Zdravotnictví v České republice hledá cesty, jak lépe léčit dlouhodobě nemocné. Týká se to hlavně seniorů, kterých bude v příštích letech v Česku přibývat rychleji než ve většině zemí Evropy. Stát tak reaguje na letitou kritiku, že léčba dlouhodobě nemocných selhává, protože na ni nezbývají peníze. Podle Světové zdravotnické organizace český systém ustrnul, pokud zůstává zaměřený na akutní léčbu.
„V mezinárodním srovnání vychází Česká republika velmi dobře v akutní zdravotnické péči. Je to priorita našeho systému. Kde ale zaostáváme, je poskytování následné a dlouhodobé péče,“ říká Alena Šteflová, ředitelka české kanceláře Světové zdravotnické organizace (WHO). „Nepodařilo se nastavit péči podle potřeb toho kterého člověka. Výsledky jsou alarmující,“ tvrdí.
Šteflová říká, že český systém nedokáže poskytnout včasnou rehabilitaci vždy, když je potřeba, a nesoustřeďuje se na to, aby byl pacient soběstačný. Stát také nedostatečně podporuje rekonvalescenci a dlouhodobou péči v domácím prostředí, aby pomohl rodinám, které se o nemocné starají.
Ministerstva zdravotnictví a sociální péče se na uvedené výhrady chystají reagovat. Řešení ale podle kritiků zatím přicházejí příliš pomalu. Stát chce například ulehčit rodinám, které o dlouhodobě nemocné pečují a kterým chybí dostupné terénní a odlehčovací služby.
Komise expertů pro rodinnou politiku, která byla vytvořena ministryní sociálních věcí Michaelou Marksovou, navrhuje zavést pro ty, kteří se o nemocného člena rodiny starají, volno hrazené z nemocenského pojištění. Podle členky komise, socioložky Radky Dudové, by takové volno mohlo být na až dobu šesti měsíců a zaměstnavatel by musel držet pečujícímu pracovní místo. Návrh je v současnosti otevřený připomínkám. Pracovní skupina také volá po vytvoření funkce úředníka, který by na obecních úřadech poskytoval postiženým rodinám poradenství a zprostředkovával zdravotní a sociální služby.
Podle statistik je u nás podíl lidí závislých na neformální rodinné péči po Polsku nejvyšší v Evji Spíš než odraz větší rodinné soudržnosti je to ale právě reakce na nefunkční zdravotnický a sociální systém. Od roku 2007 pomáhá měsíční příspěvek na péči (800 až 12 tisíc korun). Pobírá ho 300 tisíc lidí a stojí přes 20 miliard korun ročně. Od srpna se zvýší o 10 procent.
Podle odborníků je systém dlouhodobé péče rozdrobený. Patří zčásti pod zdravotnictví a zároveň pod sociální služby. Dlouhodobou péči poskytují jak zdravotnická zařízení, jako jsou centra následné a dlouhodobé péče (LDN), tak i sociální zařízení – třeba domovy seniorů. Kvůli tomu systém spravují dvě ministerstva – zdravotnictví a sociálních věcí. Zdravotní pojišťovny a obě ministerstva se dohadují, co je zdravotní a co sociální složka péče a kdo by ji měl hradit.
Asociace českých a moravských nemocnic například navrhuje možnost, že by se ze systému zdravotního a sociálního pojištění vyčlenila samostatná platba na dlouhodobou zdravotní a sociální péči po vzoru Německa. S tím, jak u našich sousedů roste počet lidí, kteří takovou péči využívají, každým rokem srážka ze mzdy roste a ukrajuje lidem z platů.
Bývalý náměstek ministra zdravotnictví Pavel Hroboň proto navrhuje, aby byl systém pojištění doplněn o spořicí složku s podporou státu, která funguje třeba v případě stavebního spoření. Podle něj bude muset do systému přijít víc peněz.
Dalším návrhem, který avizuje ministryně Marksová, je sjednocení standardů a financování obou druhů zařízení, kde se nemocný senior může ocitnout – léčeben dlouhodobě nemocných i převážně sociálních zařízení typu domovů seniorů –, zdravotními pojišťovnami. První typ dnes pojišťovny hradí, druhý ne.
Obě ministerstva také navrhují na příští rok navýšit body, které pojišťovny proplácejí za výkon zdravotních sester v sociálních službách.
Podle místopředsedy asociace nemocnic Petra Fialy ale konkrétní změny přicházejí příliš pomalu. „Už 20 let se neustále ustavují nějaké komise a žádná to zatím nevyřešila. Dnes zasedají další, a zase to nevyřeší,“ říká Fiala. „Kdyby to byla priorita, vezme premiér oba ministry za flígr a řekne: Do měsíce chci mít řešení, jinak vás vyhodím.“
—
SELHÁNÍ SYSTÉMU Když si třiaosmdesátiletá Zdeňka V. před dvěma lety zlomila krček stehenní kosti, dostala ještě týž den v karlovarské nemocnici kloubní náhradu. Do týdne se mohla pohybovat s pomocí chodítka. (Podle lékařů je v těchto případech důležité začít brzy chodit, aby neochably svaly.) Pak ale následovalo přeložení do doléčovacího zařízení. Tam se po dvou měsících bez potřebné fyzioterapie stal z ženy, která zároveň trpěla počínající stařeckou demencí, pacient, který ani nemohl vstát z lůžka. Po intervenci rodiny se pacientka, vážící tehdy jen 26 kilogramů, dostala do domácí péče. S pomocí docházejícího fyzioterapeuta se podařilo zdravotní stav pacientky zlepšit natolik, že dnes může chodit. „Kdyby tam zůstala, skončila by jako ležák. Zachránilo ji jen to, že si ji děda s tátou vzali domů,“ říká vnučka pacientky Lenka Netopilíková.
Už 20 let se ustavují nějaké komise a žádná to zatím nevyřešila. Kdyby to byla priorita, vezme premiér oba ministry za flígr a řekne: Do měsíce chci mít řešení, jinak vás vyhodím. Petr Fiala místopředseda Asociace českých a moravských nemocnic
O autorovi: Marek Miler, Markéta Fišerová
Hospodářské noviny
Dobry den, dekuji za vyborny clanek. Ale dle meho nazoru, kdyby jen polovina s toho, co doplaceji poj.byla dana rodine+ soc. davky, jeste by stat urcite usetril. A tak jen komise za komisi zasedaji a vysledek je, jak je v clanku uvedene, nulovy. A tak asi zaden premier nema zajem tento problem resit. Dekuji Vam moc, za tento prispevek. S uctou, Ewa.