DVTV
Na obraze je důležité přesně to, co si pouštím do mysli, stresovou reakci, to je dnes i dokázáno, to už není žádná pavěda, stresovou reakci si spouštím i negativním myšlením.
Jiří HORÁČEK, profesor psychiatrie a neurobiolog
——————–
Samozřejmě.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
Tím, co si pustím do mysli, mozek to nerozliší, protože stejná chemická reakce je spuštěna.
Jiří HORÁČEK, profesor psychiatrie a neurobiolog
——————–
Tak nevím, jestli to jako úplně jednoduše možné, možné říct, ale…
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
Jak důležité je, co si pustím do mysli.
Jiří HORÁČEK,
——————–
No, tak otázka, jak moc velkou kontrolu nad tím, co si pustíme do mysli, máme, ale pochopitelně to, co mám v mysli, mě může stresovat, stejně jako to, co je v mé mysli plus ve světě, ono to nemůže být ve světě, aniž by to nebylo v mé mysli, ale může to být, mimochodem, my tohle to dobře známe, bavili jsme se o psychedelicích před chvilkou, my to známe z těch psychedelik, samozřejmě, ta nejsou bez rizik. A jedno z rizik třeba toho psychedelického sezení je prostě masivní traumatizace člověka, to znamená, něco se odehraje v tom psychedelickém sezení, co je negativní, co je nepříjemné, a to může úplně stejně traumatizovat jako reálné trauma typu autonehody nebo znásilnění a může z toho vzniknout úplně stejná posttraumatická stresová porucha, jenom čistě z psychologického prožitku, z představ, které nemají žádný korelát v tom vnějším světě, to znamená, mně to nepřijde až tak jako překvapivé, že člověka můžou stresovat vlastní myšlenky, stejně jako to, co je v okolí.
moderátorka
——————–
No, zajímavé je, že ten mozek spustí i stejnou chemickou reakci.
Jiří HORÁČEK, profesor psychiatrie a neurobiolog
——————–
Stresovou reakci, to znamená, stresovou osu, která končí kortikoidy a tak dále, jako v periferii, to není až tak překvapivé pro mě.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
Ale dříve psychosomatika byla považovaná opravdu za pavědu, to znamená, že ta, ten fakt, že si nějakou stresovou reakci spustím, byť jen na základě myšlení, která potom předznamenává i nějakou chemickou reakci v těle, to vlastně není nic pavědeckého. Jak dlouho se dívalo na psychosomatiku jako na něco, co je ze sfér a věd?
Jiří HORÁČEK, profesor psychiatrie a neurobiolog
——————–
No jistě, to dneska už neplatí a dneska zase tam jde o to, jak si definujeme tu psychosomatiku, jedna z definic nebo asi taková jako běžná definice, že psychosomatika se zabývá prostě stavy, které jsou na pomezí, nebo které zahrnují jak změny periferie těla, tak změny psychiky. A přišel s tím v padesátých letech Alexandr v Americe s psychosomatikou jako takovou. A když to domyslíme, a to bylo ještě v dobách, kdy vlastně jsme se domnívali, že existuje nějaká bariéra mezi mozkem psychicky a tou periferií. Dneska víme, kolik je tam vzájemných komunikací, a to jak humorálních, tak imunitních, že v podstatě skoro všechna onemocnění je možno považovat za psychosomatická, když dostaneme chřipku, okamžitě se nám změní nálada, máme špatnou náladu, což je mediováno interleukinem 1 beta, což je jeden způsob zánětu infekce, který přímo ovlivňuje psychiku člověka, když bychom ho píchli injekcí, tak zase člověk je stejně depresivní, jako když mu začíná chřipka. To znamená, de facto skoro všechna onemocnění bychom mohli považovat za onemocnění psychosomatické, abychom to domysleli. A není to teda žádná pavěda, protože už víme přímo, jak periferie našeho těla s myslí komunikuje.
moderátorka
——————–
A navíc to funguje asi obousměrně.
Jiří HORÁČEK,
——————–
Samozřejmě to funguje obousměrně, pochopitelně.
, moderátorka
——————–
Negativním myšlením si oslabím nějakou chemickou reakci, imunitní systém, tak dostanu chřipku.
