Český rozhlas Hradec Králové.
Ptáte se, proč vaše dítě bolí bříšku před písemkou? Nebo proč se u něj objevila vyrážka bez zjevné příčiny, proč trpí na migrény a nemůže spát. Signály dětského těla mohou být skrytým poselstvím, co všechno se za těmi projevy skrývá? To dnes rozebereme se zkušenou psychoterapeutkou Mgr. Soňou Procházkovou. –
Věříte, že dětské nemoci jsou křikem bolesti duše?
mluvčí 3,
——————–
Věřím? Jsem o tom přesvědčená.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
No, vysvětleme na úvod, co to vlastně ta psychosomatika je.
mluvčí 3,
——————–
Psychosomatika je, já tomu říkám jako jazyk, kterým mluvíme, když ohledáváme tělo a duši a je to něco, co propojuje tyhle dva světy, reprezentuje se to právě jak v psychice, tak na projevech těla, na symptomech těla a jedno odráží druhé.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Něco takové spojené nádoby.
mluvčí 3,
——————–
Dá se říct přesně.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Mám pocit, že o té psychosomatice se minimálně posledních 10 let začíná hodně nahlas mluvit. Dřív odsuzovaný obor se dostává i na lékařské fakulty, na ústavy preventivní medicíny. I když řekla bych, že to jde poměrně pomalu, i když konference jsou, konference jsou a ten zájem začíná být velký.
mluvčí 3,
——————–
Ano, ono je to hodně pomalejší u nás v České republice, ale v zahraničí je psychosomatika uznávaný lékařský přístup, dokonce hrazená pojišťovnami, u nás se o to snažíme nebo snaží se o to lékaři, kteří jednají o to, aby byly služby hrazené z pojišťovny. a já věřím, že to bude pořád lepší a lepší, že se inspirujeme v zahraničí, Rakousko, Německo, Švýcarsko, kde jsou kliniky, které úžasně fungují, dokazuji i to, že to naopak šetří bagety pojišťoven.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Máte optimistický pohled. Ty asi důležité i v té vaší praxi, jak se udržujete v dobré náladě, aby ta psychika u vás byla co nejlepší a v dobrém stavu.
mluvčí 3,
——————–
To je o mně známé, že opravdu se snažím pečovat jak o duši, tak o tělo, sama chodím na terapii, mám supervize a chodím jak na terapie, kde si povídám, tak na terapie, kde se pracuje s mým tělem, protože samotné konzultace, které vedu, tak vnímám, že v tom těle nechávají stopy. Všechny zážitky, které prožíváme. Kdybych s tím nepracovala, tak si myslím, že ani ten obor nemůžu dělat.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
No, máte mnohaletou praxi, ale každopádně tou největší možná ty vlastní životní zkušenosti, protože když jsem tak listovala na těch vašich stránkách, tak jsem zjistila, že po mnoha prohraných bojích jste si s mužem vzali do pěstounské péče chlapce. Je to pravda, je to tak, takže je to náročné, vy jste.
mluvčí 3,
——————–
Je to pestré a už neříkám ve svém životě náročné, říkám pestré a hodně posouvající.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Pracovala jste taky v hradeckém centru mozaika, které pomáhá školám, školkám taky u dobrotet jako psychoterapeutka pro maminky předčasně narozených dětí je nějaký zásadní rozdíl z vašeho pohledu mezi psychosomatikou dětí a nás dospělých.
mluvčí 3,
——————–
Zásadní psychosomatika dětí? Já bych to popsala tak, že čím menší dítě, menší bytůstka, tak tím více se vlastně manifestují nějaké potíže skrze tělo, protože samotné děti prožívají i emoce přes tělo. Když si představíte dítě, které se raduje, tak skáče, křičí, háže rukama, háže…
mluvčí 4,
——————–
No, škoda. Že to zapomínáme my dospělý.
