Dnešní letní dopoledne s Českým rozhlasem Zlín patří povídání s mladou dívkou z Huslenek, zpěvačkou, která se už několikrát představila nejen na regionálních pódiích, ale i několika velkých koncertech pro Světlušku s Věrkou Strbačkovou. Ale Věrka je i vysokoškolačka, a tak si budeme teď povídat trochu i o studiích.
Věrko, ty jsi vlastně minulý rok zahájila své studium na univerzitě v Brně, na Masarykově univerzitě. Jak vlastně velký životní krok to pro tebe byl?
mluvčí 9, Byl to pro mě obrovský životní krok, protože jsem se z vesnice a z malého města vydala do velkého města, najednou jsem musela začít bydlet sama a celkově se o sebe víc starat sama, i když rodiče mě moc podporují. Ale bylo to opravdu taková velká životní změna. Asi jako každého.
mluvčí 8, Já, když jsem letos v létě vlastně projížděla na kole huslenkami, tak jsem si říkala, jak tam je nádherně a jsem si na tebe vzpomněla, že to je vlastně tvoje rodná obec. Opravdu krásná valašská příroda, takový klid, pohoda. A jaké to bylo najednou to zaměnit za velké město? Za Brno.
mluvčí 9, No, já mám města ráda, protože mi nabízejí i víc příležitostí k tomu, abych se mohla nějak sama v nich pohybovat a realizovat. Zároveň je tam hodně kaváren a já mám ráda kavárny, takže pro mě to nebylo až tak jako negativní, protože pro mě vlastně na té vesnici je to občas náročnější než ve městě, i když věřím nebo souhlasím s tím, že ta příroda je krásná.
mluvčí 8, Rozumím, abysme trošku i možná porozuměli světu, ve kterém vlastně nevidomí se pohybují. Tak co bys třeba tak zmínila, že tě vlastně v tom Brně pomáhá třeba jen takové základní věci.
mluvčí 9, Tak určitě v ty ulice vlastně jsou upravené vždycky před přechodem, třeba jsou takové upravená speciální dlažba, to můžete vidět i třeba ve Zlíně nebo i v menších městech, kde tam je takový pás, který mě, když jdu s bílou holí, navede přímo k tomu přechodu nebo taky ve městě jsou takové speciální majáčky, které když použiju takovou vysílačku, tak mi třeba oznámí něco, pokud tam je něco nahrané nebo mi právě spustí to ťukání na přechodu, tak to je taková velká věc, co mi pomáhá.
mluvčí 8, To je výborná, je vlastně teď už spousta takových technologických možností, jak trochu usnadnit život a je k tomu i univerzita uzpůsobená. Máš tam vlastně takovou pomoc nějakou.
mluvčí 9, Ano, při univerzitě vlastně funguje středisko tyresias, což je pracoviště univerzity, které zajišťuje právě přístupnost výuky i třeba zkoušek pro studenty se specifickými potřebami. A oni mě právě učí trasy nebo mi přizpůsobují testy do, do elektronické podoby nebo i učebnice různé knihy, takže bez nich by to opravdu nebylo možné to studium. A strašně si vážím toho, že mě tak podporují.
mluvčí 8, Takže máš třeba i takovou svou vlastnílici v knihovně nebo celé regály.
mluvčí 9, V takové virtuální knihovně, ale ano, mám vlastně něco takovou virtuální knihovnu, ve které můžu si stáhnout úplně cokoliv a pokud je třeba něco, co tam ještě není, tak můžu napsat paní knihovnici a ona mi to upraví.
mluvčí 8, A Věrko, říkala si, že máš ráda kavárny, ale jsi studijní typ, tak věřím, že máš ráda i studovny a knihovny, co máš radši, kde trávíš víc času.
mluvčí 9, Asi v kavárnách? Protože tím, že bydlím sama, nemám spolubydlící, tak se můžu učit doma a mám tam na to klid, takže nemusím úplně využívat tady ty studovny.
mluvčí 8, Říkala si, že bydlíš sama, takže vlastně si to zvládla. Takové osamostatnění od rodiny.
mluvčí 9, Ano, ale zároveň bez pomoci rodiny by to pořád nešlo. Ale teďka od září bych chtěla nastoupit do kurzu vaření a začít se učit vařit.
mluvčí 8, To je skvělé, takže to je taková věc, která tě teď čeká, pustit se do kulinářského umění.
mluvčí 9, Je to tak.
mluvčí 8, A myslíš, že budeš ráda vařit? Ráda vaříš třeba doma s mámou?
