Dvoje různé paralympijské hry, jedny v létě, jedny v zimě, ale dva velmi podobné příběhy. Předloňská paralympiáda v Paříži žila tím Davida Kratochvíla, nevidomého plavce, který z bazénu La Défence vylovil kompletní medailovou sbírku, ta letošní se zase v českém podání točila zejména kolem Simony Bubeníčkové, dívky s obdobným handicapem, která zářila na běžeckých a biatlonových tratích. S jejími čtyřmi medailemi jsou pochopitelně spojeny i zasloužené finanční odměny, kolem kterých však vyvstává řada otázek.
Stejně jako u Davida Kratochvíla, jenž už před paralympiádou v roce 2024 předváděl famózní výkony i na světové úrovni, byly také u Simony Bubeníčkové signály, že by to letos v Itálii nemuselo dopadnout špatně. „Věděli jsme, že je extrémně talentovaná, ale že i navzdory věku je přístupem profesionál, dávala tomu maximum, zejména s tatínkem,“ vzpomíná pro Deník.cz na období před paralympiádou předseda Českého paralympijského výboru (ČPV) Zbyněk Sýkora.
Bubeníčková nakonec získala tři stříbrné medaile a jeden bronz. Dohromady čtyři cenné kovy, s nimiž kromě velkých a zasloužených ovací a oslav přichází i řada otázek.
Jedna z nich je i ta, jak to je s odměnami za úspěšnou reprezentaci. Simona Bubeníčková si za své úspěchy na paralympiádě přijde na 6,6 milionů korun. Ještě před dvěma měsíci to však vypadalo, že bude mnohem nižší, než u olympioniků. Paralympionici totiž na rozdíl od olympioniků měli mít v případě zisku více medailí nárok na odměnu v plné výši jen za nejcennější z nich, za každou další pak jen polovinu. Přitom před necelými dvěma lety v Paříži se žádná odměna paralympionikům nekrátila.
„Byli jsme dotazováni, jak to vidíme. Říkal jsem ministrovi (ministr sportu, prevence a zdraví Boris Šťastný – pozn. red.), že to budeme respektovat, ale pokud to budou krátit, je to špatně. Buď krátit všem, nebo nikomu. Tím nám vlastně říkají, že sport není jenom jeden,“ popisoval Sýkora dialog, jenž probíhal mezi sportovní a politickou stranou.
Teprve poté, co na nerovnoprávnost upozornil Deník a zvedla se také obrovská vlna nevole mezi sportovci, lhostejno zda aktivními, či bývalými, zimními, či letními, vláda couvla a odměny pro olympioniky a paralympioniky sjednotila. „Politická garnitura snad už pochopila, že jediná správná cesta je dát všem stejně,“ věří Sýkora.
Dobojováno. U stolu i na sněhu.
A ony prémie za medaile by podle všeho měly být vyplaceny rychle, v nejbližších týdnech. Slíbili to zástupci státu. „Peníze bychom měli získat 1. dubna. V tu chvíli jsme připraveni odeslat odměny. Stačí, abychom dostali čísla kont od paralympijského výboru,“ řekl šéf Národní sportovní agentury Karel Kovář.
Je tu ovšem jedna zajímavost.
V celém příběhu se totiž objevil jeden (ne)příjemný problém. Jde o traséry, vodiče. Ty, bez nichž by nevidomí sportovci žádné medaile nezískali.
Na paralympiádě zářily dvě ženy – kromě Bubeníčkové i biatlonistka Carina Edlingerová, která navázala na své medailové úspěchy ještě z dob, kdy reprezentovala Rakousko, a Česku po čtyřiadvaceti letech znovu přinesla paralympijskou zlatou medaili, k ní přidala i stříbro.
Jenže bez dvou parťáků by do cíle nedojely. Oči na trati, v biatlonu i na střelnici, jim dělali David Šrůtek a Alexandr Paťava.
Traséři stáli na stupních vítězů, i oni vždy dostali medaili. „Trasér je sportovec. Paralympiáda má jasná pravidla, která říkají, že trasér je součást sportovce,“ doplnil Sýkora.
Ano, traséři a další osoby v podobných funkcích (např. v boccie) jsou odměňováni medailemi na paralympijských hrách od roku 2012.
Hovořme o tom, říká ministr
Nabízí se tak otázka, zda by si i tato role nezasloužila stejnou odměnu jako Bubeníčková či Edlingerová.
Na příkladu Simony Bubeníčkové si shrňme základní čísla. Česká závodnice si přijde na už zmíněných 6 600 000 korun (třikrát 1 800 000 za stříbrné medaile, 1 200 000 za bronz), jejímu realizačnímu týmu pak náleží 2 200 000 korun (třikrát 600 000 a jednou 400 000).
„Je to skoro devět milionů, takový případ je unikátní,“ zmínil ministr Boris Šťastný.
Šrůtek dělá Bubeníčkové v Borském klubu lyžařů Machov traséra pět let. „Pravdou je, že jsme toho za poslední roky spolu odtrénovali a v závodech odjezdili docela hodně. Ale já se o nějaké ocenění nezajímal. Peníze si zaslouží především Simča. Kolem ní pracuje víc lidí – servis, trenérka, důležitou roli mám i já, ale jsem jako jiní z týmu nahraditelný,“ nabídl svůj pohled.
Na předešlých paralympiádách sice Češi získávali medaile, ale ne ti, kteří potřebovali traséra.
Otázka z redakce Deník.cz, zda by i trasér neměl být nějak více odměněn, zaujala i Šťastného. „V tuto chvíli už není možnost to změnit,“ přiznal, hned vzápětí však dodal: „Hovořme o tom.“
Paradox na konec? Rozhodnutí, kolik Šrůtek či Paťava dostanou z celkového podílu odměny pro realizační tým, má v rukou oficiálně šéf Národní sportovní agentury. Alespoň tedy podle formulace nařízení vlády z roku 2021. „Konkrétní výši ocenění jednotlivých trenérů a členů realizačního týmu stanoví s přihlédnutím k jejich podílu na dosaženém medailovém umístění sportovce nebo sportovního týmu předseda Národní sportovní agentury.“
Jenže… „Není to tak, že bych já rozhodl, že někomu dáme tolik, někomu tolik,“ odpověděl Kovář.
Hlavní slovo bude mít paralympijský výbor, jenž citlivé téma rozsekne po debatě se Svazem lyžařů České republiky a Českým svazem biatlonu a také okolím Bubeníčkové a Edlingerové.
Přehled českých medailí na paralympiádě v Itálii:
Simona Bubeníčková a trasér David Šrůtek
3x stříbro (běh na lyžích 20 km, běh na lyžích 10 km, biatlonový individuální závod), 1x bronz (stíhací závod v biatlonu)
Carina Edlingerová a trasér Alexandr Paťava
1x zlato (stíhací závod v biatlonu), 1x stříbro (biatlonový sprint)
Martin Jůzek, Martin Slabý, Milan Novotný
Deník.cz
Přidejte odpověď