Ještě před osmi lety byl Honza Anýž (50) ze Slaného pořád v pohybu. Hory, dálkové přechody, kolo, lyže, voda. Svět byl otevřený a tělo spolehlivé. Dnes se Honza nepohne. V roce 2018 ho totiž postihla nevyléčitelná nemoc – amyotrofická laterální skleróza, známá pod zkratkou ALS. Zlověstná choroba, na kterou není lék, člověka uzamkne ve vlastním těle, bere sval po svalu, dech po dechu.
Vše přichází plíživě, bezbolestně. Honza kvůli progresi nemoci dnes nedokáže zvednout ruku, otočit hlavu, nedokáže spolknout jediné sousto ani říct jediné slovo. Dýchá jen díky přístroji a výživa je mu podávána sondou přímo do žaludku. Mozek však zůstává až do poslední chvíle aktivní – nemoc nemá na inteligenci žádný vliv. O to hůř pro pacienta, který si skutečnost velmi dobře uvědomuje a v pudu sebezáchovy pochopitelně bojuje o každý den.
Jediným komunikačním kanálem s okolním světem je pro něj aktuálně počítač, který ovládá očima – jedinou částí těla, jež se dosud dokáže hýbat. Svým nejbližším tak dokáže napsat, co ho těší nebo trápí, a vyřídit potřebnou korespondenci. Jedinou větu však píše Honza očima velmi obtížně, klidně i hodinu.
Každý den je zázrak
Stejně jako každé očima napsané slovo je i každý nový den strávený s jeho nejbližšími malý zázrak. Žádný lékař na světě totiž nedokáže říci, kolik dní takto postiženému pacientovi zbývá. I proto by si čas, který je Honzovi dán, chtěl užít s manželkou Markétou a dvěma syny ve věku 20 a 17 let ( mladší ještě studuje) v přírodě, obklopen krásami světa.
Aby nemusel své dny trávit v domácím vězení, prosí prostřednictvím sbírky na platformě Donio o finanční podporu na nákup invalidního vozíku. Půl milionu korun na tuto kompenzační pomůcku je sice v očích veřejnosti relativně vysoká částka, ale Honza by dal cokoli za to, aby se díky elektrickému vozíku s pohonem všech čtyř kol a ergonomickým sedadlem mohl ještě párkrát podívat do hor nebo k moři. Prakticky nic víc od života nechce.
Sbírka na Doniu
Sbírka na platformě Donio se rozběhla po Vánocích a do vypršení termínu zbývají už jen dva týdny. Každá koruna a každý dar se počítá.
Když se Honza o nemoci dozvěděl, myslel si, že jeho život skončil. První měsíce byly temné. Strach, beznaděj, otázky, na které neexistují odpovědi. Pak ale přišlo něco, co by mnozí nečekali — naděje. Ne naděje na uzdravení, ale na život navzdory osudu.
Rok 2021 byl zlomový. Honza přestal polykat. Přestal dýchat. Upadl do bezvědomí. Lékaři ho 25 minut oživovali. Když se po třech týdnech vrátil z nemocnice, měl hadici v krku, PEG (sondu do žaludku) na jídlo a ventilátor, bez kterého by dnes už nežil. I proto obětavá manželka Markéta zůstala s Honzou doma na plný úvazek, naučila se veškeré zdravotnické úkony a stará se o svého muže podle potřeby čtyřiadvacet hodin denně.
Uvězněný ve vlastním těle
Co dokáže choroba, viděl Honza u lidí, kteří na tom byli v tu dobu hůř než on. U pacientů napojených na přístroje, kteří přesto vyjeli ven. Na výlet. Mezi lidi. „Došlo mi, že i tak se dá žít,“ napsal později očima do počítače. Tou dobou ještě chodil. Brzy ale přišel vozík. A s ním další ztráty.
Postupem času musela nechat rodina v bytovém domě ve Slaném zřídit přes balkon transportní výtahovou plošinu pro vozík a po bytě se Honza pohybuje pomocí závěsných systémů.
„Je to dřina, ale když člověk chce, jde to. Okolí Honzu navíc velmi psychicky podporuje a kdykoli se objevíme na ulici nebo třeba na výletě v horách, zdraví lidé, včetně cizinců, vstávají od piva a vyjadřují mu svůj obdiv. Dosavadní vozík už má ale své odslouženo, je nestabilní a do kopců bezvládné tělo dospělého muže neuveze. Jsme proto vděční za každý finanční dar, který nám umožní dostat se ven a společně se radovat,“ popisuje manželka Markéta Anýžová.
Po počáteční těžké depresi a období temna Honza plánuje dál. Hory. Moře. Nemoc mu bere budoucnost, ale on jí nedovolí vzít přítomnost.
Jak říkají odborníci, všechno je v hlavě. Ani zdravý člověk neví, kolik času má na tomto světě vyměřeno. Honza si ale svůj čas s ohledem na nemoc dokáže spočítat a tím spíš si ho vážit. Pomozte mu proto splnit si sen, který může být jeho posledním přáním.
Do sbírky můžete přispívat ZDE: https://donio.cz/invalidni-vozik-nejen-do-hor-pro-honzu-s-als
Kateřina Nič Husárová
Kladenský deník
Přidejte odpověď