HOSPIC PRO MIMINKA

foto: Cris Watk / sxc.hu

ŽENA DÁVÁ NADĚJI DĚTEM, JIMŽ SUDIČKY NENADĚLILY DLOUHÝ ŽIVOT
Teprve se narodila. Jenže trpí vadami, kvůli kterým mají před sebou jen pár let života. Osud je k nim a k jejich rodičům krutý. Američanka Cori Salchertová (51) se snaží jejich trápení alespoň trochu zmírnit.

Dvouletý Charlie leží v postýlce.
Kolem krku mu vedou modré trubice, v pokojíčku je slyšet zvuk bzučícího ventilátoru. Dýchá za pomoci přístrojů. Narodil se s poškozením mozku a mnoho času mu nezbývá. Odpočívá v domě Cori Salchertové ve městě Sheboygan ve Wisconsinu, nikoli u svých rodičů.
Ti totiž často po nemilosrdném verdiktu lékařů utrpí šok a nedokážou se o dítě, které se narodí s nějakou těžkou vadou, v posledních dnech jeho života starat. Neunesou pohled na to, jak jejich dítě umírá…
Cori Salchertová, jež je mimochodem matkou osmi dětí, je bývalá zdravotní sestra z prenatálního oddělení a podobným příběhům byla vždy blízko.
Prožívala bolest takto postižených rodin a přemýšlela, co více by mohla ještě udělat. Před časem se rozhodla, že ve svém domě vytvoří zařízení na způsob hospicu.
– NEPŘÍZEŇ OSUDU NEOVLIVNÍM, ALE MUSÍM POMOCT!

Cori má pro rodičovské „odložení“ nevyléčitelných dětí pochopení i díky zkušenosti z vlastní rodiny. Když byla malá, její mladší sestřička Arnie prodělala meningitidu. Nemoc u ní způsobila zánět mozku a velké poškození nervové soustavy. Rodiče náročnou péči o Arnie nezvládali, a tak ji umístili do dětského pečovatelského domu. Odtud ale dívenka v 11 letech utekla a utonula v nedalekém rybníku.
„Od té doby jsem se trápila otázkou, kde byl Bůh, když ho moje sestra nejvíce potřebovala?“ uvedla Cori v rozhovoru pro server Today.com. „Užírala jsem se bolestí a pořád jen přemýšlela. Pak jsem se dostala do fáze, kdy mě cosi utvrdilo, že prospěšnější bude, když pomůžu lidem v nouzi. I proto jsem se stala zdravotní sestrou.“
Coby zdravotnice se začala setkávat s mnoha smutnými příběhy. Nejprve pracovala v hospicové péči, později se dostala na novorozenecké oddělení. Až zde si naplno uvědomila, že umírání se zdaleka netýká jen lidí ve vysokém věku. Začala se angažovat v organizaci s názvem Hope after Loss (Naděje po ztrátě). Tou dobou ale začala sama zápasit s vážnými zdravotními problémy – prodělala několik autoimunitních onemocnění, která ji na dlouho upoutala na lůžko.
– HOLČIČKA BEZE JMÉNA I BEZ NADĚJE

Když nabrala sílu, obrátili se na ni pracovníci porodnice, zda by se nemohla postarat o dvoutýdenní dívenku se špatnou prognózou. Narodila se bez levé hemisféry mozku a lékaři potvrdili, že nemá šanci na záchranu. „Bylo mi řečeno, že je ve vegetativním stavu,“ popsala Salchertová. „Neviděla ani neslyšela a pouze reagovala na bolestivé podněty. Nechala jsem ji převézt k sobě domů a pojmenovala ji Emmalynn.
Bylo to krásné dítě a já cítila, že jí i zbylých pár dnů života můžu prozářit, že nebude sama. Jinak by zemřela v nemocnici, zabalená do deky v poloze na boku, protože byla trvale napojena na přístroj. A hlavně, byla by opuštěná.“ Emmalynn žila více než 50 dnů. Manžel a děti paní Salchertové jí poskytly rodinu, střídavě o ni pečovali. I když je těžké soudit, nakolik nemocné miminko vnímalo svět, dali jí, co mohli.
„Má devítiletá dcera ji často ráda chovala, brala ji s sebou a hladila. Pak jsme vycítili, že se blíží její konec. Slábnul jí dech, celkově byla slabší než dřív.
Všichni ji hladili, drželi za ručičku a zpívali. Když se s ní manžel a mé dcery rozloučili, se slzami v očích šli do svých pokojů a já s Emmalynn zůstala už jen sama. V županu jsem ji tiskla na hrudi a cítila, jak odchází. A když to krásné stvoření navždy opustilo tento svět, moc to bolelo. Ale já věděla, že do poslední chvíle slyšela můj tep. Netrpěla a rozhodně nebyla sama.“
V ten okamžik si Cori naplno uvědomila smysl svého počínání. V říjnu 2014 se ujala čtyřměsíčního chlapečka, v úvodu zmíněného Charlieho. Kvůli poškození mozku mu lékaři dávali šance tak dva roky života. Ty zatím přečkal, což dokládá video, které Cori v lednu umístila na Facebooku a na kterém s dítětem v náruči přeje Nový rok. Před Vánocemi Charlie zeslábl, protože prodělal virové onemocnění. Láska, kterou mu obětavá žena dopřává, mu ale bezpochyby dodává sílu… *

Umírající dvojče dojalo sociální sítě Loni počátkem září svět obletěla fotografie novorozených dvojčat, z nichž jednomu lékaři zjistili vzácné smrtelné onemocnění, tzv. kongenitální brániční kýlu. Chlapečkovi se volně přesouvaly orgány z bříška do hrudníku a lékaři mu nedávali žádné naděje. V tomto případě byli rodiče u umírajícího dítěte až do konce. Poté zveřejnili dojemnou fotografi i, kdy druhý novorozenec umírajícího brášku na moment jakoby obejmul poté, co ho maminka přiložila k dvojčeti. Na Facebooku vznikla stránka speciálně věnovaná těmto dvěma novorozeným chlapcům.

KDO DNES POMÁHÁ?

– Nejvíce perinatálních hospicových programů je v USA, a to kolem 160. Vznikají často z iniciativy jedné osoby nebo jedné rodiny, která ztrátu dítěte prožila. Nejde přitom o konkrétní oddělení či budovu, ale pouze o program péče, který je poskytován v hospici, porodnici, dětské nemocnici nebo v domácím prostředí.

– Jen V USA ročně zemře kolem 26 000 dětí v perinatálním období (období od 22. týdne těhotenství do 7. dnu po porodu).

– I jinde ve světě už sílí tlak na zřízení tzv. perinatální hospicové péče. V Evropě existuje 14 programů na území devíti států. V Anglii jsou programy tři, v Irsku také tři, dva programy mají Norsko a Polsko.

– V České republice v současné době není žádné speciální zdravotnické zařízení, které by se věnovalo perinatální hospicové péči. Některým dětem, zejména předčasně narozeným, je ale poskytována tzv. paliativní péče. Ta v případě potřeby zajistí tišení bolesti a léčbu nepříjemných symptomů onemocnění. Nejčastěji pomáhají neonatologické sestry, ale zapojeni jsou i gynekologové, porodníci, porodní asistentky, genetici, neonatologové, pediatři a psychologové.

(Zdroj: informační portál https://perinatalnihospic.cz)

DAVID KALCŮ
Květy

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.