Radiožurnál
mým hostem je dneska Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido, tak vás tady vítám, dobrý den.
Muž, který způsobil, že už, a myslím, že to jsou stovky seniorů, jsou, že jo?
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
Jsou to spíš takový vyšší tisíce. Možná jsme se dostali už přes 10 000, ale teďka už to pomáhalo ve více než 300 pečovatelských organizacích.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Takže tisícovky seniorů už měly na očích brýle s virtuální realitou a mohly si udělat výlet do světa, kam už by se normálně nepodívaly. Vy jste vždycky měl zájem o duševní zdraví, anebo jak to vzniklo?
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
O duševní zdraví asi dlouho. Já jsem se k těm inovacím pro zdraví dostal během svého studia v Holandsku, zajímaly mě média a jako správného mladého studenta i nové technologie a zároveň jsem chtěl svojí prací dělat něco pro lidi, aby se měli líp na tom světě a sám jsem si jako dítě prošel obsedantně kompulzivní poruchou OCD, tzv. tehdy jsem vůbec nevěděl, co to je a vlastně během toho studia v Holandsku, tak jsem dostal nápad vytvořit hru, která by mladým lidem, dětem speciálně při vlastně ukázala, jaké to je, když tu poruchu máte…
moderátorka
——————–
Továrna na limonádu.
Marek Háša,
Tak továrna na limonádu. Vy jste si udělala…
moderátorka
——————–
Jo, já jsem se dívala.
Marek Háša,
Domácí úkol.
moderátorka
——————–
A když jste přišel na to, že máte obsedantně kompulzivní poruchu? Až během toho studia jste se sám diagnostikoval nebo fakt předtím jste to řešil?
Marek Háša,
Já jsem na to přišel až po tom, co už ty symptomy mi v podstatě odezněly. Já to občas v sobě pořád někdy cítím, ale zjistil jsem to až zpětně.
moderátorka
——————–
A jak se to projevuje? Pardon, jenom, jestli můžeme.
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
Určitě, krátká vsuvka do obsedantně kompulzivní poruchy. Projevuje se to tak, že úplně vlastně typicky si lidi představujou někoho, kdo třeba velmi uklízí a dbá na extrémní hygienu ve svém domácím prostředí, protože se cítí velmi nervózně, když mu tam třeba lidi sáhnou na kuchyňskou linku a on to potom nevydezinfikuje, ale může se to projevovat různě. Lidi například hromadí věci u sebe doma. Vlastně jde o to, že vám chodí do hlavy myšlenky, které vás trápí, dokud neuděláte určitý rituál, tu kompulzi, která vám uleví od toho stresu.
moderátorka
——————–
A co jste měl vy?
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
No to už je dost osobní, ale měl jsem mnoho takových rituálů, kterýma jsem si ulevoval od náročných myšlenek, který jsem měl v hlavě, ale v podstatě jako puberťák jsem hlavně nechtěl vybočovat z řady, připadal jsem si v tu chvíli trochu divně, neměl jsem ani pochopení od svého okolí, což vůbec teda nemám za zlé, sám jsem to pochopení vůči sobě neměl, ale to je právě ten problém té nízké informovanosti o té poruše, že potom vlastně často děti nebo dospívající, když jim to začne tak nějak najíždět, tak vlastně neví, co se děje.
moderátorka
——————–
Neví, co se děje.
Marek Háša,
Ale neví, jak si s tím poradit.
moderátorka
——————–
Vy jste jim sestrojil nebo možná i sám sobě vlastně něco, čím jste začal, to byl takový předskokan, to, co dělá toho, co děláte teď pro seniory a stavba Limonádovny. Jak to funguje a jakým způsobem vlastně stavba Limonádovny v takovémhle prostředí může člověku pomoci s tou obsedantně kompulzivní poruchou?