mluvčí 3,
——————–
Ano. A když si představíte dospěláka, tak tohle dost tlumí, to znamená, že ne vědomě, nějaká korekce, společenský jakoby projev tak nedovoluje to, aby člověk na veřejnosti začal skákat, pištět, a nějak to jako v sobě korigujeme. A tohle je obrovský rozdíl. Ty děti jsou spontánnější, ale zase u nich rychleji načteme, že se něco děje u dospěláka, když o tom člověk sám nepromluví, tak ani nemůžeme vědět, že něco prožívá.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Možná tak jednodušší poškodit tu dětskou duši, ublížit.
mluvčí 3,
——————–
Ano, a zase vlastně děti mají obrovský dar to rychle ventilovat a regenerovat ten nervový systém, že vlastně když něco akumulují a prožijí, tak to okamžitě vybouří. Máme spoustu dětí, které jsou agresivní, které se vlastně projevují jakoby v uvozovkách, ukazují nežádoucím způsobem, ale já vždycky těm rodičům říkám, to má úžasný ventilační a regenerační vlastně mód.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Takže přijímat zkrátka dítě takové, jaké.
mluvčí 3,
——————–
Je spíš ohledávat tu situaci, že to má nějakou příčinu.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Dá se říct, že jsou typy rodin, které, řekněme, produkují nemocné děti, emočně nemocné děti.
mluvčí 3,
——————–
Ano, dneska už se to takhle opravdu i říká, dokonce u nás v České republice. Třeba paní Alena Večeřová Procházková přednášela na hradecké konferenci psychosomatické, přímo toto téma a opravdu to tak můžeme už dneska říct, už máme nějaké statistiky, už i vlastně rodiny, které navštěvují psychosomatické odborníky nebo navštěvují psychosomatickou kliniku.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Jaké to jsou rodiny.
mluvčí 3,
——————–
Jsou to rodiny, které především vlastně opomíjejí tyhle signály nebo se je snaží tlumit, které nevědomky nebo nechtěně nemají třeba kapacitu na to reagovat a řešit ty věci právě z psychosomatického pohledu. Třeba při bolestech bříška, dneska už třeba říkáme břišní migrény, které se opakují. děti můžou být úzkostnější nebo víc citlivé, mít náchylnější nervový systém. Tak je řeší třeba jenom medicínsky, lékově nebo přehlíží nějaké přetížení těchhle dětí, ale jsou to rodiny samozřejmě, které milují ty děti, to nechci říct.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Většinou každý rodič dělá, co je v jeho silách.
mluvčí 3,
——————–
A.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Nevědomě se tohoto může dopustit. No, i proto vás tady dnes máme, abychom rodiče, které mají ještě malé děti, upozornili na ty záludnosti té výchovy. Vy jste zmínila tu konferenci, která byla v Hradci Králové před měsícem. Co vás nejvíc potěšilo? Ať jsme optimistické.
mluvčí 3,
——————–
Mě vždycky hodně potěší autenticita a upřímnost lidí, kteří se zúčastní. To, že si třeba dovolí obvodní lékařka mluvit o tom, že sami obvodní lékaři, dětští pediatři můžou způsobovat nemoci dětí a podporovat je, tak je pro mě velký klobouk dolů.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Že si to uvědomí sami.
mluvčí 3,
——————–
Že si to uvědomí a vlastně pracujou s tím a počítají s tím, protože my jsme měli konferenci na téma moc nemoc a paní ingričláková se hodně zaměřila na téma moci a zneužití moci v rukou lékaře. Ono stačí třeba, když jako odborník jakýkoliv, řekne rychle, co se může dít, co se může stát, jaká může být špatná prognóza rodiči, který je vyděšený a ten rodič pak začne úzkostně vytvářet úzkostný prostor kolem toho děťátka, ale přestane přemýšlet tím dobrým pozitivním směrem, což je hrozně žádoucí a potřebný, protože rodinný prostor je prostor, který léčí a s tím psychosomatika počítá.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
No, lékaři jsou ale také jenom lidé někdy přetížení. Samozřejmě, ale to vědomí toho, že mít to nastavené pozitivně, to je určitě důležité, my se o to snažíme i s našimi posluchači, máme tady dotaz od posluchačky paní Kláry, která píše dobrý den. Můj osmiletý syn si začal okusovat nehty a škrábat se, když má nějaké obavy nebo je nervózní, jak s tím ideálně pracovat, máme spolu krásný vztah, hodně si povídáme a nevím, jak mu v tomto ohledu pomoci a jeho obavy a narůstající zlozvyky také zmírnit. Děkuji za případnou odpověď, Klára.
