Co dělá člověk, když mu v práci s daty chybí lidská stránka? Brněnský dobrovolník Václav Hladík našel odpověď v pravidelných návštěvách chráněného bydlení a pomoci lidem na okraji společnosti. Dvě hodiny týdně mu stačí k tomu, aby získal přátelství, perspektivu a pocit smysluplně využitého času. Podle něj stačí udělat první krok, každý si najde svůj způsob pomoci. „Nastavuje mi to zrcadlo,“ říká Václav Hladík z Brna. Dobrovolně pomáhá postiženým lidem
Devětadvacetiletý Václav Hladík z Brna pracuje u plynárenské společnosti, v jeho práci mu ale chyběla určitá sociální a lidská stránka. Proto se rozhodl, že si to nahradí jinde. Každý týden dochází jako dobrovolník do chráněného bydlení v Brně a tráví čas s lidmi s mentálním postižením. Pomáhá jim nakupovat, hraje hry nebo s nimi chodí na fotbal. Je proto po zásluze Dobrou duší z Deníku.
S dobrovolnictvím začal v Anglii
Václav v Brně vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Po vysoké škole chvíli pracoval v plynárenství, ale pak se rozhodl, že odcestuje na rok do Anglie. Právě tam v Birminghamu poprvé začal dělat dobrovolnickou práci.
Skrze jezuitský řád pomáhal především žadatelům o azyl nebo chudým lidem. „Jsou tam větší problémy s chudobou a s bezdomovectvím. Jednak aby se najedli ale také aby, se u nich vytvořil trošku ten pocit komunity,“ vysvětluje mladík.
Toto byla první dobrovolnická zkušenost a od té doby se rozhodl, že v tom chce pokračovat. Jakmile se před dvěma lety vrátil, našel přes Diecézní charitu Brno způsob, jak pomáhat i doma. Vrátil se do předchozího zaměstnání, které ho baví. „Je to ale kancelářská práce s daty, tak jsem hledal možnost, jak na omezenou dobu pracovat s lidmi a být s nimi,“ popisuje Václav.
Přesně to byl důvod, proč dobrovolně pomáhá. Dochází hlavně do Chráněného bydlení svatého Michaela. „Je tam devět mužů s lehkým mentálním postižením. Na první pohled by člověk kolikrát ani nerozeznal, že nějaké mentální postižení mají,“ říká dobrovolník.
Doprovod na fotbal nebo hokej
Zaujalo ho, že jeden klient hledal někoho, s kým by mohl chodit na fotbal nebo hokej. „To mě oslovilo, protože mám sport rád, zvlášť ten fotbal,“ svěřuje se Václav.
Každý čtvrtek po práci za klienty v chráněném bydlení přijde na dvě hodiny trávit čas. Mají nastavený pravidelný režim, chodí do práce v chráněných dílnách, večeří spolu nebo koukají na televizi. Snaží se je podporovat v nějakém sportu nebo pohybu, ale vše se odvíjí od jejich nálady nebo zájmu, což respektuje.
Někdy si jdou zaházet na basketbalový koš nebo se projít. Jindy také jen zůstanou doma a povídají si nebo společně vaří. „Myslím si, že jsem se v tom našel, že se v tom prostě cítím dobře. Přijde mi, že ten čas je nějak aktivně využitý. Dělám něco, co mám rád,“ popisuje Václav.
Je součástí jejich komunity i přes to, že tam je každý týden jen dvě hodiny. Není pro ně jen nějaký cizí dobrovolník. „V každém dobrovolnictví je důležité trošku přerušit tu linku mezi darujícím a obdarovaným a zkusit to srovnat a tady se to podle mě povedlo,“ uvádí Václav.
Pomáhá při sbírce potravin
Václav pomáhá i jinde než v chráněném bydlení. Například při provozu potravinových sbírek. V obchodech vybírají jednotlivé trvanlivé potraviny, které potom přerozdělují různým lidem nebo institucím, kde jsou potřeba.
Nepracuje jen skrz brněnskou charitu. Je součástí komunity Sant’Egidio, která se stará primárně o lidi na ulici. Pravidelně tam chodí a připravuje s ostatníma sendviče, které rozdávají bezdomovcům. I zde je pro něj důležité s těmito lidmi mluvit, aby nešlo jen o materiální pomoc.
Díky tomu si uvědomuje, co je v životě zásadní. „Mnohem víc je to zaměřené na to přátelství a na takovou vztahovost. Je to takové mnohem prostší, jednodušší a vlastně takové lidštější,“ vysvětluje Václav.
Říká, že ho dobrovolnická práce vrací nohama na zem. Když řeší nějaký vlastní problém, tak mu to nastavuje zrcadlo a nebere se pak tak vážně. „Dalo mi to spoustu zajímavých přátelství a těchto zkušeností. Je super mít někoho, kdo se na vás těší, až vás uvidí,“ zmiňuje Václav.
Ve svém okolí ale dobrovolnictví s nikým nesdílí. Je to pro něj cennější věc, když to zůstane jen interní záležitost, kterou vnímá sám. „Bude to asi znít blbě, když o tom mluvím v rozhovoru, ale líbí se mi, když to je mezi dobrovolníkem a tou komunitou,“ povídá Václav.
Zkusit dobrovolnickou práci by lidem doporučil. Hlavně z důvodu, že si mohou vybrat z mnoha aspektů, jak pomáhat. „Každý si může najít něco na míru, kde se bude cítit dobře. Je potřeba udělat první krok, ale není chyba, když člověk zjistí, že to prostě není pro něj,“ dodává mladý muž.
Chráněné bydlení svatého Michaela
• Nachází se v Kosmákově ulici v brněnských Židenicích.
• Je to celoroční pobytová sociální služba, která je kombinací bydlení a podpory.
• Pomáhají tam lidem s mentálním postižením žít důstojně a podporovat jejich samostatnost.
• S podporou asistentů mohou naši klienti bydlet v chráněných bytech, kde sdílí domácnost s dalšími klienty.
• Mohou se věnovat činnostem, které je rozvíjí a zajímají.
Václav Hladík
• Je z Brna. Má 29 let.
• Vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity.
• Pracuje u plynárenské společnosti.
• Jako dobrovolník dochází do Chráněného bydlení svatého Michaela, kde jsou lidé s lehkým mentálním postižením.
• Pomáhá také při provozu potravinových sbírek.
• Je součástí komunity Sant’Egidio, která se stará primárně o lidi na ulici.
Jakub Dupal
Brněnský deník
Přidejte odpověď