Jiří HORÁČEK,
——————–
Samozřejmě. Všichni to známe.
, moderátorka
——————–
Umí nebo neumí mozek mazat takové ty původní nahrávky, které třeba máme z dětství, umí je mozek smazat, anebo jenom překryje jinými nahrávkami, které jsou potom z hlediska té prospěšnosti efektivnější. Jak to funguje?
Jiří HORÁČEK, profesor psychiatrie a neurobiolog
——————–
No, funguje to. Samozřejmě jedna vzpomínka překrývá druhou a některé vzpomínky se stávají latentními s tím, že si je mohu vybavit v budoucnu, třeba v nějakých extrémních stavech nebo v případě třeba hypnózy, kterou je možno vyvolat ty vzpomínky, nebo vyskakují, když chemicky změníme fungování mozku, třeba psychedeliky. Samozřejmě to možné je, nicméně to pole je trošku zase složitější, protože velmi často tyto skryté vzpomínky, které se vynoří v nějakých extrémních stavech, ve snech, v intoxikaci, v hypnóze, mohou být do značné míry zase fantazijně doladěné nebo imaginativně doladěné, kdysi koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let byly nesmírně populární tzv. regresní stavy nebo regresní hypnóza, kterou se lidé jakoby dostávali do svých zasutých vzpomínek, do své minulosti. A bylo mnoho potom soudních pří, kdy pacienti měli pocit, že když byli malými dětmi, že byli znásilněni svými rodiči, pak byly žaloby a ti rodiče byli odsouzeni a pak se zjistilo, že vlastně to byly falešné vzpomínky. Takže není to tak jednoduché. Mozek je prostě kreativní systém, který má hlubokou paměť, ale taky má hlubokou potřebu imaginace a dotváření těch vzpomínek. Takže oba faktory jsou ve hře.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
Každopádně, když tady dnešní realitu vyhodnocuju podle nahrávky z minula nějakým způsobem a ta už v daný moment to může být limitující nebo je prospěšná, protože se prostě překonala, fungovala někdy, dnes už nefunguje. Tak nadějné je to, že to sice nevymažu ty staré nahrávky, ale můžu nahrát nové prospěšnější nahrávky.
Jiří HORÁČEK,
——————–
Samozřejmě, samozřejmě…
moderátorka
——————–
To jde.
Jiří HORÁČEK,
——————–
Samozřejmě, ono to souvisí s tím mechanismem prediktivního kódování nebo s tím prediktivním mechanismem, my máme nějakou sadu, jak vy říkáte, starých nahrávek, my to říkáme „prajory“, to znamená, nějaké a priori očekávání, jak to bude, ty jsou endogenní, ty vlastně generuje moje mysl, generuje mozek a hází je do vnější reality, aby je otestoval, když nesedí, tak tato očekávání tyto žargonem /nesrozumitelné/ vlastně já si přenastavím, opakuju ten cyklus a tím dochází k jakémusi updatování nebo aktualizaci té sady představ o světě, kterou máme. Tohle běží trvale po celý náš život.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
No, a funguje nějakým způsobem při tom nahrávání těch nových nahrávek, funguje nějakým způsobem, dovedu si představit, že těch cest může být mnoho, jestli funguje zastavit myšlenku, nebo to moje cílení na minulost a zacílit na budoucnost, na vizi. Nejsem tím, co se mi přihodilo. Jak mohu nahrát novou nahrávku, pokud moje stará nahrávka mi škodí, je neprospěšná.
Jiří HORÁČEK,
——————–
No, ta stará, co mně škodí, je neprospěšná, by se měla sama vlastně přenahrát tím prostým mechanismem toho…
moderátorka
——————–
A mohu tomu nějak pomoct?
