vašemu dítěti?
nejmenovaná osoba:
Teďko je v deváté třídě základní školy. Ale myslím si, že i takováhle divadla by se mohly dělat pro mladší děti. Určitě. Já jsem zastánce toho, že určitě největší vliv má rodina. Já jsem takzvanou protidrogovou prevenci u svého dítěte uplatňovala už asi od čtyř let, kdy jsem si s ní o tom povídala, že kouření je nezdravé, drogy jsou nezdravé a tak dále. Takže opravdu moje dítě k tomuhle vztah nemá. A všechny takzvané huliče ze své třídy ona vlastně odsuzuje. V životě by asi cigaretu do pusy nevzala.
No ale teď je otázka, jak dlouho si myslíte, že je bude odsuzovat. Já vám velmi přeju, ale…
nejmenovaná osoba:
Já myslím, že jí to opravdu vydrží. Opravdu jo. já tomu věřím.Ale je to opravdu v rodině, jestli ti rodiče o tom s těmi dětmi budou opravdu zavčas mluvit, od malinka. A ještě jsem pak…
Já jenom, pane Schuberte, víte, protože on přece jenom dítě může být vychováno nějak z té rodiny, ale teď je další otázka, aby odolalo tomu tlaku té skupiny, té party, ať už školní nebo mimoškolní, do které patří. Protože vlastně dnes mezi dětmi ten, kdo nekouří marihuanu a nepije alkohol, tak je svým způsobem vnímán, že je nějaký divný. Je to tak?
SCHUBERT,
Teď jste mi dala zajímavý podnět. Já děkuju za tady ten podnět o diváka z publika. Skvěle jste říkala, že byla prevence o drogách. Ale myslím si, že na školách je vůbec problém, když má někdo prevenci, nějakou drogovou přednášku o prevenci, o drogách, tak vlastně dítě odejde a když se ho zeptáte třeba, co to je alkoholik nebo alkoholismus, tak vlastně vůbec neví. To, co jsem na začátku zmiňoval o té prevenci, mi přijde, že když už se baví o drogách, tak se baví o tvrdých drogách, o marihuaně, ale nikdo nemluví o alkoholu. Ten alkohol z mého úhlu pohledu je ta vstupní droga k těm ostatním drogám.
A proč si to myslíte? Jakou máte zkušenost?
SCHUBERT,
Popravdě řečeno troufám si říct, že tak 90% lidí nejdřív vyzkouší alkohol a potom tvrdé drogy. Samozřejmě, že marihuana je ta nejvíc přístupná. Seženete ji de facto všude dneska. Ale alkohol tomu podle mně předchází.
Že jako je ten mladý člověk jako víc bez zábran nebo může zapomenout. Já opravdu nám všem přeju, abysme měli jistotu, že děti vychováváme dobře. Ale opravdu ten tlak té společnosti je velmi silný. Paní Saudková, vy na to chcete zareagovat.
Marie HAVLENOVÁ SAUDKOVÁ, brala drogy; nyní terénní program DROP-IN:
Já jsem o tom chtěla mluvit už před chvílí, ale teď teda navážu na vás, jestli vůbec si uvědomujeme, jakej je trend v tý společnosti, že jsem mockrát viděla, kdy třeba děti desetiletý, dvanáctiletý pijou buď malý pivo nebo nelako pivo, ale jako že to není něco, čemu bych se divila, ale že to je trend v naší zemi, kde vlastně pivo, který je alkoholickým nápojem, je vlastně jakoby běžným doplňkem stravy. A potom vlastně jako vůbec nechápu, proč jako se rozčilovat nad tím, že děti pijou, samozřejmě, že pijou, protože jako všichni pijeme. To je potom jako nesmyslný vůbec tady se nad tím pozastavovat a potom vlastně, pak je vinná ta marihuana, pak jsou prostě jako vinný ty drogy, protože dobře, tak nějak to jako podělíme, ale já si myslím, že jak jste říkal, že to je pořád ten stejnej příběh.
CHLÁDEK,
Jestli mohu, to jsou spojité nádoby, tohleto. Já ještě v krátkosti zareaguji na pana Schuberta. Zaprvé se ten tělocvik neřeší vyhláškou. Zadruhé samozřejmě třetí hodina navíc nic nevytrhne. Ale my místo toho, abychom otvírali cesty a možnosti, tak okamžitě jsme negativističtí a řekneme, nejde to, protože, z toho důvodu a tady u toho to začíná. Třetí hodina má vytvořit vztah ke sportu. Celoživotní lásku, celoživotní vztah ke sportu. Zvednout, a jenom poslední větu k tomu, zvednout děti od počítače, protože oni žijou ve virtuálním světě, myslí si, že každý z nás má tři životy, vyhrávají mistrovství světa, právě ty zážitky mají na té počítačové hře. A toto je cíl té třetí hodiny.
