Co se v sociálních službách daří a proč se o tom tolik nemluví? Domov Jeřabina Pelhřimov založil projekt Vidět dobro, ve kterém sdílí příběhy klientů, zkušenosti zaměstnanců i vlastní chyby. Ukazuje také, jak může sociálním službám pomáhat umělá inteligence.
Když klienti Domova Jeřabina Pelhřimov začali chodit na hokej, nebyla to další aktivita naplánovaná zaměstnanci. Sami přišli s tím, že chtějí navštěvovat zápasy. Z jejich zájmu nakonec vznikla spolupráce s Duklou Jihlava, která trvá už čtvrtým rokem.
Právě takové příběhy chce ředitel Domova Jeřabina Aleš Urban dostat více na veřejnost. Založil proto projekt Vidět dobro, prostřednictvím kterého chce zařízení zároveň předávat zkušenosti dalším sociálním službám.
„O sociálních službách se často mluví v souvislosti s nedostatky, nějakým pochybením nebo financováním, ale to dobro zůstává skryto. Denně se stane na desetitisíce dobrých věcí v sociálních službách. To dobro není tiché, jen jsme si ho odvykli slyšet,“ říká Urban.
Žít ve svém, po svém
Domov Jeřabina má za sebou proměnu, která zásadně ovlivnila život jeho klientů. Před dvanácti lety opustil velký ústavní areál a lidé s mentálním postižením se přestěhovali do menších domácností po okrese Pelhřimov. Cílem bylo nejen změnit místo, kde žijí, ale také jim umožnit rozhodovat o vlastním životě.
„My se řídíme heslem žít ve svém, po svém. Ve finále je to na klientovi, co on chce. My neurčujeme, že dneska jdete na hokej, protože máme lístky. Ti klienti přirozeně přišli a řekli, že by chtěli chodit na hokej,“ vysvětluje ředitel.
Spolupráce s Duklou Jihlava začala v době, kdy klub působil v Pelhřimově. Hokejisté tehdy navštívili denní stacionář a společně s klienty tvořili. Poté je pozvali na stadion. Dnes organizace spolupracuje s klubem čtvrtým rokem a druhým rokem má logo také na ledě Horácké arény.
Zkušenosti, které by neměly zůstat za dveřmi
Právě proměna Domova Jeřabina byla jedním z hlavních důvodů, proč projekt Vidět dobro vznikl. Další organizace v Česku podobnou cestou teprve procházejí. Pelhřimovský domov jim chce nabídnout zkušenosti, ale také otevřeně mluvit o tom, co se nepovedlo.
„Řekli jsme si, proč nesdílet informace, kde jsme se třeba spálili, aby ostatní nemuseli. Jak to řídit po novu, protože se sociální služby posunuly. Je potřeba na to nahlížet jinak než v devadesátkách,“ říká Urban.
Na ty, kteří pomáhají, se nesmí zapomínat
Domov Jeřabina hledá také způsoby, jak pracovníky ocenit. Spolupracuje například s divadly, která nabízí zaměstnancům jako benefit. „Dneska odpoledne jedeme na divadelní představení do Prahy. Dvacet zaměstnanců tam jede v rámci benefitů navíc k práci,“ přibližuje ředitel.
Práce v sociálních službách je podle Urbana náročná nejen fyzicky, ale především psychicky. Zaměstnanci se snaží klientům pomáhat, zároveň hledají hranici mezi podporou a tím, kdy už za člověka rozhodují. Starosti z práce si někdy přinášejí také domů.
„Tady v sociálních službách nejste z kostky ledu, takže vždycky si domů přinesete něco z toho, co klient udělal, nebo vymýšlíte, jak byste mu mohl pomoct. Neustále fungujete v módu toho pomáhajícího,“ říká Urban.
