MIMOŘÁDNÉ SCHOPNOSTI PSŮ OČIMA VĚDY
Mají natolik citlivý čich, že dokážou zachytit pachovou stopu starou několik měsíců. Nebo pod vodou. Či v tak vysokém naředění, kdy i nejmodernější technika „necítí“ nic. Psi umí, stejně jako mnohá další zvířata, vytušit, že se blíží zemětřesení, nebo vás zaregistrovat, i když jste ještě v autě od domova dobré dva kilometry – sluchem přesně rozliší motor vašeho auta. A také dokážou u svých „páníčků“ čichem zjistit vážná onemocnění včetně některých druhů rakoviny. A to leckdy ještě dříve a s větší přesností než medicinské přístroje. Lze ale psy vycvičit tak, aby se dali k včasnému podchycení nádorových onemocnění využít i v nemocnicích? Jakákoliv nemoc v těle vyvolává chemické procesy, které jsou pro ni typické. I rakovinový nádor produkuje chemické látky, díky nimž mohou lékaři toto onemocnění diagnostikovat třeba z krve. Vnímá je i pes. Čichem.
Daisy: Úspěšnost 93 %
Pro dvanáctiletou labradorku Daisy je to jenom hra na schovávanou. Obchází v laboratoři dokola kolotoč s osmi skleničkami, postupně každý vzorek cestou zběžně očichá – samá voda – a až u čtvrtého ramene se zastaví, posadí a začne kňučet. Její anglický psovod okamžitě cvakne v kapse klikrem a dává fence pamlsek. Mezi lahvičkami s „normální, zdravou“ lidskou močí Daisy právě rozpoznala vzorek od pacienta s rakovinou prostaty.
Na základě chemických změn v pacientově dechu nebo ze vzorků moči, stolice, krve či potu dokáže labradorka „vyčuchat“ nádor v jeho těle. Když byla Daisy na podzim 2014 oceněna medailí nadace Modrého kříže, jež je udělována zvířatům, která zachránila lidské životy, psala britská média o tom, že už diagnostikovala rakovinu u 551 pacientů. A to s působivou přesností více než 93 %. Jedním z těch, kterým Daisy včasným upozorněním na nádor zachránila život, byla i její 52letá „panička“ doktorka Claire Guestová, ředitelka společnosti Medical Detection Dogs, která se zaměřuje na výcvik psů určených k detekci zdravotních problémů. Doktorka Guestová popisuje, jak jednoho dne s ní Daisy odmítala jít na pravidelnou procházku, kňučela a čumákem ji šťouchala do hrudi: „Odstrčila jsem ji, ale ona se ke mně znovu přimáčkla a byla očividně rozrušená. Tlačila mě do prsou tak silně, až to bolelo. Takhle se nikdy předtím nechovala.“ Claire znejistěla a po pár dnech si nahmatala na prsu malou bulku. Šla na biopsii, lékař ale řekl, že jde o neškodnou cystu. Mamograf pak ovšem odhalil hluboko ukrytý zhoubný nádor. Sice až pár týdnů po Daisy, naštěstí ale stále ještě dříve, než se rakovina stačila rozšířit.
V Británii nyní trénují na diagnostikování rakoviny dvanáct dalších psů a labradorka Daisy je u toho jako „senior konzultantka“.
Psi mají neuvěřitelně citlivý čich díky tomu, že jejich čumák obsahuje v průměru 250-300 milionů pachových receptorů – ve srovnání s ubohými pěti miliony u člověka. A zatímco čichová oblast v nose dospělého člověka měří asi 3 cm2, u psa zabírá plochu asi 130 cm2. Díky tomu všemu je psí čich zhruba 100 000krát citlivější než ten lidský. Proto dokáže odhalit chorobou zasažené molekuly, například u rakoviny plic v dechu a u rakoviny prostaty v lidské moči. Pro ilustraci – pokud byste do množství vody odpovídajícímu dvaceti plným plaveckým bazénům kápli malou kapičku krve, pes by ji byl schopen identifikovat. „Psí schopnost určit látku i ve vysokém naředění je obrovská. Přístrojová technika už tam nic nevidí, pes stále rozlišuje,“ říká Ludvík Pinc, Ph. D., který vede na České zemědělské univerzitě v Praze výzkumný tým, zkoumající možnosti a limity psího čichu na šestičlenné smečce německých ovčáků.
