Víc peněz na asistenty, psychology, speciální učebnice nebo pomůcky. Co čeká školy v rámci společného vzdělávání dětí bez rozdílu handicapu, se ředitelé nově dozvědí z příručky, kterou pro ně připravilo ministerstvo školství. Část z nich jejich začlenění stále odmítá.
Česká televize
O přestávce neposedí. První třídu v běžné škole ale zvládá dobře. Filipova diagnóza přitom zní lehké mentální postižení.
Dosáhnout na tabuli mu pomáhá učitelka. S učením jeho asistentka.
Linda už je ve druhé. I přes své těžké zrakové postižení k učení potřebuje jen digitální lupu. V téhle škole funguje společné vzdělávání všech dětí už šestnáct let. Momentálně tu má nějaký handicap každé osmé dítě. Počet handicapovaných dětí v běžných školách stále stoupá. Z těžce zrakově postižených jich sem chodí už sedmdesát šest procent. Z těžce sluchově postižených polovina. Těch s Filipovou diagnózou deset procent.
Jitka KENDÍKOVÁ, ředitelka ZŠ J. Gutha-Jarkovského:
Na leckteré škole inkluze už de facto funguje.
Přesto některé se společným vzděláváním nesouhlasí. Hlavně mentálně postižené děti podle nich do běžných škol nepatří.
Jana SMETANOVÁ, ředitelka, ZŠ Prodloužená, Pardubice:
Bude sedět ve třídě, kde nechápe učivo, nerozumí si se spolužáky, žádný úspěch nezažívá, takže buď se to dítě stáhne do sebe a je nešťastné, anebo se ten neúspěch projevuje agresivitou.
Ministerstvo se snaží ředitele uklidnit. Děti se střední nebo těžkou poruchou zůstanou ve speciálních školách. Jen lehce mentálně postižení mohou požádat o přestup.
Stanislav ŠTECH, náměstek ministryně školství:
V tom případě se ten rodič obrací na školské poradenské zařízení s žádostí o vyšetření.
Kromě příručky se mohou ředitelé nebo učitelé dozvědět o inkluzi víc i na nové telefonní lince.
Lucie ČERNÁ, Národní ústav pro vzdělávání:
Společné vzdělávání, evidence telefonních dotazů, prosím. Mezi nejčastější typy dotazů patří vlastně organizace podpůrných opatření, vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením.
Jako je právě Filip. Jedno z dětí, které zatím dokazuje, že společné vzdělávání fungovat může. .
Česká televize
Sám jsem praktickým příkladem inkluze. Kvůli sluch. vadě mě první 3 roky učili rodiče, od čtvrté třídy jsem vybaven lepšími sluchadly chodil již do normální školy. Ve třídě jsme měli ale jednu duševně zostalou spolužačku, která ještě ani v 11 letech nebyla schopna vyjmenovat dny, jak jdou za sebou v týdnu. Když jí učitelka dlouhé minuty vysvětlovala nějaké naprosto triviální věci, všichni ostatní se včetně mě nudili, výuka stála. Inkluze je fajn, ale mentálně postižení v normální třídě nemají co dělat, zřejmě máme mentálně postiženou ministryni a další pomatence, kteří to prosazují, když si toto neuvědomují. Odskáčou to ale děti, které mentální postižení nemají, protože se to odrazí na snížení kvality výuky a horší koncentraci těch dětí na učení – to vím z vlastní zkušenosti, žádný rádoby odborník mi nemůže nalhat, že ne.