Reinhard L
Německo
Moje teta zemřela na rakovinu prsu.
Byla hluboce věřící a poté… no, nevadí, jsem s ní přerušil kontakt kvůli nějakým hloupým poznámkám, které jsem těžko odpouštěl.
Pak byla v nemocnici a já jsem ji navštívil s matkou, která kontakt nepřerušila. Mluvili jsme a matka jí navrhovala, jak by tetě mohla po návratu z pobytu v nemocnici pomoci. Pomoc v domácnosti atd.
Teta plakala, když mě viděla. Myslím, že já taky. Nedokázal bych snést, kdybych jí neodpustil, než zemřela.
Během našeho rozhovoru mě teta držela za ruku. Hladila ji prsty, občas se na mě podívala a jako by mi něco vzkazovala. Zní to divně, ale je to pravda.
Chtěla zemřít. Útrapy chemoterapie pro ni byly příliš těžké. Její současný pobyt v nemocnici byl relapsem po období zotavování. Nechtěla další pobyt v nemocnici, ani nechtěla snášet utrpení spojené s nemocí.
Její žádost, abychom ji v nemocnici navštívili, byla míněna jako rozloučení. Moje teta v tu chvíli věděla, že nemocnici neopustí. Já jsem to věděl, když jsme návštěvu ukončili a jeli domů.
Návštěva byla v pondělí nebo v úterý; její propuštění bylo naplánováno na následující pondělí. Zemřela v neděli… pokojně.
Přidejte odpověď