Novela školského zákona měla pomoci dětem s postižením do normálních škol, místo toho je však směruje spíše do těch zvláštních.
PRAHA V jednom kraji rodičům mentálně a zdravotně postižených dětí ochotně poskytují pedagogické asistenty, v sousedním tyto děti skoro automaticky posílají do zvláštních škol. Rodiče dětí s handicapem si dlouhodobě stěžují na to, že postup úřadů je v různých regionech naprosto nevyzpytatelný. A kvůli připravované novele školského zákona se nyní bojí, že situace ve školství bude ještě horší.
Zákon je totiž podle kritiků tak nepřesně formulovaný, že si ho každý může vyložit po svém. Úředníkům při rozhodování o tom, zda dítěti přidělit speciální pomůcky či pedagogického asistenta, umožní ještě svévolnější přístup než dosud.
Novela z pera ministra školství Marcela Chládka (ČSSD) přitom měla situaci ohledně vzdělávání sociálně a zdravotně znevýhodněných dětí upřesnit. Česko totiž dlouhodobě čelí kritice, že příliš mnoho dětí posílá automaticky do zvláštních škol. „Mělo by dojít k lepšímu začleňování dětí do hlavního vzdělávacího proudu,“ uvedl ministr.
Jenže novela zavádí i opatření, které děti do speciálních škol naopak nasměruje. Píše se v ní totiž, že jedním z podpůrných opatření je zařazení dítěte do speciální třídy nebo školy – a to bez dalšího upřesnění, jak dlouho a v jakém pořadí se mají zkoušet předchozí možnosti.
Experti varují před tím, že v souvislosti s nejasnou definicí mentálního postižení může nový zákon poslat do praktických škol i ty děti, které by mohly zůstat v běžném školním kolektivu. Jednou z nejzranitelnějších skupin při takovém rozhodování úřadů jsou Romové.
O tom, jak je nyní situace ve vzdělávání dětí s postižením nepřehledná, svědčí případ rodiny z Olomoucka, na který nedávno upozornila MF DNES. Rodiče tříleté autistické dívky žádali, aby mohla nastoupit do mateřské školy s pedagogickým asistentem. Jenže navzdory doporučením psychologa a psychiatra jim olomoucké Speciální pedagogické centrum sdělilo, že holčičce pomoc nepřidělí. Dostane ji případně až poté, co se ukáže, že pobyt ve školce bez ní nezvládne.
To je přitom podle odborníků u dítěte s takovým postižením zcela zbytečný a nepřípustný experiment, což okamžitě uznala tatáž instituce sídlící v Ostravě. Když se rodiče obrátili tam, dostali pedagoga hned.
Rodiče handicapovaných školáků budou závislí právě na posudcích z těchto poraden. „Posudky o mentálním stavu dítěte dělávají bez přítomnosti rodičů v takové rychlosti, že mnohdy ani není možné najít způsob, jak s dítětem komunikovat. Natož zjistit, jaké jsou jeho mentální schopnosti,“ popisuje svoji zkušenost Karla Trusková, jejíž rodině se podařilo prosadit, že desetiletá dcera s Downovým syndromem v Brně navštěvuje běžnou základní školu.
Organizace Člověk v tísni hovoří dokonce o tom, že rozhodování úřadů je v případě postižených dětí zcela nahodilé. Oslovila proto poslance s žádostí o to, aby tuto část novely ještě upřesnili.
Že je situace nepřehledná, přiznává i ministerstvo. „O tomto paragrafu budeme ještě příští týden diskutovat se školským výborem a odborníky z praxe,“ říká mluvčí Ministerstva školství Klára Bílá. Zákon se přitom měl schvalovat na prosincové schůzi Sněmovny.
Zuzana Taušová, redaktorka MF DNES http://www.idnes.cz/
Přidejte odpověď