Marek Háša,
Já jsem to chtěl udělat jako hravý zážitek, aby to děti bavilo. A vy si tam vlastně vytváříte takovou svojí Limonádovnu, můžete si tam kupovat nové stroje na tu limonádu, míchat si nové recepty a občas v té Limonádovně nastanou nějaké problémy. Může se stát, že třeba praskne stroj a začne z toho unikat nějaká pára, nebo z toho začne vytékat nějaká tekutina, která pak může víc a víc zapáchat, což tam uděláme skrze takové animace a vás, pokud se týká třeba určitý subtyp té OCD, tak najednou začnete cítit nervozitu z toho, že tam máte v té Limonádovně ten vytékající, tu tekutinu, ten nepořádek nebo máte nepořádek ve skladu. Nebo máte pocit, že musíte sbírat všechny ingredience, které vám ta hra nabízí, i když vám je schválně nabízí takové, které zrovna nepotřebujete, ale pak si zaplníte ten inventář. Takže jsme tam vymysleli spoustu různých takových postupů a vlastně ta hra učí hráče oddálit si ten moment, kdy třeba provedu tu kompulzi, to je tím cílem, vlastně není úplně cílem tu kompulzi nutně vůbec neudělat, využívat vlastně ty metody KBT, kognitivně behaviorální terapie a ten postup ideálně takový, že jenom oddalujeme tu kompulzi, až třeba potom není vůbec potřeba jí udělat.
moderátorka
——————–
A vysvětlí mi to ta hra, co se vlastně děje? Nebo vlastně budu mít nějakou sodovkárnu, aniž bych věděla, co se děje?
Marek Háša,
Určitě, my jsme k tomu udělali i takové educentrum v té hře i na webových stránkách a myšlenka byla taková, že se to pak zapojí do osvětových aktivit na školách jako takový hravý domácí úkol. O tom stále ještě jednáme. Zatím se to tam nedostalo. Je to trošku delší proces, ale věřím, že to tam bude jednou taky pomáhat.
moderátorka
——————–
Když nemohou senioři a pacienti do světa, přijede svět za nimi až do pokoje, a to prostřednictvím virtuální reality. Vy jste tu stavbu Limonádovny dělal ale s odborníky, že jo? Nedělal, nebyl jste na to sám. Kdo vám pomáhal?
Marek Háša,
Národní ústav duševního zdraví. Tam jsem narazil na skvělé doktorky, které se toho hnedka chytly a chtěly to dělat s náma. Obecně v NUZu, jak se tomu říká zkratkou, tak také hodně baví nové technologie a zkouší tam rádi nové postupy léčebné.
moderátorka
——————–
Takže tohle byl první krok a já jsem pochopila, že Váš bratr je pro Vás ve všech těch krocích i vlastně v tom dalším kroku k seniorům nějakým způsobem důležitá osoba, co umí? Kromě toho, že to je brácha.
Marek Háša,
Je to brácha, je to takový technický parťák, protože on má vývojářské studio a vlastně díky němu já jsem byl jako ne ajťák schopen ty nápady přivést na svět.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Jasně, to znamená, Vy tak jako ve dvou si fantazírujete, Vy máte nápad. A on potom technologické provedení.
Marek Háša,
Přesně tak. Docela to funguje.
moderátorka
——————–
Narazili jste někdy? Člověk má vzletné nápady a pak zjistí, že to stojí strašné peníze, že.
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
Určitě. Tak třeba i během té Limonádovny jsme měli vymyšlený ten design daleko komplikovaněji a pak jsme postupně zjišťovali, jak těžké to je. Ale právě můj brácha Filip, tak má už, dejme tomu, 12 – 15 let zkušeností s tím vývojem, takže dovede moderovat některé moje nápady už předem.
moderátorka
——————–
Já jsem se dívala, kdy vzniklo Kaleido, ten zmíněný projekt pro seniory a zjistila jsem, že v covidu jako spousta jiných zajímavých projektů. Kde vy jste byl v covidu?
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
Já jsem začínal covidové období ještě v Amsterdamu a pak jsem se kvůli… Po škole, tam ještě učil chvilku a právě pracoval na dálku s tím svým bráchou Filipem na té Limonádovně, kterou jsme rozjížděli, ale do toho jsem cítil, že bych si chtěl rozjet něco, co nebude úplně grantový projekt, jako byla ta Limonádovna a říkal jsem si, že by byl skvělé vymyslet ještě nějakou další inovaci pro zdraví, která by pomáhala někde úplně jinde a měli bysme ji my plně pod kontrolou, mohli ji třeba i časem zpoplatnit a tak udržet vlastně déle naživu a více rozvíjet. A to bylo to Kaleido.
moderátorka
——————–
A přišel jste a rovnou vám to bylo jasné?
Marek Háša,
Měli jsme více nápadů, ale vlastně během nástupu covidové pandemie do Evropy, tak se hodně medializoval ten problém sociální izolace v domovech pro seniory nebo obecně v sociální péči, a to mi ukázalo, že právě tenhle nápad stojí za to implementovat do praxe.
moderátorka
——————–
Jak Kaleido funguje?
