V České republice žije dle údajů ČSÚ přibližně 117 tisíc dětí do 14 let se zdravotním postižením a 80 % z nich má alespoň jednoho sourozence. Tento vztah je označován jako speciální sourozenectví.
Narození dítěte s postižením představuje pro rodinu často nečekanou a neznámou situaci. Mnozí autoři popisují fáze, jimiž si rodiče po odhalení postižení jejich dítěte často procházejí, od šoku přes hledání viníka ideálně k přijetí reality a smíření se s ní. Mnohdy se ale zapomíná, že podobnými fázemi mohou procházet i další členové rodiny, tedy i sourozenci dítěte. A i oni se mohou potýkat s podobnými radostmi, ale i těžkostmi jako jejich rodiče. Přesto speciální sourozenci v České republice stále stojí na okraji systému podpory a je jim věnovaná zatím pouze malá pozornost.
Domácí povinnosti a vzájemná pomoc
Dávejte povinnosti všem svým dětem. Pokuste se každému z dětí najít něco, s čím může v domácnosti pomáhat, pojmenujte to povinností. Mluvte s dětmi o tom, že povinnost má každé z nich. Nebojte se nechat své dítě s postižením zkoušet nové věci, často je mnohem schopnější, než si jeho okolí myslí.
Pokud vašim dětem povinnosti připadají nerovnoměrně rozložené, zkuste jim skutečnost vysvětlit na metaforách a příkladech.
Nebojte se zapojit své děti bez postižení do péče o sourozence s postižením. Dbejte však na to, aby péče nebyla přehnaná. Aby dítě bez postižení nepřetížila a aby dítěti s postižním nebránila v rozvoji. Pokuste se míru zapojení do péče o sourozence přizpůsobit fungování sourozenců bez postižení. Připomínejte svým dětem, že nadměrná podpora jejich sourozence není jejich povinností. Nezapomeňte jim za pomoc poděkovat. Velkou pomocí je i vzájemná hra.
Hledejte, v čem by vaše dítě s postižením mohlo naopak pomáhat svým sourozencům. Učte své děti, že pomoc a podpora mohou být vzájemné.
Komunikace
Hledejte informace o postižení a předávejte je svým dětem. Pro vaše děti je od raného věku důležité, aby rozuměly postižení svého bratra nebo sestry, aby pokud možno znaly jeho příčinu, věděly, že postižení není nakažlivé, chápaly, jaká sourozenci přináší omezení, zda jde o stav neměnný. Informace vždy musejí být přizpůsobené věku dítěte. Můžete také mluvit obecně o jinakosti, o tom, že každý z nás má nějaké omezení. Nezapomínejte zmínit silné stránky dítěte s postižením a to, co může rodině přinést.
Podporujte své děti v tom, aby se nebály kdykoli na cokoli zeptat.
K vysvětlení vám mohou pomoci metafory, knížky, obrázky, filmy apod. Buďte ale opatrní na dětskou fantazii. Děti si mohou pod Vaším vyprávěním představit něco jiného, než máte na mysli. Mluvte i o tom, jak vaše sdělení pochopily.
Pomozte svému dítěti bez postižení, aby umělo vysvětlit postižení svého bratra nebo sestry. Může se dostat do situace, kdy se ho bude někdo ptát, a tímto mu pomůžete zbavit se studu a obav.
Pokuste se najít odlehčení v rodině. Vysvětlete svým příbuzným svou situaci, nebojte se požádat o pomoc (nejhorší, co se může stát, je, že ji nedostanete). Můžete také využít podpory sociálních služeb.
Mluvte se svými dětmi o budoucnosti. Jednou pravděpodobně nastane chvíle, kdy na podporu potomka s postižením nebudou stačit rodiče. Je nutné mluvit se všemi potomky o tom, jak si představují budoucnost, jakou podporu by svému bratrovi/sestře s postižením byl ochotný věnovat sourozenec. Zda o takovou podporu stojí potomek s postižením. Tím, že se o budoucnosti nebude v rodině mluvit, toto téma nezmizí.
Klára Šedá
Pražský deník
Přidejte odpověď