mluvčí 3,
——————–
Tyhle projevy jsou dost časté a vždycky se doporučujou takové dvě linie, které potřebujeme sledovat, jedna linie je práce s tím samotným neurozlozvykem, což je tady teda okusování, kontakt. Mimochodem způsob jsou s genitáliemi, s nějakými jako otvory, které jsou hodně i nervované, jsou velmi časté, když jsou ty děti nějak nervově zatížené, přetížené nebo je tam neošetřený zážitek. Takže jedna linie je ta, že potřebujeme tenhle nevědomý ventilační jakoby zlozvyk dát do vědomí, to znamená, že se třeba s dítětem domlouváme, že může jenom malíček, takže nedáme vlastně stopku tomu dítěti, necháme otevřenej ten ventil, tu možnost ventilace tý tenze, ale dáváme to do vědomí tím, že když si kouše ty prsty, ty nehty, tak řekneme jasně malíček a on se víc nezúzkostňuje. Druhá linie, kterou sledujeme, je, že zpevňujeme to dítě samo o sobě, snažíme se nějak napojit ho víc na to tělo a zvědomovat mu jiné možné ventily. Takže já bych osmiletého chlapce pozorovala. Osmiletý kluk ještě bude hodně umět se zabavit ve hře, možná si hraje s autama, možná staví Lego, možná je do něčeho hodně zabranej a tohle bych mu zvědomovala.To je krásný tě pozorovat, jak skládáš ty kostky, přenes mi ukázat, až to budeš mít hotový, to je krásný, jak umíš relaxovat, to je skvělý, jak umíš vypínat a odpočívat. Tohle Neděláme totiž.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Pořád v tom dobrém duchu udržovat, udržovat tu příjemnou atmosféru.
mluvčí 3,
——————–
A udržovat vědomí toho, že to dítě to dělá jinde a umí, protože my v rodině my dáváme vzor toho, jak ventilujeme, co děláme, málokdo z nás řekne, já si jdu napustit vanu, mně to tak strašně dneska pomůže, mně to vždycky tak uvolní po tý práci, já si tady tak ráda sednu, dám si nohy na stůl, mě to tak hrozně moc pomůže..
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Ty děti nevidí hotový, já jsem vyčerpaný.
mluvčí 3,
——————–
A u toho to skončí a ty děti vlastně, ale to zúzkostňuje, protože oni se, když se dozvídají, že rodiče není dobře, tak začnou u nás nějak pečovat nebo se strachovat, to dítě se potřebuje učit, že i přetíženost člověka, vyčerpanost má cesty a tohle je náš úkol, co těm dětem musíme předávat nejenom rodiče, ale i školy.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Co když malíček nepomůže, co když osmiletý chlapec možná ještě poslechne, kdyby byl větší, tak bude kousat asi ty nechtíky dál a řekne malíček nemalíček. Mám ještě další čtyři prsty.
mluvčí 3,
——————–
Tak u staršího dítěte už bych šla hodně vědomě do toho, co to znamená, co to tělo může komunikovat, jaký má možnosti a dávat tu nabídku a ty děti hodně jdou přes vzor. Pokud to je kluk, tak ten případ vůbec neznám, reaguju hodně jako z letadla, vůbec to nevidím. Tak mě by tam hodně zajímalo, kde je mužská energie, jak jí můžu zapojit, jestli on se s ní setkává, jestli má možnost mužskými způsoby testosteronovými skrze výzvy skrze pohyb, skrze fyzický nějaký ohledávání světa tyhle věci ventilovat. Jak to dělají muži.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Takže mužský vzor, tatínek v rodině.
