Potkávám je na frekventovaných ulicích, před obchodními domy, u výstupu z metra nebo před vchody na různé akce.
photo on Flickr
Zkrátka všude tam, kde se shromažďuje více lidí s peněženkami v kapse či v kabelce. Zpravidla v plastovém košíku mají pár plyšáků a k nim připojují dojemné vyprávění tu o postižených dětech, jindy o opuštěných psech.
Přiznávám se, že těmto »výběrčím« peníze nedávám. Nevím, kde skončí. Chová se tak většina z nás. Češi ovšem podle průzkumů mají jinak ruku otevřenou a často přispívají zejména na sociální a humanitární projekty. Tak jako v jiných zemích nejvíce solidarity vzbuzují oblasti postižené katastrofou. Pro příspěvky spolkům, nadacím a nadačním spolkům v jiných situacích však máme náročnější požadavky. Chtěli bychom vědět, zda za naše peníze opravdu zařídí to, co slibují.
Aby si neziskovky udržely dárce a rozšiřovaly jejich počet, nemohou se spoléhat jen na barevné letáky a spoty v televizi.
V České republice působí 120 tisíc neziskových organizací! I když se k nim počítají i zájmové spolky jako myslivci, hasiči, zahrádkáři či včelaři, počet těch, kde žádají o náš příspěvek, je pořád ohromující.
V roce 2018 bychom mohli znát přesnější čísla, až spolky podle nového občanského zákoníku obnoví u soudů registraci. Už nyní ale Asociace veřejně prospěšných organizací ČR po dvou zkušebních kolech začala udělovat značku spolehlivosti. Na nedávné tiskové konferenci rozdávala účastníkům banán, který má symbolizovat to, že se za občany někdo podívá pod slupku neziskovek.
Udělení značky má garantovat, že organizace darované peníze hospodárně používá na deklarovaný účel. Na setkání s novináři bylo i několik představitelů nadací, kteří upozorňovali na to, že lidé nechtějí platit provoz a zaměstnance. »Bez toho ale nadace nemůže fungovat!« horovala jedna účastnice.
Při udělování značky tedy asociace považuje za hospodárné, aby na provoz a propagaci neziskovky šlo 15-35% prostředků podle toho, čím se zabývá.
V současné době nelze zodpovědět otázku, jaké jsou vůbec odměny pracovníků neziskovek, snad až bude vzorek větší. Před udělením prvních značek posuzovali hodnotitelé 24 neziskovek a 16 z nich značku spolehlivosti získalo. Zkoumalo se také to, zda spolek či nadace zveřejňuje pravdivé údaje a jestli nehrozí zneužití peněz ve prospěch zakladatelů nebo pracovníků. Tato aktivita by měla sloužit k tomu, abychom se mohli lépe rozhodovat, komu přispějeme. My znamená jak jednotlivce, tak firmy.
Některé neziskovky podle mého názoru dělají například v sociální či zdravotní oblasti to, co by měl zajišťovat stát. Dojemné příběhy nemocných dětí, na jejichž operaci nebo pobyt v rehabilitačním zařízení se máme skládat, jsou toho příkladem. Myslím si, že slabinou hodnocení spolehlivosti ještě zůstává právě to, jak si při získávání peněz, především od tzv. drobných dárců, některé neziskovky počínají. Na tiskové konferenci jen okrajově zaznělo, že je třeba si všímat, kdy jde o citové vydírání a kdy se při propagaci své činnosti neziskovka ještě pohybuje »na hraně«. To bude opravdu obtížné spravedlivě rozhodovat. V dnešní době zaplavené zprávami o násilí a bezohlednosti řada neziskovek sází na to, že pro získání příspěvků musí šokovat. Nehrozí, že ve snaze nás »přinutit«, abychom alespoň sáhli po mobilu a peníze zaslali prostřednictvím DMS, se začne ještě přitvrzovat? Jestliže se na tiskovce hovořilo o tom, že u neziskovek by se měl posuzovat i dopad jejich činnosti na společnost, nejen spolehlivost rozdělování získaných prostředků, pak nelze opominout ani tuto stránku práce některých spolků a nadací.
Místo kultivování zhrublých mezilidských vztahů, k němuž by solidární dárcovství mělo také vést, bychom se skutečně mohli stát pouze objekty citového vydírání. To by ale přece neměl být smysl činnosti organizací, které by ze své podstaty měly být opravdu prospěšné veřejnosti.
Miroslava MOUČKOVÁ
Haló noviny
Přidejte odpověď