Rozhovor Haló novin s výkonnou ředitelkou Nadace Jedličkova ústavu Irenou Fodorovou
– Nadace Jedličkova ústavu (NJÚ) byla založena 22. října 1990. Nemůžete v ní tedy působit od začátku, přesto se zeptám, zda víte, s jakým cílem tehdy vznikla?
V minulém roce NJÚ oslavila výročí 25 let od svého založení. V rámci příprav na takovou událost jsme hledali důvody, proč byla založena. Velice mě to zajímalo, přijít na tu základní podstatu, co si s sebou nadace za celá ta léta nese. Vždy to tak dělám, přijít na podstatu věci a znát souvislosti. V roce 1990 byla založena na popud tehdejší ředitelky Jedličkova ústavu PhDr. Anežky Krčkové, která byla velkou vizionářkou a chtěla skončit s ústavnictvím a ústavem v tom negativním smyslu chápání. Nadace měla spravovat finanční prostředky, které se jí podařilo získat od bohatých sponzorů ze zahraničí a postupně převzít Jedličkův ústav a financovat jeho chod.
– Povedlo se to?
Bohužel, chod dějin rozhodl jinak a k realizaci této velké vize nedošlo. Nicméně osobní rozvoj klientů Jedličkova ústavu podporovala od svého začátku a pokračujeme s tím dodnes. Já to vnímám jako to hlavní a podstatné. Vzhledem k faktu, že jsme pevnou součástí celého dění areálu na Vyšehradě, a díky blízkému spojení s Jedličkovým ústavem a jeho školami dokážeme velice přesně identifikovat konkrétní potřeby jak jednotlivých lidí s tělesným postižením, tak celých zájmových skupin. A díky tomu můžeme rozdělení pomoci velmi dobře směřovat, aby pomoc od našich dárců byla využita tam, kde jí je nejvíce zapotřebí. V prosinci v rámci našeho každoročního adventního koncertu jsem se poprvé setkala s naší výše zmíněnou zakladatelkou. Úplně nás všechny omámila svou silnou vírou, nadšením a pozitivní energií, nicméně říkala, že zpovzdálí sleduje vývoj nadace a moc nám fandí. Tak snad jdeme tím správným směrem.
– Co je dnes hlavním posláním NJÚ?
Především pomoc dětem a mladým lidem s tělesným postižením ze sociálně slabých rodin a dále podpora dalšího rozvoje. JÚŠ je v podstatě soubor moderních bezbariérových škol, které v současné době mají zabezpečené financování v rámci celého školského systému. My se zaměřujeme na financování projektů, které mají klientům škol Jedličkova ústavu pomoci po ukončení školy zapojit se na pracovní trh a do společnosti. Významný podíl také má podpora aktivit pro volný čas. Je to úplně jednoduché, chceme studentům s tělesným postižením poskytnout stejné možnosti, jako mají studenti bez postižení. Nic víc.
– Zřizovatel tedy nestačí pokrýt vše?
Školy Jedličkova ústavu mají zabezpečeno financování výuky, výchovy včetně potřebné fyzioterapie atd. Nicméně financovat další programy, které se netýkají školy, nemohou. V tu chvíli nastupuje naše nadace.
– Mnozí znají Mikulášské koncerty skupiny The Tap Tap ve Státní opeře, které mj. pomohly při sbírce na bezbariérový autobus. Na jakých dalších projektech se podílí NJÚ?
Podporujeme například sportovní aktivity a činnost Sportovního clubu Jedličkova ústavu, tolik potřebnou osobní asistenci, bezbariérovou dopravu na cestu do školy nebo třeba již zmíněné programy pracovní a sociální integrace například v Ta Kavárně nebo v grafickém studiu Maturus. Obojí je zde v areálu na Vyšehradě.
– Desátého března skončila výstava Cesta k radosti. Co vzniklo dříve – nápad na její uspořádání, nebo fotografický seminář, na nichž se na obou podílí Roman Blaško?
Myslím, že to šlo ruku v ruce a od začátku nám bylo jasné, že jedno bez druhého by ztratilo na pointě. A jsme zase u podstaty věci. Musí to mít hlubší význam a propojení, aby to mělo smysl. A to se nám snad podařilo, pro nás to mělo velký smysl a doufám, že to tak vnímali i ostatní.
– Klienti Jedličkova ústavu a žáci škol JÚ jsou, promiňte mi ten výraz, trochu jiní, ale pořád to jsou stejní lidé, jako všichni ostatní. Jaká je s nimi spolupráce?
Jsou naprosto bezvadní! Je to patetické, ale neumím to říct jinak. Vzhledem k tomu, čím procházejí, mají větší nadhled, netvoří zbytečné problémy a občas mám pocit, že se snad umí i více radovat. Pokud to shrnu, tak je s nimi kolikrát lepší spolupráce než, jak nazýváte, s námi ostatními. Kolikrát se vlastně ptám, kdo je tady postižený? Kde je ta hranice?
– Kryštof Hádek jako feťák ve filmu Kobry a užovky byl také jiný, jenže svou vlastní vinou. Přesto pronesl větu: »Důležitý je mít plán!« Vy jistě máte plán, myslím, co se povedlo a co zatím ne?
Určitě plán je důležitý, ale první musí být správná myšlenka, která potom vytvoří plán. Mým cílem bylo otevřít komunikaci nadace směrem k veřejnosti o tom, co děláme, podporovat transparentnost finančních toků nejen NJÚ, ale také organizací, které dlouhodobě podporujeme, a být jistým partnerem klientům škol Jedličkova ústavu v jejich osobních cílech na rozvoj. A to se nám snad daří. Bohužel stále nám chybí dostatek finančních prostředků. Ačkoliv naši dárci nám věří a někteří nás dlouhodobě již podporují, přeci jenom požadavků je stále více než zdrojů.
– Jak lze NJÚ pomoci?
Vážíme si jakékoliv výše podpory, finanční dary lze zasílat na transparentní účet 350 350/5500, kde mohou dárci sledovat, na jaké účely budou finance využity, nebo lze zaslat dárcovskou SMS ve tvaru DMS PROJEDLICKU na číslo 87777. Důležitá je pro nás dlouhodobá podpora, takže lze využít také roční dárcovskou SMS ve tvaru DMS ROK PROJEDLICKU na číslo 87777 (DMS bude automaticky odesílána každý měsíc po dobu jednoho roku).
Zbyšek KUPSKÝ
Haló noviny
Přidejte odpověď