Pan Doležal?
Jiří X. DOLEŽAL, novinář; vystudovaný psycholog:
Já bych měl takovej k tý prevenci. Tady zaznělo prevenci formou nějaký arteterapie, můžu-li to tak nazvat, nějakého divadelního představení. V prevenci zoufale chybí, a nejsou na to peníze, osobní setkání s uživatelem, nikoli s bývalým uživatelem, ale s aktivním uživatelem. A to s aktivním zneuživatelem jídla, s aktivním zneuživatelem pervitinu a alkoholu. A pak případně návštěva v psychiatrickém zařízení, kde se léčí mladiství kuřáci marihuany, kterým z toho vyhrabalo. Takže tenhle bezprostřední kontakt, ta vizuální zkušenost s tím 200kilovým chlapíkem, kterej nevyjde do schodů nebo s tím rozklepaným perníkářem plným beďarů má větší hodnotu než desítky hodin poučování a je, myslím, ještě lepší než prevence formou divadla.
nejmenovaná osoba:
Jestli můžu ještě doplnit, tak oni třeba ve školách taky jim pouští filmy, kde právě se setkávají s dětmi, který, já nevím, měly anorexii nebo pobíraly drogy a podobně a zanechává to na nich velké stopy. Ale myslím si, že tyhlety filmy by jim měli pouštět ještě dřív, než právě začnou kouřit, takže možná ještě před tím desátým rokem věku. Ale když už ty děti kouří, tak už je možná pozdě.
Ale jenom řekněte mi, když tedy vypadá to, že máte pocit, že třeba ve vašem případě ta prevence je dobrá. Jak si tedy vysvětlujete, že přesto ty naše děti nejvíc těm návykovým látkám potom holdují, když tedy prevence se zdá být hojná?
nejmenovaná osoba:
No já si myslím, že v tý základní škole by tu prevenci měli posunout možná ještě trošku dřív, ale prostředky, kterými to dělají, tak užívají dobrý prostředky, ale měli by opravdu začít ještě třeba před desátým rokem věku určitě a opravdu ukázat jim ten film jak ten člověk opravdu dopadne. A jinak já si myslím, že je to opravdu nejvíc v rodině. Když prostě jsem se setkala v práci s kolegy, kteří se strašně smáli, jak támhle za rohem základní školy ty děti kouří a ty děti to v tý rodině viděj a nikdo jim neříká, že to je špatně a že pak dostanou rakovinu a umřou. Jako myslím si, že opravdu je to v té rodině.
Paní prezidentka.
Hana STÝBLOVÁ, prezidentka Asociace ředitelů základních škol ČR:
Takhle, já bych jenom doplnila, že jsem ráda, že se vám líbí prevence, že si myslíme, že tu cestu máme. Máme, mám pocit, dobře našlápnuto. Děláme to od mateřských škol až po střední a pochopitelně ty metody prevence se mění. Možná vy jste říkal, že by měli do škol přicházet ti, kteří jsou právě uživateli. Možná máte pravdu. Já nejsem si jistá. Nemám to vyzkoušené, takže nevím, jestli by to mělo účinek. Ale co vím od ředitelů, že už až tak není účinný ten, kdo je vyléčen. Protože většinou jim jako ukazují, jak je to docela snadný se z toho dostat. Takže od toho postupně ustoupili a ty prevence jsou opravdu různými metodami. Máme to ve školních vzdělávacích programech. Ale střední školy třeba přistupují i k tomu, že si zvou nejen uživatele nebo promítají filmy nebo cokoliv jiného, ale zvou i dejme tomu policii, protože ta k tomu patří.
Helejte, ale já vám něco řeknu, vy si tady tak tu prevenci pochvalujete.
STÝBLOVÁ,
Nepochvaluju, já říkám, že ji děláme.
No, děláme. Ale jde o to, s jakým výsledkem. Protože skutečně řekněte, pane Schuberte, vy se mezi těmi mladými pohybujete, tak nezlobte se, jestliže za poslední měsíc podle průzkumu pozřelo alkohol opakovaně 79% středoškoláků šestnáctiletých, průměr v Evropské unii je 52, tak je něco špatně.
Jiří X. DOLEŽAL,
Paní Jílková, od uplynulého roku pokles zájem mladých o marihuanu o 3%.
SCHUBERT,
To je dost zásadní rozdíl.Toho bysme se měli držet.