A co víc – cvičení psi navíc dokážou rozeznávat pachy ve směsích. „Pro mě bylo naprosto neskutečné, když jsme jednou v plném autobuse našli půl gramu hašiše schovaného úplně vzadu na sedačce,“ vzpomíná na schopnosti svých čtyřnohých svěřenců kynolog Generálního ředitelství cel Tomáš Krutina. „Pes už ve dveřích od řidiče zareagoval, zvedl hlavu a běžel přímo k tomu místu. V plném autobuse, kde bylo milion okolních pachů.“ Další zkušenost má kynoložka Jana Husková: „Když se v poušti na hranicích USA a Mexika cvičili psi na vyhledávání drog, byli podle pachu drogy schopni najít dealera na vzdálenost 800 až 900 metrů.“
Od Hyppokrata k české agátě
Desítky cvičených psů – a jsou mezi nimi zlatí retrívři, němečtí ovčáci, maďarští ohaři i portugalští vodní španělé – už dokážou podobně jako Daisy v anglickém Great Horwoodu nebo Kobi v kalifornském San Anselmu identifikovat rakovinu s úspěšností více než 90 %. Také první zdokumentovaný pokus v České republice, který provedli výzkumníci z Fakulty veterinárního lékařství ve spolupráci s Fakultní nemocnicí v Brně, konstatuje, že speciálně vycvičená fenka německého ovčáka Agáta rozpozná spolehlivým, neinvazivním a relativně nenákladným způsobem u mužských pacientů rakovinu prostaty. Její úspěšnost v laboratorních podmínkách? Skvělých 91,6 %.
„Když jsme při České zemědělské univerzitě v Praze zakládali Centrum pro výzkum chování psů, byla tohle naše hlavní idea,“ přiznává šéf výzkumného týmu Ludvík Pinc k otázce diagnostiky nádorových onemocnění pomocí psů. „Dokonce jsme v této souvislosti kontaktovali i některá onkologická pracoviště.“ Záhy se však z finančních důvodů začali zabývat využitím psů především pro kriminalistiku.
„Pokud vím, výzkumem v této oblasti se hodně zabývají v USA, kde na to mají peníze. Spolehlivost psů se tam v těchto případech uvádí okolo 98 procent,“ říká kynoložka Jana Housková. Jeden z prvních experimentů se uskutečnil v roce 2006 v kalifornském San Anselmu, kde experti vycvičili tři labradory a dva portugalské vodní psy. Poté jim předložili vzorky dechu 55 pacientů s rakovinou plic, 31 žen s rakovinou prsu a 83 zdravých lidí. Psi správně určili 99 % vzorků od nemocných rakovinou plic a 88 % trpících rakovinou prsu.
Průkopníci psí diagnostiky argumentují tím, že zkoušky z dechu, kůže, moči nebo krve jsou spolehlivější než současné přístroje, nenutí pacienty podstupovat například kolonoskopii nebo odběry tkání, jsou levnější a rychleji otestují větší množství potenciálních pacientů. „Pětice našich vycvičených psů dokáže z krve nebo moči denně prověřit na 300 vzorků, které nám lidé můžou zasílat i poštou,“ chlubí se doktorka Dina Zaphirisová z Pennsylvánského veterinární centra pro výcvik medicínských psů, které se pro změnu specializuje na rakovinu vaječníků.
