Téměř dvě třetiny handicapovaných žáků se loni vzdělávaly v běžných školách. Rozdíly jsou ale ve financování i počtu asistentů
PRAHA Už za několik dní se v tuzemských školách rozběhne tolik skloňovaná inkluze. Společné vzdělávání běžných i jakkoliv handicapovaných žáků straší mnohé učitele, rodiče a kritizují ho i zástupci politiků. Jejich obava, že na začátku září zaplaví základní školy handicapované děti, se ukazuje čím dál více jako lichá.
Nyní to dokazuje rozsáhlá studie, kterou si nechala vypracovat Nadace Open Society Fund. Odborníci pro ni zanalyzovali vývoj inkluzivního vzdělávání ve 14 krajích Česka v posledních letech a také to, jak se k němu stavěla v průběhu let veřejná politika, zvlášť s ohledem na financování škol.
Hlavním výsledkem je, že do běžných základních škol již dochází 63 procent žáků, kteří mají diagnostikovanou některou ze speciálních vzdělávacích potřeb. „Za celé sledované období lze ve všech regionech pozorovat jasný posun směrem ke vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami v běžných školách,“ sdělila Lucie Plešková z Nadace OSF s tím, že jde o individuální integraci žáků. Docházejí tedy do tříd mezi běžné žáky.
V některých krajích čísla ale stoupají jen proto, že v tamních školách vznikají segregované třídy pro handicapované děti.
Česko v popředí, nelichotivě
Zároveň organizace z dat ministerstva školství vysledovala pokles škol, které jsou určeny pro žáky s handicapem. Mezi lety 2012 a 2015 došlo k jejich poklesu o zhruba pět procent – tedy skončilo 21 škol.
I když se ale na první pohled ukazují čísla jako povzbudivá, zmezinárodního srovnání tuzemsko nevychází rozhodně dobře. Podle posledních dostupných údajů z roku 2010, které přinesla Evropská komise, je Česko na čtvrtém místě v tom, jaký podíl žáků má diagnostikovanou některou ze speciálně vzdělávacích potřeb. Takových žáků je 8,6 procenta. Do takzvaných speciálních škol jich dochází 3,6 procenta z celkového počtu žáků.
Přitom státy, které obsadily první tři příčky v podílu handicapovaných žáků, jsou na chvostu v podílu dětí, které se učí ve speciálních školách. Například na Islandu má každé čtvrté nějaký handicap při vzdělávání, do speciální školy jich chodí jenom 0,3 procenta. Tvůrci analýzy pro Nadaci OSF ale upozorňují, že jednotlivé srovnávané státy posuzují školáky podle svých měřítek.
I jednotlivé české kraje přistupují podle analýzy k inkluzi velmi rozdílně. Školám na postižené žáky dávaly kraje rozdílné množství peněz a lišily se i způsoby diagnóz. Nejvyšší podíl handicapovaných žáků v běžných školách je v Královéhradeckém kraji – dvanáct procent, v Jihočeském kraji nedosahuje ani pěti procent. „Demografické rozložení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami by přitom mělo být rovnoměrné,“ upozorňuje Plešková. Když ale odborníci vyloučili ze statistiky žáky s lehčími poruchami učení a chování, rozdíl se téměř setřel. Problém je podle nadace v regionech, kde je vysoký podíl romského etnika. Těmto dětem je totiž často diagnostikováno lehké mentální postižení.
Politické financování inkluze v krajích
Jenomže v současnosti se posuzování dětí s handicapemahlavně financování jejich vzdělávání v krajích podle nadace posuzuje spíše politicky. „Záleží vždy na vůli krajského úřadu a krajských zastupitelů, zda je pro ně inkluzivní vzdělávání prioritou a jaký objem finančních prostředků na něj uvolní,“ řekla Plešková.