mluvčí 9, Myslím si, že mě to bude bavit, já ráda jím a k tomu, aby člověk mohl jíst, tak si musí něco uvařit. A je pravda, že i mamce ráda doma občas pomáhám, takže věřím, že to půjde.
mluvčí 8, Jak rychle jsme se od studia dostali k jídlu, větě. Ono to také často bývá v konverzacích, když si povídáme s přáteli. Ale pojďme ještě chviličku k těm studiím. Já si říkám, že, protože ty máš před sebou druhý ročník sociální pedagogiky na Masarykově univerzitě v Brně. Jaké máš vlastně teďka před začátkem semestru? Pocity, co tě čeká? Víš už třeba, jaké budeš mít předměty?
mluvčí 9, Vím, už tak nějak pomalu si ten rozvrh sestavuju a dávám do kupy a jsem trochu nervózní, protože mě čeká taková větší ročníková práce, kterou budu muset napsat v příštím semestru, takže jsem zvědavá, ale zároveň tam mám spoustu takových zajímavých předmětů, jako třeba komunikace v krizovém poradenství a takové, takže na to se těším, takže pocity jsou tradičně smíšené.
mluvčí 2, A Věrko, naplňuje to studium tvoje očekávání? Jako ty si zvolilas vlastně sociální pedagogiku? Víš, už čím budeš a říkáš si, ano, to studium bylo dobrá volba.
mluvčí 1, To studium je skvělé právě proto, že mi dává možnost se kdykoliv rozhodnout, co chci dělat, vyzkoušet si práci s jakoukoliv skupinou možných klientů, v čemž je to super a tím pádem jakoby mám už nějaké plány, chtěla bych si udělat Kurz krizové intervence, ale to studium mi dává prostor to kdykoliv ještě změnit, anebo pod tíhou nějaké zkušenosti zjistit, že vlastně chci jít jinam, v čemž se mi to líbí.
mluvčí 2, Říká Věra Strbačková, milá mladá dáma, která dělá spoustu zajímavých věcí, má skvělé studijní plány, nebojí se toho, do všeho se pustí a kromě toho i zpívá. S Věrkou si budeme povídat zase za chvíli. Český rozhlas Zlín, rádio vašeho kraje.
mluvčí 2, Ve studiu je se mnou dnes Věra Strbačková z Husslanek, studentka, zpěvačka táborová, vedoucí, prostě inspirativní mladá dívka. A já jsem si i vzpomněla právě na naše první setkání spolu, a to bylo na pódiu na zlínském Náměstí Míru na vánočním jarmarku. Povídali jsme si spolu pro vysílání českého, rozhlasu Zlín, ale ty si tam taky zpívala a já na to opravdu nezapomenu, jak jsem tě slyšela zpívat, pamatuji si i toto vystoupení, protože ty, těch vystoupení už si měla v životě moc.
mluvčí 1, Ano, tohle bylo moc krásné vystoupení, bylo vlastně na těch vánočních trzích. Je to vždycky takové specifické, že je tam hodně lidí, je to neznámé publikum, různě se tam ti lidé mění, ale já jsem tam měla krásné reakce od těch lidí a moc jsem si to užila.
mluvčí 2, Je to pro tebe důležité někdy slyšet od těch lidí, jak tě slyší zpívat, zpíváš i proto, nebo proč vlastně zpíváš pro ty lidi nebo pro sebe?
mluvčí 1, Já myslím, že zpívám hlavně pro lidi a pro jejich radost, ale baví to i mě a jakékoliv reakce vždycky moc ráda slyším, i když to není tak, že pokud žádné nejsou, tak bych z toho byla jako moc nešťastná, ale když, tak mě to dokáže hodně potěšit a vím, že to má nějaký smysl. mluvčí 2, Jak často třeba teď vystupuješ? Protože ty jsi vlastně svůj hudební kariéru, bych řekla, začala tak před 10 lety tu veřejnou, dá se to tak říct? mluvčí 1, Ano, myslím si, že to je dost přesné. Teď jsem tu hudební kariéru trošičku uspala. Já teda nevím, jestli to můžu vůbec nazývat kariérou, ale nějaké svoje hudební působení jsem teď trošičku uspala a vždycky se těším na nějakou možnost, která přijde, která se objeví a není to tak, že bych nějak vyloženě si za tím šla, ale prostě, když se něco objeví, tak jsem moc ráda a ráda to udělám. mluvčí 2, Ale já, když jsem se teď dívala na tvoje sociální sítě, tak jsem viděla třeba teď na podzim si vlastně byla u koncertu pro Světlušku ve Vsetíně. Je to tak. mluvčí 1, Ano, to je vlastně každoroční světluščí běh, a to je vždycky moc krásná akce.
