DVTV – Drtinová Veselovský – Rozhovor II
DVTV | První internetová televize v Česku
Příběh chlapečka, který prvních 11 měsíců života strávil prakticky sám v nemocnici, má pokračování. Šťastné v tom, že našel novou rodinu, méně šťastné v tom, že jeho zdravotní problémy nekončí. Poté, co před třemi lety na případ upozornila spisovatelka Petra Jirglová, se hocha ujala rodina Pavlíny Sovinové, jejíž péčí prošlo už několik dětí a právě Pavlína Sovinová přijala pozvání DVTV. Dobrý den.
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
Dobrý den.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
Dělá vám ten neobyčejný vánoční dárek, který jste si před třemi lety přinesla z nemocnice radost?
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
Dělá a velkou.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
Ujmout se ani ne ročního chlapečka s vážnými zdravotními problémy, to je vždycky velká věc, je to samo o sobě velká věc. Vy to přes všechny ty problémy a starosti vnímáte jako radost?
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
Vnímám to jako velkou radost a snažím se ve všem, co náš chlapeček dělá, zvládá, vidět v tom dar a možnost nahlédnout na úplně jinou stránku života.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
Na jakou?
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
U našeho chlapečka je to dar ve zpomalení. Je to v naprostém vyklidnění se, protože sebemenší stresová situace vyvolávala úplně na začátku zvracení a neadekvátní reakce, takže bylo potřeba se naprosto zklidnit, což pro mě pro hyperaktivního rozlítanýho člověka bylo hodně těžký, ale už jsem se za ty tři roky hodně posunula, si myslím, a je to teď opravdu žití teď a tady. To je vlastně to, co mě chlapeček naučil. Tak jak učí různé školy, naučit se žít teď v přítomném okamžiku, tak to si myslím, že se nám daří.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
To je ten dar? Na chlapečkův příběh tedy před třemi lety upozornila Petra Jirglová, která ho v nemocnici objevila při návštěvě kamarádky a jejího syna. Věci se pak daly do pohybu a Petra Jirglová o tom mluvila i v DVTV.
Petra Jirglová, spisovatelka
——————–
Ten příběh se dotkl tolika lidí, že si nepřipouštím nic jiného, než že ten chlapeček opravdu se dostane do dobrých rukou, ale prostě nic to nezmění na tom, že 11 měsíců strávil v nemocnici sám.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
V dobrých rukou chlapeček je. V těch vašich. Jak jste se o příběhu tehdy dozvěděla?
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
Ono to je vlastně strašně zvláštní. Běžel příběh Petry po sociálních sítích a pak byl příběh můj, kdy já jsem vlastně měla v péči osmého chlapečka, který měl velmi těžký začátek, start, protože zažil ve svém půlroce domácí násilí. Byla mu způsobená 8,5 centimetrová zlomenina lebeční kosti a péče o něj byla strašně náročná. Já jsem v době, kdy Petra pracovala na příběhu chlapečka, tak já jsem najezdila 5 500 kilometrů, abych chlapečka předešlého dokázala bezpečně předat do nové rodiny, aby se tam ukotvil a měla jsem jedinou touhu v tom listopadu, kdy už konečně byl předešlý chlapeček doma, abych si odpočinula. Měla jsem slíbené i od krajského úřadu delší volno a říkala jsem si, budu odpočívat, budu ležet minimálně do ledna, někam s manželem pojedeme, užijeme si klid. No, ale pak se dělo to, co se dělo a vlastně já jsem se o příběhu dozvěděla ze stránek Dobrého startu, kdy jsem měla potřebu zareagovat, protože jsem věděla, jak po celé České republice je spousta mých kolegů, kteří v danou chvíli pečují o děti a zvládli by péči o chlapečka. Věděla jsem, že by mohl jít do x rodin, ale všechny ty rodiny byly obsazené a já jsem si říkala dobře, tak je to ten okamžik, kdy se mám ozvat, kdy mám napsat? Napsala jsem. Bylo mi řečeno, ať jsem v klidu, že jsou minimálně dvoje dlouhodobý pěstouni a ať jsem v pohodě. No, a pak mi 24. listopadu, měsíc před Štědrým dnem zazvonil telefon, že jsem vlastně jakoby, nebylo to nátlakem nebo nebylo to bezvýchodná situace, ale že jsem v podstatě poslední naděje.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
Takže prakticky ano.
