Radiožurnál
U mikrofonu Radiožurnálu srdečně vítám Pavlínu Sovinovou, dobrý den.
Pěstounka. Takhle jednoduché to je?
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
Pěstounka.
moderátor
——————–
Je to vaše první rozhlasové vystoupení, tak se nebojte.
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
Bojím.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Jak vypadá dnes vaše rodina? Kolik vás je?
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
Naše rodina teď aktuálně vypadá tak, že máme tři už dospělé biologické děti. Odchovali jsme osm pěstounských dětí a devátý chlapeček u nás zůstal natrvalo a stali jsme se jeho poručníkem.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
A jak vy jste se stala pěstounkou? Co to bylo za nápad?
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
To bylo takový můj nápad. Manžel z něho byl ze začátku hodně nadšený, jakoby ironicky řečeno, v uvozovkách, tak, ale potom, když jsme se nořili do tajů pěstounství, tak jsme zjistili, že to je cesta pro nás a že máme asi co nabídnout. Že chceme zaléčovat ty dětské dušičky a chceme je posílat dál, protože původně sem byla přechodnou pěstounkou a děti u nás byly po dobu, než se jim vyřešila jejich situace.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Nemám rád, když se do rádia říká, jak jste mi říkala před vysíláním, ale jak jste mi říkala před vysíláním, abych se stal pěstounem, tak to byla tedy záludná otázka. Od té doby na to pořád myslím a říkám si, zda bych to dal. Dovedu si představit, že na to pěstounství se dá asi připravit technicky.
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
Technicky určitě.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Ale emočně?
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
Emočně. Já si myslím, že ano, já si myslím, že ano a že když se dostanete do kontaktu s dětmi, které potřebují rodinu, které potřebují lásku, tak si myslím, že ty děti vás chytnou za srdce a že to ve vás zraje, takže bych Vám doporučila navštívit buďto nějakého pěstouna, přijeďte na návštěvu a nebo se jděte podívat do nějakého dětského domova, staňte se třeba hostitelem a uvidíte, co to s vámi začne dělat.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
A ten váš chlapeček, můžeme říkat, že je to váš chlapeček?
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
Ano, určitě je to náš chlapeček.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
/nesrozumitelné/ Nakonec necháváte, to je jenom, připomenu, stručně, před třemi lety jeho fotografie z nemocnice v Motole. A teď se hrozně zvážněla, se vám nedivím, obletěla média. Vy jste pak viděla na Instagramu tu fotku a pak jste se tam vydala?
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
Ono to bylo trošičku v mém případě jinak, protože ten příběh Petry Jirglové šel kolem mě, protože já jsem měla těžké předání toho předešlého chlapečka, protože ten bohužel zažil ve svém půlroce fyzické násilí ze strany rodičů, měl velmi těžký úraz hlavy a my jsme ho přebírali jako půlročního z nemocnice. A to pěstování bylo strašně těžké a předávala jsem ho do biologické rodiny prarodičům. A v době, kdy Petra začala zveřejňovat příběh chlapečka, tak já jsem měla naježděno 5 500 kilometrů, abych bezpečně dítě předala, abych byla v klidu, jezdila jsem neustále sem tam, sem tam, aby byl chlapeček hodně s babičkou a stále měl to zázemí u nás doma a říkala jsem si, já chci jenom ležet, chci odpočívat. A najednou běžel příběh, první s ním přišla snacha, říkala mi, vidělas to, vidělas to, protože snacha je takový instagramový mág, takže toto zasáhlo hned, no, a potom prostě ten příběh kolem mě chodil, chodil, chodil a volal mě, takže já jsem potom reagovala na příběh Dobrého startu na Facebooku, kde bylo napsáno: „To se opravdu po celé České republice nenajde žádný pěstoun?“A já jsem si představovala ty všechny pěstouny po celé České republice, kteří by mohli, kteří by to zvládli, kteří by na to měli kapacitu, ale všichni měli to svoje doma obsazené, tak jsem si říkala, dobře, sice je to tři týdny, co jsme předali, ale zkusím to, přihlásím se. Tak jsem to zkusila.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Mě tak napadá, jak bych to uzavřel, že aspoň k něčemu jsou ty sociální sítě.
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
Určitě.
moderátor
——————–
Znovu otevíráme ten příběh vlastně pro vás tři roky starý, který začal v motolské nemocnici, kde váš chlapeček dneska už váš chlapeček ležel ve velmi špatném stavu. Co mu bylo?