mluvčí 3,
——————–
Co by hodně zapojila, pokud tam tatínek není, což je v dnešní době už časté muže, může být. To se děje, tak bych vyhledávala tenhle mužský prostor, dědeček nějaký prostor, který ho baví, a je takhle vlastně přirozeně klučičí.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
zmiňovali jeden z těch projevů, kterými je kousání nehtů, ale jsou některé častější, říkám si, možná ty bolesti bříška, že s tím se setká možná každý, každý rodič nebo nějaké ty migrény, to jsou ty typické projevy.
mluvčí 3,
——————–
Ano, jmenujete vlastně jedny z nejčastějších projevů symptomů psychosomatiky, mezi další bych třeba zmínila zácpy nebo problémy s vylučováním obecně u dětí, které jsou jedny z nejčastějších témat, skrze které se na mě vlastně napojují jak odborníci, kteří to potřebujou konzultovat, anebo rodiče.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
A co zatím může stát?
mluvčí 3,
——————–
toho je spousta, ale psychosomatika má krásnej jazyk. Když si představíte, když něco dítě potřebuje vydržet, tak to drží v sobě, když něco potřebuje pustit, tak už to prostě pouští. Takže u těch potíží, ono se to zdá takhle jednoduché, ale vlastně často tam dohledáme, že opravdu to dítko musí něco vydržet, něco ta rodina zažila. Třeba to nemusí být nějaké trauma, ale když se stane něco s osobou, prostorem a časem, což jsou tři pilíře bezpečí, takže maminka jde do hospitalizace, stěhují se a změní se třeba časový režim toho dítěte, musí vstávat osoba, prostor, čas. Tohle jsou tři pilíře, které vždycky ohledáváme a když v nich se něco stane, nemusí to být traumatizující věc, ale obrovská změna a pohne se třemi pilíři. Tak to dítě a v té somatice něco udělá, to tělíčko něco udělá, pokud to dítě už má nějaké kapacity to komunikovat, třeba začne nadávat tatínkovi, mně se to nelíbí a kde je máma? Já nechci tady pokojíček? tak to je vlastně dobře, protože reaguje mocí. Ano, má moc. Neocitlo se v bezmoci, jakmile to dítě je v bezmoci, takže zase čím mladší děťátko máme, tím víc bezmocné nad těmi třemi pilíři je, tak víc jde do těch somatických projevů, ale pokud má nervový systém, který je tak aktivní, že třeba začne být už malinké děťátko agresivní, začne škrábat, kousat, začne nás štípat, tak to může taky být tenhle projev a nemusí potom reagovat to tělíčko, nemusí to somatizovat, nemusí bolet.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Já si říkám, kolik švestkových kompotů jsme do dětí nacpali jako rodiče, protože se říkalo, no jo, tak něco tady bude špatně, tak dáme si švestkový kompot a ono zatím může být úplně něco jiného. Přesně, jak říká.
mluvčí 3,
——————–
Ale zaplaťpánbůh ze švestku. Já si Vždycky říkám.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
No, myslíte si, že když rodiče opomenou řešit tyto dětské problémy, že se to pak s nimi táhne do dospělosti, dá se vlastně tyto, já nevím, duševní pochody, problémy pak nějakým způsobem odžít, udělat zatím tlustou čáru a říci, takto žili vlastně téměř všichni. Takže jede se dál.
mluvčí 3,
——————–
Rozumím. Je to tak, že vlastně učíme se nějak zpracovávat situace, které prožijeme a pokud se naučíme to zpracovat třeba skrze to, že dostaneme angínu nebo rýmu, tak to není taková katastrofa. Děje se to, je to velmi časté, že i skrze to, že děťátko onemocní, si naváže blízko svou.., má pozornost, má tu péči a jenom si uvědomte, jak hýčkáme ty děti v nemoci. Jo, u nás třeba, když se doma nemocní, tak se nekouká na pohádky a nejí se sladké, abychom motivovali dítě se uzdravit, proč by se mělo chtít uzdravit, když má veškerý komfort, to je něco, co učíme ty děti, že je těžké být nemocné.