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
Je to strašně jednoduché. My vytváříme v podstatě filmy do brýlí pro virtuální realitu a ty brýle spolu s těmi filmy pak doručujeme do zařízení pečovatelských typicky, a tam si s tím už pracují po svém, jak chtějí. My se je snažíme školit, co nejlíp je vzdělávat v tom, jak s tím pracovat správně, bezpečně, efektivně. Děláme pro ně takovou pestrou paletu těch filmů, říkáme tomu virtuální zážitky těm našim filmům a oni to pak vlastně zpravidla na individuální bázi používají s těmi seniory.
moderátorka
——————–
Kam mě vezmete na výlet?
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
Mohl bych vás jít úplně, kam byste si zamanula, jestli vás láká něco exotičtějšího nebo něco v Česku třeba.
moderátorka
——————–
Tak já myslím, že senioři mají rádi Česko i třeba z důvodu nějakých nostalgických vzpomínek.
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
Určitě. Já jsem si četl cestou sem, máme takovou databázi příběhů z terénu, které nám posílají hojně právě ti pečovatelé a nebo respektive aktivizační pracovníci. A četl jsem si tam příběh třeba jedné paní teďka, kterou strašně dojal zážitek z Kutné Hory, což možná pro nás tady ve studiu si říkáme Kutná Hora, to asi by mě úplně nedostalo do kolen…
moderátorka
——————–
Pakliže byste nehrál Kingdom Come, že?
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
To je pravda. Teďka je to zrovna populární, to jsem se trefil. Ale jinak vlastně možná některé české lokace by mladého člověka, který se tam může dojet za hoďku, za dvě vlakem nebo autem, tak mu to vůbec nepřijde atraktivní. Ale tady třeba pro tu paní, tak to byl až takový životní zážitek, protože se pak svěřila personálu toho domova, že se do Kutné Hory, konkrétně do chrámu svaté Barbory, chtěla podívat celý život se svým manželem. Mnohokrát to měli v plánu, ale vždycky to z nějakého důvodu nevyšlo a pak ten manžel zemřel a nikdy se tam nepodívali a pro ni to byla taková jako bolístka, že tam o tom hodně mluvili a nikdy se tam nedostali a teď se tam dostala skrze ty brýle a vlastně jenom to, že na chviličku strávila tam asi minutku dvě, v tom chrámu se tam dostala, tak to pro ni znamenalo strašně moc.
moderátorka
——————–
Jsou to výlety po Česku a vy jste mi nabízel i exotiku, takže na Nový Zéland, do Austrálie, tam?
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
Austrálie zatím nemáme, doufám, že se tam jednou podíváme. My všechny ty zážitky natáčíme sami, takže to je trošičku komplikované pro nás.
moderátorka
——————–
Úplně sami nejste, já jsem četla, že máte nějaké, nějaký pár, který cestuje po světě a ten pro vás taky pracuje?
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
Je to pár teda ještě doplněný malým dítětem a teďka i malým psíkem.
moderátorka
——————–
Velmi pěkně.
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
Srdečně zdravím Moorovi. Kdyby si to pak pouštěli ze záznamu a tenhle ten pár tak cestuje vždycky půl roku autem někde po Evropě a půl roku potom pracujou v Česku a ty jsme vybavili kamerou, mikrofonem, oni se nám ozvali právě na základě jedné televizní reportáže, že by moc rádi natáčeli další materiál a vlastně tím, že toho procestují strašně moc, tak nám to hodně ulevuje. Ale i třeba ten Nový Zéland, tak natáčela moje kamarádka, která tam žila rok, původně je z Nového Zélandu, teďka žije v Praze, ale vlastně jsme jí poslali na dálku kameru a natočila a poslala kameru zpátky.
moderátorka
——————–
Přicházejí k těm, nebo máme, máte k těm virtuálním brýlím ještě nějaké ovládací prvky? Ptám se, jak moc je to prostě pro některé ty seniory složité.
