V poslední době byla zveřejněna řada příběhů zdravotně postižených dětí, které je a jejich rodiny přivádí do neřešitelné situace. Podpory by nepředstavovaly závratné sumy, stát přesto zůstává hluchý a spoléhá na pomoc charitativních organizací a různých sbírek, píše čtenář.
V posledním období byla ve sdělovacích prostředcích zveřejněna řada příběhů zdravotně postižených dětí, které je a jejich rodiny přivádí do neřešitelné situace. Podpory by nepředstavovaly závratné sumy, ale rodinám by pomohly zlepšit životní podmínky.
Stát přesto zůstává hluchý a spoléhá na pomoc charitativních organizací a různých sbírek.
Nezpochybňuji tím lidskou solidaritu, ale považuji to ze strany státu za její zneužívání. Minulá politická garnitura, doufám, že definitivně odcházející, měla i má plná ústa řečí o svobodě, demokracii, péči o zdravotně postižené, ale tím to končí.
Problémy a těžkosti »obyčejných« lidí je nezajímají. Nevadilo jim, že na druhé straně byly vypláceny nepřiměřené až nestydatě vysoké platy a odměny manažerům státních podniků a některým státním zaměstnancům.
Dnes burcují k ochraně republiky před prezidentem. To chtějí republiku, která se neumí postarat o své postižené a nemocné? Vždyť měli dostatek času zlepšit sociální systém, ale spíše se jim podařilo jej rozvrátit.
Prostředky na pomoc lidem, kterým již sama nemoc připravuje těžké životní zkoušky, se nenašly, dokonce jim život ještě ztrpčují reformní opatření – sKarty jsou toho dostatečným důkazem.
Haló noviny
František NEBESKÝ
Přidejte odpověď