CHLÁDEK,
Já si, paní Jílková, jestli mohu, já si myslím, že ten problém právě ukazujeme. On je problémem nás všech. A my tady hrajeme ping pong, jestli za to může rodina, škola, ale v tom konečném důsledku je to naprosto jedno. A dokud to nezačneme řešit všichni společně, tak ten problém nevyřešíme. Já naváži jenom jednou větou na pana Doležala. Já jsem viděl protidrogový vlak, který je postavený na té zážitkové terapii. To znamená, že tam máte v podstatě ty pachy, chutě a ten příběh končí, jdete z vagónu do vagónu a ten příběh končí autohavárií, kde v podstatě ten zfetovaný se zabije a odchází děti z toho vlak naprosto šokované a říkají, já bych to už nikdy nevzalo nebo nikdy bych to nechtělo začít vzít. Neříkám, že to je všespásné, ale je to jedna z možných cest.
Martin MATOULEK, předseda České společnosti tělovýchovného lékařství; obezitolog:
Jenom aby to dítě neskončilo u McDonalda a neudělalo si tu radost, že. Protože já tady vnímám, že všechno je negativní motivace těch dětí. I z hlediska léčby obezity pořád zakazujeme a já naopak vítám diskusi, ať už si myslíme o třetí hodině tělesné výchovy a její kvalitě, tak vítám diskusi, že to je spíš hodinu pohybu navíc. A využít toho spíš pozitivních příkladů a spíš těm dětem říkat, co by mohly, pozitivní motivaci, než co by neměly, jak dopadnou, když, protože to vyvolává ty negativní emoce, které oni velmi rychle tlumí třeba jídlem.
nejmenovaná osoba:
Dobrý večer. Já bych chtěl jenom říct takovej svůj názor a trošku zareagovat na to, co tady padá. Já zaprvý úplně nesouhlasím s tím, že ta prevence je dobrá. Já si myslím, že by jednak teda měla začít mnohem dřív, jednak bych chtěl vlastně odbočit na chvilku k vám, pane ministře. Vy se tady snažíte strašně zdůraznit, že nejvíc je na té rodině. Ale ta rodina v dnešní době má pouze dvě volby. Buďto budou rodiče pořád chodit do práce. Buďto tam budou mít dvě práce, tři práce, aby dítě zajistili finančně, anebo se mu budou věnovat, zůstanou s ním doma a tím pádem ho ale zase nezajistí finančně. Takže přece jenom v té škole to dítě tráví nejvíc času, než vlastně opustí křídla ochranná rodičů, tak v podstatě od školky, od jeslí v podstatě tráví ve škole strašnou spoustu času. A tam by ta prevence měla bejt nejvíc. A myslím si to z toho důvodu, protože já si nemyslím, že jakkoliv restrikce, zákazy nebo zvyšování trestů a já nevím co všechno, to k ničemu nevede. Já strašně souhlasím tady s panem Doležalem, protože to dítě by mělo mít možnost se samo dobře rozhodnout a motivovat ho, aby se mohlo dobře rozhodnout. To, že mu zakážete, že mu budete říkat, že to je špatný, to to dítě ví, to dítě to ví velmi brzy. Proto to dělá, protože je to špatný, protože je to zakázaný. Ale spíš tomu dítěti ukázat, tak tady máš možnost volby. Buďto můžeš někde umřít tlustej, ožralej zfetovanej anebo můžeš žít úplně normální plnohodnotnej život. Ale nic mu nepřikazovat, ale naopak mu od co nejnižšího věku vysvětlovat ty věci. To si myslím, že je jediná správná cesta.
CHLÁDEK,
A tam jsme se dostali právě tímhletím. Tam jsme se dostali právě tím, jestli teď mohu taky já na to reagovat, tam jsme se právě dostali. Nechme jim tu volnost, uvidíte, vyber si, skončíš na dlažbě nebo ne. A ať se na mě rodina nezlobí, ale to dítě je té rodiny a tu zodpovědnost té rodině nikdo nesejme. A zároveň to nesejme tu zodpovědnost i z té školy. Ale já si vzpomínám, a paní Jílková jistě také, tady asi před rokem, možná před rokem a půl byla diskuse na téma sexuální výchova, jestli má být na školách nebo ne a to nám někteří rodiče dávali, co nám je do toho, že rodina si má vychovávat a vzdělávat dítě sama. Takže opravdu si musíme také uvědomit a prevence není jenom o nějakých zákazech. To není prevence. To musí bejt kombinace všech těchto prostředků. To znamená, když někdo ale překročí hranu…
Tak vážení, ale já bych se přece jenom zde občana zastala. Protože vy dítě můžete dobře vychovat, ano, a můžete ho dát i třeba dokonce na elitní školu, ale tam jsou drogy. A pane ministře, i policie uvedla, že právě řada soukromých škol nebo středních škol záměrně výskyt drog mete pod koberec, protože jim to snižuje bonitu v tom boji o žáka, protože by měli ostudu, kdyby ty žáky vyhodili, měli by míň žáků. Toto se podle policie děje.
Jiří X. DOLEŽAL,
To je trošku jinak.
Jinak? Vysvětlete mi to.