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
My jsme to od začátku chtěli dělat nejprve interaktivní, měli jsme vymyšlené, jak to bude strašně jako zábavné a ten senior si tam bude moct vybírat, kam půjde dál a bude se moct vracet atd. ale velmi rychle, během testování prvotního v praxi jsem zjistil, že by to bylo házení klacků pod nohy. Pro třeba 95 % těch klientů, proto jsme jim to udělali úplně maximálně jednoduché pro ně, i pro ty pracovníky v sociální péči a vy tam v podstatě jenom pustíte ten virtuální film a potom ten člověk se jenom kouká, má na hlavě ty brýle a může se otáčet kolem sebe, dokola a všude vidí vlastně, jak probíhá ten film, připadá si, jako že se opravdu přenesl na to místo, kam jsme ho vzali, ale nemusí to nějak ovládat a ten film trvá většinou kolem 10 minut a doprovází ho tam zpravidla vypravěčka v češtině, takže má takový pocit, že tam je někdo s ním, nemusí se tolik toho obávat.
moderátorka
——————–
Máte seniory, kteří třeba tohle nedají ve smyslu, že prostě ta indikace k tomu není vhodná?
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
Rozhodně. Já jsem kupříkladu, teďka jsem byl ve středu na ukázkové schůzce v nemocnici v Kutné Hoře, šli jsme tam na jedno oddělení chirurgická a následná péče to bylo a zkoušeli jsme to s některými jejich pacienty a pro některé to prostě není, protože tam už třeba ta zmatenost kvůli třeba demenci nebo nějaké jiné poruše mozkové, tak je příliš vysoká a ten člověk už se moc neorientuje a potom není úplně vhodné ho brát zas někam, kde bysme ho dezorientovali třeba ještě více, nebo tam může být třeba zrakový problém, že fakt vidí tak špatně, že by si to vůbec neužil. Pro epileptiky to nedoporučujeme. I když už jsem taky slyšel vlastně příspěvky na konferencích o tom, že i virtuální realita se dá používat s epileptiky, ale sám bych si to jako laik asi si netroufl.
moderátorka
——————–
Mně se líbí, že tím malým filmem, no, nekončí, že vlastně ten senior, alespoň podle toho, co jsem si četla, není uzavřen tím, že mu někdo na 10 minut pustí virtuální realitu a tam to zhasne.
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
To je úplně ten ideální stav, když si o tom s ním někdo pořádně popovídá. My to nemáme samozřejmě úplně pod kontrolou, protože většinou tu aktivizaci neděláme sami. Kromě našeho testování, ale doporučujeme, aby vždycky po tom zážitku navázal rozhovor o tom, co ten člověk tam viděl, jaké emoce mu to třeba spustilo, jak se u toho cítil, jestli se mu vyplavily nějaké vzpomínky a často ten rozhovor vás dovede jako hrozně zajímavým směrem. A můžou se otevřít části života toho člověka, o kterých třeba ten personál zatím neměl tušení.
moderátorka
——————–
Máte nějaký příklad?
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
Mně se takhle osobně stalo, když jsme testovali kognitivní trénink nový, to tam taky děláme s pracovními listy, tak v tom kognitivním tréninku v jednu chvíli projede vlak. A já jsem to zkoušel s takovou paní, schválně s paní, která už měla pokročilejší demenci, protože jsem chtěl vidět, jestli ten kognitivní trénink zvládne i někdo, kdo už ten deficit má větší. A tato klientka začala hnedka, vlastně se chytla toho vlaku, moc si nevšímala už zbytku toho zážitku a začala povídat o Indii a o tom, jak tam jezdila vlakem. A já jsem si tak intuitivně, vy jste v českém domově seniorů a teď tam mluvíte s nějakou devadesátiletou paní, která má pokročilou demenci a mluví o Indii a vlacích, tak si říkáte, že možná si vymýšlí něco v hlavě, nějaký příběh, který se nestal, ale vlastně jako když jsme pak sundali brýle, tak se o tom rozpovídala strašně do hloubky a povídala o tom, jak procestovala celou Indii vlakem. A potom jsem to probíral s jednou pečovatelkou a ukázalo se, že ona opravdu v té Indii byla, ale netušili, že tam strávila tak dlouho a že tam toho tolik zažila, ale vlastně nějakým způsobem se během socíku dostala do Indie a vlastně tam toho zažila strašně moc. A takhle se o tom můžete dozvědět skrze ten virtuální zážitek.
moderátorka
——————–
Marek Háša, můj dnešní host ve svém probíhajícím doktorském projektu na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy se věnuje roli digitálních interakcí v životech sociálně izolovaných seniorů, říkám to dobře?
