Radiožurnál si povídal s prvním tajemníkem amerického velvyslanectví v Praze Alexandrem Barrassem, který je nevidomý, o tom, jak se ve své práci vyrovnává se svým hendikepem, jaká je situace nevidomých v USA a o mnohém dalším….
My budeme spolu mluvit česky. Vy jste v České republice na postu prvního tajemníka 8 měsíců. Češtinu jste studoval 10 měsíců před odjezdem, jak těžké je naučit se náš jazyk vzhledem k tomu, že mluvíte pěti dalšími světovými jazyky.
Alexander BARRASSO, 1. tajemník amerického velvyslanectví v Praze:
Tak myslím, že česky je moc těžký jazyk. A bylo to poprvé, že jsem se učil jazyk, který je tak těžký, protože má ty pády, které pro Američany jsou… pro nás je to moc, něco moc nového.
Alexi, vy jste nevědomý, jak se člověk učí jazyky, když nevidí, musí mít učitele, může se učit z audiopásků nebo má třeba k dispozici i nějaké Braillovo písmo a slovníky.
Braillovo písmo, slovník nemám, ale můžu používat slovníky Internetem a jsou moc dobré slovníky tam, slovnik.cz používám často například. Ve třídě poslouchám, slyším všechno, co říkají učitelky, a myslím, že je výhoda, že nedívám se na tabuli, protože když lidé se dívají na tabuli, tak občas neslyší dobře, jaký je přízvuk, ale řekněme, že ten problém nemám.
Už jsme mluvili o tom, jak se vám za 18 měsíců podařilo brilantně zvládnout češtinu, ale já vím, že vy jste před tím v diplomatických službách pracoval v Kolumbii, v Singapuru, také v brunejském Sultanátu. Tak kolika jazyky ještě mluvíte?
5 jazyků – česky, německy, španělsky, italsky a thajsky.
To znamená, že až po České republice přijde nějaká další destinace, tak bude další jazyk.
To ještě nevím, je to možné, že se vrátíme do USA, já, abych pravdu řekl, nevím.
Pojďme se bavit o vaší práci, co vlastně obnáší taková práce tajemníka na ambasádě Spojených států. Já nevím, jestli to víte, ale jediní Češi, kteří se dostali do kresleného seriálu Simpsonovi, byly Ivana Trump, Markéta Irglová a na brankáře Petra Čecha teprve dojde. Jak dalece Američany zajímá ještě něco jiného z Česka?
Tak myslím, že ti tři Češi, tak budou moc známí v USA díky tomu, protože hodně Američanů se dívá na ten pořad Simpsons, myslím, že obvykle o České republice si Američané myslí … na pivo. A já osobně si myslím, že historie země je moc zvláštní, protože tady každá budova má svoji historii a nejen ambasáda, ale Kolovratský palác, Valdštejnský palác a tak dále, a každá budova je jiná a mají svou zvláštní historii.
Vy ty budovy nevidíte, protože jste nevidomý, ale jakým způsobem vnímáte vlastně to prostředí, ve kterém se ocitáte, máte i tajemníka, tedy asistenta, který s vámi pracuje, on vám je popisuje nebo to člověk vnímá sám?
Ano, on je popisuje a občas můžu tak v těch budovách dotknout a to je pro mě velký zážitek, protože jsou staré věci a moc se dobře dělá a občas, často takové věci nemůže nikdo se dotknout, protože to najdete v muzeu nebo něco takového.
je ještě něco jiného, co Američany zajímá na České republice.
Ano, myslím, že holky jsou moc zajímavý pro Američany. A ve Spojených státech a v Kanadě hraje hodně Čechů hokej.
Jaký dojem o České republice jste si za těch 8 měsíců, co tady pracujete, stihl udělat vy sám.
Já osobně mám, moc dobrý dojem, jak už jsem řekl, historie v České republice, historie je pro mě moc zajímavé. A cítím se dobře, jako člověk, který bydlí v Praze, lidé občas nejsou moc otevření, ale mi pomáhají každý den. A skoro každý nabízí pomoc v autobusu, nebo když chodí do metra, nebo na ulici.
Já si myslím, že Češi se pomalu lepší ve vztahu k handicapovaným lidem a doufám, že se pomalu lepší ve vztahu k cizincům. Vy vlastně s tímhle tím můžete mít bohaté zkušenosti, jsou jenom dobré?
Tak myslím, že v každé zemi, jsou dobré a občas nedobré zkušenosti, tak …Pro nevidomé, myslím, že je ta situace tady v České republice dobrá, když to musím srovnat k situaci v jiných zemích, protože například tady je moc dobrá hromadná doprava, a to v dalších zemích neexistuje. A tady stát, vláda vytvoří pracovní místa pro Čechy, kteří jsou nevidomí a to je taky moc dobrá.
