Když mluvíte s nedoslýchavým, vyndejte si žvýkačku, říká ředitelka

Český rozhlas Vysočina

dnešním hostem Dobrého dopoledne je ředitelka Centra pro neslyšící a nedoslýchavé Kraje Vysočina Ivana Stupková Kohoutová. A je tedy proto, že dnes je Mezinárodní den neslyšících. A já se ptám, kde vidíte největší prostor pro to zlepšení ve společnosti? Pokud jde o přístupnost a inkluzi pro osoby se sluchovým postižením. …

Tak lidé by se určitě neměli bát toho kontaktu s těmi neslyšícími, jak já vždycky říkám, tužka, papír fungovali, fungují. A fungovat budou a v dnešní době i mobilních telefonů, takže se dá vlastně napsat, co vlastně ten člověk po nás chce My můžeme i vlastně odepsat A ano, ta konverzace může trvat o to déle, než se to všechno vypíše, ale vlastně není to důvodem, proč by se jako lidé měli vyhýbat neslyšícím. Nějakým obloukem.

mluvčí 2, Vím, že u nevidomých je to tak, že když stojí na přechodu, tak lidé mají tendenci chtět za ruku a přetáhnout je přes přechod. I když ten Nevidomý třeba jenom přemýšlí, jestli vůbec chce jít doleva nebo doprava. Mají něco podobného třeba i neslyšící, že na ně lidé, já nevím, křičí něco podobného?

Určitě lidé si neuvědomují, že vlastně u neslyšících nemá vůbec význam jakkoliv zvyšovat hlas a stejně se s tím setkáváme. Je teda pravda, že kolikrát i já sama sebe přistihnu, že, že někdy mám tendenci ten hlas zesílit, i když už jsem tady mnoho let v té práci, ale je to takovej ten náš naučený zvyk.

mluvčí 2, Když bysme se teď od té veřejnosti trošku vzdálili a vydali se spíš do veřejných institucí, například škol, nemocnic nebo úřadů, tak, jak oni hledí na ty potřeby neslyšících, jaké změny by mohli třeba zlepšit tu přístupnost?

Případně tak z mýho pohledu jako ředitelky by veřejné instituce určitě měly zlepšit přístup k tlumočníkům, protože se setkáváme s tím, že tlumočníkům jsou vytýkaný věci, který se týkají vlastně konkrétních klientů nebo pacientů, například při přeobjednávání termínů, kdy třeba sestřičkám se nemusí úplně líbit to, že ten pacient to přeobjednává už potřetí a dělá jim v tom neplechu, což z pohledu sestřiček chápu, ale na druhou stranu ten tlumočník pouze zprostředkovává vlastně tu komunikaci, takže on není zodpovědný za to, že ten pacient si to chce vlastně jako přeobjednat, ale jinak si myslím, že jako s institucemi jako takovýma, tak se nám ta spolupráce daří. Dlouhodobě. Spolupracujeme i s nějakými vlastně ORL ordinacemi nebo s foniatry, ale samozřejmě jsou i lékaři, který s námi prostě spolupracovat nechtějí a já si myslím, že je to na škodu toho klienta.

mluvčí 2, Víte, proč nechtějí? Nebo prostě řeknou, že nechtějí a víc to neřeší?

Víceméně, já nevím, jestli to je o tom, že se třeba můžou bát, že prostě nějakým stylem přijdou o ty pacienty, i když my nejsme foniatři, my nedokážeme to sluchadlo nastavit, my nedokážeme ho vydat, my dokážeme nějakou drobnou třeba údržbu, na kterou oni v ordinačních hodinách vlastně musí čekat delší dobu. U nás by to měli třeba o to rychleji, ale já si myslím, že se spíš jako bojí toho, aby ti pacienti k nim jako nepřestali nějakým stylem chodit, ale přitom my, ba naopak ty naše klienty k těm doktorům jako odkazujeme.

teď se budu ptát, co by měla širší veřejnost vědět o životě lidí se sluchovým postižením, aby je přece jenom lépe pochopila.