Jiří X. DOLEŽAL,
Některé školy odmítají policejní šťáry na školách a zaplať pánbůh za to, že některé školy tohle nechtějí. Protože protidrogová policie má představu prevence tou formou, že budou dělat drogové testy dětem a šťáry ve školách, jestli některé dítě nemá u sebe drogu. Což je nejlepší cesta, jak udělat z drogy velké dobrodružství a zpopularizovat ji mezi mládeží. Takže tohle odmítají školy. Nezametají nic pod koberec.
Pane Doležale, dobře, ale ono jde o to skutečně, že některé školy prostě to neřeší tak razantně, jak by mohly, protože vlastně přeloženo nechtějí mít z ostudy kabát.
Jiří X. DOLEŽAL,
Ne. Oni nechtějí, to nejde o to, že by nechtěly mít z ostudy kabát. Oni nechtějí ty svoje vlastně žáky zahnat do větších problémů, než mají.
Jako když už vědí, že se i na škole prodává marihuana, pane Schuberte? Vy to také říkáte.
Jiří X. DOLEŽAL,
Když tam zavoláte policii v tuhletu chvíli, tak uděláte z tý marihuany nejmódnější záležitost od prváku až do čtvrťáku.
No dobře, ale běžně na školách si koupíte marihuanu.
Jiří X. DOLEŽAL,
No a tak to maj vytlačit jinak než pomocí policejní šťáry.
No a jak to má ta škola? Já nevím, pane Schuberte, řekněte, jestli škola…
SCHUBERT,
Já si dovolím znova oponovat na pana ministra, protože mě rozhořčilo, že říká, že rodina je ten základ. Já tomu samozřejmě, já s vámi souhlasím, že je to základ.
CHLÁDEK,
Já se omlouvám, ale takhle to má být.
SCHUBERT,
A ten, co to má být. Ale můžu vám říct, že já mám v rodině velmi solidní základ, mám v rodině psychoterapeutku závislou a mám od dětství v rodině naprostý základ. Ale ta prevence nebo ta informace o drogách, co dostane dítě ve škole, je naprosto mizivá a občas od některých učitelů bývá i zcestná, řekl bych.
A v čem zcestná?
SCHUBERT,
Já bych řekl, že je to problém toho, že bez jakékoli urážky, učí o drogové závislosti nebo o alkoholu starší učitelé, kteří o tom nemají takové ponětí jako mladší generace. A vlastně nedokážou jakoby podat tu drogovou závislost nebo drogovou problematiku v celé šířce. To si myslím, že je kámen úrazu.
Ano. Ještě paní Saudková.
Marie HAVLENOVÁ SAUDKOVÁ, brala drogy; nyní terénní program DROP-IN:
Já bych chtěla ještě v návaznosti na ty prevence. Já jsem, pane ministře, dělal roky na školách vlastně prevence. Musím dodat, že to většinou vždycky bylo v osmejch nebo v devátejch třídách, kde už ty děti byly třeba schopný s náma jako velice na úrovni diskutovat o jednotlivejch drogách a bylo vidět, že mají obzory. Já se chci zeptat, jestli je nějaký doporučení ministerstva pro ten věk a vlastně ty programy prevence, proč těch programů prevence je tak málo?
CHLÁDEK,
Máme i rámcové vzdělávací programy. To je také ten způsob toho v podstatě rozvolnění systému, kdy v rámci těchto programů si škola připravuje program jako takový. Ale jezdí nám Česká školní inspekce po školách. Pokud by to takto fungovalo, jak říkala paní redaktorka, že někdo něco pod koberec zametá, ta okamžitě na to musí reagovat stát tou formou buďto…
No a jak se to dozví? Jak se to ten stát dozví?
CHLÁDEK,
Vy tento případ máte nebo od někoho, ať mi napíše, já osobně se postarám o to, aby škola, která to zametá pod koberec, tak aby potom byla nějakým způsobem postižena. Není možné, ale zase aby to nebylo tak tím případem, jak říkal tady pan Doležal, to znamená, jestli je takovýto případ, že ředitelka školy kryje drogové dealery na škole, tak tato škola tam nemá co dělat.
Pane ministře, jednak jsme to dostali i v dopisech, ale prostě to se ví, to vám řeknou, já nevím, jestli nám to budete popírat, ale učitelky na střední škole vám běžně řeknou, že vědí, že děti na toaletách kouří marihuanu. Že třeba o přestávkách dokonce kvůli tomu na gymnáziu, střední škole zřídí dozory, které tam nebyly a je to stejně zbytečné. Takže nedělejme, že se na středních školách a nevědí, že se tam kouří marihuana.
CHLÁDEK,
A jestli je to tak, tak ta paní učitelka… Nemá informovat paní Jílkovou, ale svou ředitelku a ředitelka to má řešit. A pokud to ředitelka to nebude řešit, tak to musí řešit další orgán.