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
Prakticky ano. A potom se daly věci do pohybu vlastně. Já jsem hned druhý den volala do motolské nemocnice, ale předcházelo tomu ještě, abych mohla zavolat do motolské nemocnice, tak jsem musela postupovat podle zákona, takže jsem volala na krajský úřad chlapečka, kde jsem řekla, že se hlásím k tomuhle děťátku. Vlastně celé se to stalo díky chybě, která naštěstí byla uveřejněna ve 168 hodinách, kde vlastně mluvčí tenkrát ústeckého krajského úřadu řekla, že se k chlapečkovi nepřihlásil žádný přechodný pěstoun. Ze zákona není možné, aby se přihlásil přechodný pěstoun k dítěti, ale tím, že to oni takhle řekli a že se to zveřejnilo, tak jsem se já vlastně mohla přihlásit k danému dítěti, a to se vlastně povedlo.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
No, a překvapil vás jako zkušenou pěstounku jeho osud, že byl 11 měsíců prakticky sám v nemocnici?
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
Víte, on ten příběh má tu druhou stránku. Tu zdravotní. A vlastně chlapeček celou tu dobu za podpory lékařů, ať už to byl ústecký intermediát, anebo potom motolská nemocnice, bojoval o život. O ten život bojoval několikrát a ano, bylo by snazší, kdyby tam měl jednu pečující osobu, ale vlastně ten jeho život visel za tu dobu třikrát na vlásku a bylo to tak, že vlastně nebylo možné ani asi nikoho hledat a je to chyba našeho systému, protože ve chvíli, kdy dítě řeší zdravotnický odbor, tak je problém, aby do toho vstupoval sociální odbor a vlastně, aby se to nějakým způsobem posouvalo. To znamená, že OSPOD čekal na to, co se stane po zdravotní stránce. Tím já nikoho neomlouvám. Nesouhlasím s tím, že to je v pořádku, to ne, ale já bych vlastně teď v tuhle chvíli chtěla i poděkovat za to všechno, co pro našeho chlapečka udělali všichni v té nemocnici a vlastně opakovaně udělali zázrak.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
Tedy za to, že chlapeček vůbec přežil? Protože v době jeho krátkého života šlo tedy hlavně o to, udržet ho při životě.
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
Ano, on se vlastně narodil, nevážil ani jako pytlík mouky, takže byl těžký nedonošenec. Z toho se vlastně odvíjí část zdravotních problémů. Část zdravotních problémů je bohužel daná, geneticky zděděná po mamince a část je prostě zatím nevyzkoumaná, nevybádaná, zatím na ni nemáme odpověď a jsou chvilky, kdy se já jako jeho současná maminka strašně bojím a snažím se věřit.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
No, a teď po třech letech je u vás stále v pěstounské péči nebo už je to něco víc?
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
Je v poručnické péči, je to vlastně ta nejvyšší forma pěstounské péče a je to tak, že my nebráníme kontaktu s biologickou rodinou, teď v sobotu u nás byla babička s dědečkem a s brášky, bylo to naprosto neskutečně dojemné setkání. Kluci si jsou neskutečně podobní, neskutečně spolu řádili a je to moc hezké, protože ten příběh říkáme, děti o sobě vědí a babička s dědou, když mají možnost přijet, tak k nám přijedou za malým.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
No, a byly věci, se kterými jste u něj musela začínat prakticky od začátku?
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
To určitě. Určitě. My jsme vlastně začínali jako s novorozencem, já jsem si to i tak nastavila, že jsem si říkala, že přijdeme domů a vlastně budu se chovat tak, jako kdybych si přinesla to tří, čtyřdenní miminko, a tak jsme vlastně začínali. Některé věci šly rychleji, některé šly pomaleji, některé nešly vůbec.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
Jako třeba? Chcete-li být konkrétnější.