Tak veřejnost si myslí často, že když neslyšící neslyší, tak si informace vlastně mohou přečíst. Ale už tý veřejnosti vlastně nedochází to, že ty informace můžou být sepsány tak, že ta neslyšící osoba jim neporozumí a je to vlastně tím, že my přijímáme informace prostřednictvím sluchu. Ať už například jedeme v autě, máme puštěný rádio nebo vaříme a běží nám televize, tak my si vlastně neuvědomujeme, že ty informace se nám nějakým stylem ukládají do hlavy. A pak, když potřebujeme při nějaký situaci, tak tu informaci využijeme, ale neslyšící to tak nemají. Oni vlastně, co si nepřečtou, tak nevědí, protože nemají tu možnost to v tom okolí jako slyšet.

mluvčí 2, No, koneckonců, milí posluchači, můžete si to vyzkoušet i vy, zkuste si na den dát na uši protihlluchová sluchátka a uvidíte, co si z toho dne potom vybavíte, nevybavíte a odnesete. Ale nabízí se možná tedy otázka, jak správně komunikovat s neslyšícím, protože oni jsou neslyšící nedoslýchaví, zda jsou někteří neslyšící, kteří dokážou dokonale odezírat a komunikují s vámi a na první dobrou byste vůbec nepoznali, že mají problémy se sluchem.

Jsou určitá pravidla, těch pravidel je mnoho, ale já vždycky říkám, že nejdůležitější je správně artikulovat, určitě mluvit v krátkých větách, protože čím delší souvětí, tím míň tomu ten neslyšící porozumí a hlavně, co často zapomínáme, tak neotáčet se zády, anebo si nedávat přece jen ty ruce před pusu nebo kolikrát se nám stane, že třeba máme i tu žvýkačku. A těm neslyšícím to odezírání vlastně zkomplikuje a u těch nedoslýchavých, tak tam je to samozřejmě taky o tý artikulaci, ale je to taky vlastně o tom zesílení toho hlasu, což u těch neslyšících ten význam vlastně nemá. Mluvit z očí do očí. A za mě největší pravidlo, který prostě je potřeba dodržovat, je mít tu trpělivost.

mluvčí 2, Trpělivost. Ano, ta růže přináší, jak se říká, ale když bychom si ještě popovídali trošku o té osvětě a edukaci, co se týče sluchového postižení, protože velice progresivní je Světluška ve světě nevidomých. Nadační fond Českého rozhlasu. Jak je to ale ve světě neslyšících, je nějaká taková větší organizace, která se snaží to propagovat a přibližovat té veřejnosti.

mluvčí 3, Tak určitě největší organizací je Svaz neslyšících a nedoslýchavých osob v České republice. Vlastně v Praze je to takovej náš největší zřizovatel všech nás jako poboček po republice. A určitě se nějakou osvětu snaží uskutečnit, ale není to tak viditelný, určitě si myslím, že tady by se mohlo lépe zapracovat a vlastně osvěta je jako taková důležitá, ale nejhorší je, že lidé vlastně se o to ani nezajímají do té doby, dokud vlastně se s tím poškozením toho sluchu jakoby sami nesetkají nebo nemají to. Třeba v rodině nebo v okolí je to vlastně podobně jako s jinými nemocemi. Okrajově o nich víte, ale prostě dokud je nezažijete nebo se s nima víc osobně nepotkáte, tak se o ně vlastně víc nezajímáte. A my tady na Vysočině, tak my se snažíme dělat osvětu, snažíme se chodit do škol, do domovů pro seniory, a dokonce i nějaké firmy si nás třeba pozvou, protože zaměstnávají osoby se sluchovým postižením, tak chtějí vlastně vědět, jak s nimi správně komunikovat.

mluvčí 2, Kdyby měl stát investovat do jednoho konkrétního zlepšení pro neslyšící. Co by to bylo, na to se budu ptát. My se dostáváme k otázce, kterou jsem slibovala našim posluchačům, a to je otázka, do čeho nebo kdyby stát měl investovat do jednoho konkrétního zlepšení pro neslyšící? Co by to podle vás, paní ředitelko, mělo být?

