Bariéry pro zaměstnávání lidí se zdravotním postižením jsou už spíš jen v hlavě zaměstnavatelů i zdravých pracovníků. Postižení lidé se často bojí pracovat ze strachu o to, že jim úřady seberou invalidní důchod. Smůlu při hledání práce mají hlavně ti nekvalifikovaní. Naopak při vyšší kvalifikaci také šance najít vhodnou práci roste, říká v rozhovoru pro Deník.cz předseda Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených (AZZP) Josef Šulc.
Kolik lidí se zdravotním postižením je aktuálně na chráněném trhu práce, a kolik na volném?
Podle dat ministerstva práce a sociálních věcí bylo loni ve třetím kvartálu na chráněném trhu práce zaměstnáno nějakých 78,5 tisíce lidí. Bohužel data o tom, kolik jich je na volném trhu práce a jaké jsou přechody z chráněného trhu na volný, nikdo cíleně nesleduje. Věnuje se tomu i naše studie z loňského roku, kde to připomínáme. Nekritizujeme to, spíš říkáme: „Tak s tím něco udělejte“. Je potřeba to změnit, protože dohledatelnost těch lidí a stopa toho, kde jsou zaměstnáni, odkud přišli a kam jdou, by pomohla zpětné vazbě pro všechny v celém systému. Jak pro školy, tak i pro zaměstnavatele.
Jaký je aktuálně příspěvek na zaměstnávání osob se zdravotním postižením?
Maximální je ve výši 18 600 korun plus tisíc korun paušál. To platí v případě, že ten člověk chodí do práce prezenčně, ale ne pro domácí pracovníky. Tento příspěvek může odpovídat nanejvýš 75 procentům jejich mzdy. I když se otázka příspěvku na zaměstnávání osob se zdravotním postižením řekněme nějak stabilizovala, stejně je to neutěšená situace. Říkám tomu, že jsme ve stavu neútočení, spíš než aby to bylo už v pořádku.
Co to konkrétně znamená?
Nám se již v roce 2023 podařilo na vládě domluvit to, že byl příspěvek stanovený na roky 2025 a 2026. Takže na tento rok ho ještě máme, ale už samozřejmě zahajujeme nějaká jednání s novým vedením ministerstva práce a sociálních věcí. Budeme se bavit o tom, že je ten příspěvek potřeba valorizovat i na příští rok, nebo aspoň ještě v průběhu tohoto roku potřebujeme vědět, v jaké bude výši.
Můžete přiblížit, jaké vlastně lidé se zdravotním postižením mají nyní šance sehnat zaměstnání?
Co se týká uplatnění, tak jsou na tom trochu lépe na volném trhu práce, protože ten nyní nasává zejména více kvalifikované osoby i se zdravotním postižením. Je to dané tím, že oproti jiným nemívají takové nároky na asistenci a objevují se mezi nimi i vysokoškoláci. Naopak u nás na chráněném trhu práce to mají horší, protože se jedná většinou o práce s nízkou kvalifikací, jako například úklid nebo ostraha, drobné kompletace výrobků a malá výroba. Takovýchto prací ale na volném trhu kvůli automatizaci hodně ubývá.
Vznikají tedy pro takovéto zájemce vůbec nějaká nová pracovní místa?
Kde takováto nová pracovní místa vznikají, to je těžko říct. V podstatě se nesetkávám s tím, že bych věděl, že někdo někde vytváří nová pracovní místa ve větších objemech, kde by takoví lidé našli nové uplatnění. Spíš je to jen v zajetém systému tam, kde jsou pořád ještě nějaká místa historicky, ale jde obvykle jen o práci s nízkou kvalifikací.
Mají zdravotně postižení lidé vůbec chuť pracovat? Třeba ze strachu, aby kvůli tomu nepřišli o svůj invalidní důchod?