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
No, ono mu stále je…. Chlapeček je stále hodně nemocný, ty diagnózy jsou fuj, ale my se s tím snažíme nějak prát a vlastně snažíme se žít každý den tak, abysme si ten den užili naplno. A nám i před dvěma lety vlastně řekli, ať neplánujeme vůbec školu, že vůbec nevíme, jak to bude. To se naštěstí teď hodně zlepšilo. Takže je tam naděje a vidina, že budeme nějak žít, budeme to nějak zvládat, proto vlastně i teď ta sbírka, protože bysme chtěli posunout ten jeho zdravotní stav, když použiju slovo lepší zítřky, jestli ho můžu použít, protože tajně doufáme, že když začne jíst přes pusu, že se zlepší vyprazdňování a všechny tyhle ty fyziologické procesy v těle. A vlastně přes tu pusu, že se nabudí zase i jiná centra v tom tělíčku.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Možná posluchači ne úplně vědí, že chlapec nemůže jíst.
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
Nemůže jíst a vlastně celé svoje čtyři roky je na speciálním štěpeném mléku s biodynamickou rýžovou kaší, vlastně nic jiného nepřijímá. Teď za poslední rok máme jako velký posun. Protože naše prostřední dcera je takový kouzelník a s ní on krásně zkouší a miluje kuřecí vývar, musí být úplně čistá voda, čím je slanější, tím lepší, potom zeleninový vývar. A teď máme úplně novinku poslední měsíc, zkouší trošku přesnídávky, jsou to úplně pidi porce pro malýho ptáčka, ale zkouší, a to je pro nás úplně zázrak koukat se na dítě, jak si dá něco do pusy, pro všechny ostatní mamky a taťky je běžné, že vezmete piškoty a něco do ruky. My ne, my balíme sterilní stříkačky, převařenou vodu, ale zvládáme to, zvládáme i cestovat a jsme stateční oba dva.
moderátor
——————–
Když ještě budeme rozplétat ten příběh vašeho Olivera, tak musíme začít v té motolské nemocnici, protože člověk z té debaty, která se tenkrát rozvinula, může mít pocit, že tam někde v rohu leželo nikým nepovšimnuté děťátko v zuboženém stavu. Ono to tak… Ten zbožený stav tam byl.
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
Ten zubožený stav tam byl, ale ono to vlastně všechno začalo už porodem chlapečka a bylo to vlastně tak, že on se narodil velmi předčasně a první zázrak se stal v Ústí na Intermediánu, kde ho vlastně doktoři a sestřičky vypiplali z kilového balíčku mouky a vlastně vypiplaly zázrak. Jenže pořád ten zdravotní stav byl jak na vážkách a pořád se to zhoršovalo, zlepšovalo, zhoršovalo, zlepšovalo, až se spojily na půl roce s motolskou nemocnicí a motolská nemocnice se rozhodla, že zkusí rozklíčovat, co chlapečkovi je. Vlastně. Zjistilo se, že tam je genetický problém spojený s tou plicní nezralostí, která byla daná porodem v tom týdnu, v jakém se narodil. Já bych vlastně dodatečně chtěla poděkovat všem lékařům, všem sestřičkám, které se o chlapečka starali, chtěla bych vyzdvihnout paní doktorku Doušovou a pana doc. Koutského, kterej mu opravdu zachránili život a přišli na to, jak může žít, jak může žít dál. A pak samozřejmě Petra Jirglová, která za něj bojovala a tak, jak i říkal pan doktor v motolské nemocnici, kdyby nebylo její urputnosti, možná bysme i my neřešili to umístění do rodiny. Takže ano, při našem chlapečkovi stojí andělé v lidské podobě a vlastně od začátku, od toho jeho narození ho provázejí dobří lidé, když to můžu takhle říct.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
U pěstounství to bývá zpravidla tak, že nějaký čas jsou děti v rodině a pak tu rodinu opouštějí po nějaké dohodě, po nějakém rozmýšlení a vracejí se buď k biologickým rodičům nebo kamkoliv, kde je to správné. Jak jste se rozhodovali o osudu, společném osudu Olivera?