Alex je nevidomý, takže je to jeden z nástrojů, který také používá. Co to je za stroj, můžu si představit, že máte u ruky ve své práci něco jako mám já laptop?
Ano, je to takový, řekněme, tablet, ale jenom pro nevidomé. A můžu napsat všechno Braillovým písmem a můžu všechno také, co napíšu, můžu číst a to my moc pomůže například ve schůzkách, protože můžu všechno napsat a potom, co jsem napsal, můžu používat, abych napsal zprávy do Washingtonu.
Vy máte ještě asistenta, který s vámi chodí na důležitá jednání, je pro diplomata, a teď to, prosím, neberte špatně, ale je to někdo výhoda, že člověk nevidí, že slyší třeba daleko víc z toho charakteru toho člověka, než kdyby viděl?
Myslím, že občas je to, je to pravda, protože když vidíte, nepozorujete, co říká ten další člověk, ale díváte se na oči a …Na mimiku. ale já poslouchám, já si myslím, že ty dvě věci jsou důležité a já poslouchám a asistent potom mi může říct, například, jak reagoval ten člověk na to, co jsem řekl. A díky tomu můžu tomu dobře rozumět, jak to bylo.
Nezarazí to někoho, když přijdete třeba na schůzku se svým asistentem, vlastně ve dvou lidech? Jestli, jestli to pro někoho není překvapení třeba?
Myslím, že ne, protože to říkáme stále, že budu s asistentem. A myslím, že to není překvapení pro lidi .
To říká člověk, který se svým trasérem vyběhne také do Stromovky na noční Běh pro Světlušku. Jak dobrý jste běžec, Alexi?
Já pravidelně neběhám, ale to udělám zítra, protože myslím, že to je dobrá možnost, abych podpořil nadaci Českého rozhlasu a také, abych pomáhal organizacím pro nevidomé.
Jak to je s podobnými organizacemi ve Spojených státech amerických,
Myslím, že ano, je funguje moc podobně. A myslím, že v těch zemích v USA, také v Česku, jsou velké a dobré charity. A že v obou zemích jsou společnosti, které se věnují a které podpoří charity.
Jak moc dopředu se člověk musí, ať už je to Česká republika nebo brunejský Sultanát, připravovat na tamní zvyky, zvyklosti a mentalitu, než tam přijede?
Ano, myslím, že tak lidé, lidé v Borneu jsou moc, moc otevření. Ta …, je tam asi 400 tisíc obyvatel, moc malá země. Myslím, že život tam je moc jiný, protože tady v Praze všichni děláme všechno rychle, ale v Borneu je to moc jinak, myslím, že čas tam není důležitá věc.
A je to stresující, když člověk je zvyklý žít v jiném systému a v jiném času a najednou to, co se dá vyřídit za jeden den, trvá týden nebo víc?
Ano. Několikrát na ambasádě očekávali jsme, že něco tam můžeme rychle dělat, ale to trvá čas, občas je to, nevím, den před velkou schůzkou a ještě všechno není hotovo.Tady v České republice něco takového se neděje.
ta rychlost mezi Českou republikou a Spojenými státy v té akci bude zhruba stejná?
Myslím, že ano, zhruba stejná, protože v Česku a také v USA, například v New Yorku, kde jsem se narodil, nebo ve Washingtonu, kde pracuji, tak musí všechno rychle, musíme všechno rychle dělat. A myslím, že rychlost je zhruba stejná, ano.
Tak pojďme na otázku. „Moc mě zajímá, jak se pan tajemník k této práci dostal, když je nevidomý. Je to v Americe tak snadné a samozřejmě musím pochválit jeho češtinu.“
Ano. Všichni, kteří chtějí tu práci, musíme napsat zkoušky a to, to jsem také udělal, ale určitě to, to jsem udělal Braillovým písmem. A také máme moc dobrý zákon v USA, který umožňuje to, aby nevidomí dostali takovou práci. A podle toho zákona, když je například jeden nevidomý a mají stejné kvalifikace, ta firma musí dát práci tomu nevidomému.
To znamená ten, kdo je handicapovaný, i když má stejnou kvalifikaci, dostane přednost před tím, kdo třeba vidí?
Ano, a to platí i v privátním sektoru, ale určitě je to jednodušší ve vládě, než v privátním sektoru.
A těším se, že se zítra uvidíme na startu Běhu pro Světlušku. Ať se vám daří, Alexi, děkuji vám.
redakčně kráceno
přepis rozhovoru invArena
Přidejte odpověď