Jaromír Moureček vozil sportovce. Jednou nedojel. Sport ho zachránil. Později přivezl stříbro z paralympiády v Barceloně.
České Budějovice – Jaromír Moureček nemá nohu. Lékaři mu ji amputovali po dopravní nehodě.
Už od dorosteneckých kategorií patřil k nejlepším československým volejbalistům. Jeho cit pro hru, technika nahrávky, překvapivé myšlení, toho si trenéři vždycky cenili.
Po ukončení aktivní kariéry usedl k volantu. Chtěl totiž zůstat u sportu. „Proto jsem si udělal řidičák na autobus. Vyráželi jsme po celé republice.“ Cestoval křížem krážem nejen Československem, ale se sportovními týmy cestoval i do zahraničí.
„Vozil jsem boxery, fotbalisty, volejbalisty, až jednou, tři kilometry před Pískem, jsem nedojel.“
Co se přihodilo? „Jezdilo se po staré silnici, u Semic byly serpentiny, tam jsem chytil vlek, bylo to snad třicet centimetrů, strhlo mi to svaly.“
O svém zranění nemá problém mluvit. Naopak. Snaží se pomáhat všem, kteří v životě prošli podobnou zkušeností. „Chodí za mnou lidi, co jim uřízli nohu, mají cukrovku, hodně přicházejí podkolenní amputáři, ptají se, co mají dělat, radím vysokým amputářům.“
Jihočech radami rozhodně nešetří. „Lidi si nedokážou představit, jak to s jednou nohou je, na firemní oslavě si mysleli, že musím plavat pořád dokolečka,“ dokumentuje smysl pro humor.
Volejbaloví trenéři obdivovali na Mourečkovi vždy bojovnost. Ta se projevila také v době, kdy skončil bez nohy v nemocnici. „V první chvíli jsem si myslel, že svět končí. Všechno se pak rychle otočilo.“
Těžce se zranil v roce 1988. V roce 1990 u něj doma zazvonil telefon. „To už jsem dělal atletiku, házel jsem diskem, vrhal koulí. Volali z Bratislavy, abych hrál za tělesně postižené volejbal.“ Dvakrát startoval na paralympijských hrách. V Barceloně Barcenělsku a v Atlantě. „Ve Špalympijských jsme byli třetí, mám na nástěnce medaili, která je pro mě nejcennější ze všech,“ ukazuje cenný kov. „Byli jsme skvělá parta, nikdo neřešil, komu chybí ruka, komu noha, makali jsme za jeden tým,“ vzpomíná.
Místo, kde přišel přesně před třiceti roky o nohu, od té doby neviděl. „Nechci. Už se navíc jezdí novou cestou,“ říká Jaromír Moureček.
KAMIL JÁŠA
Jihlavský deník
http://www.jihlavsky.denik.cz/
Přidejte odpověď