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
Víte, bylo třeba strašně těžké, když jsem volala rehabilitační pracovnice, protože jsme teď měli tři roky výročí, tak jsme na to spolu zavzpomínali, kdy jsem jí volala, neznali jsme se vůbec a říkala jsem jí, je to už super, už se zvládneme přesunout z obýváku do koupelny a do předsíně a zvládáme to už v pohodě ten přesun z té jedné místnosti do druhé, že vlastně tam najednou pro to dítě bylo tolik vjemů, prostě nepředstavitelné, když to dítě je vlastně v jedné místnosti, a třeba motolská nemocnice je relativně, ty pokojíčky jsou hezké, jsou tam obrázky, myslím si, že tam je to prostředí, nebudu říkat, že je podnětné, v žádném případě není podnětné, ale je laskavé, když použiju správné, je to nemocnice tak jako tak. A najednou to dítě… prostě kytky, obrázky, fotky, chodila k nám naše rodina, protože já mám tři děti, takže k nám pořád někdo chodil, takže se tam otvíraly, zavíraly dveře, objímali jsme se, pusinkovali jsme se, dávali jsme si něco do pusy, takže všechno to, co chlapeček viděl poprvé, takže on byl vlastně jakoby zahlušený tím vším a bylo to pro něj, myslím, ze začátku hodně těžké, takže my jsme pak opravdu zpomalovali, zpomalovali, zpomalovali a opravdu všechno muselo jít úplně v klidu, pomaličku.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
No, a jak se mu daří dnes? Potřebuje neustálou péči? Je to tak?
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
On potřebuje čtyřiadvacetihodinovou péči. Ten zdravotní stav se hodně zastabilizoval. Mě teď dojmul pan docent při poslední kontrole v Motole, kdy mi řekl, že vlastně i pro něj je to zázrak a že kdyby tenkrát jsme se neozvali, že všechny zdravotnické intervence by možná byly úplně k ničemu a že vůbec nevíme, jestli by tady ještě byl a nebylo to poprvé, kdy jsem to slyšela. Já se to snažím si to nebrat tak, že to je jakoby díky úplně té naší péči, protože já v něm vidím, jak on strašně chce žít, jak má radost ze života, jak má radost z každého dne, z těch úplně nejobyčejnějších věcí.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
Ještě jednou musím zmínit Petru Jirglovou, která v roce 2022 právě v návaznosti na chlapečkův příběh založila spolek Za ruku, který usiluje o to, aby k podobným situacím v těch nemocnicích nedocházelo a teď založila sbírku na portálu Z nesnáze na další pomoc pro chlapečka a vaši rodinu. Na co chcete tedy peníze použít? Co vlastně je potřeba k tomu, aby to šlo dál a lépe nebo alespoň tak jako doteď?
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
My jsme se s Petrou spojili minulý rok na podzim, kdy jsem se stala poručníkem a kdy jsem já mohla rozhodovat o tom, s kým se chlapeček může vídat, nemůže vídat a bylo to vlastně z hlediska zákonů naprosto čisté, abych já nic neporušovala. Takže hned ten den, kdy jsme se stali poručníky, tak jsem hned Petře psala, že jsem Pavlína, že jsem Olíkovou maminkou, že bych se s ní chtěla vidět, takže vlastně jsme ten poslední rok v kontaktu a my jsme spolu hledali cestu, jak by se dalo chlapečkovi pomoct. Takže Petra založila sbírku, domluvily jsme se, že jí ona bude sdílet, že se pokusíme tu částku vybrat, protože teď potřebujeme nejvíc, aby nám začal jíst, aby vlastně ta výživová sonda, která mu je zavedená, tak aby se jí mohl zbavit, protože chlapeček chce.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
On tedy doteď má výživovou sondu?
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
Stále má výživovou sondu, všechno dáváme formou pegu, bohužel tam je ještě navíc neskutečné množství alergií, atopický ekzém a je to opravdu těžké, že on někdy by chtěl zkusit něco, co já vím, že prostě zkusit nemůže. My máme teda naštěstí skvělou výživovou paní doktorku, která mi vždycky říká paní Sovinová, tak zkuste všechno, jste dvě minuty od nemocnice, tak když tak přijedete. No, to úplně jako rodič nechcete, protože párkrát se nám povedlo, že se zkusilo něco, co nebylo úplně zrovna dobré, protože tam je alergie na bílkovinu kravského mléka a opravdu velmi výrazná a zrovna sýr by bylo to, co by náš chlapeček chtěl hodně zkoušet, takže už zkoušíme i bezlaktózový sýr. Zatím všechno olizuje, bere to do rukou, což já vidím jako velký dar, protože ze začátku to bylo opravdu, že mu to bylo všechno odporné. Vlastně vzít cokoliv do ruky, tak teď už si vezme cokoliv do ruky a i se nám povede půl přesnídávky třeba během dne sníst, což já považuju za zázrak a za zázrak považuju, že ráno vstane a řekne mami, já mám žízeň, já se chci napít a vezme si frťánek a z toho frťánku si dá 2, 3 doušky a napije se.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
A jinak všechno přes výživovou sondu?