moderátorka
ještě nedostanu nic, sakra, to je těžké být, být dítětem psychosomatické psychoterapeutky.
mluvčí 3,
——————–
Ale je to vlastně velmi cenná rada. Já sama si uvědomuju, že když toho opravdu mám hodně a nedokážu svými nějakými volnými mechanismy svou mocí, svými dospěláckými možnostmi ubrat. Tak opravdu do nemoci. Začne mě haprovat hlas, začne mě bolet v krku. A vracím se k tý otázce, na kterou jste se ptala. Tak když chytám tyhle signály těla, tak mi tam okamžitě v mysli jde, co jsem udělala jinak než běžně, kde jsem to přešvihla, co jsem zase přijala navíc než jako moje kapacity. Dovoluju a začnu tohle ošetřovat, jakmile tohle ošetřím a povede se nastavit hranice, tak moje tělo se klidní a jde zase do zdraví, takže ano, jde to všechno korigovat, ale já si musím zvědomovat tyhle mechanismy a ty se učit.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Já jsem nesmírně ráda za to, že jste dala ten příklad v té nemoci, to si myslím, že je inspirativní pro mnohé rodiče, aby to dítě nechtělo zůstávat doma a toužilo vlastně dostat se do toho normálního stavu. Mě napadlo ten studený odchov, protože jsem si říkala, pořád mluvíme všechno pro děťátko a vnímat všechny signály, takže pak se tady veřejně mluví o přecitlivělé generaci, protože mnozí jsme byli vychováváni, takže to nebolí, neřeš to, atd. něco si neseme s sebou samozřejmě, ale něčemu jsme se naučili čelit a ono je to dobré možná rozumně přistupovat i k těm dětem, i když ty signály se opomíjet zkrátka nedají.
mluvčí 3,
——————–
Ano, a vlastně psychosomatika…. je hrozně důležité si uvědomit jednu věc. Naše tělo má hranice a pokud ty hranice jsou v pořádku, tak je naše kůže v pořádku, pokud nemáme hranice, tak nemůžeme bydlet ve svém těle a není v pořádku ani naše kůže, potřebujeme pracovat s hranicemi jak ve výchově, tak vlastně v tý bytostný povaze.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Našla jsem zajímavý, ne úplně pěkný údaj, že 40 % deváťáků vykazuje známky střední až těžké deprese, 30 % má úzkosti a asi proto je dobré hledat nějaké ty cesty, jak jim pomoci. Mohla by být psychoterapie a tento obor nějakou vhodnou cestou.
mluvčí 3,
——————–
Určitě, ale já bych k tomu připojila i jednu velkou informaci, a to je teďka vlna wellbeing. Ve školách je to vlastně možnost, kde se pomůže dětem už přímo v prostoru školy, škola, je obrovská možnost a vůbec vztahy, které se tam vytváří, vytváří obrovské možnosti na to, že to ty děti posune, že můžou ventilovat, že se můžou svěřit a jenom tohle to je obrovská úleva. Když si uvědomíte nás dospěláky, jak nám ženským pomůže, když si dáme kafíčko s kámoškou, anebo jak chlapům pomůže, když můžou odejít, třeba si zahrát zápas, jo. Je to jinej svět, ale je to ventilace, na kterou často říkáme, že nemáme čas, nebo že tady jako někde není, utekla nám, a ty děti jsou hrozně tlačený dneska do výkonu, do různých jako musů a zapomněli jsme vnímat, co oni nějak jako potřebujou přirozeně…. Dítě se potřebuje vypínat adekvátně, nějak přiměřeně věku a učí se to, mají v tom vzory, jak se vypínáme, jak relaxujeme, jak se zpátky napojujeme na to tělo.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Já jsem se bavila se svými dětmi a říkala jsem, že bych zavedla už na základních školách předmět jóga, pak nějaká ta psychoterapie, pozitivní učení, ale to je ještě dlouhá cesta a mám pocit, že neuvěřitelně velký tlak je v dnešní době vyvíjen i na učitele, kteří také nejsou úplně v té psychické pohodě a potom se to možná projevuje na těch dětech.
