Pod pojmem první pomoc rozumíme soubor jednoduchých účelných opatření, která mohou být realizována kdekoliv a kdykoliv, bez složitých pomůcek a přístrojů, a to de facto každou osobou znalou postupů první pomoci. Ta slouží k bezprostřední pomoci při náhlém postižení zdraví či života.
Podívejme se na několik případů, kdy je první pomoc naprosto nezbytná.
Trošku teorie
Zdravotnické první pomoci mnohdy předchází takzvaná technická první pomoc, například vyproštění zaklíněného postiženého z automobilu.
Nedílnou součástí první pomoci je samozřejmě i aktivace zdravotnické záchranné služby a rovněž péče o postiženého do doby jeho předání profesionálním záchranářům. Správně poskytovaná první pomoc musí být účelná, rychlá a rozhodná. Nicméně, nelze poskytovat první pomoc, je-li zároveň ohrožen život či zdraví zachránce.
Popáleniny
Popáleniny patří k nejzávažnějším z úrazů. Kvalitně poskytnutá první pomoc často velmi snižuje rozsah i hloubku popálení, a tím i následné poškození. Závažnost popálenin určuje řada faktorů, které jsou důležité jak při samotném poskytování první pomoci, tak i při kontaktování záchranné služby.
První pomoc:
V tomto případě znamená zabránění dalšímu působení tepla na organismus popáleného. Důležité je tedy dostat popáleného z dosahu horkého předmětu či samotné vynesení postiženého z hořícího objektu a uhašení jeho hořícího oděvu. Svlečení horkého, mokrého oděvu; je-li však popálený někde takzvaně přiškvařený, ponecháme vše raději na místě a oděv kolem jen rozstřihneme. Poté samozřejmě zavoláme rychlou zdravotnickou pomoc.
Křečové stavy
Tento stav lze charakterizovat jako akutní příhody, kdy u postiženého dochází ke křečím určitých svalových skupin, případně ke křečím všech svalů těla.
Podstatný je průběh typického generalizovaného záchvatu křečí, protože někteří nemocní mají takzvanou auru, což jsou určité smyslové vjemy a podněty, které je upozorňují na možný blížící se záchvat. Poté následuje bezvědomí, fáze tonických křečí, kdy nemocný přestane dýchat a zmodrá.
První pomoc:
Většina křečí odezní spontánně během 2–4 minut i bez terapie; průběh vlastního záchvatu nelze výrazněji ovlivnit.
Zásadní je nemocného ochránit před nekontrolovaným pádem a případným poraněním. Z jeho blízkosti odstraníme nebezpečné předměty a nenecháme ho sedět, ale položíme ho, pokud možno, na vodorovnou podložku. Poté mu sundáme brýle a u starších lidí vyjmeme zubní protézu, dále odebereme nebezpečné předměty, například nůž.
Nemá smysl nemocnému násilím přidržovat končetiny nebo jinak se snažit zabránit křečím, násilně otevřít dutinu ústní, pokoušet se mu vkládat do úst předměty mezi zuby a tak dále. Nemá rovněž smysl snažit se postiženého ve fázi záchvatu probrat třeba hlasitým oslovováním, bolestivými podněty či jinak.
Po záchvatu je nutné zjistit, zda není nemocný poraněn. Dále zjišťujeme, do jaké míry je postižený orientován, to znamená, zda je schopen říci své jméno, kdy se narodil, kde bydlí, zda se léčí se záchvatovými stavy, případně jaké léky užívá. Nesnažíme se však postiženého za každou cenu vzbudit, nereaguje-li. Postižený může být po záchvatu zmatený a může být i agresivní. Poté ihned voláme záchrannou zdravotnickou pomoc.
Otravy
Otravy představují širokou škálu stavů, počínaje otravou alkoholem, přes otravy léky či drogami, až po náhodné otravy nejrůznějšími látkami v domácnosti, třeba u dětí, sezónní otravy houbami a uštknutí jedovatými živočichy.