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
Ano, a ještě speciální mléko, takže vlastně on celé čtyři roky je na speciálním mléku a my jsme k tomu dovychytali biodynamickou rýžovou kaši, kterou mu přidáváme, takže je to vlastně dítě, které je čtyři roky na speciálním mléku s rýžovou kaší.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
No, a teď k té pomoci tedy, co vy potřebujete. Vy chcete, aby byla tedy odstraněna ta výživová sonda, a to se dělá jen v zahraničí?
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
Tato klinika, která to dělá, tak je v rakouském Grazu, klinika se jmenuje Notube. Já jsem se včera, protože už to začínáme s paní doktorkou zpracovávat tu žádost díky štědrosti všech dárců a vlastně díky tomu, že ta sbírka se naplnila, tak jsme tak šťastní, že včera jsme to otevřeli znovu, začali jsme to připravovat, zjistili jsme, že ta cena bohužel zase poskočila, takže ta cena je aktuálně za 450 000, protože oni tam garantují ještě potom, kdy vy tu kliniku navštívíte, tříměsíční jakoby dohled a provázení, takže vlastně nejvíc potřebujeme tu kliniku a potom vlastně v návaznosti na to další ještě rehabilitace, které budou potřeba. Orofaciální stimulace, na kterou docházíme pravidelně, třikrát v týdnu máme stálé rehabilitace, protože chlapeček má k tomu všemu problém s nožičkama, taky nikdo přesně neví, má bohužel prostě problém s ploskou nohy, takže tam přemýšlíme, jestli nějaké speciální dlahy. Já jsem teď pořídila největší kočárek, který jde tady koupit na trhu, protože nechci ho posadit na invalidní vozík, protože si myslím, že by mu to mohlo ublížit po psychické stránce a je to zbytečné a jsou dny, kdy běhá úplně v pohodě, ujde cokoliv a pak jako třeba dneska, kdy po 10 krocích chtěl vzít a teď už je schopen vyjádřit, že mami, bolí mě to, bolí mě koleno, bolí mě tady nožička, že opravdu už jako na těch nožičkách ukazuje, kde ho to bolí.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
No, a v Česku žádné zařízení není, které by poskytlo ten zákrok s tou výživovou sondou a s tou následnou péčí?
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
Tam nejde úplně o tu výživovou sondou, tam jde o to, naučit malého jíst. Takže vlastně odblokovat hlavu, aby hlava pustila, to pojď, budeme jíst, budeme dávat do pusy, zkusíme různé chutě, je to dobrý jídlo, je kamarád, tak vlastně touhle tou cestou. My jsme se obrátili tady v Česku na školu papání, paní k nám dojížděla i domů, bylo to ze začátku super, bylo to fajn, ale prostě náš chlapeček je neskutečně tvrdohlavá hlavička a zaplaťpánbůh za to, dokáže si projevit svůj názor a vlastně v tom Rakousku mají 98,5 procentní úspěšnost. Říká se, že je to hodně náročné pro rodiče, já už jsem v kontaktu s x rodiči, které to absolvovali a věřím tomu, že to zvládnu, budu pevně doufat, že to tam ustojím, protože jde se formou, částečně se nechá to děťátko vyhladovět, aby nastartovaly přirozené pocity.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
Vy jste říkala, že máte doma další tři děti?
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
Už dospělé a tři vnučky.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
O kolik dětí už jste se coby pěstounka starala?
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
Starala jsem se o osm dětí, byly to i holčičky a chlapeček je devátý.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
A chlapeček je tedy z nich nejmladší nebo už jste podobně malé děti v péči měla?