Nejde ale vlastně o nic nového – na základě pachů diagnostikoval nejrůznější onemocnění už praotec západní medicíny Hippokrates před 2 400 lety. Třeba pach acetonu může být jedním z příznaků cukrovky, odér syrové ryby naznačuje choroby jater, vůně čerstvě upečeného chleba doprovází břišní tyfus. Žlutá zimnice páchne jako řeznictví a třeba schizofrenii lze prý poznat podle lehkého octového zápachu z kůže. Lidský čich není ovšem dostatečně citlivý, aby mohl tyto nemoci úspěšně diagnostikovat. Od 70. let minulého století se proto vědci snaží vyvinout přístroje, které by byly přesnější než lidský nos. Biochemik Linus Pauling, držitel dvou Nobelových cen, tehdy prováděl vědecké analýzy lidského dechu pomocí plynové chromatografie, která umožňovala rozložit směsi vůní a pachů na jednotlivé komponenty. A dokázal tím určit v lidském dechu na 250 plynných organických látek. Časem přibyla hmotnostní spektrometrie, která zvládne rozlišit molekuly podle hmotnosti – díky kombinaci obou metod se postupně podařilo určit až tři tisíce různých složek, které člověk může vydechovat. „Koncentrace látek se měří v objemových miliardtinách, tedy jedna molekula třeba oxidu dusnatého (který signalizuje astma, pozn. red.) na miliardu molekul vzduchu,“ vysvětluje prof. RNDr. Patrik Španěl z Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského Akademie věd v Praze.
Dnes se používá analýza dechu například pomocí speciálního přístroje IRIS III, využívajícího techniky infračervené spektroskopie. Pacient dýchne do jednoho ze dvou pytlíků. Pak vypije džus, v němž je rozpuštěna speciální látka, potom dýchne do druhého pytlíku. V laboratoři následně z obsahu obou sáčků změří, jakým způsobem se v těle metabolizují určité látky. Problém je ale cena přístroje a hlavně to, že musíte předem vědět, co potřebujete ověřit. Musíte mít prostě podezření.
Přístroj, který by, stejně jako to svedou psi, dokázal z dechu (či jinak) odhalit rakovinu již v nultém (neinvazivní nádor) či první stadiu (malý tumor, kdy se karcinom zatím nešíří mimo ložisko), se ale zatím vymyslet nepodařilo. Řada druhů rakoviny nemá totiž v raném období žádné příznaky, a tak lékařské detektory nádor zpravidla odhalí až ve třetím či čtvrtém stadiu, kdy už se zhoubná nemoc rozšíří do dalších orgánů a tkání a prognóza úspěšné léčby je daleko méně optimistická.
ONKOLOGOVÉ JSOU SKEPTIČTÍ
A jak na podobné pokusy s psím čichem a rakovinou reagují onkologové? „Vím o studiích, podle kterých psi přítomnost nádoru v lidském těle poznali, ale další výzkum má svoje problémy. Mezi onkology se o tom moc nemluví, protože se to bere jako něco nestandardního. Když se řekne, že něco diagnostikuje pes, tak to ve vědecké obci vede k podceňování,“ říká přednosta onkologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze prof. MUDr. Lubomír Petruželka, CSc.
Záchranářský pes dokáže vyčuchat člověka pod hromadou sutin a vycítí lidské tělo víc než deset metrů pod vodní hladinou nebo sněhovou lavinou. Mnozí psi dokážou rozpoznat i blížící se epileptické záchvaty, zvyšující se hladinu cukru u diabetiků nebo nákazu malárií z dechu pacienta. Proč se tedy psi nepoužívají i pro diagnostikování rakoviny? Právě proto, že jde o rakovinu. Tedy boj se smrtí. A z experimentů a netradičních cest mají v tomto případě lékaři strach.
