Mnozí vynikající čeští sportovci prodávají své těžce vydřené medaile na dražbách a takto získané peníze věnují na charitu. Kromě medailí tak na charitu putují i jiné památky na sportovní úspěch – dresy, pochodně …. /na snímku tenistka Andrea Hlaváčková/
Na prodej i medaile
Olympijské medaile. Za ně sice sportovci dostanou mnohdy bohatou odměnu, avšak ne všichni lpí na tom, aby se jim blýskala ve vitríně navěky.
Známým je příběh stříbrného slalomáře Lukáše Pollerta. Své olympijské relikvie prodal a utržených 150 tisíc korun věnoval nadaci Drop In zabývající se pomocí drogově závislým.
Obdobné medaile se prodávají i za desetitisíce dolarů. Jen pro ilustraci. Medaile ze zimních her v Garmisch-Partenkirchenu z roku 1936 přinesla původnímu majiteli na aukci v Atlantě 18 500 dolarů. Peníze na charitu věnovala kromě Pollerta i plzeňská tenistka Andrea Hlaváčková. Za téměř 140 tisíc korun prodala věci z olympijské kolekce z Londýna 2012. V dražbě šly nejvíc na dračku dnes již legendární modré holínky. Prodaly se za 22 tisíc korun.
Své věci nabídl i cyklista Roman Kreuziger. Celkem tak sportovci získali 172 tisíc korun, které věnují na konto stacionáře pro postižené děti.
Dres Kulhavého za 145 tisíc
Dobročinná aukce sportovních suvenýrů od všech deseti českých medailistů z olympijských her v Londýně pak vynesla přesně 576 tisíc korun. Nejvíc stál dres šampiona mezi bikery Jaroslava Kulhavého, částka se vyšplhala až na 145 tisíc korun. Peníze se rozdělily mezi nadaci Rakovina věc veřejná a Konto Bariéry.
„Byl nejdražší? Fakt? Paráda! To jsem nečekal,“ divil se Kulhavý. „Jsem překvapený a strašně rád. Věřím, že ta částka někomu hodně pomůže.“
V rámci projektu České olympijské nadace se dražila i Zeď slávy z Českého olympijského domu z Londýna. Výtěžek z aukce podpořil sportující děti, které vyrůstají ve znevýhodněném prostředí. Dražilo se i 30 modelů vlakových vagonků.
Výtěžek aukce získá místní charitativní organizace Access to Sports, jež zdarma poskytuje sportovní a vzdělávací aktivity pro děti.
Zlatou olympijskou medaili nepotřeboval ani vzpěrač Ota Zaremba. „Co s ní? Potřebuju peníze, medaile je mi na nic. Vůbec mě to nemrzí. U mě doma ve skříni nemá a neměla cenu,“ řekl Ota Zaremba. Zlato, které získal ve vzpěračském dvojboji v kategorii do 100 kilogramů na olympiádě v Moskvě v roce 1980, mu v rukou někoho jiného aspoň trochu vylepšilo život.
Zpěvák Gott dostal od reprezentantky Špotákové oštěp
Zpěvák Karel Gott slavil v roce 2009 sedmdesátiny. „Milý Karle, já bych tu svoji sedmdesátku chtěla překonat o pořádný kus,“ řekla Barbora Špotáková a věnovala oslavenci svůj olympijský oštěp. „A uvidíme, co to hodí. Dáme každý osmdesátku,“ dodala.
Slavná oštěpařka není zdaleka jediná, která se památky na olympiádu „zbavila“. Kuriózním je třeba příběh legendární Dany Zátopkové. Z Helsinek v roce 1952 si kromě zlaté medaile přivezla domů i vítězný oštěp. Její manžel Emil z něj později udělal koště.
„Z jiných mých oštěpů dělal věšáky na prádlo nebo třeba hrábě,“ vzpomínala pro MF DNES Zátopková. „Ale z toho zlatého olympijského holt udělal smeták. Starý smeták se nám tehdy rozbil a já Ťopka (Emila Zátopka) ponoukala: Musíme koupit nový. Jenže on povídá: Ten spodek je dobrej. Popadl můj olympijský oštěp, sundal špičku, trochu ho ošmirgloval a narazil na něj ten smeták,“ dodala.
Mladá fronta DNES
Radek Duchoň
Přidejte odpověď