Krvavé slzy, smrtící sexuální vzrušivost nebo pocit, že už jste dávno mrtví. Do seznamu oficiálně uznaných chorob každoročně přibývají další, stále zvláštnější.
Naprostá většina zdravotních obtíží, s nimiž pacienti navštěvují lékaře, spadá do už existující a uznávané klasifikace chorob. Přesto se čas od času najde neduh nebo potíž, které se do tabulek jednoduše nevejdou. A když se pacientů s jedním takovým unikátem sejde dostatečný počet, je na čase obohatit seznam o novou položku.
1. Haemolacria – krvavé slzy
Krvavé slzy dosud vzrušovaly hlavně nábožensky založené lidi. Bez krvácejících madon by přehlídka zázraků nebyla nikdy kompletní. Oftalmologové ale přišli s teorií, podle které roní krvavé slzy některé ženy v souvislosti s menstruačním cyklem. Loni v říjnu byla tato teorie potvrzena u indické ženy jménem Rašída Chattúnová.
2. PSAS – příliš vzrušující syndrom
Od roku 2001 zná lékařský svět diagnózu známou pod zkratkou PSAS neboli persistent sexual arousal syndrome. „Když mi někdo vrazí do lokte, omdlím. Když jdu na toaletu, tak moje tělo reaguje. Trochu mám ze sebe strach,“ citoval tehdy ženu postiženou syndromem japonský společenský týdeník Shukan Post.
„Když jsem jednoho dne nastoupila do vlaku, cítila jsem, jak se mi krev hrne do určité části těla. Cítila jsem se tak dobře, že jsem málem zasténala. Bylo to úplně vražedné, když se všichni hrnuli do vagonu,“ svěřila se jiná. „Dokonce i vibrace mého mobilního telefonu stačí na to, aby mě odrovnala,“ uvedla další postižená. Orgasmů může být několik za den i za hodinu, jedna žena dokonce hovořila o 300 vyvrcholeních za jediný den.
Syndrom trvalého sexuálního vzrušení je dokumentován jako nervová porucha, která navzdory laickému očekávání může vést k těžkým depresím až sebevraždě. Vnucené vyvrcholení vyvolané vnějšími vlivy není dáno sexuálním vzrušením či jen myšlením na sex, podle Hidea Jamanaky, lékaře jedné tokijské kliniky, může být tento syndrom zničující.
Americká výzkumnice Sandra Leiblumová uvádí, že postiženy bývají často ženy po menopauze ve věku 40 až 50 let, které podstoupily hormonální léčbu.
3. Neznají strach
Od roku 2010 existuje diagnóza, která byla až do té doby spíše pohádkovou záležitostí. Jde o neschopnost pociťovat strach. Poprvé o ní referoval časopis Current Biology v souvislosti se ženou, kterou známe jen pod iniciálami S. M. Lékaři jí promítali hororové filmy, nechali ji opuštěnou ve strašidelném domě, ukazovali jí hady a pavouky – a na jejích emocích to nenechalo jakékoli stopy. Výkyv, kterému říkáme strach, se prostě nedostavil.
Podle neurologů jde o následky onemocnění v pleně mozkové. Léčba zatím není známa, ale předpokládá se, že pokud by v jejím hledání došlo k průlomu, znamenalo by to velký posun třeba v terapii posttraumatických stresových poruch.
4. Prokletí hadích lidí
Mimořádně obratní lidé jsou z cirkusů známi jako hadí muži či ženy. Jenže za „gumovostí“ těla může být místo vytrvalého tréninku a genetických dispozic život ohrožující onemocnění.
První úplný popis takzvaného EhlersovaDanlosova syndromu projevujícího se ochablou a průsvitnou kůží a hypermobilitou velkých kloubů publikoval v Moskvě už roku 1892 lékař Černogobov. Dědičnost této klinické poruchy byla objevena roku 1949, nedlouho poté se zjistilo, že nemoc je způsobena genetickou vadou kolagenového pletiva v pojivové tkáni. Klouby jsou nestabilní a snadno dochází k jejich vymknutí. Vzhledem k tomu, že pojivová tkáň má velký vliv na uzdravování ran, je u těchto lidí hojení narušeno nebo při něm vznikají abnormální jizvy.
5. Jaké je být mrtvý
Cotardův syndrom je vzácná duševní porucha, při níž se postižený domnívá, že mu chybí nějaký tělesný orgán, případně více orgánů, nebo že je dokonce mrtvý. Syndrom byl pojmenován po pařížském neurologovi Julesu Cotardovi, který ho popsal na případu své třiačtyřicetileté pacientky. Ta byla přesvědčena, že jí chybějí všechny tělesné orgány, že nepotřebuje jíst, že je prokletá a nemůže zemřít přirozenou smrtí.
Moderní případ Cotardova syndromu popsali lékaři v roce 1996. Šlo o pacienta, jenž při motocyklové nehodě utrpěl poranění mozku. Po návratu z nemocnice odcestoval s matkou do Jižní Afriky a tam získal přesvědčení, že je mrtvý a že se dostal do pekla. Podle lékařů šlo o jev navozený vysokými teplotami, které tam tehdy panovaly. Pacient podle svého přesvědčení předtím zemřel na otravu krve, na AIDS nebo na žlutou zimnici. Od roku 2010 je Cotardův syndrom definitivně uznaným onemocněním. Pokud by to snad někoho zajímalo, nese kódové označení F22.
6. Zhoubné mravenčení
V roce 2002 vytáhla Mary Leitaová z hnisajícího poranění na rtu svého syna tenkou nitku, která připomínala chmýří pampelišky. Ranky se začaly objevovat na celém chlapcově těle a začala z nich vycházet zvláštní bílá, černá a červená vlákna. Chlapec si matce stěžoval, že mu „pod kůží lezou brouci“. Mary se obrátila na osm lékařů, kteří se shodli na tom, že chlapec je zcela zdráv a to, co vychází z jeho těla, jsou jenom vlákna oblečení, která se k rance přilepila.
Přesto se ale nakonec ukázalo, že jde o nemoc – Morgellons syndrom, psychické onemocnění, kterým trpí stále vyšší počet lidí. Nemocní jsou přesvědčeni, že ze svědících ran vytahují tajemná vlákna, která vyrůstají přímo ze zasažených ohnisek.
Tvrdí také, že v pórech kůže viděli něco, co se podobalo vejcím parazitů. Aby s tím vším bojovali, neustále se myjí, drsnými žínkami si rozdírají kůži do krve a poté celé tělo dezinfikují octem a alkoholem.
Lékaři a psychiatři se domnívají, že vlákna, která se při prohlídce někdy objevují, mají vnější původ a jednoduše se přichycují na okraje jizev a strupů na kůži. Někteří nemocní si ale myslí, že vlády jejich nemoc úmyslně ignorují, protože na lidech provádějí tajné experimenty. Část z nich je přesvědčena, že nitě jsou důsledkem genetických mutací vyvolaných konzumací jídla obsahujícího geneticky upravené organismy.
Týden
Přidejte odpověď