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
Ne, ne, ne, měla jsem i miminka. Úplně naše první dítě bylo asi nejtěžší, to byl osmi a půl letý chlapec, vlastně to bylo před 10 lety, kdy se říkalo, že jsou vyprofilovaní pěstouni přechodní na větší děti, že se nemůže stát, že když se hlásíte, já jsem měla uvedenou věkovou hranici 0–6 let, že se nemůže stát, že dostanete dítě ve větší věkové hranici, tak ano, první dítě, ano, a bylo to hodně těžké, protože chlapec byl bohužel hodně týraný ze strany otčíma a bylo to opravdu ze začátku hodně těžké. Manžel na to před nedávnem vzpomněl a říkal víš, já jsem tenkrát chtěl i skončit. Přišlo mi to úplně vlastně i jakoby zbytečné, ale pak jsme se oba dva shodli na tom, že i kdyby tenhle ten náš kluk si jednou vzpomněl na to, co u nás viděl, jak to u nás fungovalo, jak u nás fungovala rodina a ne, že se prostě budeme řezat garnýžovou tyčí po hlavě a zavírat někoho někam do klece, takže vlastně to je ta cesta a věřili jsme v to dobro, které jsme měli šanci ukázat.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
Co všechno se u takových dětí musí odblokovat, na jaké překážky narážejí?
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
Ono to bylo hodně těžké. Spolupracovali jsme hodně s etopedem, hodně nám pomohla doprovodná organizace a myslím si, že se ta péče u těhlech dětí teď a z pomoci doprovodných organizací posunula. Chodí teď bohužel hodně dětí i do přechodné pěstounské péče takhle, když použiju slovo, zubožených, protože já asi pro to nemám jiný výraz a je vlastně strašný, co dokážou dospěláci udělat malým dětem. A tyhle děti potřebují nejvíc lásku. Potřebuji zjistit, že tam jste pro něj, že ho obejmete, kdykoliv bude potřebovat, že ho nebudete soudit a hodnotit za to, co dělá, že za ním stojíte a že jste prostě pro něj.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
Panuje právě takový mýtus, který si občas lidé s pěstounskou péčí spojují, a to, že vychovávat dítě vlastní, že se to dá dělat stejně nebo podobně jako u těch dětí, které přicházejí do pěstounské péče. Je rozdíl právě v tom, s čím se ty děti potýkaly před nástupem do pěstounské péče?
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
Já si myslím, že určitě. Že vždycky záleží na tom, co to děťátko má za sebou. A tak myslím si, že budu mluvit za všechny své kolegy, že láska opravdu dokáže hory přenášet a že opravdu čím víc to srdce tomu děťátku otevřete, tím rychleji se ty rány dají zahojit. Samozřejmě, že někdy to je nadlidský výkon a může se i stát, že to prostě nejde a že někdy přijde i dítě k pěstounovi a nesedne si to. Může se to stát a jsme jenom lidi a já jsem zaznamenala, že nás hodně odsuzují z dětských domovů, že pěstouni a že vrátí dítě, ale ono opravdu je férové někdy říct. Já to nezvládám, nejde to, pojďme se na tom domluvit, prostě tohle není dítě pro mě.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
Někdy se vám to stalo?
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
Mně se to nestalo, ale vlastně já na přípravě, když jsem absolvovala přípravu, tak já jsem byla ten, kdo se pořád ptal, co když mi to dítě nebude vonět. Jak to zvládnu? Co když to dítě vezmu do náruče a neucítím to v sobě? A bylo mi říkáno, Pavlíno, nebojte se, to naskočí automaticky a přišlo osmi a půl leté padesátikilové dítě, které na první dobrou, nebylo to tak, že bych si řekla, pojď ke mně broučku a bude všechno dobrý. Ale víte, ono to je asi úplně stejné. Já to teď přirovnám, jako když uvidíte toulavého psa nebo toulavou kočičku, prostě přilnete. Pokavaď v sobě máte to, že chcete pomoct, tak prostě v člověku se to nastartuje a ta láska plyne.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
No, a jak ochotné a připravené jsou tyto děti přijímat lásku ze strany pěstounů?
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
To je strašně těžké téma a asi se na to nedá takhle jednoduše v jedné větě odpovědět, protože ty děti vám ze začátku nevěří, protože někdo je vytrhnul třeba z jejich biologické rodiny. Ty děti, přestože byly třeba bité, tak milují svoje biologické rodiče a nechápou tomu, proč přišly k nějaký cizí ženský. Vůbec nechápou, co dělají v té rodině a vy to musíte citlivě zpracovat, vysvětlit, říct těm dětem vlastně, co se děje, proč se to děje a vlastně ukazuje se, že úplně největší deviza je být od začátku transparentní, průhledný, říkat to těm dětem pravdivě i těm maličkým dětem. Já jsem vlastně i těm dětem z porodnice, těm pětidenním, jsem vždycky takovým šeptem říkala broučku, teď budeme spolu, budeme spolu chvilku, teď se oba dva milujeme, budeme se milovat na věky věků, ale ten čas tady máme nějaký spolu daný a budeme se ho snažit si užít co nejvíc.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
Vy byste to láskou tedy nazvala tcela jistě?
