Zda a v jakém rozsahu invalidním důchodcům zákonný předpis umožňuje využít zbylý pracovní potenciál k dalšímu výkonu výdělečné činnosti.
Důchod invalidní se podle míry poklesu pracovní schopnosti pojištěnce dělí do tří stupňů invalidity (§ 39 ZoDP). Příslušný stupeň invalidity posuzuje lékař lékařské posudkové služby působící při místně příslušné okresní správě sociálního zabezpečení. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla:
– nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně,
– nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně,
– nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně.
Pro získání nároku na invalidní důchod je nutno (až na výjimky) splnit vedle zdravotní podmínky i podmínku potřebné doby pojištění. Tato činí podle § 40 ZoDP u pojištěnce ve věku do 20 let méně než jeden rok, od 22 let do 24 let dva roky, od 24 let do 26 let tři roky, od 26 let do 28 let čtyři roky, nad 28 let pět roků6.
Často kladenou otázkou ze strany invalidních důchodců bývá, zda a v jakém rozsahu jim zákonný předpis umožňuje využít zbylý pracovní potenciál k dalšímu výkonu výdělečné činnosti. Není podstatné to, zda uvažují o výkonu závislé činnosti, o samostatné výdělečné činnosti či o jejich kombinaci. Odpověď na daný dotaz je jednoznačná. Zákon o důchodovém pojištění ve vztahu k vyplácení invalidního důchodu žádná omezení výdělečné činnosti na rozdíl od minulosti neobsahuje a v podstatě tedy záleží výhradně na pojištěnci, zda se se svým zdravotním handicapem zapojí do pracovního procesu, jaké zaměstnání a v jakém rozsahu se cítí být schopen vykonávat a jakých příjmů v něm bude dosahovat. Při úvahách o pracovním začlenění by mělo být stěžejní nejen subjektivní, ale i objektivní posouzení zdravotní způsobilosti pojištěnce k případnému výkonu konkrétního zaměstnání.
Samotné pobírání invalidního důchodu pro invaliditu I. nebo II. stupně není náhradní dobou pojištění a že tedy pokud invalidní důchodci nevykonávají výdělečnou činnost, nebude jim doba pobírání tohoto důchodu hodnocena pro získání nároku na budoucí starobní důchod. Těmto osobám lze doporučit, aby se případně ucházely o pracovní začlenění prostřednictvím úřadu práce, neboť předpisy o zaměstnanosti jim přiznávají zvýšenou ochranu na trhu práce a doba vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání je pro jejich budoucí důchodové nároky započitatelná, byť v omezeném rozsahu.
Přidejte odpověď