První pomoc:
Je u všech otrav standardní (s několika výjimkami) – zajištění základních životních funkcí, tedy dýchání a krevního oběhu. Je-li postižený v bezvědomí a nedýchá, pak je nutná okamžitá resuscitace s umělým dýcháním. Je-li v bezvědomí a dýchá, pak jej uložte do stabilizované polohy na bok. Tato poloha znesnadňuje případné polknutí zvratků.
Případné vyprázdnění žaludku se pochopitelně provádí pouze u nemocných, kteří jsou při plném vědomí.
Dále musíme zjistit maximální množství informací o otravě, čili co, kdy, kolik a jakým způsobem postižený požil, je nutné také zajistit co nejvíce materiálu z místa nehody, čili zbytky tablet, roztoků, potravy, zvratků, vše pečlivě popsat a označit pro zdravotníky.
Poté urychleně voláme zdravotnickou pomoc a pečlivě jim popíšeme stav nemocného a informujeme o pravděpodobném zdroji otravy, a to ještě telefonicky, před jejich příjezdem.
Uštknutí jedovatými živočichy
K uštknutí jedovatými živočichy u nás dochází celkem vzácně, neboť v České republice se vyskytuje jediný druh jedovatého hada, a to zmije obecná. Roste ale každým rokem počet chovatelů exotických hadů i jiných druhů jedovatých živočichů, kde k uštknutí rovněž může dojít.
Hadí jed totiž obsahuje velké množství různých látek nazývaných toxiny, které se dělí do několika skupin a od jejichž účinků se odvíjí i klinický obraz a průběh uštknutí. Jsou to neurotoxiny, které napadají nervovou tkáň a způsobují ochabnutí svalů a jejich obrnu, kardiotoxiny napadající srdeční svalovinu a další, které způsobují třeba poškození cév a porušení systému krevního srážení.
První pomoc:
Došlo-li k uštknutí v oblasti končetin, pak tuto oblast imobilizujeme, tedy znehybníme uložením na dlahu, postačí i provizorní. Ránu dostatečně vydezinfikujeme a překryjeme sterilním obvazem. Místo uštknutí zásadně nevysáváme, nerozřezáváme, nevypalujeme, neaplikujeme masti ani zásypy!
Doporučuje se takzvaná tlaková bandáž oblasti, což je vrstva sterilního mulu omotaná a stažená pružným obinadlem, která se aplikuje na postiženou oblast. Tato bandáž má zabránit šíření toxinů lymfatickými cévami a kapilárami.
Naopak se nedoporučuje zaškrcovat končetinu nad místem uštknutí, protože se tím významně omezuje krevní oběh v končetině, zaškrcení je proto nutné po určité době povolit, čímž se následně vstřebá do oběhu větší množství toxinů než bez zaškrcení.
Postiženého se snažíme zklidnit a zabránit mu v pohybu. Důležité jsou informace, tedy zjistit a zaznamenat si čas uštknutí, druh hada, jeho přibližnou velikost. U cizokrajných hadů chovaných v zajetí je potřebný i přesný latinský název hada a jeho stáří a samozřejmě ihned voláme zdravotnickou pomoc.
Úžeh, úpal
Úpal je přehřátí organismu, čili úraz horkem, vyvolaný pobytem postižené osoby v prostředí s vysokou teplotou, někdy v kombinaci s nadměrnou tělesnou námahou, třeba i sportovní.
Úžeh naopak vzniká jako důsledek přímého působení slunečních paprsků na nekryté části těla, zejména na hlavu.
Příznaky jsou poruchy funkce centrálního nervového systému, čili bolesti hlavy, podráždění mozkových obalů, způsobující zvracení, zmatenost, dezorientace, ospalost, agresivní či jiné poruchy chování, celková slabost, závratě, zhoršení řeči, halucinace, bezvědomí, zvýšení tělesné teploty, horká, suchá kůže, zpravidla červená, ale může být i bledá, a rovněž zrychlený tep a zrychlené povrchní dýchání.
První pomoc:
Postiženého je nutné umístit do chladné, dobře větrané místnosti, v nouzi ho alespoň umístíme do stínu, či jiným způsobem zajistíme přerušení působení horka na nemocného. Zbavíme jej přebytečného oděvu, dopřejeme mu vlažnou sprchu nebo studené obklady na hlavu.
