Jenom jeden ze sedmi handicapovaných má v tuzemsku práci. Problém najít místo se týká i mladších ročníků a lidí s vyšším vzděláním. Na úřadech práce je registrováno asi 15 tisíc postižených.
Společnosti, které jsou ke znevýhodněným otevřené, zviditelňuje soutěž Stejná šance. Do první trojky se dostaly Metropolitní univerzita Praha, pobočka KFC na pražském Andělu a občanské sdružení Petrklíč.
Česká televize – reportáž
Stůl, za kterým sedí, je vyšší, aby se pod něj vešel i vozík. Skříně s knihami mají ve spodních patrech zasunovací dveře.
Jarmila ONDERKOVÁ:
Kdybych to otevírala, tak si najedu k tý skříni, teď vezmu ty dvířka a musela bych couvat.
Jarmila Onderková původně chtěla být zdravotní sestrou. Kvůli nehodě ale tuhle práci dělat nemůže. Teď studuje mezinárodní vztahy a vydělává si jako recepční. Do schodů může pomoct speciální plošina, bezbariérový ale musí být nejen pohyb na pracovišti. Pro většinu vozíčkářů je stejný problém dostat se do práce třeba veřejnou dopravou.
Michaela VOSECKÁ, učitelka angličtiny:
Cestovat hromadnou dopravou je velmi komplikované. Tramvaje vám nenavazují.
Jana BŘEZINOVÁ, vedoucí agentury Rytmus:
Každý postižený má nějaké své specifikum a potřebuje nějakou jinou úpravu. Tak třeba co se týče lidí s potížemi v učení, ty potřebují třeba náplň práce jiným způsobem, ne třeba psanou, ale třeba ústní nebo obrázkovou.
To je ale pro mnoho firem příliš náročné. Přestože ty s více než 25 zaměstnanci musejí podle zákona postižené zaměstnávat, řada z nich dává přednost finančnímu příspěvku do státní kasy. Jenže postiženým nejde jen o peníze.
Anna BENEŠOVÁ, Metropolitní univerzita Praha:
Je to i o tom, aby si zvykli na práci, aby ten režim pracovní vůbec zažili.
Na úřadech práce je registrováno asi 15 tisíc postižených. Někteří z nich marně hledají uplatnění už víc než rok.
ilustrační foto: Flickr.com
Přidejte odpověď