Prof. Petruželka si prý maximálně dokáže představit využití psů k předvýběru pacientů z rizikových skupin: „Kteří by tak byli vytipovaní pro další vyšetření. Mohla by to být levná cesta, jak upozornit na možnost nemoci. Samotné vyšetření to ale nahradit nemůže. Je tam riziko, že výsledky budou falešně pozitivní i falešně negativní.“ A upřímně dodá: „Kdybych psy obhajoval v onkologické obci, tak nevím, jestli bych byl hodnocen zrovna kladně. Levnější ti psi sice jsou, ale nedokážu si představit, že bych tady měl jednoho v ordinaci.“
„V současnosti se jedná o sice zajímavý, ale zatím poněkud spekulativní výzkum,“ doplňuje prof. Patrik Španěl z Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského, kde dlouhodobě pracuje na analýzách lidského dechu. „Pokud vím, tak se psi zatím v klinické praxi nikde nepoužívají.“
Důvodem je i to, že lékaři zatím o rakovině nevědí vše, stejně jako není stoprocentně zmapována detailní funkce psího čichu. A proto je ve hře ještě spousta neznámých.
Podobně jako je při onemocnění cukrovkou v dechu pacienta slabě cítit aceton, při rakovině plic nebo jícnu se v dechu pacienta objevuje formaldehyd. Signály o rakovině, takzvané nádorové markery, se dají analyzovat i z krve či moči. Lékařská literatura mluví v této souvislosti o alkanech – tedy nasycených uhlovodících, které jsou produkovány některými druhy bakterií. „Říkáme tomu,chemický podpis‘, to znamená, že tam jsou nějaké butyráty nebo acetonové sloučeniny, které jsou údajně u nádorových onemocněních častější. Ale těch sloučenin je tam reagovat na čistou látku a začne vám chybovost, což u rakoviny může být problém,“ vysvětluje kynolog Krutina.
Na další potíže s předkládanými vzorky poukazuje i Ludvík Pinc z České zemědělské univerzity: „U všech těchto experimentů vidím jako hlavní problém mít k dispozici stoprocentně negativní vzorek. Aby byl totiž pes schopen rozlišit pozitivní tolik, že se to nedá jednoduše definovat,“ říká prof. Lubomír Petruželka. „V případě rakoviny není zatím žádný vědecký konsenzus na tom, jaké konkrétně látky těm nádorům odpovídají,“ doplňuje prof. Patrik Španěl z Ústavu fyzikální chemie Akademie věd v Praze.
Pro praktické využití psů v budoucí detekci nádorového onemocnění tohle může být jeden z hlavních problémů – ani onkologům není totiž jasné, jakým způsobem a jaké sloučeniny pro cílový pach nastavit nebo izolovat. „Zápach mrtvoly už se dá laboratorně vyrobit uměle, ale pach rakoviny vyrobit neumíme. Máme přitom ověřeno, že čím se vám podaří sehnat čistější cílový pach, tím jsou potom psi schopnější ten pach generalizovat. V opačném případě – když je začnete učit směsi, tak nejsou schopni vzorek, musíte mít také ten negativní.“ Neznámých je ale podle Pince víc. „Téměř ve všech podobných testech pacienti, kteří darují vzorky, vědí, že mají rakovinu, a my dosud netušíme, zda pes nemůže jako vodítko pro detekci brát odoranty uvolňované v důsledku stresu anebo v některých případech reagovat i na léčiva,“ dodává Pinc. Psi se proto musí naučit ignorovat pachy, které nemají s nádory nic společného. Léky, konzervanty, ale třeba i aromatická a kořeněná jídla mohou totiž vlastnosti vzorku (třeba moči) významně měnit.
Studie Auburnské univerzity v Alabamě navíc zjistila, že existuje nejméně devatenáct nemocí, které se na psu nepoznají, ale mohou výrazně ovlivnit jeho čichové schopnosti. V případě diagnostikování rakoviny by tak mohlo dojít k fatálním omylům.
Tuzemští onkologové zároveň upozorňují, že různé druhy nádorových onemocnění můžou produkovat různé chemické sloučeniny. „Ten,chemický podpis‘ může být pro každé stadium rakoviny jiný. Není to tak, že by se rakovina rovnala nějakému chemickému vzorci,“ vysvětluje prof. Petruželka.
