Všechno vždy absolvuju spolu s lidmi, pro které to dělám…

Cesta za snem není jediný projekt, za nímž Heřman Volf, jehož úraz upoutal na invalidní vozík, stojí. Před pár lety odvezl na handbike poselství českých vozíčkářů i k papeži do Vatikánu. Jeho sdružení pořádá i cyklomaraton. 2222 kilometrů napříč republikou za 111 hodin. Tuto sobotu budou jeho jméno skloňovat účastníci Handy kvadriatlonu v Bedřichově.

– Kdy jste přišli na myšlenku uspořádat zimní a letní kvadriatlon?

Cílem naší organizace Cesta za snem je vytvářet projekty, kde si zdraví i handicapovaní mohou společně vyzkoušet nejrůznější sportovní nebo outdoorové aktivity. Inspirací pro nás byly klasické triatlony. Místo tří disciplín jsme ale udělali čtyři, upravili je tak, aby je bylo možné absolvovat i s různými druhy handicapu, a rozhodli se, že všechny naše kvadriatlony budou účastníci absolvovat ve dvojici, jeden zdravý a jeden handicapovaný.

– Kolik handicapovaných sportovců sem jezdí?

To je různé. Ale snažíme se, aby handicapovaných byla alespoň třetina. Občas je to složité. Kvadriatlon má čtyři disciplíny, a pokud třeba jedna z nich někomu nevyhovuje, třeba proto, že ji nikdy nezkusil, může se stát, že si účast rozmyslí. My ale kvadriatlon organizujeme právě proto, aby si lidé mohli zkusit co nejvíce sportů během jednoho závodu. Nejde nám o medaile nebo nejrychlejší čas. První i poslední v cíli získává stejnou medaili. Důležité je zvítězit sám nad sebou, sebrat kuráž, registrovat se a postavit se na start.

– V jakých kategoriích se vlastně soutěží?

Jak jsem říkal, soutěží se ve dvojici. Naším záměrem bylo spojovat opozitní dvojice. Zdravý a handicapovaný, muž a žena, junior a senior. Nově jsme přidali také kategorii člověk a pes. Každá dvojice absolvuje celou trasu společně. Mohou si pomáhat, podporovat se, jsou tým. Zimní kvadriatlon obsahuje biatlon, tedy běžky a střelbu, skikros na běžkách, u kterého je velká legrace, a závěrečný měřený sprint. Každý si zkusí všechno. Výjimku mají jen pejsci, kteří jsou osvobozeni od střelby.

– Je to široký záběr. Na první pohled možná nesourodé …

Snažíme se vybírat disciplíny tak, aby je mohl absolvovat každý. Běžky pro vozíčkáře zatím u nás nejsou úplně rozšířeným sportem, a tak se ho snažíme propagovat. Vozíčkáři jezdí vsedě. Jejich běžkám se říká sledge. Jedná se vlastně o speciální sedlo, skořepinu, která je uchycena ke klasickým běžkám. My vozíčkáři to máme těžší, protože stejně jako Standa Řezáč musíme pořád jen soupaž a všechno, jak se říká, upíchat.

– Výsledkem akce by vždy mělo být nejen se pobavit, ale i pomoci. Jak je to letos?

Přesně tak. Pomoc je ale potřeba dělit na dvě pomyslné části. Jednou může být charitativní sbírka. Druhou, neméně důležitou, je motivace lidí, prostor pro komunikaci mezi skupinami, které by se jinak třeba nepotkaly. Pro člověka s handicapem je důležité, jak já říkám, naskočit. Najít si cestu a znovu žít aktivně a radostně. ČEZ handy kvadriatlony, ale i další naše projekty mají za cíl právě to. Ukazovat lidem cestu k aktivnímu životu. Kdokoli se přidá, pomáhá. Tím, že darujeme vlastní čas druhým. Sám sedím na vozíku a vím, jak je důležité, když kolem sebe máte kamarády. A ve sportu jsou všichni kamarádi. Jeden takový den může člověku změnit život. Třeba jen tím, že si řekne, dnes jsem byl šťastný, smál jsme se, bavil se, fungoval. Chci, aby to pokračovalo i zítra.

– Můžeme se ještě nyní přihlásit, nebo i na místě?

Ideální je přihlásit se přes webové stránky www.cestazasnem.cz, kde kliknete na vytvořit tým a provedete jednoduchou registraci. Ale mezi devátou a desátou v sobotu ráno se dá registrovat i přímo na místě. Můžete vzít i děti a odjet s nimi dětský kvadriatlon. V závěru děláme vložený závod, kde si lidé mohou vyzkoušet vozíčkářskou sledge. A jak jsem říkal, originální medaili na památku u nás na krk dostane každý. Takže určitě neváhejte.

– Kolik čekáte závodníků? Jak to bylo loni?

Loni se přihlásilo přes osmdesát týmů. Letos to čekáme dost podobně. Nejvíce lidí jezdí z Liberecka a Prahy, ale máme závodníky i z Brna nebo Budějovic.

– Pojedete také? Nebo už jako organizátor nemáte čas?

Já pojedu jako první. Je to můj zvyk.

LENKA KLIMENTOVÁ
Liberecký deník
http://www.liberecky.denik.cz/

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.