Tak za mě to jsou dvě věci. V první řadě určitě investice do tlumočníků znakového jazyka, protože jich je stále nedostatek a za sebe si myslím, že vhodný by bylo vytvoření QR kódů, kde by byly naznakované různé překlady, například v obchodech, když by lidé chtěli třeba vrátit zboží, tak, jak třeba ho vrátit nebo nějaký reklamace nebo jak se objednávat třeba k lékaři, vlastně tyhle QR kódy, kdyby byly různě tak jako umístěný v různých obchodech nebo u lékařů nebo stanicích vlaků, metra a podobně, tak ten člověk by věděl vlastně, jak si tu jízdenku koupit a nemusel by se strachovat, kde ji sežene.

mluvčí 2, V čem mohou moderní technologie pomoci přes zlepšování každodenního života právě lidí se sluchovým postižením?

Tak určitě je to online tlumočení a zároveň existují aplikace, jako je okamžitý přepis a nebo taky aplikace Záchranka, která je za mě hodně významná, protože vlastně neslyšící si do této aplikace uvedou, že jsou neslyšící a tím pádem operátor na druhé straně, když si volají o tu pomoc, tak ví, že nemá vůbec význam vytáčet to telefonní číslo, ale zahájí hnedka komunikaci pomocí zpráv.

mluvčí 2, Když bych se zaměřila ještě na vaše služby, tak na jaké úspěchy vašeho centra jste nejvíc hrdá? Co považujete za největší výzvu, kterou se vám třeba zatím podařilo překonat.

Tak nejvíc hrdá jsem určitě na kolektiv, který mám, protože bez nich bych ty služby nemohla poskytovat na takový úrovni, na jaký je poskytujeme. A jako výzva, tak pro mě je to určitě celorepubliková spolupráce s policií, kdy se vlastně na nás obracejí i s nelehkými kauzami.

mluvčí 2, No, v samotném závěru, pojďme ještě položit tu otázku, kterou jsem si tak jako pořád šetřila. Ale jsou osoby se sluchovým postižením často oběťmi trestných činů?

V posledních, řeknu, třeba pěti letech se setkávám, že ano, nepřišlo mi to, když jsem vlastně začínala tady pracovat, že by to bylo až tak intenzivní, jako to je poslední dobou, takže ano, stávají se oběťmi, ale musím říct, že se zároveň stávají občas i pachateli.

mluvčí 2, My si dnes připomínáme Mezinárodní den neslyšících, co chystáte právě pro neslyšící. V dohledné době za akce.

Tak v dohledné době určitě plánujeme nějaké setkání s neslyšícími přímo u nás v centru, kdy si vlastně s nima posedíme, popovídáme, co je u nich nového, co by chtěli vlastně vědět, znát, na co my sami jako pracovníci se máme lépe třeba zaměřit a plánujeme vlastně i v rámci týdne sociálních služeb mít poradnu otevřenou, kde ukážeme, jak poskytujeme naše služby, jaké například pomůcky máme k dispozici, i hlavně pro ty nedoslýchavé uživatele.

mluvčí 2, Když jsme říkali, že vaše poradna bude otevřená, možná bysme mohli ještě říct, kde vaši poradnu najdeme, případně kde ty informace hledat.

Takže určitě na našich webových stránkách CNN Vysočina CZ a sídlíme na ulici třída Legionářů 24 a je to taková krásná velká budova, kde se nachází i místní restaurace vlastně Buenavista, takže nad ní sídlí naše organizace.

mluvčí 2, Já moc děkuju za to, že jste v rámci Mezinárodního dne neslyšících byla i hostem našeho vysílání. Tolik ředitelka Centra pro neslyšící a nedoslýchavé Kraje Vysočina Ivana Stupková Kohoutová, díky moc a na slyšenou.