No ta ředitelka to řeší tím zřízením těch dozorů. Takže to vědí. Prosím vás, chcete mi říct, že na školách se nekouří marihuana?
Hana STÝBLOVÁ, prezidentka Asociace ředitelů základních škol ČR:
To vám nechci říci. Je to možný, že se na školách kouří marihuana. Marihuana ustupuje ze škol.
SCHUBERT,
To, jestli ustupuje a jestli meziročně klesla spotřeba marihuany u mladistvých o tři procenta, to z mého pohledu…
STÝBLOVÁ,
Víc jí vykouří na diskotékách a na různých rodinných párty.
SCHUBERT,
Ano. Samozřejmě. V tom s vámi souhlasím.
STÝBLOVÁ,
A s tou přijdou v pondělí do školy ještě.
SCHUBERT,
V tom s váma souhlasím, ale ten základní problém je, že tam, kde by se o drogách a o alkoholismu a o cigaretách a o čemkoli, závislostním chování měli učit, tak tam i tu marihuanu nebo jiné drogy požívají.
děje se to, pane Schuberte, kde tak studenti nakupují tu marihuanu?
SCHUBERT,
Chcete telefonní číslo?
Ne, nechci telefonní číslo. Ale velmi často na půdě školy.
SCHUBERT,
Samozřejmě. Nebo v těsné blízkosti školy.
Jiří X. DOLEŽAL, Prodej mezi dětma, tak tam to funguje, že nejčilejší ze třídy má svého dospělého dealera, za kterým chodí nakupovat, s kterým se osobně zná. Bývá to často pouliční dealer odněkud z Nigérie, který stojí na Václavském náměstí a prostě prodá nezletilému. A tento čilý nezletilý to dále dealuje mezi svoje spolužáky.
Na půdě školy též.
Jiří X. DOLEŽAL,
Často na půdě školy.
No prosím, pane ministře, tak proto také tady jste, protože my si vážíme, že tento problém chcete řešit. Ale abyste slyšel, jaká je praxe, pane ministře.
CHLÁDEK,
Si tady popravdě připadám jako v nějaký detektivce, kde rozkrýváme sítě a neřešíme, co budeme dělat. Jedna věc je závislost, část obezita, ale co nám klesá, je ta zdatnost populace, ta zdatnost těch dětí. A myslím, že i jak jste hovořila o těch úrazech, ty úrazy jsou daný prostě tím, že ty děti nemají základní pohybový návyky. Předškolní prostě pohybová aktivita ve školkách, školek je málo, děti tráví ve skupinách, nemají pedagogy a ty pohybový vzorce, který se učej mezi pátým šestým sedmým rokem, prostě chybí a pak oni se při pádech zraní.
Někdy ještě později trošku přece jenom.CHLÁDEK,
U některých prostě vůbec.MATOULEK,
Někteří mají šanci, že dospěje později.Takže pojďme, co udělá alkohol s dětským mozkem do dvaceti let?MATOULEK,
Podstatný je, že ten mozek není zcela vyvinut. Druhá věc je, že játra nedokáží odbourávat tak rychle, takže stačí velmi malé dávky. Jsou tam poruchy soustředění. Sice excitace, na začátku pocit opojení, ale kognitivní funkce se zhoršují a přeci myslím, že daleko větší efekt má ta marihuana na ten dětskej mozek.Jiří X. DOLEŽAL,
Dovoluji si zásadně nesouhlasit. Na serveru Reflexu najdete asi tři měsíce starý článek, který se jmenuje Marihuana mladým škodí, alkohol ještě víc. A u těch pravidelných konzumentů prokazatelně dochází k úbytku šedé kůry mozkové.No a pane Doležale, kdyby vy jste mohl říct, vám to budou věřit ti mladí. Tak jak to, že vy jako uživatel marihuany bojujete proti tomu, aby ji ti mladí užívali, viďte?Jiří X. DOLEŽAL,
No protože mně už bylo 21 let. A jako já jako zasloužilý uživatel si myslím, že do 21 let by kromě výjimečných, zcela výjimečných experimentů ti mladí lidi neměli užívat žádné psychotropní látky, protože ten nezralý mozek je není schopen zpracovat.
No a jak byste jim to takhle jako vysvětlil, víte? Podívejte, představte si, že jste otec, počkejte, já vás takhle, jako tam jsou děti, vy jste otec, jo, otec, řekněte, proč nemají pít alkohol a kouřit marihuanu? To mě zajímá.
Jiří X. DOLEŽAL,
Prosím tě, nekuř trávu nebo dopadneš jako já.
No, ale tak něco ještě, když vás někdo tak dokonale nezná, jo. Protože tady vy říkáte, jak rodina, tak co byste řekl, když jste tak chytrý.