Marek Háša,
Nebo osamělých seniorů
moderátorka
——————–
Nebo osamělých seniorů. Mně se líbí, že jste se pustili jiným směrem, než někteří vaši kolegové, kteří se pustili do vývojařiny a zamířili na mladou generaci, protože samozřejmě tam je veliký obchodní potenciál. Proč jste šel tady tím směrem?
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
No, já ve svých aktivitách stojím tak nějak na dvou nohách, jedna je víc praktická, to je to Kaleido, o tom jsme se bavili, kde člověk přece jenom se snaží, aby něco se rozšířilo v praxi, tak musí nasadit víc takové techno optimistické brýle a potom ta noha víc akademická, tak tam jsem takový kritický vůči tomu, co vlastně nové technologie můžou taky udělat v našich životech nebo tady v případě té mojí studie, v životech starších lidí, kteří žijí sami, trápí je nějaká úroveň nebo typ osamělosti. A konkrétně jsem vlastně spároval 15 takovýhle starších lidí žijících o samotě s 15 mladšími dobrovolníky a po dobu jednoho měsíce byli v kontaktu skrze digitální média, hlavně videohovory, zprávy, posílali si fotky a já jsem pak dělal hloubkové fenomenologické rozhovory s těmi seniory a bavili jsme se o tom, jak to prožívali, jak to vnímali, jestli to nějakým způsobem ovlivnilo ty jejich běžné dny nebo třeba to, jak vnímají sami sebe.
moderátorka
——————–
No, a jak Vám to vyšlo?
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
No, ukázalo se několik věcí. Ta moje disertačka, kterou jsem teď slavně dopsal, tak má, tak má asi jenom vlastně ten text samotný, tak má asi 150 A4, takže nevím moc, kde začít, ale jako nejdůležitější závěr asi je ten, že přestože to má, nebo v případě těch mých participantů, tak to mělo potenciál pomoci jim snížit tu pociťovanou osamělost, tak to také přineslo mnohá rizika a v některých případech to mohlo na život těch lidí působit až negativně, protože se tam propsaly nějaké vlastně stereotypy, které si ti lidé osvojili ohledně nových technologií a staršího věku.
moderátorka
——————–
Jinými slovy, tohle už není pro mě, tohle já nezvládnu, na to nemám?
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
Někdy v sobě právě cítili tady ten tlak, anebo naopak, nebo možná tam přesně tady ten hlas měli, ale říkali si, že to právě chtějí dát, že to musí být pro ně, protože oni přece ještě nejsou ty úplně staří senioři, oni jsou ti aktivní senioři, my máme dneska, nevím, jestli jste tady měla třeba Lucii Vidovićovou z Masarykovy univerzity?
moderátorka
——————–
Měla, ale povídejte.
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
Krásně mluví, ale my právě dneska máme ve společnosti hodně silný ten ideál toho aktivního stárnutí a senioři potom v důsledku jako rozšířených existických stereotypů, tak mají potřebu někdy sami sebe vlastně distancovat od toho obrazu toho stáří, které je prostě neschopné se o sebe postarat, vyžaduje péči ostatních a vlastně už je tak nějak jako zbytečné, na obtíž mají někdy pocit. A ten projekt nebo vůbec to, že se třeba naučím pracovat s tabletem nebo chytrým telefonem a spojím se s mladší generací skrz to, tak pro ně mohl být právě prostředek jaksi dokázat, že ještě nepatří do starého železa. Ale když pak nastaly jakékoliv technické problémy s tím tabletem, tak v některých případech to právě vedlo k tomu, že ti lidi z toho byli hodně frustrovaní, mohlo jim to vyvolávat nějaké docela silné, negativní emoce, někdy se třeba i styděli nebo báli si říct o pomoc nebo měli pocit, že ta pomoc tam není, přestože pomoc měli technickou ode mě, od těch vlastně dobrovolníků, ale cítili se v tom někdy hodně sami v té výzvě ovládnou tu novou technologii a spojit se s tou mladou generací takhle moderně.
moderátorka
——————–
Jak vám lidé v domovech seniorů reagují na Kaleido? Jsou lidé, kteří si ty brýle nenasadí právě z tohohle důvodu, že si řeknou, no, to už není pro mě, to je nějaká bláznivina.