Jiří HORÁČEK,
——————–
No, samozřejmě tomu můžeme pomoct, my se můžeme snažit se podívat do světa bez těch očekávání. A to je přesně to, co je extrémně komplikované a vyžaduje to veliké soustředění. Souvisí to s tím, co označujeme jako mindfulness nebo meditace nebo meditativní vhledy, což nejsou nějaké okamžiky klidu nebo zklidnění a jsou to naopak okamžiky toho nejsilnějšího soustředění, kdy potřebujeme se maximálně soustředit na to, abychom se dívali do reality nebo do světa a blokovali vlastně všechna ta naše očekávání, naše asociace a tu endogenní složku, která nám tam leze, jinými slovy, snažíme se zablokovat všechny soudy, všechny asociace v rámci meditace, což je strašně složité a vyžaduje to trénink a je to namáhavé, signatura mozku nebo neuronální signatura mozku během meditace je stejná, jako když řešíme nějakou složitou rovnici, to znamená, ano, můžeme se podívat a snažit se vlastně aktualizovat svůj nervový systém bez toho, abysme tam vpouštěli všechny vzpomínky a asociace, ale vyžaduje to trénink a úsilí.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
Proč je důležité dobře spát z hlediska mozku? Co se děje třeba s pamětí během spánku, jak regeneruje mozek, během spánku?
Jiří HORÁČEK, profesor psychiatrie a neurobiolog
——————–
Spánek je extrémně důležitá složka našeho života. Dneska se dokonce hovoří o tom, že možná stejně důležitá, nebo důležitější než ten bdělý stav. A o roli spánku, o zásadní roli spánku svědčí už to, že vlastně skoro všechny organismy mají nějakou cirkadiánní aktivitu, kdy se střídají období aktivity a období útlumu, kdy se, kdy se dočerpává energie, kdy se něco prostě dočerpává, odbourávají se nějaké substance, mění se adenosina, já nevím co všechno. To znamená, ty důvody budou nesmírně hluboké a bazální a základní pro to, aby se střídala aktivita a spánek nebo útlum, konkrétně u člověka těch funkcí spánku je mnoho, ovlivňuje imunitu, spánek ovlivňuje konsolidaci paměti, ve spánku dochází k tomu, že se selektují zkušenosti z předchozího dne, které mají být uchovány v paměti a které mají být vyloučeny, což je nesmírně důležitá věc, jakoby dochází k tomu vyfiltrování a nepodstatné vypadává, to podstatné se zapisuje, to se děje během spánku, spánek je zcela zásadní.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
Může spánková deprivace zcela změnit to, kým jsme?
Jiří HORÁČEK, profesor psychiatrie a neurobiolog
——————–
Spánková deprivace, no, tak podle, jakou spánkovou deprivaci jako myslíte, spánková deprivace, obecně ten…
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
Stačí mi, když spím hůř a vnímám změnu třeba v chování, vnímám, najednou mi naskočí povahové rysy, které jsou v období, kdy jsem odpočatá, třeba v útlumu.
Jiří HORÁČEK, profesor psychiatrie a neurobiolog
——————–
No, samozřejmě, to se může stát, pro nás psychiatry je strašně důležitá jednorázová spánková deprivace, nespavost a konsekvence nespavosti, což je to, o čem hovoříte, samozřejmě je to jedna oblast, o které bychom si mohli povídat a asi budeme. Ale druhá věc je spánková deprivace, co vlastně se stane s člověkem, který jednu noc nespí, řekneme dneska nespěte, což je pozoruhodná věc, spánková deprivace je jedna z nejsilnějších antidepresivních modalit, které…
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
Takže může být i prospěšná.