Teď to funguje tak, že takový člověk dostane doklad od lékařské posudkové služby, jaké práce nesmí vykonávat. Že může pracovat maximálně na nějaký počet hodin, což je ale zaměstnavateli v podstatě k ničemu. Protože když to řeknu hodně hrubě, tak když ke mně přijde člověk o berlích nebo je na vozíčku, tak je mi jasné, že nebude schopen fungovat s paleťákem, ale to je přesně to, co mi říká ta lékařská posudková služba. Zaměstnavatelé místo toho potřebují vědět, co člověk může dělat, na jakou práci je vhodný i vzhledem ke svému postižení. Já jako zaměstnavatel totiž ani nesmím vzhledem k GDPR ani znát jeho diagnózu. Takže pokud mi to ten zaměstnanec nebo zájemce o práci sám neřekne, tak já ani nemůžu vědět, jestli třeba nemá nějaké větší duševní poruchy, jestli je to schizofrenik nebo autista. Spoustu věcí sice samozřejmě vyvodím z toho, jak vypadá anebo jak se chová při pohovoru, ale v podstatě bych s tím neměl operovat a práci mu přiřazovat podle toho, co si já o něm myslím. Mělo by to být na základě nějakého dokumentu a v budoucnosti by se to mělo změnit.
A co se strachu o invalidní důchod týče?
To, že se ti lidé „bojí“ práce, protože můžou přijít o důchod, tak je to jeden z výsledků, které se nám v naší studii potvrdily. Na volném trhu práce totiž většinou nefungují zkrácené úvazky, ale lidé se zdravotním postižením z logiky věci na plný úvazek ani pracovat nemůžou. A ve chvíli, kdy by tak pracovat začali, tak to lékařská posudková služba vnímá, jako že je to špatně, a důchody jim odnímá nebo jim snižuje stupně invalidity.
Takže je to vlastně začarovaný kruh…
Přesně tak. Ale zodpovědný a erudovaný podnikatel, který nad tím trochu přemýšlí, tak takovým lidem vychází vstříc. Dává jim zkrácené úvazky a umožňuje někdy práci z domova, protože v tom vidí přínos i pro společnost. V postižených lidech často bývá zabudovaný strach, že si nejsou jisti, jestli budou dostatečným přínosem pro tu firmu a bojí se zklamání. Většinou nemají strach z toho, že by v té práci sami nebyli platní, že by selhali, ale spíš se bojí kolektivu. Nevědí, zda mu jejich přínos bude připadat dostatečný, s tím se setkáváme velmi často.
Brání zaměstnávání lidí s postižením technické podmínky pracovišť?
Ve většině případů ani u zaměstnavatelů na volném trhu práce ne. Bez problémů dneska bývá i bezbariérové sociální zařízení, to už ve všech nových budovách musí být, ale spíš se zase bojí, že je neumí přijmout kolektiv zdravých pracovníků. Ale je to většinou jenom takový strašák, protože většinou, když se takového člověka podaří zapojit do práce, tak se projeví, že je to přínos pro firmu a pak si to uvědomí i ti ostatní. Na začátku to ale bývá problém.
Tématem loňského roku byla snaha ministerstva životního prostředí o zpoplatnění reklamních letáků obchodních řetězců v rámci chystané obalové legislativy, která ovšem nakonec neprošla. V programovém prohlášení nové vlády je teď naopak výslovně uvedeno, že letáky zdaňovat nebude. Jak jsou tyto letáky pro lidi se zdravotním postižením důležité?
Z pohledu jejich zaměstnání ano, protože pokud to udrží nějaká pracovní místa pro osoby se zdravotním postižením, tak je to jedině dobře. Opravdu jde hlavně o to, že roznášení letáků po domácnostech jim dává práci. Ale co se týká jejich informační hodnoty a toho, jak jsou zběhlí v technologiích, tak si myslím, že ta bariéra už tak velká není, tedy že už prakticky v tomto směru není rozdíl mezi zdravým člověkem a zdravotně postiženým.
Jak vidíte budoucnost zaměstnávání lidí se zdravotním postižením?
Největším problémem bude nadále umění s těmito lidmi komunikovat. Je potřeba zbavit se předsudků z toho, že nám přijde do práce někdo, koho neznáme a kdo má osobní problém nebo handicap a nebát se toho. Nemít to jako strašáka, ale naučit se s tím pracovat. Takovýchto lidí nám totiž přibývá. Demografická křivka mluví naprosto jasně, že se zvyšují počty lidí ve druhém stupni invalidity hlavně z důvodu duševních poruch. Nastává to teď dost u mladých lidí, jak ve věku kolem 25 let, ale i u mladé generace, která teprve do produktivního věku přijde. Budeme se s tím setkávat stále častěji a musíme společnost nastavit na tuto zodpovědnost spíš než na výkon.
Jiří Janda
Deník.cz
Přidejte odpověď