Chuť pomáhat a zlepšovat náladu druhým má Milan Konečný už od malička. Jeho jméno je dobře známé v Lize Vozíčkářů v Brně, kterou nejen finančně podporuje, ale zároveň se aktivně zapojuje jako dobrovolník. Je Dobrou duší z Deníku.
Milan Konečný je jedním z lidí, kteří věnují svůj volný čas, peníze a energii druhým. „Kdysi jsem si myslel, že pomáhat znamená ubírat člověku starost. Dnes ale vím, že jde také o to dávat radost,“ svěřuje se dobrovolník.
Pomáhat druhým může být podle něj i maličkost. „Například pozdravit, pomoct sousedovi, zkrátka být člověkem pro člověka. Někteří tu potřebu mají přirozeně v sobě, jiní k ní třeba teprve dospějí. Já mám pocit, že jsem se s tím narodil. Pomáhat je pro mě celoživotní přirozenost,“ povídá.
Podle Milana Konečného se však současná společnost čím dál více vzdaluje principům, jako je lidskost nebo vzájemná sounáležitost. Právě slovo lidskost podle něj pomalu mizí ze slovníku. „Sounáležitost člověka k člověku se daleko více otupuje. Vzdalujeme se jeden od druhého. Všichni teď myslí sami na sebe. Zkrátka se daleko více tlačí na individuální osobnosti,“ reflektuje.
Kriticky se dívá i na fungování sociálního systému. Přestože se podle něj v mnoha ohledech zlepšilo komunitní řešení, systém jako celek má stále značné rezervy. „Sociální systém není fajn, má velké mezery, a tak jak je to nastavené, to není podle mě udržitelné. Bohatě by stačilo systémové řešení státu. Třeba aby lidé nemuseli létat po úřadech, ale aby to za ně někdo dělal. Třeba nějaké on-line pomocníky,“ doplňuje Milan Konečný.
Významnou součástí Milanovy dobrovolnické činnosti je i podpora sportu pro lidi s hendikepem. Pravidelně se zapojuje do aktivit spojených s florbalem a hrou boccia, která je určena především pro lidi s tělesným postižením.
S aktivní pomocí pro druhé odstartoval ve dvaceti letech, kdy začal aktivně peněžně pomáhat lidem, kteří to potřebují. Jedním z nich byl i Martin, kterému koupil před lety vozík. Po letech se s ním opět nezištně setkal. „Když jsem začínal vydělávat první peníze, koupil jsem Martinovi nový vozíček. Po dvanácti letech jsem se sním opět setkal v rámci Boccia, ale až po půl roce jsem zjistil, že se jedná o toho kluka, kterému jsem kdysi koupil vozíček. To bylo moc pěkné,“ vzpomíná Milan.
Milan Konečný je aktivní i v jiných dobrovolnických činnostech. „Je zaangažovaný také v akcích pro centrum Kociánka a je aktivním podporovatelem evropských her pro hendikepované,“ sděluje koordinátorka Ligy Vozíčkářů Ivana Hovancová.
Milan Konečný se snaží, aby jeho pomoc vždy dopadla tam, kde je opravdu potřeba. Proto spolupracuje s ověřenými organizacemi a sociálními pracovníky, kteří mu pomáhají vytipovat konkrétní případy. „Momentálně podporuji zhruba deset dětí ve školách. Platím jim obědy a další základní potřeby. Ale nikdy neposílám peníze přímo rodičům. Vždy to řeším přes sociální pracovnice, které to propojí se školou. Mám tak jistotu, že peníze skutečně slouží účelu, ke kterému jsou určeny,“ přibližuje.
Schopnost pomáhat se Milan snaží přenést i na své malé děti, které často v rámci dobrovolnických akcí bere s sebou. Za dlouholetou pomoc bude Milan Konečný navržen na ocenění Křesadlo 2025. On sám o tom mluví s pokorou. „Ocenění není to, co mě motivuje. Největší odměnou je pro mě zpětná vazba,“ říká.
Milan Konečný se i nadále plánuje věnovat podpoře Ligy Vozíčkářů, sportovních klubů a poskytování peněžní pomoci tam, kde je to potřeba.
Milan Konečný
S aktivní pomocí pro druhé začal ve dvaceti letech.
Spolupracuje s Ligou Vozíčkářů jako dobrovolník. Organizaci podporuje také peněžně.
Je zaangažovaný také v akcích pro centrum Kociánka.
Významnou součástí jeho dobrovolnické činnosti je i podpora sportu pro lidi s hendikepem.
Matěj Obhlídal
Brněnský deník
Přidejte odpověď