Jiří HORÁČEK, profesor psychiatrie a neurobiolog
Jasně, kterou my ordinujeme, třeba když chceme prolomit depresi, antidepresiva zafungujou za měsíc, psychedelika, dejme tomu, když jsou k dispozici, tak ty zafungují velmi rychle, a ne u každého je to možné, jedná se o experimentální léčbu, ale už po desetiletí ordinujeme v psychiatrii také spánkovou deprivaci, když chceme prolomit depresi, člověk, který má depresi, když jednu noc nespí, tak má vysokou pravděpodobnost, že ten druhý den bude úplně bez deprese, jakmile se vyspí znovu, tak zase do deprese propadne, ale poskytne si takové jako okénko, které může být psychologicky důležité, protože ten pacient najednou vidí, že se z té deprese může dostat a že existuje ještě stav, že já vlastně můžu být taky nedepresivní, což v hluboké depresi si člověk těžko představí. Pacienti, kteří jsou bipolární, mají ten maniodepresivní vzorec poruchy nálady, tak u těch po spánkové deprivaci dochází k tomu, že z deprese se mohou přesmyknout do mánie nebo do hipománie, má to robustní potenciál. Jedno z vysvětlení toho, proč spánková deprivace funguje, souvisí s představou, že spánková deprivace blokuje REM fázi spánku, v rámci které dochází ke konsolidaci vzpomínek na předchozí den, o tom jsme hovořili a když vlastně toho pacienta požádáme, aby nespal, tak on přes tu noc nepřenese vzpomínku, že byl depresivní ten předchozí den a ten druhý den je bez deprese, což je jedno z vysvětlení, otázka je, jestli to tak je, nebo není, ale ukazuje nám to celou řadu věcí, za prvé, jak důležitý spánek je, za druhé, že /nesrozumitelné/ fázi dochází vlastně k uchování vzpomínek na ten předchozí den a já můžu přerušit to uchování spánkovou deprivací.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
Bohužel to ale funguje krátkodobě.
Jiří HORÁČEK, profesor psychiatrie a neurobiolog
——————–
Funguje to jenom krátkodobě. Do toho dalšího vyspání samozřejmě.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
Protože samozřejmě nespavost potom přináší naprosto fatální nabourání organismu.
Jiří HORÁČEK, profesor psychiatrie a neurobiolog
——————–
Určitě to neříkám proto, abychom doporučovali naši posluchačům, aby nespali, když chtějí mít dobrou náladu, protože tohle funguje speciálně u deprese, nefunguje to, když si chce člověk, který depresi nemá, zlepšit náladu, tak to si nezlepší a většinou to ani nevydrží. Zásadní je totiž nespat vůbec, ani na krátkou chvilku, protože jakmile bysme třeba nespali většinu noci a pak usnuli nad ránem, tak okamžitě naskočí první /nesrozumitelné/ a ten jakoby zruší ten antidepresivní potenciál.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
Sny zřejmě vypínají dosavadní zažitý stereotyp, nějakým způsobem asi budou měnit občas tedy úhel pohledu, třeba na daný problém nebo na nějakou situaci. Z vašeho pohledu má cenu věnovat snům pozornost?
Jiří HORÁČEK, profesor psychiatrie a neurobiolog
——————–
Bezpochyby ano. To, že věnujeme pozornost vlastním snům znamená, že jsme citlivý sami k sobě, takže určitě to potenciál má. Nakolik ten symbolický jazyk snů doopravdy koresponduje třeba s nějakými reálnými řešeními, která tam jsou, nebo nakolik je ten obsah snů jakoby nosný z hlediska toho, co člověk potřebuje, to je samozřejmě otázka, která je otevřená, na tu se asi nedá dát jednoznačná odpověď, v podstatě každá psychoterapeutická škola má úplně jiný úhel pohledu na práci se sny a pracuje s tím jinak.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
Vy se sny nepracujete vůbec?
Jiří HORÁČEK, profesor psychiatrie a neurobiolog
——————–
Já se sny pracuju samozřejmě a pracuju s nimi v takovém, v tom jsem byl kdysi školen v takovém jako jungiánském slova smyslu, a ten přístup spočívá v tom, že za prvé figurám, které vystupují v těch snech, je vhodné nedávat jakoby reálné vysvětlení, to znamená, že tam vystupuje někdo konkrétní, že to souvisí, že to je ten konkrétní člověk, který vystupuje v tom snu a vlastně celý ten snový příběh jakoby obrátit nebo stáhnout k nějakým vnitřním komponentám psychického stavu nebo života toho konkrétního člověka, dát jim symbolický význam, když v tom snu vystupuje tatínek, tak se ptám těch klientů a tatínek ve vás je symbolem čeho, nebo která část vás by se mohla překrývat s tím symbolem tatínka.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
Nebo že mohou představovat ty symboly, třeba povahové rysy nějaké nebo…
Jiří HORÁČEK, profesor psychiatrie a neurobiolog
——————–
Nebo povahové rysy, složky toho člověka, toho snícího, ta snová práce…, abysme to terapeuticky vytěžili, když tam dáme vlastně to, že to je nějaký odraz reality, tak pak nám to psychologicky nepomůže, my pracujeme v psychoterapii se sny, skutečně jako s nástrojem, jak posunout toho klienta, to znamená, snažíme se jakoby…, nebo aspoň v tom stylu, co používám já, odhlédnout od nějaké reálné korespondence a furt to vracet jakoby jenom do nějaké lepší strukturovanosti nitra toho snícího člověka.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
Jak je možné, že někdo mi řekne, že se mu vůbec nezdají sny a mně se zdají každou noc?
