Mirka Šimková plánuje na severním Plzeňsku zřídit Domov naděje pro lidi odkázané na umělou plicní ventilaci. Projekt, který má pomoci stovkám rodin v Česku, se zaměří na důstojné bydlení a odbornou péči. Cílem je získat deset milionů korun na koupi a zahájení rekonstrukce statku v Kožlanech, peníze se snaží získat i prostřednictvím sbírky.
Speciální zařízení, kde by mohli trvale či přechodně žít lidé odkázaní na umělou plicní ventilaci, chce na severním Plzeňsku zřídit Mirka Šimková. Sama už 11 let pečuje 24 hodin denně o devatenáctiletou dceru Kláru, za kterou dýchají přístroje. V Česku jsou stovky rodin, které se takto starají o své blízké. „Neexistuje ale žádné zařízení s odbornou pomocí a péčí, kde by mohli lidé odkázaní na plicní ventilaci důstojně žít,“ řekla Šimková.
Vizi společného bezbariérového Domova naděje, kterou nosí v hlavě zhruba rok, chce Šimková uskutečnit prostřednictvím Nadačního fondu Spirit – dech naděje. Pro začátek je cílem získat deset milionů korun na koupi a zahájení rekonstrukce statku v Kožlanech na severním Plzeňsku s rozlehlým pozemkem. Pomoci s tím má sbírka na platformě Znesnáze (https://www.znesnaze21.cz/sbirka/pomozme-vytvorit-domov-nadeje-pro-lidi-na-plicni-ventilaci).
Možností, jak se postarat o člověka odkázaného na plicní ventilaci, je v Česku minimum. Podle Šimkové žijí v rodinách stovky takových lidí a další stovky v nemocnicích na odděleních následné intenzivní péče. Pojišťovny hradí nemocniční pobyt, pro domácí péči uhradí dýchací přístroj, další podporu ale pečující rodiny nedostávají. „Neexistuje žádné zařízení, kde by mohla rodina nechat svého člena na plicní ventilaci, aby si mohla od té náročné, vysilující a nepřetržité péče odpočinout, nebo si řešit své zdravotní problémy nebo třeba vzít na výlet sourozence,“ řekla Šimková. Sama tuto situaci silně pociťuje, protože lékaři jí nedávno diagnostikovali nemoc komplikující pohyb, která ji může také trvale upoutat na vozík. „Mám strach, co bude dál,“ přiznala.
Péče o nemocné i rehabilitační centrum
Spolu s dcerou Klárou, která je kvůli spinální muskulární atrofií odkázaná na elektrický vozík a umělou plicní ventilaci, plánují vznik Domova naděje. Mělo by v něm být deset pokojů pro lidi trvale žijící na umělé plicní ventilaci a deset pokojů pro přechodné, několikatýdenní pobyty, kde by se klienti střídali. „Bude tam proškolený odborný personál, chceme poskytnout nejen péči o dýchací cesty, ale chceme tam mít i skvělé rehabilitační centrum. A chceme, aby se tam žilo. Aby ti, kdo budou na vozíku, mohli jezdit na výlety, ale současně aby ti, kteří jsou upoutaní na lůžko, mohli co nejlépe žít v bezpečném, klidném komunitním prostředí,“ plánuje Šimková.
Její dcera Klára poslední rok studuje na umělecké střední škole, chce dál studovat na vysoké škole. Díky zkušenosti s životem na umělé plicní ventilaci si uvědomuje, jak obtížné může být pro pečující rodiny důvěřovat, že se o jejich blízké dokáže dobře postarat někdo jiný. „Mají strach, aby o něj bylo dobře postaráno, takže bychom chtěli dělat i krátkodobě pobyt klienta s jeho pečujícím. Aby viděli, jak to tam funguje a neměli obavy u nás svého příbuzného nechat třeba na pár týdnů, než si vyřídí třeba operaci v nemocnici a podobně,“ řekla Klára Šimková.
„Potřebujeme, aby se přidali lidé, kteří cítí, že každý má právo žít důstojně. Každá koruna nás přibližuje k okamžiku, kdy lidé závislí na ventilaci nebudou muset zůstávat v nemocnicích,“ dodala její matka.
Více o projektu Domov naděje a možnostech jak ho podpořit najdete na jeho webu: https://www.domovnadeje.cz/
ČTK
Plzeňský deník
Přidejte odpověď