Kubovi je třináct let. Moc rád sleduje v mobilu pohádky, chodí s rodiči a bratrem Matějem na procházky a vůbec nejraději má pak vodu. Kuba bojuje s těžkou formou autismu, což pro rodiče znamená nepřetržitou téměř čtyřiadvacetihodinovou péči.
Ulehčit rodině Konrádových, psychicky je podpořit a pomoci s terapií Kuby se rozhodl rodinný kamarád Radek Pavlíček z Tvrdonic. Uspořádal akci s názvem Běh pro Kubu, při níž se zavázal věnovat za každý kilometr, který lidé uběhnout nebo ujdou, ze svého deset korun. „Okolo Dianina chrámu se v sobotu uběhlo nebo ušlo neskutečných 3250 kilometrů. Kubovi jsem proto věnoval částku 32500 korun. Současně s tím se vybraly další tisíce korun přímo v hotovosti v den akce a prostřednictvím transparentního účtu nadačního fondu Zdeňky Frýbertové, která se podobným akcím věnuje řadu let. Celková částka tak dosáhla téměř sto tisíc korun,“ překvapil autor myšlenky Pavlíček.
Akce se konala bez hromadného startu v širokém okolí oblíbeného výletního cíle. „Apeloval jsem prostřednictvím sociální sítě Facebook na všechny účastníky, aby dodržovali veškerá nařízení. Myšlenka akce ale byla taková, že se lidé mohli pohybovat kdekoliv, a poté jen mohli přijít nahlásit svůj výkon. Právě proto, aby nedocházelo k větší kumulaci na jednom místě,“ zdůraznil běžec.
Podstatou akce bylo zvednout lidi z gauče a dostat je do Lednicko-valtického areálu, kde by mohli svou aktivitou přispět na dobrou věc. „V minulosti jsem několikrát přispíval na různé charitativní akce a podporoval zejména hendikepované děti. Loni v prosinci jsem zprostředkovával prodej bytu svému kamarádovi Martinu Konrádovi, který stejně jako já rád běhá. V lednu jsem přemýšlel nad běžeckou sezonou a nad svým snem uběhnout svůj první maraton. Vzhledem k tomu, že výhled na organizované závody typu pražského maratonu nebyl zrovna optimistický, napadlo mě uspořádat akci, během které bych si maraton poprvé zaběhl. Vzpomněl jsem si na Martina, a tak vznikl Běh pro Kubu,“ přiblížil Pavlíček.
Neskutečný ohlas
Zájem ze strany známých i neznámých lidí ho obrovsky překvapil. „Na konci ledna jsem zveřejnil první video a vytvořil k této akci událost na sociální síti Facebook. To, co se pak odehrálo v den závodu, bylo neskutečné. Na trať maratonu jsem vystartoval se svým tréninkovým parťákem a několika dalšími běžci v devět ráno. Měli jsme změřené asi 5,5 kilometrů dlouhé kolo kolem kaple svatého Huberta a Randez-vous. Při každém průběhu kolem chrámu jsem sledoval, jak neustále přibývají další a další běžci a chodci. Na akci přišlo v průběhu dopoledne odhadem tři sta lidí, kteří se pohybovali po celém Lednicko-valtickém areálu a sbírali kilometry pro Kubu,“ popsal autor akce.
Obrovský zájem a štědrost lidí odzbrojila i Kubovy rodiče. „Radkovi jsme neskutečně vděční. Když nám zavolal s tím, že ho napadlo pro Kubu uspořádat běh, nevěřil jsem vlastním uším. Hrozně mě to překvapilo, a zároveň psychicky neskutečně vzpružilo. Přece jen se známe teprve pár let, čas od času jsme spolu vyrazili běhat. Když jsem pak viděl, kolik dobrých lidí, známých i neznámých, jen kvůli našemu Kubovi dorazilo a podpořilo nás, byl jsem dojatý. Obrovsky všem děkujeme,“ vyznal se Kubův otec Martin Konrád.
Třináctiletý Kuba je důsledkem svého onemocnění na úrovni zhruba ročního dítěte. „Autismus je nemoc, kterou nelze vyléčit. Kubík nemluví, nedojde si na toaletu, musíme mu pomáhat s jídlem a protože je hrozně rychlý a pohyblivý, venku s námi chodí především za ruku. Zkrátka potřebuje naši čtyřiadvacetihodinovou péči,“ přiblížil chlapcův otec s tím, že vybrané peníze poslouží na Kubovu terapii.
Pro dobrou věc běžel také Břeclavan Martin Daneš. „Otec syna, pro kterého se běželo, je můj kamarád z běžecké skupiny Rozběháme Břeclav, takže to byla milá povinnost. A ten, který s myšlenkou přišel, je můj známý, který místo oslavy čtyřicátých narozenin uběhl svůj první maraton. A my mu k tomu přispěli. Uběhl jsem půlmaraton, ostatně ten den jsem byl přihlášený na Pardubický vinařský půlmaraton, který se odsunul na podzim, tak jsem se hecl a zkušebně ho uběhl. Jsem rád, že se našlo tolik běžců, kteří se v lese průběžně prostřídali. Byli mezi nimi i malí fotbalisté z Lanžhota, cyklisté z Břeclavi, sokoli z Kostic, členové Spartan Training Group Břeclav nebo běžci z Rozběháme Břeclav,“ pochvaloval si Daneš.
Iva Haghofer
Břeclavský deník
Přidejte odpověď