Jiří HORÁČEK, profesor psychiatrie a neurobiolog
——————–
To je v podstatě jednoduché. Abychom si pamatovali sen, tak se potřebujeme probudit REM fáze spánku. Když se probudíme z nějaké jiné, nebo NON REM fáze, tak ta pravděpodobnost, že jsme schopni referovat ten sen nebo o tom snu, tak se výrazně snižuje. Kdybychom budili lidi ve vrcholu REM fáze spánku, tak si budou skoro všichni pamatovat sen, je to o tom, kdy se probudíme. Někdy u lidí, kteří říkají, že se jim nic nezdá, se doporučuje třeba zkracovat tu noc, vstávejte každý den o 5 minut dřív, aby se zvýšila pravděpodobnost, že se strefí do toho posledního, do toho posledního REMu. Většinou vlastně, když řekneme, v noci se mi zdálo něco a popisujeme sen, tak popisujeme ten poslední z té poslední REM fáze.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
Vnímáte u svých pacientů, klientů, řekněme, různé typy snů. Sny, které se třeba více dotýkají těch nevidomých obsahů, nesou více symbolický obsah, potom sny, které nějakým způsobem více reagují na každodenní realitu. Tohle jste vysledoval?
Jiří HORÁČEK, profesor psychiatrie a neurobiolog
——————–
No, to je to možná to, co jsem se trošku snažil říct, že pro ty praktické potřeby psychoterapie já zas tak moc se sny nepracuji, jsou určitě terapeuti, kteří tomu věnují víc pozornosti, ale když se sny pracuji, tak vlastně se všemi se snažím pracovat /nesrozumitelné/ pouze symbolickou hodnotu, aby povídali o tom člověku prostě proto, že to je praktické a je to nástroj, ale samozřejmě některé sny jsou jakoby víc archetypální, některé jsou, některé jsou konkrétnější, některé jsou se zvuky, některé jsou bez, a tak dále, ta variabilita je tam veliká.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
Spánkovou paralýzu jsem zřejmě nedávno prožila, byl to tedy děsivý zážitek, ale zážitek, který se nezapomíná, já do té doby jsem o spánkové paralýze nic moc nevěděla, pak jsem si o ní některé věci četla, jak se na ní dívají psychiatři, vědci v oboru?
Jiří HORÁČEK, profesor psychiatrie a neurobiolog
——————–
Psychiatři se na ní moc nedívají, protože psychiatři jí neznají a neřeší…
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
Vůbec nepracuje se spánkovou paralýzou.
Jiří HORÁČEK, profesor psychiatrie a neurobiolog
——————–
Spánková paralýza je spíš neurologická problematika a psychiatři…, a je to vnímáno hodně tak jako mechanisticky…
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
Co to znamená?
Jiří HORÁČEK, profesor psychiatrie a neurobiolog
——————–
Jako disociace motorické odpovědi od toho vědomého prožívání a moc se s tím nepracuje, jako že by to mělo nějakou psychologickou hodnotu, nebo aspoň o tom, já nevím teda.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
A když jste říkal, že je to projev nějakých tedy neurobiologických mechanismů, tak může to představovat nějaký významnější problém?