Tonutí
K tonutí může dojít jednak u osob fyzicky vyčerpaných, neplavců či špatných plavců, ale i jako důsledek onemocnění či úrazu při pobytu ve vodě (například infarkt myokardu, mozková mrtvice, poranění krční míchy při skoku do mělké vody a podobně). Většinou je spojeno se spolykáním vody a jejím vdechnutím do plic.
Podstatné je, že u podchlazené, neoblečené osoby při tonutí v zimě a zejména při tonutí dětí je úspěšná záchrana možná i po více než 50 minutách po události!
První pomoc:
Měli by ji vykonávat profesionálové, tedy hasiči, vodní záchranná služba, plavčík. Záchrana tonoucího je totiž fyzicky i jinak velmi náročná činnost vyžadující předchozí výcvik a pro nezkušeného zachránce může být velmi nebezpečná.
Je-li zachraňovaný při vědomí, komunikuje, zpravidla zrychleně dýchá, je promodralý, může zvracet – vhodná je poloha v polosedě, suchá pokrývka, péče o tepelnou pohodu nemocného. Vždy je nutný transport do nemocnice s lékařem záchranné služby.
Je-li nemocný v bezvědomí a dýchá, pak je nutné vyčistit dutinu ústní, včetně vyndání zubní protézy a nečistot. Zcela neúčinná je snaha takzvaně vylévat vodu z plic – voda se velmi rychle z plic vstřebává do oběhu a velmi se tím zdržují podstatné záchranné činnosti.
Je-li nemocný dokonce v bezvědomí a nedýchá, pak vyčistíme dutinu ústní, postiženého uložíme do vodorovné polohy na záda, mírně zakloníme hlavu, otevřeme dutinu ústní a zahájíme dýchání z úst do úst a nepřímou masáž srdeční. Snažíme se zajistit alespoň ještě jednoho zachránce – aktivace zdravotnické záchranné služby bude jeho prvním úkolem, poté se účastní resuscitace.
Bezvědomí
Jde o závažný stav, který je projevem poruchy činnosti centrálního nervového systému a který ohrožuje postiženého především akutní neprůchodností dýchacích cest, zapadnutím jazyka a následně udušením, případně vdechnutím zvratků.
Bezvědomí vzniká z příčin vnitřních chorob, mozkové příhody, náhlé zástavy oběhu, dechového selhání při plicních nemocech, nebo z příčin vnějších, jako je otřes mozku, úrazy hlavy, otravy, úraz elektrickým proudem, tonutí a podobně.
První pomoc:
Snažte se o navázání kontaktu, vyčistěte postiženému ústní dutinu, mluvte na něj. Kontrolujte jeho krevní oběh zjištěním tepu, postiženého přikryjte, zabráníte jeho případnému podchlazení, stále ho sledujte, zaměřujte se zejména na přítomnost jeho dýchání a hmatnost tepu a rychle volejte lékaře.
Autonehody
Především existuje zákonná povinnost občana poskytnout zraněným pomoc podle svých možností, aktivovat záchrannou službu, případně policii, podstatné je zajištění bezpečnosti zachránců i postižených, to je zastavení provozu, označení místa nehody v dostatečné vzdálenosti před tímto místem. Hlavním úkonem je vyproštění zraněných, kteří jsou v bezvědomí nebo masivně krvácejí. Je nutné zajistit u postiženého základní životní funkce, tedy dýchání a krevní oběh. Zraněné, kteří nejsou v bezvědomí, vyprošťujeme jen tehdy, hrozí-li jim bezprostřední nebezpečí, zejména požár automobilu. Jinak vyčkáme příjezdu profesionálních záchranářů vybavených vyprošťovacími prostředky. Poté zavoláme a čekáme na zdravotnickou záchrannou službu, policii a hasičský záchranný sbor. Stačí zavolat na jedno z tísňových čísel a informace bude dispečinkem předána i dalším potřebným složkám.
Radovan RYBÁK
Haló noviny
Přidejte odpověď