Rušení a slučování speciálních škol je velký problém, který trápí nejen pedagogy, ale i rodiče hendikepovaných dětí. Tyto děti by podle připravované novely školského zákona měly být vzdělávány v běžných základních školách. Jenže odborníci upozorňují – děti mohou mít problém začlenit se do kolektivu.
Česká televize
Andrea BIZOŇOVÁ, matka Pavla: Že by se jako vzdělával v klasické škole s více dětma, tak nepřipadá v úvahu.
Pavla ví, o čem mluví. Její syn téměř nevidí a v běžné základní škole vydržel jenom měsíc.
Andrea BIZOŇOVÁ,: Já jsem celý měsíc s ním seděla v lavici, ale tam je moc dětí, a on nevidí, takže zakopával o všechno a neviděl , oni mu utíkali dopředu.
A tohle je Natálie, má lehké mentální postižení. Ani s pomocí asistenta-pedagoga svým spolužákům nestačila. A právě takové děti jako je Natálie by připravovaná novela školského zákona měla povinně posadit do lavic v běžných třídách.
Lenka KROUPOVÁ, matka Natálie: Po roce se zjistilo, že opravdu to nejde v této škole, protože má nastavené vysoké nároky a tyto děti, které potřebují více
péče, to prostě nezvládají.
To potvrzuje i ředitelka frýdeckomístecké speciální školy. Rušení a slučování škol jako je ta, kterou vede, považuje za nesmysl. Týdně dostává až pět žádostí o umístění žáků.
Dana ZEMÁNKOVÁ, ředitelka ZŠ Frýdek-Místek: Tyto školy tady musí existovat. Pro dítě podstatné a výhodné bylo to, co bylo doposud. Bylo ve svém kolektivu menšího počtu žáků, mělo své vrstevníky, a co je podstatné a důležité, bylo úspěšné.
Základní škola praktická v Opavě vzdělává žáky se specifickými vzdělávacími potřebami necelých devadesát let. K 1. lednu 2015 zaniká, a to i přesto, že jsou kapacity speciálních škol naplněny. Každá základní škola se bude muset na příchod nového náročnějšího žáka připravit. Nakoupit speciální pomůcky, zajistit asistenta pedagoga, anebo bezbariérově upravit prostory školy. A to jsou náklady navíc.
Právě asistent pedagoga je důležitou osobou při práci s dětmi jako je třeba Pavel nebo Natálie. Školy ale na ně nedostávají dost peněz, a tak jich je nedostatek. I tento problém má školská novela změnit.
A hostem Událostí v regionech je Jan Michalík z Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Pane docente, slyšeli jsme, že školská novela má vyřešit hned několik problémů, například nedostatek peněz na základních školách, ale jak, kdo bude financovat pomůcky, osobní asistenty, jak bude inkluze probíhat v praxi?
Jan MICHALÍK:
Tak především je třeba říct, že v současné době je právě novela paragrafu šestnáct a souvisejícího školského zákona v Poslanecké sněmovně, její podstatou je to, že zavádí přístup k dětem se speciálními vzdělávacími potřebami podle míry jejich znevýhodnění, neboli hloubky jejich speciálních potřeb. Až dosud uměl školský zákon rozlišit děti se zdravotním postižením, se zdravotním znevýhodněním a se sociálním znevýhodněním. Právě děti se zdravotním znevýhodněním, o kterých často možná byla řeč právě i ve vaší reportáži, tu podporu v tom stávajícím modelu nějak příliš nedostávali, mluvím o podpoře finanční, o podpoře pomůckové a tak dále. Podstata nového zákona je v tom, že děti by měly být posuzovány podle svých potřeb, je zavedeno pět stupňů podpůrných opatření a teď chci zdůraznit, bez ohledu na to, v jakém druhu nebo typu školy se to dítě vzdělává.
Speciální pedagogika je velmi oblíbeným oborem na vysokých školách. Co bude s jejími absolventy, když nenajdou uplatnění?
Jan MICHALÍK:
Tak to je otázka, týká se to obecně všech absolventů vysokých škol, jestli jich je moc nebo málo, těžko posoudit, já bych řekl především to, že zatím se absolventi, alespoň olomoucké, myslím si, že i ostravské speciální pedagogiky ve školství uplatňují poměrně velmi dobře, samozřejmě je to proces, který se vyvíjí, proměňuje, ale znovu potvrďme jednu věc, jestli děti se zdravotním postižením budou více ve školách hlavního vzdělávacího proudu, potom zcela logicky bude potřeba většího počtu speciálních pedagogů, o tom nemůže být řeči.
Pane docente, díky za váš komentář, přeju hezký večer.
Samozřejmě to je hloupost dávat hendikepované děti do běžných škol. To je to samé jako bychom chtěli hendikepované sportovce začít nominovat do stejných závodů jako zdravé. Nebo dát kvótu, že každý fotbalový tým bude muset mít aspoň dva hendikepované fotbalisty. To by Sparta určitě vyhrála pohár UEFA. Každé hendikepované dítě potřebuje individuální podporu ve výuce a odlišný přístup učitele. Proto taky speciální školy se speciálně vyškolenými pedagogy vznikly. A teď se má tento osvědčený systém bořit a upadnout někam na úroveň rozvojových zemí? Ne nadarmo se říká, že nejhorší je srážka s blbcem…či blbci