Odborníkům se navíc „kód psí intuice“ zatím nepodařilo rozklíčovat. Netuší tedy, jaké látky psi z moče nebo z dechu při pozitivní identifikaci vlastně cítí. Když podrobili vzorky moče rozboru na plynovém chromatografu, ukázalo se, že vzorky od nemocných rakovinou obsahují vyšší koncentrace formaldehydu, alkanů a derivátů benzenu. To však není společné pro všechny nádory. Nádorové bujení tudíž evidentně produkuje ještě nějaké další těkavé látky, bez nichž není zadání cílového pachu kompletní. Psi je vnímají, ale věda je zatím určit neumí.
Experimenty přesto pokračují. V Británii „lov rakoviny se psy“ testuje i systém veřejně financovaného Národního zdravotnictví (NHS). V rámci klinické studie už ve fakultní nemocnici v Milton Keynesu probíhá tříletý program, během kterého mají cvičení psi prověřovat tisíce vzorků tamních pacientů.
VÝCVIK TRVÁ DVA MĚSÍCE
„Onkologové jsou skeptičtí, protože si nedokážou představit marker (příznak ve formě látky, sloučeniny, pozn. red.), který by byl společný různým formám tohoto onemocnění. Prvotní úspěchy Američanů na melanomech se dají vysvětlit poměrnou uniformitou těchto nádorů,“ vysvětluje Pinc. „I když já až tolik skeptický nejsem. Tento problém jsem opakovaně konzultoval s některými renomovanými zahraničními vědci, jako je třeba profesor Tadeusz Jezierski z varšavského Ústavu pro genetiku a šlechtění zvířat, a statisticky významné výsledky některých pracovišť jsou podle mě nepopiratelné.“
Samotný výcvik psů na diagnostikování rakoviny či jiných nemocí by podle dlouholetého psovoda a vítěze mnoha kynologických šampionátů kapitána Tomáše Krutiny z Generálního ředitelství cel nemusel být nijak velký problém: „Pokud máte solidního, kvalitního psa, tak se vybudování značení (aby pes dokázal nález signalizovat, pozn. red.) dá stihnout za tři týdny. Během dalších tří týdnů by se mohl ten základní pach rozšířit na jiné druhy rakoviny se společným základem. Když nebudu muset toho psa učit na letišti nebo ve vlaku, tak celkově v reálném čase je připraven za měsíc a půl, dva měsíce. Nácvik značení považuju za nejpodstatnější část naší práce, hledat psi umí sami od sebe.“
Krutina říká, že nejvhodnější pro výcvik jsou psi od sedmi měsíců do tří let s loveckým chováním, které se testuje třeba hledáním míčku. „Ideál je pro nás roční kvalitní pes, převládají služební plemena jako německý nebo belgický ovčák. Měli jsme také labradory, osobně mám vynikající zkušenost i s pudlem.“
VIRTUÁLNÍ PES A NANOČENICH
Samotný princip detekce z dechu ani spolehlivost psího čenichu nikdo nezpochybňuje, zdá se ale komplikované, na jaké konkrétní sloučeniny psy při výcviku nastavit. Jaké druhy rakoviny by mohl psí čenich rozpoznat v dechu?
„Co se zatím psalo, tak jsou to nádory v dýchacích a polykacích cestách, to znamená nádor jícnu, nádory plic, možná průdušek nebo hrtanu,“ říká prof. Petruželka. „Tam se to nabízí, jelikož ten nádor je blízko dýchacích cest a něco se tam může vylučovat. Jestli ovšem jde z dechu zjistit nějaké další druhy rakoviny – to už se mi zdá nepravděpodobné.“ Blízkost nádoru bude ale zřejmě platit i v případě testované moči -další studie mluví o psech, kteří rozpoznali nádory močového měchýře. „I v tomto případě bych ale takové určování bral jenom jako předstupeň dalšího vyšetření,“ říká prof. Petruželka a shrnuje dva hlavní problémy psí diagnostiky: „Když se řekne, že pes něco diagnostikuje, tak se to bude brát jako na úrovni nějakého alternativního lékařství. A druhé úskalí vidím v tom najít správný vzorek, aby udával nějaké riziko rakoviny, protože složení těch látek se určitě bude lišit. Ideální by bylo zkonstruovat virtuálního psa, což je vlastně cesta plynové chromatografie.“
Na analýzách těkavých látek, které dokáže identifikovat psí čenich, už mezitím pracují nanotechnologie. Hlavním objevem pak má být algoritmus, který v umělých senzorech vydá lékařům i pacientům s rakovinou stejné varování, jaké zatím v laboratořích signalizovaly Daisy nebo Agáta.