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
Určitě, speciálně, když se jim to představí jako virtuální realita a my vždycky doporučujeme nemávat tady tím pojmem, který může být pro člověka děsivý. Speciálně, když to nikdy neměl na hlavě, neslyšel o tom, tak to zní, jako že ho vytrhnu z toho jeho prostředí a hodím ho někam, kde vůbec nechce být. Ale v našem případě vlastně i lépe odpovídá pojem třeba moderní biograf nebo brýle, které vás vezmou někam na výlet. A když použijete s úsměvem takovouhle frázi, tak máte daleko větší šanci, že ten člověk se tomu otevře. Nejlepší je taky vy využít ještě takové metody zrcadlení, kdy třeba ten pečovatel nebo sociální pracovník, tak si to nejdřív nasadí sám před tím člověkem, ukáže, že to nekouše, že se u toho třeba zasměje a pak to nabídne na chvilku tomu seniorovi.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Já si myslím, že musí být nesmírně zajímavé se jenom dívat na to, jak ten člověk vlastně má na hlavě ty virtuální brýle a co se mu děje v obličeji, když je vlastně najednou z ležícího nebo sedícího pacienta zavřeného uprostřed únorového dne, na nějaké krásné vycházce, někde na zelené louce nebo někde u moře. Co se děje? Viděl jste to?
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
Viděl jsem to nespočetněkrát. A taky dostáváme mnoho dopisů z praxe. Moje kolegyně Gabča, kterou teďka zdravím, doufám, že to poslouchá v kanceláři, tak ta dostává spoustu, spoustu takových dopisů z praxe, kde právě často sociální pracovnice si tam hrozně pochvalují takové mikro efekty, které můžou být možná těžce pochopitelné pro někoho, kdo v té sociální péči nedělá, ale vlastně u těch lidí, jak jsou opravdu většinu dne zavření na tom svém pokoji, tak hodně odchází nějaká motivace do toho dne a taková jiskra v oku se prostě vytratí postupně. Ale tím, že tady to je pro ně úplně jiné médium než třeba ta televize, na kterou už jsou potom zvyklí a už to s nima nic moc nedělá, tak najednou se jim ta jiskra do toho oka někdy vrátí. Nebo jak to někdy nazývali právě v těch dopisech, že to staví naše klienty ze židle nebo třeba nám posílali hezký příběh nedávno paní, která je úplně imobilní, opravdu se téměř jako vůbec nehýbe a když jí pustili koncert v Kaleidu, tak začala si poklepkávat nohou a zpívala si do toho a takové zážitky, prostě může to znít jako málo pro někoho, kdo je úplně zdravý, fit a chodí všude po světě, ale v té sociální péči je to takový malý zázrak.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Když má někdo někoho takového ještě doma a stará se o něj v domácí péči, jak se k němu dostanou brýle, může si to třeba koupit nebo nějak pronajmout?
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
My díky podpoře skvělého projektu Českého rozhlasu Ježíškova vnoučata tak můžeme každý rok realizovat 70 bezplatných výpůjček pro rodiny. Znamená to, že na šest týdnů dostanete ty naše brýle se zážitky úplně zdarma. My vám to pošleme, na dálku vás naučíme s tím pracovat a vy pak šest týdnů můžete s dědečkem, s maminkou nebo se známým, kterého máte třeba na patře v budově a bydlí sám, tak můžete zažít vlastně teďka už víc než 117 zážitků. Každý měsíc tam nahráváme nějaké nové a je to pro vás, no, takže doufám, že se nám toho přihlásí nějaký zájemci.
Lucie Výborná, moderátorka
——————–
Zájemců bude možná víc než dost. Někdo, kdo neměl na očích virtuální brýle, tak si řekne, no, a jak se to liší od toho, když si pustím nějaký hezký dokument v televizi?
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
Je tam důležitý tzv. efekt přenesení. Vy máte pocit, jako že jste se fakt dostali na jiné místo. A někdy pro ty lidi třeba v té sociální péči, anebo i v nemocnicích, kde taky fungujeme, kde taky máte lidi, kteří dlouho leží na jednom lůžku, v jednom pokoji, tak možná snad ještě silnější efekt než ten samotný film, co tam dáváme, pro ně má to, že na chvilku nevidí ten svůj pokoj, že se o něj odstřihli, protože mají na hlavě ty brýle a nevidí tu svoji postel a toho spolubydlícího, kterého už třeba nemůžou vystát, protože tam je nějaká ponorka, ale na chvilku jsou prostě sami v přírodě nebo někde v nějakém městě, které mají rádi a je to takový čas pro ně a opravdu se do toho ponoří a mají pocit, že tam jsou a často se jim prostě rozzáří tvář, i když vidí třeba v uvozovkách jenom stébla trávy okolo sebe nebo proběhnout nějaké zvíře. Zvířata jsou teďka samostatná kategorie a taková docela hodně populární. Taky s nimi máme právě příběhy, že lidi, u kterých je třeba hodně těžké namotivovat na nějakou fyzickou aktivizaci, fyzické cvičení. Tak třeba se začnou sami natahovat po těch zvířatech, protože je chtějí pohladit a je to taková nejpřirozenější motivace.