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
No, ono to bylo, tak, my jsme přišli domů a já jsem, moje prvotní myšlenka byla, že zkusíme to, uvidíme, jaká ta péče bude, ukážeme, že se to dá zvládnout a bude se hledat rodina dál. Jenže my jsme přišli domů. Olík si lehl u nás na gauč. Manžel k němu šel tak jako chodil ke každému dítěti, když jsem ho přinesla domů, začal ho hladit, já budu asi plakat, začal ho hladit po ruce a začal ho hladit po obličeji a říkal mu, tak vidíš, už seš tady. Bude to všechno dobrý. A já už jsem v ten první okamžik jsem si říkala, to je naše dítě, jako to byl první jakoby ten první okamžik, když jsem ho viděla s manželem. Pak jsme to nechali nějakou dobu plynout a pak, když jsme viděli ty zdravotní problémy, které se projevovaly opakovaně každý den, kdy se nám prostě doma dusil, kdy bylo to krmení obtížné, kdy prostě přetočit se, roční dítě, které se nezvládalo přetočit ze zádíček na bříško a obráceně, mělo problém uchopit do ručičky cokoliv, tak prostě den za dnem ve mně narůstalo, že nezvládnu udělat zázrak tak jako u ostatních dětí do třech, čtyřech měsíců a že budu potřebovat daleko víc času a říkala jsem si, že by pro něj bylo nefér, abysme byli my ti, kteří bysme ho zase opustili jakoby, že by měl další ztrátu v tom životě a přišlo mi to vlastně jakoby takové nejčistší pro to dítě a nejlepší pro něj, tak jsem přišla za manželem, protože manžel, nechtěli jsme už vychovávat žádné dítě, nechtěli jsme nikoho vést. Škola, školka, protože to máme třikrát za sebou a nebylo to vždycky procházka růžovým sadem, a tak jsem si na svoje narozeniny jsem vyslovila přání, jestli by u nás mohl malý zůstat. Manžel mi řekl, jestli jsem si to pořádně promyslela, jestli beru v potaz náš věk, jestli si myslím, že to zvládnu a domluvili jsme se, že ano.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
S Oliverem ale přišli nebo občas přicházejí třeba taky jeho sourozenci, babička s dědečkem, protože rodiče ne, ti jsou zbaveni rodičovství.
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
Rodiče jsou zbaveni rodičovských práv a babička s dědečkem jsou úžasní, jsou báječní, protože mají v péči tři sourozence, starají se o ně skvěle a vídáme se…
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Pardon, to jsou rodiče té matky.
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
Ano. Rodiče matky, rodiče matky a navštěvujeme se a je to vždycky velká legrace, velká zábava a velký tajfun, který proběhne. A je úžasné sledovat, jak opravdu krev je krev a jak se děti nádherně spolu vždycky naladí, sžijí, jak spolu fungují. A chlapeček pak plakal, jako že bráchové jedou domů a že zase je chce vidět, takže zase se, myslím, brzo uvidíme.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Jak často se tak vídají nebo vídáte?
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
A vídáme se většinou dvakrát do roka. Není to, ale já si myslím, že je to důležité pro dítě se vidět takhle. Myslím si, že až bude chlapečkovi víc, že se uvidíme a až nám to dovolí zdravotní stav, že to bude pro něj ještě víc bezpečné, protože pořád je to takové chození po tenkém ledu, protože bylo nám doporučeno, že se máme vyvarovat velkých jakoby prostranství, styku s hodně lidma, takže my nechodíme vůbec nikam. Já to mám vymyšlené tak, že nákup mi dováží Rohlík, nechodím do žádného nákupního centra a všechny vlastně kontakty, které máme, tak se snažím, aby byly venku, aby to bylo prostě pro chlapečka bezpečné.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Aby se nenakazil, jestli dobře rozumím.
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
Tak.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Jeho imunita asi nebude nejsilnější. No, jste frajerka, paní Sovinová a manžel tedy taky.
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
Tak snad.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Určitě. Tak kousek štěstí k vám přišel, s tím Oliverem?
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
Určitě, určitě. Já jsem si uvědomila, že Olík nás naučil žít teď a tady. Naučil nás nepřemýšlet, co bude za rok, za dva, ale užívat si opravdu každou chvilku, každou minutu života a maximálně plánovat, co bude večer a jaký bude zítra den, takže žití teď a tady.
moderátor
——————–
Pěstounka Pavla Sovinová se s náma dnes dělí o její příběh, respektive příběhy, a to jsme ani netušili, když jsme zařazovali písničku Michala Hrůzy Sněhulák, že se trefíme.
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
Trefili jste se. Je to oblíbená našeho chlapečka. A miluje i ten videoklip, kdy Vojta Kotek skopne sněhuláka. Tak ano, teď máme takhle, teď máme takové období. Ano, ano.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Tak vy jste vlastně muzikantská rodina, když.
