Nejistá sezona praktické školy. „Přestalo se s námi počítat,“ říká její ředitelka

ilustrační foto: Flickr.com

Základní škola praktická na okraji pardubického sídliště Dukla je dokonale ukrytá. Nebýt barevně pomalovaného chodníku před vchodem, těžko by si jí kolemjdoucí uprostřed bloku bytových domů všiml. Našla zde azyl před dvaceti lety, kdy děti s lehkým mentálním postižením opustily polabinskou školu. Rodiče „normálních“ dětí tehdy sepsali petici, aby odešly.

PARDUBICE Mají děti s lehkým mentálním postižením chodit do běžných škol, anebo zamířit do škol praktických? Debata, kterou odstartovala chystaná novela školského zákona plánující postupný konec segregace a kterou vyostřil svými výroky prezident Miloš Zeman, přichází možná se zpožděním. Dětí s mentálním postižením totiž chodí do běžných tříd stále častěji a základní školy praktické se naopak vyprazdňují nebo dokonce zavírají. Nepotvrzují to jen pedagogickopsychologické poradny. Důkazem je například pardubická škola na sídlišti Dukla, kde bylo kdysi až 96 dětí, ale nyní jich do devíti ročníků chodí jen jedenapadesát. A kvůli chystané novele zákona jich brzy může být ještě méně.

Ředitelka základní školy praktické Daniela Ročková tvrdí, že změny v základních školách se dějí živelně bez ohledu na to, že jsou nepřipravené a mohou dětem ublížit.

„V běžných třídách v Pardubicích je třicet dětí. Nedovedu si představit, jak by učitel pracoval ve stejné třídě, kde by bylo až pět dětí s mentálním postižením. Ani s asistentem by to nešlo. Dovoláváme se Finska, ale tam mají 16 až 18 dětí ve třídě,“ říká.

Pravda je, že výuka v současné běžné škole a základní škole praktické je nesouměřitelná. „U nás prvňák celý rok počítá do pěti s velkými potížemi a písmen se má naučit jedenáct. A to se učí podle osnov, které jsou uzpůsobeny tak, aby je děti zvládly,“ uvádí.

V pardubické praktické škole mají šest tříd, ve kterých je v průměru deset dětí. Ve třídách učiteli pomáhá i asistent. Po dvaceti letech postupně získali v budově někdejší mateřské školy slušně vybavené učebny, ve sklepě mají tělocvičnu. Ale protože přichází do školy stále méně dětí, perspektiva speciálních pedagogů je nejasná. Nikdo jim neřekl, co je čeká.

Zatím platí, že dělítko mezi dětmi, které patří do praktických škol, tvoří IQ 70. Kdo má menší hodnotu, smí do praktické školy chodit, dítě s IQ 70 a vyšší tam jít nemůže, i kdyby jeho rodiče chtěli. A nyní by se hranice mohla ještě snížit.

Dítě šlo do běžné školy, pak do praktické, a pak zase zpět. Učitel pardubické školy Martin Růžička upozorňuje, že pokud rodič dnes nedostane doporučení od pedagogickopsychologické poradny, musí nechat dítě na základní škole.

„Měli jsme tu žáka, který k nám přišel ze základní školy, kde selhával. Zde se mu dařilo, rodiče ho tu chtěli mít, po přešetření další rok mu ale o pár bodů povyskočilo IQ a musel se vrátit do běžné školy. Po roce ho znovu přešetřili a opět šel k nám. To je v zájmu dítěte?“ ptá se.

Česko čelí kritice z Unie, že do praktických škol umisťuje i žáky, kteří tam nepatří, zejména Romy. Zanedbané děti, i když se jeví jako mentálně handicapované, mají mít proto díky změně zákona větší šanci než dosud vzdělávat se v běžné škole.

Odpůrci segregace navíc tvrdí, že vyloučení jedné skupiny dětí je už pro společnost dopředu připravuje na kariéru těch, kteří jsou jiní a žijí ze sociálních dávek.

Růžička namítá, že v základních praktických školách mají šanci prožít dětství bez nálepky věčného outsidera. „Běžná škola znamená pro takové dítě nepřiměřenou zátěž, pro třídu také, bude zpomalovaná, bude pracovat jiným způsobem. To dítě prožívá obrovskou sociální izolaci, má roli outsidera a ve výsledku tím trpí. Zde mají rovnocenné partnery, kamarády,“ tvrdí Růžička. Praktické školy mizí, chybějí jim žáci. Oficiálně platí, že se základní školy praktické nebudou rušit. Ale protože jim ubývá dětí, přicházejí o peníze, ohrožuje to jejich existenci. Například v Holicích i Přelouči tyto školy zanikly.

„Nebylo už dostatek dětí,“ říká například ředitelka Základní školy v Holicích Miroslava Myslivcová s tím, že handicapované děti budou nyní chodit do normálních tříd. „Musí se pro ně vytvořit individuální plán. Myslím si, že prostředí praktické školy pro ně bylo lepší, mohly se v klidu učit svým tempem. Bude to pro ně problém a patrně i pro rodiče ostatních dětí, protože to způsob výuky ve třídě určitě ovlivní,“ řekla.

Ředitelka základní školy praktické Daniela Ročková cítí křivdu. „Pořád jsme upozorňováni, že tento způsob vzdělávání není správný. V koncepci ministerstva školství do roku 2020 se s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením už ani nepočítá. Myslím, že odvádíme kvalitní, odborně specializovanou práci, a cítíme to jako nespravedlnost,“ řekla Ročková.

Martin Růžička tvrdí, že plány na převedení dětí s mentálním postižení do běžných tříd jsou odtržené od reality. „Celá diskuse by se nemusela vést, kdyby ti lidé obětovali dva dny života. Jeden den by strávili v deváté třídě na běžné škole a jeden den na naší. To učivo je naprosto neporovnatelné. Žádný asistent neumožní dítěti s mentálním postižením, aby zvládlo učivo základní školy,“ řekl.

David Půlpán, redaktor MF DNES

Mladá fronta DNES

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.