Živí psi, schopní diagnostikovat závažné nemoci, přesto budoucnost v medicíně mají. Minimálně v chudých zemích, které si nemohou dovolit drahé laboratorní metody, např. právě plynovou chromatografii. Další možností je využití speciálně cvičených psů k vyhledávání osob s tuberkulózou, a to nejen v nemocnici, ale přímo v terénu.
„Můžete to navíc naučit i jiné druhy zvířat. Třeba v Africe se k rozpoznání osob infikovaných tuberkulózou využívá vytříbeného čichu krysy obrovské. Krysy jsou levné, lidi nemají co dělat, tak je cvičí. Tam je ten přínos skutečně veliký,“ říká kynoložka Jana Housková a dodává: „Pokud vím, tak se diagnostika pomocí psů osvědčila i v Evropě u starých lidí v domovech důchodců. Pes je k lidem vstřícný a oni takové vyšetření snáší mnohem líp než laboratorní testování. Pohladí ho, dýchnou na něj a on si u nich buď sedne, nebo jde dál. Až teprve ti, kteří byli psem označeni jako potenciálně pozitivní, jsou dovyšetřeni. Přínosem je tedy minimálně to, že nemusíte všechny důchodce hnát na drahé testy. Což je i velká finanční úspora.“
—
„V autobuse s milionem pachů cítil hašiš hned.“ tomáš Krutina, kynolog
„Pětice psů dokáže denně prověřit na 300 vzorků.“ dina zaphirisová, veterinářka
JAKÉ DALŠÍ NEMOCI ZVLÁDNOU?
Už koncem 80. let otiskl prestižní britský časopis Lancet lékařskou studii případu pacientky, jejíž pes vytrvale čichal k jejímu mateřskému znaménku, ze kterého se později vyklubal melanom. O podobném případu referoval Lancet i roku 2001. Psi jsou dle řady studií schopni nádory detekovat i přirozeně, bez výcviku a vzorků. Tahle dovednost se obvykle vysvětluje desítkami tisíc let společného soužití se člověkem. Pes nejenže zná člověka nejdéle a nejdůkladněji, je na jeho zdraví i existenčně závislý. „Myslím, že vlci a psi, jak s námi dlouhodobě lovili, jsou schopniodhadnout slabší jedince ve smečce, protože mají velice vyvinutou pozorovací schopnost. Odečtou to z chování těla, ale zřejmě i čichově,“ říká kynolog Krutina. Pes si všimne změn v lidském chování dříve než sám člověk a dokáže ho varovat před blížícím se nebezpečím. Kromě rakoviny umí detekovat i další neduhy. Blížící se infarkt. Nebo cukrovku. Když člověku s diabetem klesá či stoupá hladina cukru v krvi, tělo uvolňuje chemické látky, které mají svůj typický pach. Kromě signální práce jsou tito psi vycvičeni v případě potřeby podat inzulinové pero, láhev s pitím či přivolat pomoc. Stejně tak mnozí psi dokážou rozpoznat blížící se epileptický záchvat, při němž hrozí člověku vážné poranění či udušení. Psi ho zvládnou varovat leckdy i s předstihem několika hodin. Postižený si tak může včas přivolat pomoc. „Můžete mít před záchvatem třeba kyselejší pot, ale osobně si myslím, že to může být i celková změna lidského chování. Je také možné, že pes se do nás dokáže vcítit, možná až telepaticky se na nás napojit,“ vysvětluje Krutina. Ona „telepatie“ může mít ale třeba podobu drobných elektrických výbojů v mozku pacienta, které předcházejí záchvatu a které