Při grilování mnozí gurmáni využívají kuličky jalovce (foto) nejen jako koření, ale také k ovonění kouře, který dochutí maso. Někteří ale nevědí, že jalovec je i léčivý.
Plody jalovce jsou léčivé, jak dokazují i mnohé historické prameny. Už Hippokrates je používal k urychlení hojení ran a vnitřně k urychlení porodu.
Hildegarda z Bingenu jalovec používala při horečce o plicních chorobách jako močopudný prostředek. Ve středověku a až do 16. století byl považován za všelék.
Arabové připravovali ve středověku z jalovce pověstná povidla, která jsou ve starších arabských lékopisech dochována dodnes.
Kouř z jalovce byl používán jako prevence proti černému moru a lepře. Dokonce i za druhé světové války pálily francouzské zdravotní sestry jalovec v nemocničních pokojích. Američtí indiáni používali jalovec při obtížných porodech.
Dnes se obvykle jalovec používá při zánětu močového měchýře, plynatosti, křečích a revmatických bolestech ve svalech a kloubech. Laboratorně byl také prokázán účinek proti viru oparu, posílení napětí dělohy i schopnost snižovat hladinu krevního cukru. To je důležité, ale jeho trhání je u nás zákonem zakázáno…
Kde ale jalovec vzít? Dříve byl u nás běžnou rostlinou, respektive keřem. Dnes, pokud nemáte nějakou jeho dekorativní variantu na zahradě, je třeba vyrazit do obchodu.
Přitom jalovec by měl být u nás rostlinou původní a hojnou. Ale není.
Již od starověku se ví, že je léčivý, ale díky brutálnímu sběru jalovcových šištic (nepravý plod) je dnes již v některých krajích buď vzácný, nebo se volně nevyskytuje vůbec. Proto je řazen mezi ohrožené druhy flóry ČR.
Naštěstí jsou stále na světě místa, kde jalovec volně roste.
A to v mnoha formách, od vysokých keřů, po malé poléhavé keříky. Je známo kolem 60 druhů jalovců.
Pro svůj růst preferuje skalnaté svahy, pastviny, vřesoviště či okraje dubových a březových lesů. Má rád slunná stanoviště, která jsou střídavě suchá a vlhká a málo výživná.
U nás nejčastěji roste ve formě štíhlých keřů vysokých do metru a půl. Pro zahrady bylo ale vyšlechtěno mnoho jeho variant, které se liší vzrůstem (od nízkých půdokryvných keřů, po mohutné solitery), ale i barvou jehličí (od svěže zelené, přes tmavou, po stříbrnou). Všechny tyto druhy ale dávají zdravé plody.
Pro jejich vznik je ale potřeba mít více keřů. Jsou to totiž dvoudomé rostliny, samčí a samičí květy rostou na různých rostlinách, které jsou opylovány větrem. Plodem je jalovčinka – modrá kulatá, borůvce podobná suchá, černo-modrá bobulovitá šiška (semeno v dužnatém obalu), na které si rádo pochutná mnoho ptáků.
Tyto plody se sbírají koncem října. Čerstvé jsou velmi trpké, po usušení je lze použít jako koření.
Haló noviny
Jiří JANOUŠKOVEC a Helena KOČOVÁ
Moje babička už léta Jalovec používá prakticky při každém pečení či smažení pro ovonění. A udělat to na gril je super nápad, jenom je potřeba dobře rozmyslet, jak Jalovec do grilu umístit – aby neudělal více neplechy než užitku (např. karcinogenní spáleniny Jalovce).