Srovnat, který kraj dává na inkluzi více peněz, moc dobře nejde. V Moravskoslezském kraji loni posílali škole na žáka s lehkým mentálním postižením k základní částce určené pro každé dítě příplatek 3 000, na Vysočině 21 000 a v Praze 51 000 korun.
Jenže některé kraje, které dávaly do škol zdánlivě vysoké příplatky, poskytují zase méně peněz na asistenty pedagoga, kteří pomáhají handicapovaným dětem přímo při výuce. Podle analýzy jde například o Královéhradecký a Karlovarský kraj. Některé kraje se zase v počtu asistentů pedagoga dostaly v loňském roce na úroveň jiných v roce 2012.
„Nelze proto zaručit, že dítěti, které dochází do stejného typu školy a má stejné speciální potřeby, se také dostane stejné péče,“ dodala Plešková. Připravovaná novela školského zákona by měla financování sjednotit. Poslanci ji v polovině července podpořili v prvním čtení.
—
Celkový počet žáků
se speciálními
vzdělávacími potřebami
na základních školách
v roce 2015
Královéhradecký kraj 5761 12,2 %
Ústecký kraj 8247 11,2 %
Karlovarský kraj 2675 11,0 %
Moravskoslezský kraj 11 012 10,8 %
Hl. m. Praha 8713 9,3 %
Plzeňský kraj 4407 9,2 %
Kraj Vysočina 3915 9,1 %
Olomoucký kraj 4781 9,0 %
Liberecký kraj 3454 8,9 %
Středočeský kraj 9661 8,4 %
Pardubický kraj 3669 8,3 %
Jihomoravský kraj 6542 6,8 %
Zlínský kraj 3284 6,7 %
Jihočeský kraj 2596 4,8 %
Česko celkem 78 717 8,9 %
kraje, Zdroj: MŠMT podíl na celkovém počtu
vzdělávaných žáků
Česko patří mezi země s nejvyšším podílem žáků s diagnostikovanými speciálními vzdělávacími potřebami. Rovněž dominuje v tom, kolik jich dochází do speciální školy.
Mezinárodní srovnání
– Podíl žáků s diagnostikovanou speciální vzdělávací potřebou
– Podíl těchto žáků ve speciálních školách na celkovém počtu žáků
ISLAND
24
– 0,3
FINSKO
8,1
1,2
NORSKO
– 8 %
0,3 %
ŠVÉDSKO
1,5 %
0,06 %
ESTONSKO
– 9,2 %
– 3 %
LOTYŠSKO
– 4,8 %
– 3,4 %
LITVA
– 11,7 % /
– 1 %
DÁNSKO
4,6 % /
1,8 %
VELKÁ BRITÁNIE Skotsko
– 7 %
– 1 %
NIZOZEMSKO
4,3 % /
2,7 %
POLSKO
2,8 % /
– 1,3 %
NĚMECKO
– 5,8 % /
4,8 %
Anglie
2,8 %
1,2 %
IRSKO
– 5,2 %
0,8 %
Wales
– 3,4 % /
0,8 %
BELGIE Vlámská
– 6,2 %
5,2 %
LUCEMBURSKO
2,2 %
– 1 %
ČESKO
– 8,6 %
– 3,6 %
Valonská
4,5 % /
– 4,4 %
RAKOUSKO
– 3,5 % /
– 1,5 %
MAĎARSKO
5,5 %
2,6 %
FRANCIE 2,8 % /
0,6 %
ŠVÝCARSKO
5,4 %
2,1 %
SLOVINSKO
2,7 %
– 1,7 %
ŠPANĚLSKO
– 2,35 %
0,4 %
PORTUGALSKO
2,7 %
0,2 %
ITÁLIE
2,3 % /
0,01 %
BULHARSKO
– 2 %
1,1 %
ŘECKO
– 2,6 %
– 2,7 %
MALTA
5,4 %
0,3 %
KYPR
– 5,5 %
– 0,3 %
ŠIMON / LN
MICHAELA KABÁTOVÁ
Lidové noviny
Přidejte odpověď