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
Nazvala.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
No, a jaké to je potom loučit se s těmi dětmi?
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
Když víte, že děťátko jde do dobré rodiny, tak je to s takovým krásným pocitem na srdci. Samozřejmě někdy se to neděje, protože naše legislativa uznává, že třeba když rodič experimentuje s drogou, tak to není důvod, proč by se tam dítě nemohlo vrátit, takže kolegové zažívají i takové návraty, zažívají i návraty do různých komunit, zažívají bohužel i návraty hodně těžké a zlé. Já jsem naštěstí žádný takovýhle návrat nezažila, takže všechna ta předání nebyla lehká, některá byla snazší, některá těžší, ale všechny vlastně dopadla dobře.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
Jaké vztahy máte s dětmi, o které jste coby pěstouni pečovali?
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
Jsme teta a strejda a všechny děti nás navštěvují a je to vždycky neskutečně dojemné a krásné a pro mě je úžasné, jak vlastně funguje svalová paměť v těle a vlastně, když nám ty děti vlezou do náruče, tak i když máte pocit, že v první okamžik, když se třeba nevidíme rok, rok a půl tak, že to dítě přemýšlí. Přemýšlí, kdo, i když třeba maminka s tatínkem jim řeknou, že jedeme za tetou, za strejdou, tak třeba jim to hned nedojde, tak ve chvíli, kdy nás pak obejmou a vlezou si do té náruče, tak je to to dítě, úplně se jakoby rozplyne v té náruči a většinou u nás všichni jakoby potřebují, já používám termín, spočinout prostě na ty 2, 3, 5 minut a užít si ten pocit, který znají.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
Jak vy jste se dostala k pěstounství? Bylo to ve vás vždycky?
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
Já si myslím, že se to tak nabalovalo, nabalovalo, až se prostě stalo, že jsem si řekla, tak a chtěla bych se stát pěstounem. A přišla jsem domů a manžel mi řekl, že jsem se zbláznila. Což tak asi je v mnoha rodinách a čím víc jsme se o pěstounství dozvídali, tak tím víc jsme v tom s manželem našli smysl, takže já jsem potkala kamarádku, která pracovala na krajském úřadě a ta mi doplnila ten poslední puclík, který jsem potřebovala, abych měla potřebné informace a abych našla tu odvahu říci, tak děti už jsou velké, vlastně nejmladší dceři bylo 15,5, kdy jsme se rozhodovali, že se staneme pěstouny, tak teď je možná ten čas, kdy bysme do toho mohli jít.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
A byla s tím v pohodě?
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
Byla s tím v pohodě, byly s tím všechny tři děti v pohodě, protože vlastně první tři děti, které u nás byly, tak jsme odpěstovali s našimi biologickými dětmi v bytě a chvilkami to bylo náročné, ale máme spoustu veselých zážitků.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
To věřím. Možná ještě jeden mýtus. Tentokrát spojený s penězi. Dá se pěstounství dělat pro peníze?
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
Já si myslím, že určitě ne, ale ty peníze jsou při té pěstounské péči strašně důležité, protože tak jako vy musíte zaplatit nájem, musíte zaplatit elektřinu, musíte nakoupit chleba, tak i já jako pěstoun musím jít nakoupit chleba a zaplatit účty. A myslím si, že ještě důležité je u tohoto zmínit, třeba nám život s naším chlapečkem přinesl to, že my jsme se za poslední tři roky s manželem sami dostali na dva večery někam, takže vlastně pěstounství je péče 24 hodin, sedm dnů v týdnu, stále dokola. Když jsem teď už poručníkem, dlouhodobým pěstounem, tak vlastně nemám oddech nikdy. Když jsem byla přechodným pěstounem, tak když jsem předala dítě, tak jupí, máme volno, někam vyrazíme, někam vyjedeme, pojď, pojedeme na Slovensko do termálu nebo kam pojedeme, a teď plánujeme, tak pojedeme, zvládneme to společně všichni tři? Potřebujeme s sebou přibrat nějaké naše dospělé dítě, kdo nám pomůže a hledáme cestu.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
Od ledna 2025 budou v Česku minulostí kojenecké ústavy, což je věc, po které odborná veřejnost dlouho volá, ale o děti se mají tedy postarat pěstouni, kterých je nedostatek. Obáváte se toho, jak to systém zvládne? Není-li to hazard se životem těch dětí, které třeba potom mohou více než teď zůstávat v rodinách, které jim nesvědčí, a to je slabé slovo?