moderátorka
——————–
Kognitivní trénink. Jak to vypadá? To je další stupeň toho vašeho projektu?
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
Jak jsme si říkali na začátku rozhovoru, tak my to děláme maximálně jednoduše, aby se to dalo používat i s lidmi, kteří jsou třeba upoutáni na lůžko nebo mají demenci. A ten kognitivní trénink proto děláme tak, že pořád vlastně stačí koukat se na ten film v těch virtuálních brýlích trvá třeba 10 minut a jsou tam na animované různé objekty nebo třeba v případě posledního kognitivního tréninku zvířata v lese a různé houby, co tam rostou. A potom, co skončí ten film, tak se jde pracovat pracovním listem, kde jsou aktivity připravené, které přímo souvisí s tím, co tam ten člověk zrovna viděl a jsou nachystané tak, aby podpořili pozornost, paměť, schopnost se zorientovat v nové situaci, anebo se o ní správně vyjádřit pro, pro jiného člověka.
moderátorka
——————–
Tohle už je k mání?
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
To je k mání a my jsme teďka kvůli tomu třeba trošičku snížili frekvenci nově přidávaných zážitků ze tří na dva měsíčně, abysme byli schopni těch kognitivních tréninků tam udělat víc, protože je to trochu časově náročné, ale je to pro nás velká radost, je to vždycky takové oživení, protože si můžeme vymyslet něco úplně nového a tím, že tam dáváme ty animace, tak si s tím jako víc člověk vyhraje a pak to může jít testovat do terénu, jestli to funguje, jestli je to použitelné.
moderátorka
——————–
Když se vrátíme zpátky k výletům a zážitkům, kolik už jich máte?
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
Teď těch zážitků v aplikaci je 117 a postupně přidáváme další. Naposledy to byla skupinová hra, my tam dáváme taky skupinovky, protože v některých těch domovech pro seniory, tak se hodně dělají skupinové aktivity také z důvodu toho, že mají nedostatek personálu. A my jsme vymysleli hry, které si můžou zahrát třeba 5–7 klientů, si to může zahrát pořád s těmi jedněmi VR brýlemi, protože si je postupně prostřídají.
moderátorka
——————–
Si je půjčují.
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
Vždycky ten, co má na hlavě brýle, tak je očima skupiny a říká ostatním u toho stolu, co tam zrovna vidí a oni podle toho hrajou buď Bingo, anebo takovou karetní hru s obrázkama.
moderátorka
——————–
Kam ještě půjdete? Ta variace toho, co se dá asi vymyslet, je poměrně široká.
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
Je to hodně široké, my jsme taky třeba přidávali i nějaký obsah pro smyslnost nebo intimitu klientů, to byl takový náš zajímavý projekt, co jsme dělali.
moderátorka
——————–
Takže se bavíme o sexualitě?
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
O sexualitě, ano, sexualita, senioři. Někdy to, někdy to poděsí, když to takhle slyší třeba laik, ale když to říkáme lidem, kteří pracují v té sociální péči, tak moc dobře ví, proč to děláme. My jsme to začali dělat ne tak, že bysme si to vymysleli z obýváku, ale že nám na to dávali tipy právě lidé z terénu. A v Česku funguje skvělá neziskovka Freya, se kterou jsme to konzultovali. Dělali jsme si vlastně výzkum a pak jsme na základě toho vytvářeli takové lehce eroticky laděné tance. Třeba brazilské Samba tanečnice v kostýmech s tím barevným peřím a docela hezky to funguje, protože pokud třeba jako pánové často se chtějí podívat na nějaká jako mladá těla, jak se ladně pohybují, tak tohleto jim může udělat velkou radost. Právě jsme třeba dostávali zpětnou vazbu od jedné dcery, která takhle si to půjčila do domácností bezplatně a taky nám psala, že vlastně tatínek si nejvíc užil samba tanečnice, že si s nimi zatancoval, tak to bylo milé.
moderátorka
——————–
Takže tatínek tančil. Vy ale pracujete i na projektech pro pečovatele. Jakým způsobem?