moderátorka Já jsem říkala teď na podzim, myslela jsem právě loňský podzim 2024 a plánuješ to i teďka letos.
mluvčí 1, Ano, tentokrát teda ne z pěvecké části, ale z moderátorské části společně s maminkou, tak na to se těším.
mluvčí 2, Ano, viděla jsem právě fotografii tebe a maminky, držely jste v rukou mikrofony a ty tedy nejsi jenom zpěvačka, ale občas si i trošku zamoderuješ.
mluvčí 1, Občas se to tak nějak stane.
mluvčí 2, Výborně a máš před sebou i nějaký ještě konkrétní pěvecký plán.
mluvčí 1, Ano, teď mě v září čeká vystoupení v Brně, na to se taky moc těším, věřím, že to bude hezká akce, moc zajímavá. mluvčí 2, Ty ale Věrko, hraješ i na hudební nástroje, na co hraješ?
mluvčí 1, A na harfu. Není to teda teď úplně tak aktuální. Je to jedna z těch věcí, co jsem teď trochu uspala, ale ráda bych se k tomu vrátila a je to moc krásný. Nástroj, má krásný zvuk a je velmi příjemné na něj hrát, moc mě to baví.
mluvčí 2, To je krásné. Ty se asi opravdu nenudíš, viď, co ještě děláš. Kromě muziky.
mluvčí 1, Tak velkou součástí mého života jsou právě tábory a další akce s organizací široko, která připravuje akce pro děti se zrakovým postižením. A tam právě se podílím jako vedoucí na těch letních táborech, anebo i přes rok na takovém kroužku v Brně pro děti.
Tereza Stýblová, moderátorka Ano, já, když jsem uváděla tento vstup, tak jsem říkala, že si i. táborová vedoucí a zažila i si i letos takový tábor, kde si mohla vést děti.
mluvčí 1, Ano, letos to bylo úžasné, byli jsme na novém místě, ale jako téma jsme měli Tobiáše, Lon nese, což je moc hezká kniha. A celých 10 dní jsme byli na stromě a zažívali jsme tam různá dobrodružství.
mluvčí 2, To zní úplně krásně a ty vlastně takhle i trochu pomáháš dětem, které taky jsou nevidomé nebo mají nějakou zrakovou vadu. Jaké to pro tebe vzpomínáš si třeba s nimi i na svoje dětství?
mluvčí 1, Ano, já jsem na tyto tábory jezdila už jako účastník, právě zhruba před 10 lety jsem tam začala jezdit a takže pro mě je to něco jako takový můj skautský oddíl nebo prostě něco, není to pro mě úplně dobrovolnictví, ale spíš jako můj oddíl a jsem ráda, že teďka můžu to, co někdo dělal dřív pro nás zase dělat pro někoho dalšího.
Tereza Stýblová, moderátorka Určitě tam vedeš spoustu kamarádů, kolik máš dětí v oddíle?
mluvčí 1, No, my to nemáme úplně rozdělené takhle na oddíly, ale na ty tábory nám třeba jezdí kolem 25 dětí a v tom kroužku, který děláme v Brně, máme šest.
Tereza Stýblová, moderátorka Dětí a jak jsou vlastně staré děti, které vedeš. mluvčí 1, V tom Brně? To máme na první a druhý stupeň, ale na ty tábory jezdí děti od osmi do třeba 26 let s tím, že ty dospělé k tomu mají třeba přidružené nějaké další postižení k tomu zrakovému.
mluvčí 2, Jo, takže vlastně máš tam taky další příležitost i setkat se spoustou kamarádů. Já si říkám, že teď od tábora, od prázdnin se vrátíme ještě chviličku zpátky ke zpěvu, protože já jsem říkala, že ty jsi tu svou vlastně hudební dráhu, jestli to takto můžu říct, i když jsi říkala, že vlastně teď se věnuješ asi víc studiu a chviličku musíš ten zpěv tak trošku odsunout na tu vedlejší kolej, tak my si přece jenom pustíme koncert, který vlastně, to všechno, si myslím, odstartoval, ty nám potom řekneš více, je to koncert, je to písnička z koncertu pro Světlušku z roku 2015. Zpívá Věra Strbačková, hraje kapela Čechomor.
mluvčí 4, Hvězdáři, co vypočíta hvězdičky na, musí.