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
Já bych se toho rozhodně nebála, protože jsme byli poslední zemí, ve které fungoval kojenecký ústav. Všechny ostatní země, Slovensko, Polsko, už dávno kojenecké ústavy nemají. Je dokázáno, že malé dítě potřebuje bezpečnou náruč jednoho člověka a já si myslím, že teď v tuhle chvíli se s tím systém popral výborně, že teď v tuhle chvíli zbývá umístit pár dětiček a že se to určitě povede do začátku roku. Myslím si, že spousta organizací i samo Ministerstvo práce a sociálních věcí pracují na tom, aby všechny děti byly v rodinách. Samozřejmě, že jsou škarohlídi, kteří tvrdí, že ne a že v kojeneckých ústavech bylo dětem dobře, ale já si myslím, že každý, kdo si pustí dokument od Lindy Kalistové V nejlepším zájmu dítěte a vidí tam mostecký ústav, já věřím tomu, že ty tety to myslely, budu věřit, že to myslely dobře, ale já si myslím, že jsme to všichni pěstouni obrečeli, kdy prostě malé tříměsíční dítě tam sestřička před kamerou položí před zrcadlo a řekne podívej se, jak si ošklivá, jak brečíš. Přece tohle nemohlo pokračovat. Tohle nemohlo být.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
Ze statistik vyplývá, že polovina dětí, které v kojeneckých ústavech zůstávaly nebo zůstávají, tak má romský nebo poloromský původ. Mají to podle vás tyhle děti v systému opravdu od začátku těžší?
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
Mají to těžší, protože panuje spousta předsudků. I u nás v pěstounské péči byly romské děti a ty romské děti jsou naprosto boží. Romské dítě je v podstatě dar, protože romské dítě je živelné, je od začátku takové jakoby víc zdravé, životaschopné, když to mám tak říct. Ono úplně nejtěžší to mají romští 3–4letí chlapečci, protože vlastně oni se vyklubou z toho miminka a spousta pěstounů má strach, jestli zvládne to dítě naučit jejich život, a když to nezkusí, tak to nebudou vědět a je to dítě jako každé jiné. Všechny děti jsou stejné, všechny děti se dají naučit, všechny děti se dají láskou opečovat a dají se vlastně začlenit do společnosti úplně v pohodě.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
Proč je pěstounů málo? Je tak málo lidí, kteří by se do toho chtěli pustit nebo protože u nás jsou slabé podpůrné podmínky nejen finanční, ale třeba i ty systémové?
Pavla Sovinová, pěstounka
——————–
Já si myslím, že spousta pěstounů bylo odrazováno. Když si vzpomenu, když jsme my začínali, tak i v přípravě kolik kolegů skončilo, protože vlastně buď v poradně nebo potom na krajském úřadě je odradili, že to nezvládnou. A myslím si, že by to teď v tuhle chvíli byli skvělí pěstouni. Myslím si, že by se možná systém měl zamyslet nad tím, prověřit zpětně tyhle ty lidi, které odradil, které vyškrtnul, kterým nedal šanci, protože si myslím, že mezi nimi bylo spousta kvalitních lidí a ano, tak jako to je v každé profesi. Bude člověk, který bude na tuhle profesi naprosto skvělý a pak bude člověk, který si myslí, že by to třeba zvládnul a třeba to nepůjde. Ale nemá smysl tak, jak to občas zaznívá z institucí, támhle se stalo tohle a tohle, ale už nevidíme, že v tisíci případech se to povedlo. Vždycky se vyzdvihne ten jeden jediný případ, který byl průšvih. Ano, může se stát průšvih. Může. Každý jsme chybující, omylný, ale myslím si, že je právě potřeba vyzdvihovat ty pozitivní případy.
Daniela Drtinová, moderátorka
——————–
Já vám děkuji za rozhovor, ať se vám celé vaší rodině daří. Díky, na shledanou.
DVTV | První internetová televize v Česku
Přidejte odpověď