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
No, jak jsem říkal, tak velký problém v té sociální péče je nedostatek personálu a taky to, že tam se ten personál rychle střídá, rychle skončí vlastně v té své práci.
moderátorka
——————–
Je to těžká práce.
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
Je to velmi těžká práce, lidé tam často vyhoří a také kvůli té vysoké fluktuaci nejsou dobře zaškolováni, protože ten třeba domov pro seniory si to ani nemůže dovolit tolik těch lidí pořádně zaškolit a my jsme tady s tím chtěli trochu pomoct a vymysleli jsme taková školící, takové školicí filmy zase do těch brýlí pro virtuální realitu a natáčíme vlastně scénky z pohledu klienta nebo klientky, takže vy, když si to nasadíte jako nový pečovatel v domově, tak máte pocit, že jste klient, který třeba je upoutaný na lůžko a dvě pečovatelky o něj pečují na pokoji a sehrávají tam nějakou scénku. Jednou ji sehrají s chybami, vy pak můžete odpovídat na takový kvíz a ověřit si, jestli jste správně odhalili ty chyby nebo ne a pak to vidíte v té ideální variantě. A takhle je to vlastně, jsou tam pokryté různé oblasti péče, abyste si procvičili situace, které jsou třeba náročné emočně nebo i prakticky ještě, než se k nim dostanete, aby pak nenastal, tak nenastal ten pocit toho selhání.
moderátorka
——————–
A na tohle všechno máte nějakou odbornou psychologickou konzultaci?
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
Máme v týmu od léta metodičku sociální péče, která vlastně vedla, vedla sociální péči v jednom zařízení. Má mnohaleté zkušenosti a zároveň jí to strašně chytlo, takže ta nám píše scénáře a hlavně máme síť domovů, které nás, řekl bych, mají rádi velmi a rádi nám s tím, rádi nám s tím pomáhají různými konzultacemi.
moderátorka
——————–
No, a tohle je vynikající projekt, protože v tu chvíli, kdy ten pečovatel zažije sám nějakou bezmoc, že by si rád třeba otevřel okno, na někoho se dovolal a nic takového se vlastně nestane, tak potom asi funguje jinak v tom domově, ne?
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
Určitě. My vlastně třeba i pro pečovatele tam chceme dát modul sebepéče, kde je budeme učit, jak se vyrovnat třeba s nějakou situací, která je hodně rozrušila silně, takže tam budeme dávat nějaké dechové cvičení na zklidnění. Skoro, když přichází panická ataka třeba, nebo mentální cvičení na to, jak si nebrat věci osobně, protože často tam je prostě spoustu stresových situací a lidi pak jsou na sebe navzájem nepříjemní, je tam dusno v týmu a potom ty lidi kvůli tomu třeba odchází, tak i s tím se pokoušíme pomoct, ale samozřejmě uvidíme, do jaké míry jsme schopni s VR brýlemi tohleto změnit.
moderátorka
——————–
Marku, už vás to živí?
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
Jo, živí mě to, jinak bych to, jinak bych to asi nezvládnul dělat takhle dlouho. Řekl bych, že kdybych byl byznysově orientovaný více, tak udělám něco jiného dávno, ale je to normální živobytí docela příjemné.
moderátorka
——————–
Jste mladý, za chvíli budete mít PhD, máte už tedy úspěšnou firmu, která funguje. Co dál?
Marek Háša, zakladatel projektu Kaleido
——————–
To uvidíme, já si možná všechno teďka promyslím, trošku jsme se tady o tom bavili v přestávce, že mě čeká pobyt ve tmě, moc se na to těším, tak třeba se mi ukáže něco úplně zase jiného, ale zatím mě tohle moc naplňuje a těším se, co dalšího vymyslíme pro seniory i pro jejich pečovatele.
moderátorka
——————–
A já děkuju jejich jménem za Vaši pomoc. Marek Háša z projektu Kaleido byl dneska můj host. Tak ať se ve tmě vynoří samé krásné věci. A ať se Vám daří.
Přidejte odpověď