Zdeněk Hájek z Ostravy měl od dětství problém. V levé tváři mu vyrůstal tukový nádor. Operace nepomáhaly. Před třemi lety se stav zhoršil tak, že mu lékaři vybrali celou dutinu očnice. Dočkal se ale výjimečné pomoci.
Cítí se fajn. Když se poprvé podíval v nemocnici do zrcadla a uviděl silikonovou náhradu části obličeje, byl v šoku. Příjemném…
„Nemohl jsem uvěřit, jak dobře to vypadá. A potěšilo mě ještě víc, že když mě potkali známí bez brýlí, nepoznali mě. Byli totiž zvyklí na můj handicap. Někteří se mě dokonce ptali, jestli vidím,“ směje se 58letý Zdeněk Hájek z Ostravy.
Za svůj pocit spokojenosti včera děkoval lékařům ostravské fakultní nemocnice, kteří mu zpříjemnili život unikátním zákrokem a moderní náhradou – epitézou upevňovanou k obličeji pomocí magnetů.
Ostravští lékaři zatím jako jediní v zemi nahrazují chybějící části obličeje touto metodou. Zdeněk Hájek patří mezi prvních jedenáct českých a slovenských pacientů, kterým už pomohli. Část z nich přišla o uši, nosy, rty nebo třeba kus čelisti při úraze či rakovině, část ale trpěla vrozenou vadou.
Také Zdeňku Hájkovi odmala komplikovalo život dědičné onemocnění – neurofibromatóza. Musel se vyrovnat s tím, že vypadá jinak než jiné děti, protože v levé tváři se mu množila nervová tkáň.
„Vyrůstal jsem v Háji ve Slezsku a spolužáci mě brali takového, jaký jsem. Občas se mi třeba někdo smál, ale nic hrozného jsem nezažil. Mám takovou povahu, že se s tím celkem lehce vyrovnávám,“ vzpomíná muž, který po svém dědovi zdědil poněkud šibeniční smysl pro humor.
„Nemá cenu koukat do zrcadla a rvát si vlasy. I spolužáci věděli, že si ze sebe umím udělat legraci a že mnohdy jsem díky svým zkušenostem schopen jim poradit nebo je dostat ze špatné nálady. I později mi nadhled a černý humor pomáhaly v situacích, kdy jsem se musel vyrovnat s nejrůznějšími reakcemi okolí. S humorem se zkrátka vše zvládá líp,“ líčí muž.
Nádory v jeho obličeji naštěstí nebyly zhoubné. Ale škodily mu i jinak než jen esteticky. Utlačovaly oko, jehož funkce postupně slábla.
„Podstoupil jsem několik operací, ale vždy pomohly jen na čas. Nádory se stále vracely,“ říká Zdeněk Hájek, kterému zdravotní potíže nebránily v tom, aby vystudoval, stal se právníkem a oženil se.
Před třemi lety se však jeho stav zhoršil. Velké tukové nádory už mu znemožňovaly nosit brýle, navíc dostal do utlačovaného oka zánět. Lékaři mu proto znovu odstranili nádor a tentokrát také celé oko. I to vzal tehdy s nadhledem. „Probírali jsme v nemocniční kavárně s kamarádem, kterému amputovali nohu pod kolenem, kdo z nás je na tom hůř. Dělali jsme si z toho legraci, ale dívky, které seděly vedle, náš dialog nezvládly. Nechaly na stolku svou rozpitou kávu a utekly. My se tím skvěle bavili,“ líčí muž, který je poslední rok v invalidním důchodu. Slábne mu totiž i druhé oko a má potíže se srdcem.
Za epitézu, která vypadá přirozeně, vděčí především setkání s lékařem Martinem Paciorkem z Centra plastické chirurgie a chirurgie ruky Fakultní nemocnice Ostrava v květnu 2010. Paciorek netají, že po odstranění nádoru a oka stáli lékaři spolu s pacientem před rozhodnutím, co dál. „Mohli jsme to nechat tak, nebo uvažovat o další modelaci obličeje, ale nic z toho by nevedlo ke kýženému výsledku,“ říká.
Teoreticky přicházela v úvahu transplantace obličeje, ale má svá úskalí a u nás je zatím nereálná. Ostravští lékaři proto zvolili vlastní cestu, jejíž výsledek potěšil pacienta a slavil úspěch na odborné konferenci v Americe.
Ivana Lesková
Mladá fronta DNES
Přidejte odpověď