Domov proto využívá supervize pro zaměstnance a koučink pro management. Inspiraci čerpá také ze Slovenska, kde spolupracuje s organizací v Zavaru u Trnavy. Ta má program zaměřený na psychohygienu pracovníků. Zaměstnanci z různých zařízení se tam setkávají, učí se relaxovat a věnovat čas sami sobě.
„My pečujeme o klienty, ale nikdo nepečuje o zaměstnance. Říká se, že pracují srdíčkem, ale tím v obchodě nezaplatí. Proto se snažíme dělat i věci kolem, aby ti zaměstnanci byli pyšní na to, co dělají,“ dodává ředitel.
Sociální služby potřebují mladé
Jedním z problémů, se kterými se organizace potýkají, je nedostatek pracovníků. Podle Urbana je potřeba do sociálních služeb přilákat více mladých lidí. Samotné poslání práce totiž nemusí stačit, pokud zaměstnanci nemají odpovídající finanční ohodnocení.
„Je potřeba motivovat mladé, ať už ve studiu, nějakými stipendii nebo čímkoliv dalším, protože bez nich se v budoucnu neobejdeme,“ míní.
Mladí lidé tak mohou po škole dát přednost zaměstnání, ve kterém si vydělají více. Podle Urbana je důležité, aby se na podporu budoucích pracovníků sociálních služeb myslelo už během studia.
Umělá inteligence může ušetřit čas pro lidi
Projekt se věnuje také novým technologiím. V Domově Jeřabina začali využívat umělou inteligenci například při plánování směn, tvorbě rozvrhů pro denní stacionář nebo při přípravě obrázkového programu pro klienty. Pomáhá také s přípravou tiskových zpráv a publikací.
„U denního stacionáře se dělá program, který nám umělá inteligence obrázkovou formou vygeneruje. Klient ho potom jednoduše pochopí podle obrázků,“ popisuje Urban.
Organizace se díky projektu zaměřenému na využití umělé inteligence v řízení dostala také mezi deset nejlepších řešení v pražské soutěži AI víkend. Podle Urbana byla jedinou organizací ze sociálních služeb, která se do této desítky probojovala.
Zkušenosti z praxe Domov Jeřabina zpracovává do deseti publikací. Sedm z nich je už dostupných na webu. Věnují se například modernímu vedení organizací, personální práci, komunikaci nebo využívání umělé inteligence. Jedna z publikací se zabývá také hranicemi mezi vedoucími a jejich podřízenými.
„Ta nejaktuálnější publikace je Ředitel 2.0, kde je vlastně souhrn všech publikací v kostce,“ přibližuje ředitel.
Dobro se má dostat dál než na Vysočinu
Vidět dobro vzniklo v Pelhřimově, jeho cílem ale není zůstat pouze regionálním projektem. Domov Jeřabina už zaznamenal zájem dalších organizací. Několik z nich si vyžádalo odkazy na publikace a webináře se zúčastnilo více než třicet zástupců sociálních služeb.
Do budoucna chce organizace vytvořit otevřenou platformu, kde budou moci své zkušenosti sdílet i další zařízení. Nejde přitom jen o úspěchy. Důležité je podle Urbana mluvit také o chybách, protože právě ty mohou ostatním pomoci vyhnout se podobným problémům.
„Nemůžeme se stydět za chyby. V dnešní době každý říká, že nemůže uznat chybu, ale to není pravda. Jakmile tu chybu neuznáme, tak se nikam neposuneme,“ říká.
Sociální služby podle něj nemají být konkurenty. Každá organizace má něco, co může předat ostatním. Sdílení zkušeností může pomoci posouvat kvalitu péče.
Na závěr Urban vyzdvihuje především lidi, kteří v sociálních službách pracují. „Chtěl bych poděkovat všem zaměstnancům v sociálních službách za to, že tu práci dělají. Mnohdy na úkor svého volného času a nechávají tam i kus sebe,“ uzavírá.
Karolína Šimková
Pelhřimovský deník
Přidejte odpověď