Petra Hnátová je matkou handicapovaného syna. Kvůli tomu ale rozhodně nezůstala sedět s rukama založenýma v klíně. Ba naopak. Založila občanské sdružení Cesta životem bez bariér a pomáhá těm, které potkal podobný osud jako ji.
ilustrační foto
– Prozraďte, prosím, něco o svém synovi. Co třeba studuje, co má rád?
Luky úspěšně ukončil maturitní zkouškou obchodní akademii. Studium není jeho koníček, tak se rozhodl jít do práce. V půlce srpna nastupuje do TA KAVÁRNY v Praze, kde byl i v průběhu studia na praxi. Rád poslouchá audioknihy. Harryho Pottera už zná zpaměti. V minulosti se také věnoval paradrezuře. Koně měl vždy rád, dodávali mu pocit samostatnosti.
– Jaké to bylo srovnat se s tím, že váš syn je handicapovaný? Kdy jste se to dozvěděla?
Nedá se říct přesné datum, kdy bych zjistila, že je Luky handicapovaný. Narodil se předčasně, tak již v porodnici mi říkali, že musíme cvičit a cvičit. V roce bylo jasné, že Luky vývoj jen tak nedožene. Tak jsme hledali další možnosti – lázně, rehabilitační pobyty. Na první lázeňský poukaz napsala paní neuroložka DMO (dětská mozková obrna), tak jsem se dověděla diagnózu. Jezdili jsme do lázní i třikrát ročně, hledali jsme programy na rozvoj soustředění. Neřešila jsem, že je Luky jiný než ostatní a hledala cesty. Líto mi bylo, když jsem nemohla najít školku. Luky byl milé a hodné dítě, měl rád kolektiv. Nakonec ho vzali v obci Kluky na Kutnohorsku. Tam byl nadmíru spokojený. Rána pak přišla, když ho nevzali do bezbariérové školy v Čáslavi. S tím jsem se nemohla srovnat, ale nebyl čas, museli jsme najít školu. Naštěstí Základní škola Jana Palacha v Kutné Hoře měla bezbariérové přízemí a s vozíčkáři tam měli zkušenosti. Luky byl čtvrtý. Tak mi spadl kámen ze srdce. Druhá strana mince je, že celá nešťastná situace mě nasměrovala k tomu, že jsem společně s bezva lidmi z Palachovky založila Cestu životem bez bariér.
– Co byste v tomto ohledu vzkázala rodičům, kteří se potýkají s podobným osudem?
Přijmout osud jaký je, změnit to nejde, radovat se z maličkostí, neupínat se na zlepšení stavu dítěte. Nejlepší je hledat aktivity, které může dělat rodina společně, zapojit se do organizací, kde se zaměřují na aktivity pro děti s danou diagnózou.
– Dá se s tím vůbec vyrovnat?
Nevím. Záleží, co to znamená vyrovnat. Dá se přijmou fakt, že to tak je a makat. Stejně v průběhu života přijdou situace, které jsou vám líto. Ale to je úplně stejné u „zdravých“ dětí. Každý rodič chce pro své děti to nejlepší. Když vidíte vozíčkáře, jak by rád běžel za ostatními, srdce se vám ustrne, i když si myslíte, že jste se s handicapem vyrovnala. Bohužel ani integrace není vždy ideální. Často nemají integrované děti kamarády v rámci třídy, jsou izolovány. A rodič s tím nemůže nic udělat. Důležitá je také společnost okolo nás, když budete stále narážet na situace, které v běžném životě člověk řešit nemusí, dojdou Vám síly. Proto hledám způsoby, aby děti s handicapem měly stejné zážitky jako jejich vrstevníci – plavání, výlety, lyžařský výcvik či třeba závody. V rámci naší organizace spolu děti kamarádí a zažijí legraci. To si myslím, že je pro život důležité.
– Co je u vás v současné době nového?
V současné době budujeme Centrum denních služeb pro děti, mládež a mladé dospělé s handicapem. Jedná se v zásadě o tři oblasti, kterým se budeme v centru věnovat a podle toho je také členěný dům, který za tímto účelem rekonstruujeme. V domě vznikne místo ucelené rehabilitace, pro děti s handicapem a dětskou mozkovou obrnou, případně jinými problémy. Dále tam budeme nabízet odlehčovací službu. Třetí oblastí je komunitní centrum, kde chceme nabídnou „integrované“ volnočasové aktivity nejen pro děti a mládež, ale i pro dospělé.
– Co bylo impulsem pro vznik nového centra?
Postupný rozvoj organizace. Začínali jsme plaváním. Na něj se v průběhu let nabalovaly další aktivity. A při setkávání s rodiči na neformálních akcích se objevovaly další a nápady, které by jim usnadnily život. Tak postupně rostla myšlenka vše dát na jedno místo, pod jednu střechu. A to se nám snad již v dohledné době podaří.
– Jak je finančně náročné takové centrum vybudovat?
Velmi, ale musím zaťukat, že v této době, kdy naše ekonomika vzkvétá a firmám se daří a hlavně jsou tady evropské dotace, jde všechno výrazně snadněji. Pevně věřím, že se nám to podaří dotáhnout do konce.
—
Petra Hnátová
Petra Hnátová se narodila v Kutné Hoře. Vystudovala vysokou školu pedagogickou Masarykovy univerzity Brno, obor matematika – tělesná výchova – občanská výchova. Žije v Kutné Hoře, je vdaná a má tři děti.
Založila občanské sdružení Cesta životem bez bariér, které pomáhá rodinám s handicapovanými dětmi. Mezi její záliby patří plavání, jízda na kole, hra na akordeon, ochotnické divadlo a v neposlední řadě zahrada.
HANA KRATOCHVÍLOVÁ
Pražský deník
http://www.prazsky.denik.cz/
Přidejte odpověď