Srdce mu funguje na poloviční výkon, mívá srdeční kolapsy. Na jedno oko je slepý, ve druhém má šedý i zelený zákal. Podle posudkové lékařky může muž dál pracovat jako servisní technik informačních technologií.
Pracoval dlouhá léta jako servisní technik IT. Objížděl provozy, instaloval a spravoval počítače. Když Lubomír z Vysočiny (nechce zveřejnit celé jméno, ale redakce jej zná) zjistil, že přestává vidět na levé oko, odmítl řídit auto a klesl na profesi skladníka. Výrazně dolů šel i s platem, přivydělával si proto v rychlém občerstvení.
Se zdravím to šlo dál z kopce. V září 2017 prodělal infarkt, výkon jeho levé srdeční komory klesl zhruba na 30 procent, normální bývá kolem 60. Ocitl se na nemocenské. V červnu 2018 mu jeho praktická lékařka doporučila požádat o invalidní důchod. Ten mu byl v září 2018 schválen ve 2. stupni. Nemocenská mu skončila, ale první dávky důchodu přišly až v únoru 2019. „Kvůli tomu jsem se dostal do dluhů. Neměl jsem se jak uživit a splácet dřívější závazky. Spadl jsem do exekuce, vystěhovali mě z bytu a šel jsem bydlet k rodičům,“ vzpomíná Lubomír.
Stále se mu také zhoršoval zrak. Zjistili mu zelený zákal obou očí, na levém oku byl již tak rozvinutý, že na něj oslepl. Pravé se ještě podařilo zaléčit. Objevil se v něm i šedý zákal, který lékaři kvůli přítomnosti toho zeleného nechtěli operovat.
Hledal práci, uhnal si druhý infarkt
Jelikož nevycházel s penězi, zkoušel si i při své invaliditě hledat práci. Jenže s tolika hendikepy ho nikde nechtěli. V prosinci 2019 si uhnal druhý infarkt. Výkon levé srdeční komory mu dočasně klesl na 25 procent. Na radu svého nového praktika požádal o 3. stupeň invalidity. V červnu 2020 mu ho schválili, jenže v lednu 2021 si Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) vyžádala přezkum.
Dodal všechny aktuální zdravotní zprávy od všech svých lékařů. „Lékařská posudková služba mi v červnu 2021 poslala vyjádření, že se můj stav sice nezlepšil, ale že původní posudek byl nadhodnocen a důchod se snižuje zpět na druhý stupeň. Tohle slovní spojení se teď objevuje u tisíců invalidů po celé republice, to není náhoda,“ říká.
Čekal na rozhodnutí od ČSSZ, bez nějž se nelze odvolat. „Místo toho mi v září přišlo od zdravotní pojišťovny, že jim na pojistném dlužím 70 tisíc,“ vypráví.
V prosinci 2021 požádal o oddlužení a úřadům vysvětloval, že z práce přešel rovnou do invalidního důchodu, kde za něj zdravotní pojištění platí stát. Před prací studoval a byl na vojně. Úřadům však stále chyběly nějaké dokumenty, které již dříve doručil.
Když s insolvenčním správcem žádali ČSSZ o sdělení výše dávky a druhu přiznaného důchodu, uvedla, že třetí stupeň platí. „Jenže v listopadu 2022 mi řekli, že se jim posudek o snížení invalidity nějak ztratil, ale že platí,“ nechápe Lubomír.
Rozhodnutí? Až po roce a půl
Správa mu tak vydala rozhodnutí až po roce a půl. Podal námitku a tu mu zamítla. „Ostravská posudkářka popsala mou oční vadu jako banalitu a prý mi nic nebrání ve dříve vykonávané profesi. Nevím, jestli dělá na sálovém počítači nebo ruském ščotu, ale dnešní počítače mají drobounké šroubečky, které já opravdu nevidím. Navíc pracuji s elektřinou. Kdybych ji poslechl, zabiju buď sebe nebo někoho jiného,“ dodal.
Mluvčí správy Tereza Koukolová zdůraznila, že se při posuzování pro účely invalidity dopady zdravotních postižení nesčítají. „Zvolí se hlavní porucha zdraví a pokud další poruchy splňují podmínku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s posudkovým dopadem, lze navýšit pokles pracovní schopnosti až o deset procent,“ odpověděla na dotaz Deníku.
Dodala, přitom, že se neposuzuje diagnóza, nýbrž pokles pracovní schopnosti. „U mě posuzovali srdce, zrak ale vůbec nebrali v potaz,“ namítá Lubomír.
Až po roce a půl se také dozvěděl, že za něj stát neplatí sociální pojištění, neboť už není veden ve 3. stupni invalidního důchodu. Znovu mu naskakovaly dluhy. I přes svůj zdravotní stav se tedy přihlásil na Úřad práce. Jenže mu nabízeli místa, která kvůli svému zdraví nemohl vykonávat.
Kvůli nemocnému srdci ho nečekaně postihovaly kolapsy. „Během pár vteřin jsem se ocitl v bezvědomí. Třeba jsem jel do Prahy na kontrolu a probudil se v benešovské nemocnici. Nebo jsem si šel vyřídit na úřad nějakou dávku, čekal jsem hodinu a najednou ležím na jipce,“ popisuje Lubomír.
Netuší, co s ním bude
V únoru mu proto vloží k srdci defibrilátor. Pracovní výkonnost mu to dle lékařů nezlepší. Přístroj ale pozná arytmii a elektrickým výbojem zabrání srdečnímu kolapsu. V březnu by se měl i přes možné riziko dočkat operace šedého zákalu. Potom chce zkusit kurzy v programování, kterému se dříve věnoval. „A také si zkusím znovu požádat o třetí stupeň invalidity. Snad mi ho ČSSZ naopak nesníží na jedničku,“ doufá.
Nyní mu je padesát let a netuší, co s ním do starobního důchodu bude. Když mu na Úřadu práce úřednice řekla, že je holt asi radši doma než v práci, naštval se a stěžoval si. „Než jsem marodil, pracoval jsem 25 let dvanáct až šestnáct hodin denně. Za celou dobu jsem si dohromady vybral měsíc dovolené, ostatní mi propadlo. Nejsem nemakačenko,“ zdůrazňuje Lubomír.
Invalidé proti státu
Na Facebooku vznikla skupina Postižení proti ČSSZ (České správě sociálního zabezpečení). Hlásí se do ní lidé, kterým stát zamítl žádost o invaliditu, o její zvýšení nebo ji naopak snížil. Má přes 4500 členů a další stále přibývají. Na výzvu Deníku.cz se redakci ozývají desítky postižených, kteří se cítí rozhodnutím ČSSZ poškozeni.
Zuzana Hronová
Deník.cz
Přidejte odpověď