Osmnáct let už je Jarka Panská ze Žatce na vozíku. Nohy ji definitivně přestaly poslouchat kvůli degenerativního míšnímu onemocnění ve třiatřiceti letech. To jí ale nijak nebrání tančit, a dokonce i učit otočky jiné vozíčkáře.
ŽATEC „S nemocí a svým stavem jsem se srovnávala těžce, měla jsem deprese a dva roky jsem byla v domácím vězení. Tanec mě naučil opět se radovat ze života,“ říká lektorka a zakladatelka spolku Roztančená kolečka, jehož cílem je výuka tance se zdravým partnerem pro vozíčkáře s alespoň jednou zdravou rukou.
Roztančená kolečka fungují již osm let a za tu dobu taneční kurz absolvovalo 78 vozíčkářů. „Učíme tančit lidi po úrazu páteře i po onemocnění, například po dětské obrně, stejně tak ale i seniory na vozíku. Nejmladší naší tanečnicí byla tříletá holčička, nejstarší 89letá seniorka,“ vyjmenovává Panská.
Kromě možnosti setkat se s lidmi se stejnými problémy, kdy si mohou popovídat, je tanec i formou fyzické terapie. „Při tanci napínají všechny fungující svaly a protahují šlachy. Například Petr, který si zlomil krční páteř při skoku do bazénu, nebyl v době, kdy s námi začínal, schopen se ani sám najíst a na vozíku ujel sotva pár metrů. Po letech tancování se jeho stav zlepšil, je mnohem samostatnější,“ líčí Panská.
Taneční kurzy se konají jednou až dvakrát do měsíce. Díky finanční podpoře města a sponzorů jsou pro vozíčkáře zdarma. A co se na kurzech naučili, účastníci zanedlouho zúročí – v sobotu 25. února na vozíčkářském plese, který se uskuteční v žateckém Lidovém domě. „Zúčastnit by se ho mělo přibližně 16 vozíčkářů. Bohužel víc se nás na parket nevejde, vozíčkář musí mít k tanci víc prostoru než zdravý taneční pár. Po plese opět začneme s tanečními kurzy,“ upozornila Panská.
Prostřednictvím tance tak boří další z bariér, s nimiž se vozíčkáři každý den potýkají. Díky kurzům i plesu mohou vyrazit do společnosti.
„Tanec na vozíku nemá bariéry, jen ty, co si postavíte sami. S tanečním partnerem jsme tančili i tango a teď bychom rádi natrénovali vystoupení také na vážnou hudbu, například valčík,“ podotkla lektorka s tím, že k tanci není potřeba ani speciální vozík. Otočky, osmičky nebo přítahy se lze naučit i na běžném typu vozíku.
Výuka tance není jedinou činností, které se vozíčkářka věnuje. Radí také městu, jak zlepšit ve městě podmínky pro snadnější pohyb handicapovaných a se svou fenkou německého ovčáka Dinou dělá i canisterapii, což je léčba se psem.
„Pořádala jsem taneční kurz přímo v domově pro seniory. A jelikož je moje fenka Dina velmi přátelská a mazlivá, brala jsem ji s sebou. Senioři z ní byli nadšení. Mnozí měli dříve také domácí mazlíčky, kteří jim v domově samozřejmě chybí. Dina je velmi vnímavá a vycítí náladu člověka a podle toho se zachová. Někdy si k němu jen lehne, jindy do něj drcne čumákem, a řekne si tak o hlazení,“ popsala lektorka.
Miroslava Strnadová
Mladá fronta DNES
Přidejte odpověď