„V kolektivu přestanete brát svou situaci tragicky,“ říká Dagmar Božovská.
Bystřice pod Hostýnem – Dagmar Božovská pracuje jako školní vychovatelka, vychovala dvě děti, šestadvacetiletého Matěje a jednadvacetiletou Karolínu. Zatímco Karolína odchází na vysokou školu, Matěj nikdy neopustí rodný dům. Je tělesně a mentálně postižený.
O synově postižení ví Dagmar už od jeho narození. „Matěj se narodil s poruchou hromadění mozkomíšního moku v levé komoře, která zapříčinila jeho mentální postižení. Lékaři mu proto zavedli hadičku na odvod mozkomíšního moku,“ popisuje Dagmar Božovská. Matěje trápí i epilepsie a jeho končetiny jsou ochrnuté.
Dagmar se rozhodla, že o syna bude pečovat. V domácnosti zůstala patnáct let, dokud syn nevychodil speciální základní školu. Teprve poté nastoupila do zaměstnání. „Nikdo si nedokáže představit, jaké to je trávit celý den doma sama s dítětem. Dokud to nezažije na vlastní kůži. Ztrácíte přátele, nemáte kontakt s okolím, nemáte čas sama pro sebe,“ vysvětluje stinnou stránku péče o syna.
Vlastní zkušenost ji vedla k tomu, že se rozhodla založit klub StonoŠka. Funguje jako denní centrum nebo dětem nabízí odpolední kroužky. Organizuje dokonce i zájezdy. „Podobný klub působil v Kroměříži. Pak ale jeho činnost upadla a nám chybělo místo, kde by se děti mohly setkávat s kamarády a kde by se rodiny mohly navzájem podporovat.
Když jste v kolektivu, přestanete svou situaci brát tak tragicky,“ vysvětluje Dagmar Božovská motivy, proč se s kolegyní Drahomírou Slezákovou rozhodly založit klub v Bystřici pod Hostýnem.
ASISTENTI NUTNOSTÍ
Aby mohly postižené děti prožít něco podobného, co je pro zdravé děti samozřejmé, potřebují k tomu asistenty. Ti tvoří páteř celého klubu. Asistentkou se rozhodla stát i Matějova sestra Karolína.
„Když mi bylo šest let, mamka pořádala zájezd, kde chyběli asistenti. A tak jsem jela i já. U asistence jsem už zůstala. Velmi mě to naplňuje, na našich zájezdech se vždycky dobiji energií,“ říká Karolína. Díky asistování poznala, že by v profesním životě chtěla být učitelkou.
Ne všechny děti chtějí být asistenty svých méně šťastných sourozenců. „Záleží na tom, jak která rodina funguje. Některé děti s postižením ani nechtějí, aby se o ně sourozenec staral. Naopak do něj vkládají naděje a ideály, které sami prožít nemohou. Když se rodina smíří s postižením jednoho člena, pak může být zcela funkční,“ dodává Dagmar Božovská.
StonoŠka je klub, který sdružuje děti s různým zdravotním postižením.
MARTINA VALENTÍKOVÁ
Kroměřížský deník
http://kromerizsky.denik.cz/
Přidejte odpověď