V České republice žije dle údajů ČSÚ přibližně 117 tisíc dětí do 14 let se zdravotním postižením a 80 % z nich má alespoň jednoho sourozence. Tento vztah je označován jako speciální sourozenectví.
Narození dítěte s postižením představuje pro rodinu často nečekanou a neznámou situaci. Mnozí autoři popisují fáze, jimiž si rodiče po odhalení postižení jejich dítěte často procházejí, od šoku přes hledání viníka ideálně k přijetí reality a smíření se s ní. Mnohdy se ale zapomíná, že podobnými fázemi mohou procházet i další členové rodiny, tedy i sourozenci dítěte. A i oni se mohou potýkat s podobnými radostmi, ale i těžkostmi jako jejich rodiče. Přesto speciální sourozenci v České republice stále stojí na okraji systému podpory a je jim věnovaná zatím pouze malá pozornost.
Emoce, řešení problémů a konfliktů
Nebojte se projevovat své emoce a mluvit o nich. I když se vám může zdát, že své děti ochráníte, pokud před nimi budete skrývat, že je pro vás situace někdy náročná, efekt bude velmi pravděpodobně opačný. Pro vaše děti je mnohem důležitější vidět, že všechny emoce jsou legitimní, a naučit se, jak s nimi pracovat.
Učte své děti, že strach, vztek, stud apod. jsou v pořádku a že dobrý nebo špatný je jedině způsob, jak s nimi naložíme. Podpořte své děti v tom, jak s emocemi pracovat, jak je rozeznat, jak ze sebe bezpečně dostat vztek apod.
Pokud nevíte, jak začít o věcech mluvit, můžete si v rámci rodiny domluvit termín, kdy určitou věc proberete. Např. zítra po večeři bych si s tebou chtěla v klidu promluvit o tom, jak zvládáš, když tvůj bráška křičí.
Nevstupujte do běžných šarvátek mezi svými dětmi. Potřebuje je zažít i dítě s postižením. K sourozeneckému vztahu prostě patří.
Podpořte děti, aby si uměly říct přijatelným způsobem o pozornost, např.: „Potřebuji pochovat.“ nebo „Chtěla bych si s tebou popovídat…“
Pokud se objeví problémy v chování vašich dětí, snažte se vždy hledat jejich příčinu.
Nebojte se vyhledat pomoc odborníka – ať už pro sebe nebo pro své dítě. Pokud vnímáte, že jste delší dobu v nepohodě, neváhejte se na někoho obrátit a požádat o pomoc. Není to ostuda, naopak! Odborník má od vaší situace větší odstup a pomůže vám najít nové úhly pohledu. Pro vaše dítě může být náročné řešit některé věci s rodičem a před odborníkem může být otevřenější.
Spokojený rodič = spokojené dítě
Ačkoli je návrhů a rad velké množství a v běhu každodenních dnů se může zdát jejich použití nereálné, neztrácejte naději. Vždy je nejlepší začínat po malých krůčcích. I malé změny v přístupu mohou přinést velké věci, a tak se nebojte zařadit do svého fungování zprvu třeba jednu věc. Mějte na paměti, že spokojený rodič = spokojené dítě. Vaše osobní pohoda by tedy rozhodně neměla zůstávat na druhé koleji! Podívejte se na krátký rychlotest na zhodnocení sourozeneckého vztahu na stránkách Motýlku.
A na úplný závěr ještě několik inspirativních zdrojů s tématikou speciálního sourozenectví, za jejichž seskupení děkujeme Mgr. et Mgr. Davidu Havelkovi, Ph.D.
David Havelka, Kateřina Bartošová: Speciální sourozenci: život se sourozencem s postižením; Julius Bittmann, Lenka Bittmannová: A na mě nikdo nemá čas; Fiona Bleech: Každý jsme jiný; Ivona Březinová: Řvi potichu, brácho; Martina Drijverová: Domov pro Marťany; Petra Štarková: Lukáš a profesor Neptun; Šárka Kárová: Skrytí hrdinové… jak můžete podpořit sourozence nemocných dětí; David Havelka: STEPS – Skupinový terapeuticko-edukační program pro sourozence dětí s PAS
Autor: Klára Šedá
Nymburský deník
Přidejte odpověď