Společnost Lego oznámila, že se brzy mezi jejími postavičkami objeví i chlapec na invalidním vozíku s asistenčním psem. Jedná se o vstřícný krok vůči aktivistům, kteří dánskému výrobci hraček vyčítali, že podporuje genderové stereotypy a ignoruje různorodost ve společnosti, do které patří i lidé postižení.
Zda postižení patří i do Lega, bylo určitě předmětem seriózního průzkumu trhu, nicméně petice, kterou podepsalo 20 tisíc lidí, určitě rozhodnutí firmy rovněž ovlivnila. Nejde totiž primárně o to, aby se se „svou“ postavičkou identifikovalo postižené dítě. Důležitější je, že do svého světa přijmou malého vozíčkáře děti zdravé.
Lego není pouze firmou, která vydělává hodně peněz. Je i firmou, která má velký vliv, neboť se podílí na formování dětské představivosti.
A vliv zavazuje. Diskuse o stavebnici, se kterou vyrůstají děti, je diskusí o hodnotách, které si děti při hře osvojí. To, že se mezi postavičky dostal chlapec na vozíku, vyjadřuje solidaritu zdravé většiny s tělesně handicapovanou menšinou, tedy něco, co by v některých odlišných kulturách činilo stavebnici neprodejnou.
Naopak je jasné, proč lego nevsadilo na multikulturalismus a proč v něm nenajdeme například postavičku maminky v burce anebo figurku uprchlíka. Něco, s čím by si děti neuměly hrát, by nešlo na odbyt.
Úspěch výrobce hraček je dán jeho schopností porozumět dětskému světu a ochotou tento svět respektovat.
Jakmile se výrobce hraček rozhodne děti prostřednictvím hraček ovlivňovat, vychovávat, vždy podstupuje riziko, že děti sáhnou po jiné hračce. Je dobře, že panáček na invalidním vozíku je usměvavý a že má pejska.
To by u dětí (a před tím u jejich rodičů) mohlo projít.
Komentář si poslechněte na www.denik.cz/ hoffman
Ivan Hoffman
Pražský deník
http://www.prazsky.denik.cz/
Přidejte odpověď