Jiří X. DOLEŽAL
No obecně věda, milý synku, lékařská věda říká, že pokud budeš kouřit mladý karihuanu, tak částečně zblbneš a máš asi desetkrát větší šanci, že se u tebe projeví schizofrenie. A pokud budeš chlastat, tak zblbneš úplně až do formy alkoholové demence třeba do dvaceti let. A pokud budeš brát další substance, jako je pervitin nebo extáze, tak to už budeš v těch dvaceti letech mrtvej.
MATOULEK,
Já bych teda jako s tím věkem jednadvacet. Já jsem tady slyšel nějakej věk i 27 s jinou neřestí. Já bych vůbec, vůbec bych ten věk tam neříkal, že po 21 by to mohlo vyznít, už to neškodí.
pan Schubert taky měl dlouho pocit, že kouří marihuanu, pije alkohol a je v pohodě, že jo? Že se s váma nic neděje. Měl jste ten pocit?
SCHUBERT,
Samozřejmě.
Pohoda, klídek. Že jo.
SCHUBERT,
Tak to bývá u každého začátečníka nebo ten, kdo experimentuje a postupně začne užívat pravidelně. Dlouho nepozoruje žádné účinky a pak…
A ti mladí potom říkají, no tak ale tady Pepa to kouří a je v pohodě.
Jarmila RÁŽOVÁ, ředitelka odboru ochrany veřejného zdraví Ministerstva zdravotnictví:
Oni říkaj i jinak. Oni to říkaj, že jsou v pohodě a oni jsou v pohodě, protože Pepa necvičí a Pepa kouří a Pepa pije panáka a vlastně těch faktorů nabíhá, nabíhá. Pokud takhle ta populace dětí pojede dál, tak v podstatě za chvíli nebudeme mít naprosto šanci na to, že zdravotnickej systém zvládne všechny ty nemoci a celej nám krachne, protože v podstatě ten nárůst těch vysokejch rizikovejch faktorů a nadváha, obezita, nepohyb, úrazy, kouření, prostě všechno když to sečtem…
Ano. Ale jak byste třeba přesvědčili toho uživatele marihuany, že mu je teď dobře nebo že pije alkohol v šestnácti, v sedmnácti, že je v pohodě.
RÁŽOVÁ,
On jako zdánlivě v pohodě je a asi ho v tý chvíli těžko přesvědčím, že nebude, protože to jako nevnímá. Já to teda neumím, protože já nejsem adiktolog.
Ale vy tady apelujete na rodinu, tak jak to teda vysvětlit? Protože dítě vám může říct, ale všichni to kouřej a jsou v pohodě. A pijou alkohol a jsou šťastní. Tak co jim mají ti rodiče říct?
Jiří X. DOLEŽAL,
Tak se pojď podívat za strejdou, kterej na tom perníku už je patnáct let. A uvidíš.
RÁŽOVÁ,
Jedině asi ten příklad.
STÝBLOVÁ,
Takhle, nám asi obecně chybí osobnosti. Pokud pro mě bude rodič osobnost, bude mým příkladem, tady padlo, když v 27 je povoleno v České republice kouřit, protože to hlava státu v podstatě jaksi povolí nebo doporučí, že pak už teda nám to nic neudělá, tak je to…
CHLÁDEK,
No já se osobně domnívám, my tady pořád mluvíme o drogách, to všichni víme, že je špatně. Ale daleko horší a alarmující je ta obezita, protože vždycky jsme se smáli Spojeným státům, že mají nejtlustší děti, ale podívejte se na ty údaje. Ještě v roce 95 jsme měli osm tisíc tlustých dětí a dnes jich máme 30 tisíc.
Pane ministře, já bych vás jenom poprosila. Věřím, že vám to teď nedopatřením ujelo. Vy jste řekl, že alkohol a marihuanu, že horší je obezita. Tak to vyznělo. Proto chci říct, abyste to opravil, prosím vás, to bych opravdu…
CHLÁDEK,
Já jsem řekl, že řešíme drogy, že to problém je, to my všichni víme, ale že daleko horší problém pro Českou republiku, a myslel jsem to tak, že větší procento populace dětské trpí obezitou. Menší procento drogami. Takže takto jsem to myslel. Ne, že to není problém.
SCHUBERT,
Pane ministře, já jestli mohu, tak ještě na nad ty dva vaše problémy, které jste teď jmenoval, bych postavil ten alkohol, protože se asi shodneme, že procentuálně tam bude mnohem víc dětí, kteří požívají alkohol. A vůbec jsme tady o alkoholu víc nemluvili.
STÝBLOVÁ, prezidentka Asociace ředitelů základních škol ČR:
Ale já myslím, že jsme mluvili celkem dost. Obezita jsou špatný návyky.