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
Jsme muzikantská rodina, manžel je muzikantský mág, takže ano, máme, máme rádi hudbu, máme rádi country, máme rádi newgrass, bluegrass a všechnu tu hudbu, kde to šlape.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
To nevadí. Ne, pardon. Omlouvám se za nejapný žert. Jaký bude u vás Štědrý večer?
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
Štědrý večer, my to máme tím, že jsme velká rodina, je nás dohromady 13 hlav plus babička, takže 14, takže musíme se všichni vejít do našeho panelákového 3+1, takže nám vlastně Štědrý večer začíná už třiadvacátého, kdy se všichni sejdeme a právě budeme zpívat, takže my zpíváme, pouštíme si už vlastně toho třiadvacátého si pouštíme lodičky ze svíček a děláme si takový hezký večer. Děti dostanou každý jeden malý dáreček, ten mají od babičky, takže to už mají takový předskokanský, Ježíškovský a pak se sejdeme všichni po procházce na Štědrý den v poledne, dáme si společně zeleninový vývar. Zkusíme, aby si i chlapeček mohl dát, pak přiletí Ježíšek a pak se všichni rozprchneme do svých domovů, kde bude ten správný pro ně Štědrý večer.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
A jak mu hezky říkáte tomu Oliverovi? Chlapeček, co chce chlapeček od Ježíška? Nebo to asi nemůžete říct.
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
Asi to můžu říct. A chlapeček si přeje, on vždycky u toho změní úplně výraz tváře a pusinky a říká, já chci zelenýho závoďáka. Takže zelenýho závoďáka.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Zelený závoďák.
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
Tak uvidíme, co s tím Ježíšek udělá.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Rýsuje se třeba někde v zahraničí nějaká možnost ho svěřit na chvíli do péče nějakých expertů a dát ho do pořádku?
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
No, na to právě vlastně teď byla díky Petře vypsána sbírka, sbírka, kde se vybrala neskutečná částka. A já jsem neskutečně vděčná za to, že se vybralo tolik financí, kolik se vybralo, protože díky tomu ufinancujeme, vlastně v rakouském Grazu je klinika Notube, kde mají 98,5 procentní úspěšnost v odstranění sondy, kde vlastně oni učí děti jíst, snaží se jim vrátit ten prvotní vjem, které má miminko, kdy se vlastně narodí a hledá jídlo, tak vlastně oni se tam snaží děti naučit tenhle ten prvotní vjem. Tak my doufáme, že se to taky povede a zbytek peněz bysme rádi použili na rehabilitace, které prostě stále probíhají a já si budu moc přát, aby posílily nohy, protože ty nohy nás teda taky hodně trápí. Teď jsme koupili největší možný kočárek na trhu, který je, protože nechci posadit Olíka na invalidní vozík. Zase to s sebou nese, že mnohdy jako potkáte lidi, který tak jako necitlivě, Ježíš, takovej velkej kluk a sedíš na kočárku. Nechcete pokaždý vysvětlovat, že fakt jako sedí na kočárku, protože to potřebuje. Takže doufám, že by se ty nožičky ještě mohly zlepšit, posílit a že by prostě zvládnul ujít delší trasu. Ale vlastně nevidím ani na tom kočárku žádný problém.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Tohle, co říkáte, vede k otázce, jestli to třeba není jediná necitlivost, se kterou se setkáváte?
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
A tak, to určitě ne, ale já se to snažím brát pozitivně a snažím si vždycky říkat, proč mi to ty lidi říkají, nad čím se mám zamyslet? Je něco, co mám udělat já jinak? Je to samozřejmě kolem toho jídla. Je spousta lidí, který si myslí, že ukaž, já to zkusím, já ho rozjím, Ježíš, tak se mnou by jedl. Je to prostě, nikdo si nedokáže představit, co jsme my všechno zkusili a čím vším jsme si prošli, kolik zvracení bylo jenom díky tomu, že jsem tu lžičku posunula o 2 mm dál a tak já doufám, že teď už jsme opravdu na dobré cestě, protože my máme teda skvělou výživovou paní doktorku v liberecký nemocnici, to jsou vlastně další andělé, kteří nás provázejí, pan, pan primář Kuchař a paní Dr. Kleinová, kteří Olíka vlastně drží teď v tuhle chvíli, když použiju slovo nad vodou a vlastně starají se o nás. A pak při každém průšvihu je náš záchytný bod motolská nemocnice.A právě paní Dr. Kleinová mi říkala, ať se nebojím, že se vlastně kolem toho čtvrtého roku u těchto dětí otvírá možnost, že ty děti začnou samy chtít. A ono opravdu, a paní doktorka teda říká, že za svoji praxi si nebyla natolik stoprocentně jistá, že to někomu pomůže, jako si je stoprocentně jistá u Olíka, tak já se držím jejich vizí a jejich slov, protože zatím co ona za ty tři roky, co má Olíka ona v péči, tak zatím co ona řekla, tak to se všechno vyplnilo, takže budu doufat, že i tohle klapne a paní doktorka se bude snažit si vyřídit i vše, aby mohla jet s náma, což pro mě bude neskutečná podpora a je to z její strany neskutečná oběť, protože ona má doma taky tři děti a jsem vděčná, že tam bude někdo se mnou, kdo mě podrží, podpoří, protože pro mě jako pro rodiče si myslím, že to nebude lehké.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Paní doktorko, děkujeme.