Tereza Stýblová, moderátorka Dozněla píseň, kterou si v roce 2015 zazpívala tehdy malá ještě Věrka Strbačková s kapelou Čechomor. Dnešní dopolední rozhovor je totiž právě s Věrou Strbačkovou, dnes už mladou studentkou Věrkou. Ale zavzpomínají, kolik ti vlastně tehdy bylo.
mluvčí 1, To mi bylo 10 a bylo to úplně moje první takové veliké vystoupení. Ještě k tomu rovnou v televizi se spoustou lidí a s takovou známou kapelou úplně. Bylo to husté.
mluvčí 2, Jo, bylo to husté. To ti věřím, tehdy vlastně tvoje jméno se stalo i docela známé, si myslím, v regionu. Pocítilas to tehdy jako malá holka.
mluvčí 1, Ano, docela, myslím si, že docela hodně, i třeba přes mamku mi chodili hodně takové různé jako vzkazy a víc si myslím, že i lidi třeba chtěli, abych někde zpívala potom dál a tak.
mluvčí 2, Takže myslíš, že to byl tehdy pro tebe i takový motor, jak začít víc zpívat? mluvčí 1, Ano, myslím si, že ano.
mluvčí 2, A jaké to tedy bylo stát na takovém velkém pódiu? Vzpomínáš si tehdy na ty chvíle ještě. mluvčí 1, No, já vím, že jsem byla hrozně nervózní, ale zároveň jsem vůbec nechápala, co se děje, protože jsem neměla s tím tu zkušenost, že se to celé musí nazvučit a připravit a že je potřeba hrozně moc lidí, kteří se musí zorganizovat, takže to pro mě bylo i trochu náročné, ale zároveň jsem si připadala jako nějaká princezna v pohádce, protože se tam o mě všichni hrozně hezky starali a pamatuju si, že právě členové Čechomoru na mě byli hrozně hodní a bylo to opravdu takový strašně příjemný zážitek.
mluvčí 2, Byl to koncert pro Světlušku, takže si takto vlastně i podporovala lidi, kteří to potřebují a kteří mají nějaký zrakový handicap, jak si to vlastně vnímala tehdy? Říkala sis, tohle chci ještě někdy znovu zopakovat.
mluvčí 1, Myslím si, že ano. Myslím si, že to bylo něco, co se mi hodně zalíbilo takhle stát na velkém pódiu. A zároveň i tím, že Světluška podporovala a pořád podporuje mě při spoustě mých aktivit, tak nevím, jestli to tak brala už tehdy, ale minimálně později mi přišlo super, že jim to můžu nějak vrátit. V podstatě.
mluvčí 2, Ty si to tehdy potom vrátila ještě několikrát, když jsi ještě potom stála na pódiu na koncertě pro Světlušku.
mluvčí 1, Tak naposledy v roce 2023 s Tomášem Klusem to bylo úžasné a potom taky s Markem Ztraceným nebo s Michalem Hrůzou a všechno to byly úplně moc hezké zkušenosti.
mluvčí 2, Když jsi to tak poslouchala, vlastně tuto 10 let starou nahrávku, tak neříkala sis, že možná přece jenom zkusíš ještě líp sladit to studium s tím volným časem, ještě se do toho zpěvu neobuješ trošku víc.
mluvčí 1, Ano, je pravda, že to je něco, co už delší dobu jako pociťuju, že bych se k tomu ráda vrátila, ať už ke sborovému nebo k sólovému zpěvu. A je pravda, že tohle to mě tak trošku ještě více nakoplo, abych se nad tím více zamyslela.
mluvčí 2, Dívala ses třeba i v Brně po nějakých sborových zkušenostech nebo příležitostech.
mluvčí 1, Ano, teď mám dokonce i zapsaný předmět sborový, ale ještě musím zjistit, jestli to budu schopná časově zvládnout. Tam dojít z jedné budovy do druhé, protože to daleko.
mluvčí 2, No, tak to je jeden z dalších plánů a ty teď vlastně se připravuješ tedy na studium druhého ročníku na vysoké škole na Masarykově univerzitě. Říkala jsi, že už máš i rozvrhnuto, jaké budeš mít předměty a co tě tedy čeká? Věrko, v příštích dnech? To už bude moje poslední otázka dnes, co tě čeká teď.
mluvčí 1, Tak teď mě čekají právě cesty do Brna za tím, abych se naučila dojít do nových učeben a zjistila, jak to bude vycházet právě všechno časově, dodělávání rozvrhu a taky nějaké chvíle s rodinou a s přáteli, takže si myslím, že to bude hezký začátek školního roku a konec prázdnin.
moderátorka Říká dnes ve vysílání Českého rozhlasu Zlín Věra Strbačková z Huslenek na Vsetínsku. Věrko, moc ti děkuju, že jsi si tady se mnou dnes dopoledne povídala. Byl to pro mě velmi milý rozhovor.
Přidejte odpověď