Radiožurnál – Ranní interview
Tereza Hovadíková z Havířova se od svých 14 let věnuje dobrovolnictví většinu svého volného času, pomáhá handicapovaným lidem v roce 2022. Za to získala Krajskou cenu Dobrovolnice roku. Jedním z jejích klientů je Adam, který trpí spinální muskulární atrofií. V posledním díle našeho seriálu Narození do Svobody uslyšíte, co pro ně znamená život v demokratické společnosti.
redaktor
——————–
Tereza pomáhá Adamovi najet s elektrickým vozíkem.
Do speciálně upraveného auta, Adam trpí spinální svalovou atrofií, to znamená, že mu postupně ochabují svaly na těle. Za sebou Má pravidelnou hodinu rehabilitace. A teď vyrážíme do města.
mluvčí 2,
——————–
Pojedeme kafat asi do Futura a pak se uvidí, no, jako prostě možná stihnem nákup.
František Kuča, redaktor
——————–
A zatímco se přesouváme do kavárny, tak já tady Terku trošku ruším při řízení.
Jak dlouho Vlastně děláte Dobrovolnictví? A jak Jste se k tomu dostala.
mluvčí 5,
——————–
Od 14 let, Myslím. Můj taťka měl vlastně pracovní úraz, kde měl po tom úrazu následky zdravotní, začal chodit na rehabilitace. Tam nás seznámili s organizací, do které docházíme jednou měsíčně, která spojuje lidi s handicapem, děti s pěstounských rodin i další. A ta vlastně spolupracuje s organizací, kde dělám dobrovolnictví.
mluvčí 6,
——————–
Počkej. Vystupujeme u obchodního centra. A já se ptám Adama, jak by si představil svůj život třeba před 40 lety.
mluvčí 7,
——————–
No, a jsem teda nebyl tak jednoduchý. Myslím si, že by to bylo hodně složitější v tom nějak se jako zapojit do té společnosti.
redaktor
——————–
Adamovi dala dnešní doba možnost vystudovat vysokou školu, pracuje jako poradce pro rodiny, které pečují o lidi stejně postižené jako on, dělá taky besedy ve školách. Tereza mu pomáhá jednou týdně s nákupy, s úklidem doma nebo s vařením. Kromě toho dochází několikrát týdně do neziskové organizace Brána.
mluvčí 5,
——————–
Kde jsou buď nějaké každodenní aktivity v týdnu, anebo jsou nějaké mimořádné aktivity jako cesty za poznáním, nebo které jsou vlastně celodenní přes víkend.
František Kuča, redaktor
——————–
Většinou pečovatelská povaha a chuť pomáhat se u Terezy projevovala už od dětství, říká její maminka Iveta, která zažila 17. listopad 89 jako středoškolačka.
mluvčí 8,
——————–
Říkala jsem jim, jaké to bylo, jak jsem vlastně vyrůstala já a co všechno oni teď můžou A říkám to, že právě může jít třeba takhle vycestovat do zahraničí a někdy dobrovolničit do rozvojových zemí. A má to vlastně příležitosti ze školy, která jí to platí. Tak pro mě to je sen.
František Kuča, redaktor
——————–
Srovnání, jak může vypadat život jinde, má Tereza z měsíčního pobytu v Keni, kde pracovala jako dobrovolník v sirotčinci.
mluvčí 5,
——————–
Ti lidi mají úplně jinak nastavené hodnoty, nějaké potřeby a každá maličkost je pro ně jakoby veliká, vlastně to, co my bereme jako maličkost, tak pro ně je to obrovská věc.
mluvčí 9,
——————–
Teď ta hlavní otázka, co pro vás znamená Svoboda a žít ve svobodě?
mluvčí 5,
——————–
Myslím si, že v Evropě je ta svoboda něco možná, čeho si lidi až tak neváží, si myslím právě, jak jsem mohla poznat tu Afriku, kde ty lidi, sice je to demokratická země, tak je obecně, ale bohužel tam až tak tu svobodu nemají tak jako my. Momentálně Pro mě, jako ve studentském životě, to je možnost cestovat, možnost poznávat a mít nějakou samozřejmě svobodu slova, což v jiných zemích tak úplně není. Myslím si, že je třeba si toho určitě vážit.
mluvčí 3,
——————–
A cítíte se svobodná.
František Kuča, redaktor
——————–
Ano. Po dostudování by se Tereza ráda věnovala dětem s poruchami chování nebo rané péči.
Radiožurnál.
Přidejte odpověď