mluvčí 3,
——————–
Jo, a obecně je známo o českém školství, že je takzvaně jako předimenzované na jednoho pedagoga 30 dětí, mezi těmito dětmi, děti, které mají bonusy a různá specifika a často já se s učiteli setkávám, setkávám se s nimi ve velmi intimním prostoru, jak s učiteli mateřských škol, tak základních škol a jsou často přetlakovaní požadavky, jsou tlačeni do různých rolí, mají být psychoterapeutem, psychologem a pomalu vlastně vlídným rodičem a zapomínáme na to, že ještě musí učit a ještě udržet tu třídu vlastně jako sociálně zdravou.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Takový pánbůh malý ve třídě.
mluvčí 3,
——————–
Obrovská jako.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
No, ale jaká je cesta ven a jak pomoci vlastně adekvátně, jo?
mluvčí 3,
——————–
Za mě? Já na to vždycky reaguju, za mě je ta cesta v každém z nás, pokud se s takovým člověkem setkám a vidím něco, co dělá moc dobře, co mu jde a v tom vztahu, je vlastně fajnovej, tak mu to, řekněme, hodně motivuju, rodiče, když mi říkají, my máme skvělou paní učitelku, tak se ptám, řekli jste jí to, mluvte s ní, mluvte s ní o tom, jak je skvělá, jak je úžasná v tom, že vám v tomhle vyšla vstříc, že tohle udělala a ona to rozprostře mezi ty děti, ty učitele to neslyší, rodiče to neslyší. A my jsme od doby covidu se vlastně nastavili radary na chyby, na strach a zcitlivěl se nám nejen náš dospělej nervový systém, na to jako pozor, co se stane, ale i dětskej… A to je to číslo, který jste tady četl.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Nasaďte si, prosím, sluchátka, máme tady reakci po telefonu, vítejte v radioporadně. Můžete zeptat. Dobrý den.
mluvčí 6,
——————–
Dobrý den. Tady je Jana z Trutnova. Já bych se chtěla. Zdravím vás i paní doktorku, já bych se chtěla zeptat. Dobrý den. Takový případ. Jedná se o holku je jí 16. Jako dítě jsem jí znala, pečovala jsem určitý čas o ni. Byla veselá, parádivá, tvořivá, prostě samá radost. Samej sníh. Ta byla předána matce a která fetovala a fetuje ještě dodneška. Žila v tom prostředí prostě strašlivým, kde se střídají jako ve dveřích. Jeden feťák za mnou.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Náročná.
mluvčí 6,
——————–
No, náročná pro tu dívku a to děvče dneska už vůbec ani nemluví, chodí oblečená jako kluk celá v černým bez jakékoliv parády. Ta Byla pro ni Nejdůležitější….
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Jak pomoci, viďte.
mluvčí 6,
——————–
Jak pomoci? Je mlčenlivá? A vidím, že je v depresích, už se vůbec nesměje. Dřív se pořád smála. Můžu položit telefon a počkat si určitě.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Počkejte si, počkejte si na odpověď. Děkujeme. Je to hodně složité. Cizí člověk, že, ale vnímavý. Rád by pomohl taky, jak v těchto situacích postupovat ideálně.
