Ještě letos chystá ministerstvo práce a sociálních věcí elektronickou evidenci náhradního plnění – tedy způsobu, jak se firmy mohou vykoupit z povinnosti zaměstnat určité procento invalidů. Databáze tak bude kontrolovat, zda se nepodvádí v souvislosti s prací pro zdravotně postižené.
foto: sxc.hu
„Online evidence je výsledkem jednání s poctivými zaměstnavateli osob se zdravotním postižením. Je to zásadní krok ke zlepšení situace, aby se zajistilo dodržování limitu náhradního plnění,“ říká Michaela Marksová (ČSSD), ministryně práce.
MPSV totiž vnímá, že s dodržováním limitu je problém.
Náhradní plnění funguje tak: že pokud společnost sama nezaměstná zákonem daný počet zdravotně postižených lidí, může si povinnost splnit tím, že nakoupí výrobky, služby nebo zadá zakázky firmě, mezi jejímiž pracovníky naopak invalidé tvoří nadpoloviční většinu.
Přitom pro dodavatele náhradního plnění platí, že na každého svého zdravotně postiženého zaměstnance smí nabízet náhradní plnění do výše 900 tisíc korun ročně.
„Bojujeme za online registr už šest let. Zvláště menší firmy limit nedodržují, protože inspektorát práce to není schopen zkontrolovat. Shánět fakturu po faktuře po celé republice a párovat je, to není bez moderních prostředků možné,“ říká Karel Rychtář, místopředseda Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených.
Obcházením limitů ztrácí celé náhradní plnění smysl, protože cílem je, aby se co nejvíce lidí, kteří práci hledají složitě, dostalo k placenému místu.
Třetí možností, jak si povinný podíl splnit, je platba do veřejné kasy v podobě takzvané invalidní daně. Z pohledu firem nejde o malé peníze, za každého invalidu, kterého by měla zaměstnat, ale nezaměstnává, je to 2,5násobek průměrné měsíční mzdy ročně. Už na jednom člověku to letos dělá 64,8 tisíce.
Vedle toho, že se některé firmy netrápí s limitem, představují svízel takzvané přefakturace. Invalidní družstvo nakoupí energii nebo pohonné hmoty, a aniž by samo cokoli z toho vyrábělo, zase komoditu přeprodá. Ovšem s výhodou, protože firmy, které mají víc než půlku svých lidí zdravotně postižených, získávají ve veřejné zakázce právo nabídnout cenu o 15 procent vyšší než konkurence a pořád budou vítězem.
V jiných případech jde vyloženě o podvody. „Přišel za námi zástupce jisté společnosti a nabídl ročně milion čistého zisku. Jen když přefakturujeme prodej její nafty přes naše účetnictví. Odmítli jsme to,“ popsal LN předloni ředitel úklidové firmy Pavel Soukup. Zdravotně postižení z toho nemají nic, jen jejich šéf, pokud na to přistoupí, si odnese lacino vydělanou provizi.
V poslední době se rozmáhá ještě jiný trik. Velká společnost, která nemá splněné povinné procento, si těsně před koncem roku koupí software od invalidního družstva. Zboží se papírově dodá v prosinci, v lednu se vyreklamuje a s dnešním systémem kontrol nikdo nepozná, že žádné náhradní plnění neproběhlo. „Jen já vím minimálně o pěti velkých firmách s více než pěti tisíci zaměstnanci, které tímto způsobem náhradní plnění obcházejí. V zákoně není, že při reklamaci se musí něco doplatit. Firmy, které tohle dělají, mají zákon velmi dobře zmapovaný, vědí, co je ještě na hraně,“ uvádí Hana Potměšilová z Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením.
Údaje do databáze vyplní invalidní družstva, a cokoli nezapíší do 30 dnů od chvíle, kdy za to dostala zaplaceno, jako by se nestalo – odběratel si to nebude moci započítat. Údaje v databázi se uchovají šest let. „Naší snahou je eliminovat takzvanou přefakturaci,“ uvedla ministryně Marksová.
Přidejte odpověď