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
Moc.
moderátor
——————–
Na Radiožurnálu si dnes povídáme s pěstounkou Pavlínou Sovínovou, kolik je vlastně druhů pěstounství?
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
Pěstounství, jsou tři, vlastně čtyři, je přechodná pěstounská péče, dlouhodobá pěstounská péče, poručnictví a pak hostitelská péče.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
A ta hostitelská péče spočívá v tom, že si jednou za čas vezmu…
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
A stanete se, stane se vlastně tetou a strejdou babičkou, dědou, něčím takovým, někým, kdo to děťátko navštěvuje nebo už třeba i puberťáka a ukazujete mu normální život, ukazujete mu, jak to chodí vlastně v běžném světě, vezmete ho třeba na cestu metrem, vezmete ho do divadla, vezmete ho do kina, vezmete ho kopat míčem, nebo ho vezmete do lesa házet šiškou. Obyčejné věci, které dělají normální děti v normální rodině.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
A toho vezmu odkud?
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
Většinou z dětského domova. Tyhle děti většinou, bohužel.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
A vy jste v kategorii poručnice, což je v té hierarchii nejvíc?
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
Řekněme, že, ale je to tím, že máte nejrozšířenější práva, o práva. Je to vlastně jsem jakoby právoplatný rodič, tak bych to asi nazvala.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Se všemi…
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
Se všemi právy a povinnostmi.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Které z toho vyplývají.
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
Tak, tak. S tím, že musím dávat zprávu k soudu jednou za rok. Jak se dítěti daří, jaký je jeho majetek, jak se o něj já starám. Jaký je jeho zdravotní stav.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Kolik je tak zájemců o tu přechodnou pěstounskou péči? Víte to tak zhruba?
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
A jestli jsem viděla teď dobře ta poslední čísla, tak přechodných pěstounů je kolem 800. Určitě tam budou nějací přerušení, jako jsem třeba teď já, a budou někteří, kteří budou teď dokončovat přípravy a budou někteří možná, kteří budou nemocní, kteří budou přemýšlet, ale jsou i kolegové, kteří mají souběh, kteří jsou třeba zároveň přechodní pěstouni a dlouhodobí pěstouni, to znamená, že jim nějaké dítě uvízlo v srdci tak, že u nich zůstalo z přechodné pěstounské péče a oni se rozhodli, že budou ještě pokračovat, a tak jsou nadále přechodnými pěstouny.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
A těch přechodných pěstounů je víc než těch dlouhodobých?
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
Ne, ne, ne, ne. Dlouhodobých, dlouhodobých je výrazně víc a pořád jich je nedostatek. Takže znovu položím tu otázku, pojďte dělat dlouhodobého pěstouna.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
To není otázka. Já tam slyším trochu vykřičník. A co pro to má člověk udělat? Kam se mají přihlásit?
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
Ideálně na OSPOD, na OSPOD, na město vaše, zajdete do kanceláře, tam bude sedět určitě příjemná paní, já věřím tomu, že ano a že „ospodačky“ v současné době jsou strašně přetížené a mají toho prostě strašně moc. Jsou sociálními pracovníky pro všechny děti, které v tom daném obvodu mají a zároveň je u nich ten prvo, takový kontakt s těmi budoucími žadateli, ať už to je pěstoun přechodný, dlouhodobý, anebo i osvojitelé. Takže první vaše kroky by měly vést na magistrát někam, kde bude…
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Jaksi mě tam proklepnou, jestli sem ten, komu můžou svěřit dítě do té pěstounské péče?