pes dokáže vnímat. Kanadský výzkum zkoumal, jak jsou psi schopni předvídat epileptické záchvaty u dětí. A zhruba šestina z testovaných psů skutečně spolehlivě upozornila na blížící se záchvat kňučením, olizováním a svou stálou přítomností u dítěte. A ačkoliv tito psi nebyli nijak speciálně vycvičeni, začali takto spontánně reagovat už po předchozím měsíčním pobytu u dítěte. Úspěšnost předpovědí přitom dosahovala 80 %. Server Doktorka.cz popsal i možnosti využití psa u pacientů s Alzheimerovou chorobou. Vycvičený pes dokáže ztraceného pána bezpečně dovést domů, dává mu venku pocit jistoty a umí strhnout poplach v případě nebezpečí, případně je možné vyslat k psovi na dálku akustický signál, aby pána přivedl zpět. Starších pacientů s demencí přitom skokově přibývá. -jč-, -tm“Koncentrace látek se měří v miliardtinách.“ Patrik Španěl, vědec „Mezi onkology se o tom raději moc nemluví.“ lubomír petruželka, lékař „Chemický podpis je u každé rakoviny jiný.“ Lubomír Petruželka, lékař „Není to tak, že by se rakovina rovnala vzorci.“ lubomír Petruželka, lékař
PSI MAJÍ I DOKONALÝ SLUCH
Na mnoha případech bylo popsáno, že zatímco přístroje zemětřesení či tsunami spolehlivě předpovědět neumí, psi (ale i některá další zvířata) na hrozící katastrofu reagují se značným předstihem. Vytím, štěkáním, neklidem, útěkem, odnášením štěňat do bezpečí, odmítáním vstoupit třeba do domů. Důvodem je zřejmě dokonalý psí sluch. Uvádí se, že psi slyší až osmkrát lépe než člověk. Především ale rozeznají mnohem širší spektrum zvuků, včetně ultrazvuku a infrazvuku. Zatímco člověk vnímá zvuk maximálně do 20 000 Hz, psi rozeznávají zvuky až na úrovni 90 000 Hz, které člověk neslyší. Zemětřesení a následně i případná vlna tsunami má přípravnou fázi, kdy praskající a o sebe se třící horniny mohou vydávat vysokofrekvenční zvuky. A ty podle některých vědců dokáže pes vnímat. Koneckonců – o skvělém sluchu svědčí i řada příběhů z 2. světové války, kdy psi dokázali upozornit na nálet o několik minut dříve, než se rozezněly varovné sirény. Američtí vojáci ve Vietnamu zase popisovali, že je jejich psi varovali před minovým polem kňučením, odmítali jít dál a lehali si na zem. Podle vědců prostě slyšeli pro člověka nezachytitelné pískání větru o nástražné drátky u min a na základě předchozí zkušenosti s výbuchy a panikou signalizovali nebezpečí. -tm
ČLOVĚK NECÍTÍ JAKO PES?
Odpověď je jednoduchá – protože to nepotřebuje. Zatímco pro většinu savců je čich důležitější než zrak a sluch a pachy a vůně jsou pro ně i významným komunikačním prostředkem, člověk při evoluci tuhle schopnost ztratil. Podle studie Státní univerzity Florida je na vině gen Kv1,3, který čich blokuje. Při pokusech byl u laboratorních myší odstraněn a jejich čichové schopnosti rázem vzrostly o tisíce procent. Doktorka Ann Debra Fadoolová z floridské univerzity tvrdí, že pokud by se tento gen u lidí uměle zablokoval (třeba léky), lidský čich by se výrazně přiblížil tomu psímu. –tm
Jan čáp
Téma
Přidejte odpověď