Božena HORÁČKOVÁ, učitelka; babička školou povinných dětí:
Já bych chtěla jenom k tomu říct, že je praxe ze školy taková, že dítě v sedmé třídě, kluk fetoval a když jsme se ho ptali, říkali jsme proč, naschvál, kvůli mámě, protože už má třetího kamaráda. A ty děti mají opravdu svět na celej svět a tak si ho vybíjej, aby naschvál udělali něco rodičům. Ale těch dětí je hrozně moc. Protože ty rodiny nejsou stabilní. Stabilní rodiny, to abychom opravdu pak hledali. Ale to je opravdu podstata. A ty rodiče by si měli uvědomit, že když teda mají to dítě, tak by ho měli vést. Já vím, že jsou mezi nimi neshody, ale opravdu ten kluk si vybíjel vztek. A protože matka už šestýho nebo sedmýho doma a naschvál jí to budu dělat. A fetoval hodně.
nejmenovaná osoba:
Já bych teda ještě ten alkohol, který mě velmi trápí. Já si myslím, že se nemůžeme v podstatě divit, že naše mládež k alkoholu velice inklinuje, když se podíváme na ceny. Kolik stojí půl litr třeba piva nebo nějakého jiného alkoholického nápoje kontra nealkoholické nápoje. Dejte si v restauraci dvě deci džusu, tak finančně zkolabujete, jste-li student. Dejte si půl litr pivka a máte o zábavu postaráno. A nejděte nějaký restaurant nebo klub, všichni se chceme družit, i my jsme se družili, když jsme byli mladí, kde seženete sklenku mléka po dvacáté hodině. Ale ten alkohol, přátelé, ten je všude. Čili to je velký problém. Dostupnost alkoholu a mladiství k němu mají přístup.
Tak prosím,
nejmenovaná osoba:
Já bych teda měl dotaz na pana Schuberta. Hodně se tady řešilo, kdo za co může, kde je ta vina, co se dá zlepšit, ale když už člověk propadne nějaký závislosti nebo něčemu, tak to už myslím si, že moc ani ta prevence ho tak něco nemůže pomáhat, protože ta se snaží tomu zabránit. Mě by teda spíš zajímalo, co motivuje mladýho člověka, když má nějakou závislost, s tím opravdu něco dělat?
SCHUBERT,
Tak to je docela taková zvláštní otázka. Já nevím, jestli vůbec jako dá se říct, že něco by někoho motivovalo, že s tím chce přestat. Ten člověk prostě na to musí přijít sám. A jednou na to většinou přijde sám nebo doufám, že a přijde na to až ve chvíli, kdy se mu začnou dít v životě různé problémy. A v tu chvíli si myslím, že je důležitý jenom, aby si ten člověk uvědomil, že na to rozhodně není sám, že spousta lidí má tyhle problémy, jenom se o tom v České republice otevřeně nemluví a prostě jenom vyhledal nějakou odbornou pomoc. To není žádná ostuda jít se léčit nebo něco.
A jaké problémy třeba vás tedy donutily k tomu jít se léčit? Co bylo to zlomové?
SCHUBERT,
Tak byl to můj zdravotní stav samozřejmě. Bylo to vlastně, protože jsem po marihuaně přešel k tvrdším drogám a propukl u mě epileptický stav. Takže po několikátém epileptickém záchvatu jsem se rozhodl jít léčit.
Což kdybyste nebral marihuanu a alkohol a drogy, tak by nepropuklo.
SCHUBERT,
Již téměř rok plně abstinuji a všechny moje vyšetření se vrátily do normálu. Takže ano.
CHLÁDEK,
A jestli mohu, jestli to není příliš osobní. Mě by zajímalo, proč jste vůbec začal? Co byl ten impuls.
SCHUBERT,
Dneska se mě, jestli mohu, tak dneska se mě na to ptala moje matka. A ptala se mě na to, jestli to bylo čistě moje osobní rozhodnutí? Protože co se týče rodiny, tak mám veškeré informace o veškerých drogách. Co se týče školy, samozřejmě v nějakém doplnění taky. A bylo to jenom moje čistě rozhodnutí. Bylo to přesně o tom, je to tak, jak se to říká? Vyzkouším to, uvidím. Je to přesně o tom. A pak prostě to navazuje jedno na druhý, člověku se stane jenom nějakej drobnej zádrhel, je to možnost jít někam dál.
Prosím.