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
Budete absolvovat kolečko, vlastně vyplníte, dostanete normálně žádost, dotazník, navštíví vás sociální pracovnice, přijde se k vám podívat domů, jak to u vás vypadá. Sepíše o tom zprávu a tu zprávu postoupí na krajský úřad. Vlastně teď od nového roku vchází v platnost změna zákona a bude to vlastně jednodušší v tom, že vy si můžete, vy tu žádost podáte na svém krajském úřadě v místě bydliště a vlastně, ale potom přípravu můžete dělat kdykoliv v republice, pokavaď by třeba ve vašem městě se ta příprava otevírala až za rok, protože krajský úřad bude zpracovávat vaši žádost, bude zpracovávat vaše psychologické vyšetření, krajský úřad buď zajistí psychologické vyšetření, anebo vy si můžete sám zajistit psychologa, který vám dá doporučení, zda jste vhodný, nebo zda nejste vhodný.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Tak děkujeme za užitečné informace.
Ještě bychom mohli probrat jedno aktuální téma, které už je trochu mimo ten váš nebo hodně mimo ten váš příběh, jak to bude od ledna, kdy vlastně v těch tzv. kojeneckých ústavech už nebudou děti?
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
Zaplaťpánbůh.
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Kam půjdou?
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
Zaplaťpánbůh, že už nebudou děti, protože asi všichni, všichni, řeknu, zdravě smýšlející Čech ví, že jsme byli poslední zemí, kde kojenecký ústav fungoval a všichni sousedé kolem nás, Poláci, Slováci, všichni už mají dávno zakázané umisťovat malé děti do ústavu, a tak konečně i Česká republika od ledna 2025 nebude umisťovat do kojeneckého ústavu. Já, víte, ve mně pořád je obrázek z dokumentu Lindy Kalistové V nejlepším zájmu dítěte z toho mosteckého kojeneckého ústavu, kdy já věřím tomu, že ty zdravotní sestřičky to nemyslely zle, ale prostě přišlo tam vyhoření a prostě neskončily v ten pravý okamžik. Takže když tam bere to tříměsíční dítě, brečící a položí ho před zrcadlo a říká mu, podívej se na sebe, jak si ošklivá, když brečíš, jak někdo může tohle dělat dítěti? A zase řeknu tohle, možná bylo to jedno z nejmenších, co se tam těm dětičkám dělo. Dítě potřebuje bezpečí, lásku a náruč. Nepotřebuje vyloženě to zázemí, které bylo, které se neustále vyzdvihovalo, jak my máme krásné kojenecké ústavy se spoustou hraček a se spoustou zázemí, tohle dítě nepotřebuje. Dítě potřebuje opravdu lásku a jeden koutek pro sebe, kde si vy s ním sednete a budete ho chovat a konejšit a budete mu laskavě šeptat do ucha a vysvětlovat ten jeho těžký začátek života. A já pevně věřím, že všechny ty děti, které jsou teď, myslím si, takhle, já můžu mluvit za Liberecký kraj, kdy v Libereckém kraji už teď v tuhle chvíli není žádné dítě v kojeneckém ústavu. Je tam 0 dětí. Zvládlo se to a myslím si, že po republice je to hodně obdobné. Vím, že na tom spolupracují všechny kraje. Pracuje na tom ministerstvo práce a sociálních věcí. A jsou medailonky pro děti, kde se vlastně můžou hlásit i lidé úplně zvenku, kde si přečtou příběh dítěte, ten příběh je osloví a oni se můžou přihlásit, takže i tohle by byla cesta pro Vás. Dávám takový malý návod. A těch medailonků najdete na sociálních sítích spousta. Je tam rodinná síť. Ministerstvo má svojí taky stránku s nabídkou dětiček, ale myslím si, že všechny ty děti, co byly po kojeneckých ústavech, tak už teď v tuhle chvíli mají své doma nebo je jejich situace vyřešená..
Jan Pokorný, moderátor
——————–
Tak jsem rád, že i v tomhle tématu z vás čišel vrozený optimismus, protože bez něj byste určitě nezvládala to, co zvládáte. My si toho strašně vážíme. Já si myslím, že možná jste přes mikrofon pár lidí nahlodala, jestli by se nevěnovali tomuhle ušlechtilému, co děláte vy? No, a už ani nemám slova. Pavlína Sovinová byla naším hostem. Hezké Vánoce.
Pavlína Sovinová, pěstounka
——————–
Já moc děkuju a přeju všem krásné Vánoce a všem ještě jednou moc děkuju.
Přidejte odpověď