Jiří HORÁČEK, profesor psychiatrie a neurobiolog
——————–
Bylo by asi vhodné, aby se ten, kdo to má opakovaně, aby se obrátil na spánkovou laboratoř, kde jsou odborníci, spánek je dneska vlastně samostatná vědní disciplína a já zas úplně jako nejsem teda spánkový expert, takže těžko, nebylo by úplně solidní, abych tady radil já, co se spánkovou paralýzou jiného než to, aby se obrátil na paní doktorku Buškovou od nás v ústavu nebo na pana profesora Šonku na I. lékařské, což jsou odborníci na slovo vzatí, kam já posílám své pacienty, když mají problém se spánkem.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
Když vypnu myšlení racio, co všechno můžu najít ve flow, kromě odpočinku od sebe samé? Co se v tu chvíli děje v mozku? Co tam všechno můžu najít?
Jiří HORÁČEK, profesor psychiatrie a neurobiolog
——————–
Když vypnete racio?
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
Když vypnu nějakým způsobem ten myslící princip, dostanu se do toho, čemu se dnes moderně říká flow, do nějakého stavu, kdy nejsem koncentrovaná na to, co se děje v mém myslícím principu, nevím, jestli to dávám dobře do slov?
Jiří HORÁČEK, profesor psychiatrie a neurobiolog
——————–
Říkáte to asi dobře, já úplně nevím přesně, k čemu odkazuje to flow a jak to je vnímáno, ale…
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
Jestli se tam třeba mění přednastavené vzorce a rámce.
Jiří HORÁČEK, profesor psychiatrie a neurobiolog
——————–
Já jsem trošku skeptický, jestli je vůbec možné vypnout ten hodnotící rámec.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
To je smutné ale…, že to nejde.
Jiří HORÁČEK, profesor psychiatrie a neurobiolog
——————–
No, pozor, no, jasně, ale základní konstituent našeho vědomí je tzv. intencionalita.
, moderátorka
——————–
To je co?
Jiří HORÁČEK, profesor psychiatrie a neurobiolog
——————–
Což je trvalá zaměřenost na něco, s tím přišel /nesrozumitelné/, filozof, matematik, jeden z otců toho, jak dneska pracujeme s vědomím, anebo jak je konceptualizovaná problematika toho vědomí a jednou z hlavních vlastností lidského vědomí je intencionalita, to znamená trvalá zaměřenost na něco, to znamená, já přemýšlím o, myslím na, vnímám něco. A vlastně proud mého vědomí je vždycky na něco zaměřen. Aspoň teorie říká, já jsem o tom přesvědčen, že za normálních okolností tato intencionalita nemůže být přerušená nebo narušená v okamžiku, kdy člověk je bdělý, s jednou výjimkou, a to je takzvaný záraz, což je takový poměrně drsný, schizofrenní, nebo jako vážný nebo intenzivní příznak formální poruchy myšlení u schizofrenie, kdy skutečně se zastaví proud myšlení, a to myšlení prostě dál neběží, je to vysloveně patologický fenomén, který se nevyskytuje za normálních podmínek. Já si moc nedovedu představit, že by se proud myšlení a hodnocení nás sebe sama nějakým způsobem zastavil.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
To znamená, že v meditaci se děje něco jiného?
Jiří HORÁČEK, profesor psychiatrie a neurobiolog
——————–
Ne, v meditaci stále myšlení běží, akorát, že to myšlení je maximálně koncentrované na něco, na objekt toho vnímání, buď na objekt, na který je to zaměřeno, to znamená, meditace je stav velmi intenzivní koncentrované intentionality, nikoliv jejího zastavení, a abychom řekli, když se zastaví proud myšlení, jak vzniká ta otázka, já si to moc nedovedu představit, ale můžu se mýlit v tom.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
Jak velké dobrodružství život je?
Jiří HORÁČEK,
——————–
Tak život je asi jediné dobrodružství, které jsme schopni prožívat, aspoň teda, co víme, bez života bychom žádné dobrodružství nemohli prožívat, takže jasně, veliký dobrodružství, když se člověk umí na to správně podívat a raduje se z nejasností a raduje se prostě z věcí, které nejsou v tom prvním plánu toho příběhu našeho života nám dány, a to si myslím, že je asi zásadní.
moderátorka
——————–
Takže pak je to to největší dobrodružství.
Jiří HORÁČEK,
——————–
Pak je to větší, než by to bylo, kdybychom byli zúzkostnění.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
——————–
Já vám moc děkuji. Děkuji vám za celou sérii. Na shledanou.
Přidejte odpověď