mluvčí 3,
——————–
Tak já nevím, jestli paní je pořád v kontaktu se slečnou, takže mně jdou v hlavě dvě linie, buď v kontaktu je nebo není, pokud v kontaktu je, tak bych nabídla prostor pro to, že vyslechnu, dám možnost, řeknu tomu človíčku, že to vidím, že to vnímám a buď můžu navázat na to, co jsme spolu zažili, anebo jenom prostě budu vytvářet ten prostor pro to, že ta holčina může mluvit a nemusím si v sobě hnedka dávat vlastně cíl jak jí zachránit, ale cílem může být ta promluva. Každý okamžik, který s ní strávím. Pokud s ní v kontaktu nejsem, tak bych hodně paní doporučila pečovat o sebe, má velké srdce, hodně jí na holčině záleží, ale aby nezapomněla ošetřit sebe, aby u toho takzvaně nezůstala jako uvíznutá a třeba se pomodlit, myslet na ní. Myslím si, že i to je hodně.
Pavla Kindernayová, moderátorka Celý svět se zachránit nedá, že, i když je to složité, další telefonát ještě poprosím, sluchátka, jste v radioporadně.
mluvčí 5, Dobrý den. Tady posluchačka Dana od hoříc. A já bych se chtěla zeptat, mám vnuka, kterýmu bude v červenci osm roku a začal mrkat očima, ale to už trvá tak půl roku, že začne mrkat, pak je období, kdy přestane a zase ho to chytí a znovu mrká očima. Taky není nějakej ten problém….
Pavla Kindernayová, moderátorka Pokusíme se zareagovat. Hodně štěstí. Mějte se hezky, na shledanou.
mluvčí 1, Děkuju za ten dotaz. Hodně je zásadní u těchhle projevů okamžitě nereagovat na ně, často jsou tyhle symptomy nebo ty neurotické projevy dětí, které jsou hodně viditelné a rušivé v komunikaci, vlastně voláním o tu pozornost, to znamená, jestli představuju, že když takové děťátko začne mrkat u babičky, u maminky, tak říká, co se ti děje? Mrkáš, nemrkej, co bys potřeboval? Tak tohle, co ve mně jede, tohle, co říkám, nasměřovat do chvíle, kdy je to dítě v klidu, kdy nemrká, když nemrká, tak začnu říkat, nechceš si tady ke mně sednout, nezahrajem si pexeso a nechceš si něco se mnou prohodit tady, nedáš si tady knedlíček nebo něco. Když začne mrkat, tak zkusím trošku chvilku ten symptom nechat, aby tam neměl jakoby místo, uvědomte si vždycky, že každý symptom, to znamená mrkání, kousání nehtů, bolesti, něco komunikuje za to dítě, primárně to dítě, potřeba tohoto dítěte je být ve vztahu, to je zdravá potřeba toho dítěte, to znamená, že ten symptom jakoby říká všimni si mně jsem tady, něco se mi děje, a já chci, aby toto dítě říkalo pusou, nikoliv mrkáním.
mluvčí 4, Takže neupozorňovali.
mluvčí 1, Pozor na to, abychom na to neupozorňovali. Takovej nešvar je, když někde jsme s tím dítětem a říkáme, no, náš syn takhle furt mrká, on to slyší, takže já přiživuju ten symptom a udržuju při životě.
Pavla Kindernayová, moderátorka Ten jasný vzkaz. Po tom našem povídání mám pocit, že je jednoznačný, všímejme si toho dobrého, soustředí se na to pozitivní. Mně se moc líbilo. Vy jste říkala, tady je kruh nebezpečí, ale kpz, krabička poslední záchrany nebo ano, máte tady kruh, jak jste to říkala?
mluvčí 1, Psychosomatického sdílení.
Pavla Kindernayová, moderátorka Takže spolupracujete s lékaři, s učiteli, se vším. Takže tady na Hradecku je vidět ta pozitivní. Naším dnešním hostem byla psychoterapeutka Soňa Procházková. Kdo by se chtěl dozvědět víc, tak samozřejmě zveme i na vaše webové stránky, máte nespočet akcí a já doufám, že dnes jsme se neviděli naposled a že vás budeme mít možnost přivítat opět někdy tady u nás. Ve studiu.
Přidejte odpověď