Marie NEJEDLÁ, :
já jsem šestnáct let pracovala na střední škole a teď pracuji ve zdravotnictví a mně to tady připadá, že vlastně se očekává, že společnost spasí resort školství zdravotnictví. Ale mám k dispozici studii, ze které vyplývá, že zásadní vliv na životní styl dětí má rodina z 35%. Škola pouze z 20%, z 20% a z 20% spolužáci. Takže ta škola tam může být jenom jeden faktor z těch, které můžou pomoct. A to, co tady vlastně pořád zaznívá, je, že by se všechno mělo řešit dobrovolně a vlastně motivováním ke zdravému životnímu stylu, přesvědčováním, vlastně sociálním marketingem. Ale žádná rozvinutá ekonomika nebo společnost se bez těch represí neobejde. Ve Spojených státech se zavádí celá řada veřejných prostranství, na kterých je zakázáno kouření, prodej nápojů ve větším balení nad půl litru, slazených nápojů. V Austrálii od roku 2009 je zákaz vlastně cestování v automobilu, kde cestuje, kouřit v automobilu, kde cestuje dítě mladší šestnácti let. V Lotyšsku je zákaz kouření v rodinách, kde jsou děti mladší šestnácti let. Prostě ty represe musí doplňovat ten sociální marketing. A na školství je vlastně jenom jeden z těch úkolů. Nemůže se očekávat, že ho spasí.
To je pravda. My taky jsme rádi, že pan ministr se tohoto tématu ujal. Taky vidíte, že vlastně ty děti skutečně to je alarmující, že mají tolik prvenství negativních v Evropě. A je dobře tedy, že pan ministr to chce řešit. Já poprosím, chce ještě pan doktor Matoulek a potom závěrečné?
MATOULEK, předseda České společnosti tělovýchovného lékařství; obezitolog:
Já jenom musím poděkovat za aktivitu kolem pohybu těch dětí, protože dítě, které hraje dvě hodiny fotbal na počítači má úplně stejné projevy a je unavené a stejné projevy jako dvě hodiny venku, které hraje fotbal. A ten rozdíl na zdravotní stav je naprosto jasný a každá hodina navíc pohybu je jenom vítaná z našeho hlediska.
Tak já bych se jenom ještě, pane ministře , víte, odkdy začnou být i tvrdší sankce na ty hospodské? Na ty restauratéry, na které bych tímto si dovolila apelovat, jestli si uvědomují, že vydělávají na devastaci zdraví dětí. Protože nezlobte se, jestli sem ještě jezdí cizinci, Dánové se sem opíjet a přes veškerou vlastně medializaci se stejně tady opijí, a ti restauratéři jim nalijí, tak věřím, že tedy budou mít nějaké tvrdší sankce, pane ministře.
CHLÁDEK
Byť to nespadá tedy do resortu školství.Tak zcela jednoznačně musíme využívat…
A kdy to bude?
CHLÁDEK,
Třeba dnes večer. Už teď. Tak ať policie teď vyjede, vyjede do restaurací, dá tam fouknout dětem, jestli pily alkohol, jak je možné, že jim to někdo prodal. Vždyť máme x případů, i v České televizi bylo několik případů, že jela televize dokonce s policií. A točila tam, jak kolik kdo nafoukal.
No ale měl by být, přece jenom jste součástí vlády, tak bych vás poprosila o apel tedy, aby opravdu se to začalo kontrolovat, protože je to ostuda vlastně. Je to ostuda této země.
CHLÁDEK,
Byť dnes již máme tu legislativu postavenu tak, pokud je to opakovaně, rok natvrdo, tak já dávám osobní slib, že na vládě řeknu, pojďme osobně kontrolovat, včetně ostatních ministrů, a budeme s trubičkami chodit po restauracích a dávat pokuty.
Ano. A ještě byste měli zpřísnit zákon, protože je taky jedna novela, která vysloveně říká, že hospodští budou zodpovědní za to, když tam policie nalezne někoho opilého, je to jejich zodpovědnost a podnik jim bude na několik dní zavřen.
CHLÁDEK,
S tím naprosto souhlasím.
Tak já bych byla ráda, abyste toto na vládě vyřídil.
CHLÁDEK,
Vyřídím to.
tak kdybyste támhle rodičům, občanům tedy řekl, jak hodláte tedy ten zdravotní styl dětí zlepšit?
CHLÁDEK,
Tak my chceme ten životní styl udělat celospolečenské téma. Týká se to nás všech. Není to jenom škola, jenom rodina. Týká se to sportu, zdravého stravování. Podívejte se, jak se stravují dnešní rodiče, v jakém shonu. Děti dnes nemají kolikrát ani jedno teplé jídlo denně.
nejmenovaná osoba:
Mají. Ve škole.
CHLÁDEK,
No řada z nich ale právě do jídelny nechodí. Mimochodem školní jídelny v České republice slaví padesát let. Proč to, co fungovalo leta, tak proč teď my to řešíme jiným způsobem? Pojďme z toho udělat rok zdravého životního stylu, pojďme jít všichni příkladem. Pojďme jíst, jak pan Doležal, zdravé semínkové tyčinky. Doufám, že to není z marihuany. A pojďme jít pozitivním příkladem. Po pořadu si dám s vámi.
Milí diváci, já vám děkuji, těším se na vás, myslím na vás a vy už víte, že ve čtvrtek Máte slovo. Na shledanou.
zkrácený přepis invArena, plné znění je na videozáznamu České televize
Přidejte odpověď