Ve Francii se cvičení slepeckých psů věnuje pouze 80 osob.
Dveře klece se sotva otevřou a Izia skáče radostí. „Klid! Sedni,“ říká jí potichu její cvičitel William Saligot. Není čas hry, nýbrž práce. Fenka, kříženec flat-coated retrívra a labradora, nyní chodí po ulicích pařížského 12. obvodu. Náhle se zastaví a sedne si.
„Tím signalizuje příchod k přechodu pro pěší,“ říká cvičitel. Jakmile se rozsvítí zelená, fenka přechází křižovatku. Devětatřicetiletý William Saligot již 13 let pracuje ve Škole pro asistenční psy pro nevidomé a slabozraké v Paříži. V celé Francii toto povolání vykonává 80 osob.
Stejně jako jeho kolegové cvičí William Saligot tři psy. Je jim rok a půl. Kromě Izie to je fenka bílého švýcarského ovčáckého psa Ivoire a labradorský retrívr Inko. „Štěňata se rodí ve škole, zůstávají tu tři měsíce a pak jdou na rok do rodiny, která se uvolila o ně po tuto dobu pečovat. Začínají nabývat citové rovnováhy, zvládat stres a netrpělivost a učí se pohybovat se na ulici: neočichávat všechno, neškubat za vodítko a neběhat za jinými psy,“ vysvětluje William Saligot.
Šest měsíců ve škole umožňuje prohloubit jejich znalosti. Pracuje se s nimi dvě hodiny denně. „Učíme psy chodit s postrojem, jezdit veřejnou dopravou a hledat přechody pro pěší,“ říká. Výcvik nejprve probíhá ve škole, pak v klidných ulicích a nakonec na velkých náměstích.
Když se slepecký pes zastaví a sedne si, signalizuje tím příchod k přechodu.
Psi se učí, jak se mají chovat i při krmení. „Asistenční pes musí zůstat na místě, když se mu dávají granule, a nesmí skákat na osobu, která ho krmí. Když je mám ale všechny tři pohromadě, vždy tu je nějaké to soupeření,“ uvádí William Saligot.
Pro výcvik asistenčních psů jsou pro svou stabilitu v chování a fyzická kritéria vybíráni labradoři, zlatí retrívři, bílí švýcarští ovčáci či border kolie. Vyhovují zejména pro střední vzrůst, sílu, společenský charakter, schopnost soustředění, paměť, samostatnost a přizpůsobivost.
Po šesti měsících výcviku psi získávají certifikát poté, co svého cvičitele se zavázanýma očima dokázali vodit hodinu po městě. „Všichni psi certifikát dostanou, protože ti, kteří se pro tuto práci nehodí, jsou vyřazeni již dříve,“ říká William Saligot. Z 80 štěňat, která se ve škole ročně narodí, je téměř padesátka předána nevidomým nebo slabozrakým. V celé Francii tak z deseti výcvikových center vychází ročně 200 asistenčních psů. Výcvik takového psa stojí 25 tisíc eur (680 tisíc korun), ve Francii však postižení získávají psa zdarma.
Asistenční pes se setkává s novým pánem při dvoutýdenní stáži ve škole. Je to sice krátké období, ale oba se většinou znají již dlouho předtím. Na asistenční psi se čeká v průměru dva roky a během té doby se už při výcviku ukáže, komu by pes vyhovoval.
Pes se učí chodit s postrojem, jezdit MHD, vyhledávat přechody či jak se správně chovat při krmení.
Fabuienne Haustantová našla svého průvodce ve čtyřletém zlatém retrívrovi Finlayovi. Tato profesionální tanečnice, která od dětství trpí progresivním degenerativním onemocněním sítnice, vzpomíná na první kontakt před dvěma lety. „Finlay je dynamický, ale dokáže být v klidu a zcela neviditelný. Rázem jsem se do něho zamilovala,“ říká. „Zcela mu důvěřuju. Řeknu mu: dopoledne jdu tančit a on mě tam dovede. Jsem díky němu zcela samostatná,“ zdůrazňuje.
Dnes ji zlatý retrívr vodí všude, do metra, do autobusu a dokonce i do letadla. Už nepotřebuje slepeckou hůl. Pes se jí stal natolik nenahraditelným společníkem, že její manžel nemohl dlouho jeho přítomnost akceptovat. „Zvykl si už na něho a můj syn ho zbožňuje,“ říká.
Finlay ji také loni ochránil před útokem bulteriéra. Sám to odnesl zraněním do čumáku. Po operaci a týdenní hospitalizaci se mohl ke své šťastné paničce vrátit.
http://www.tyden.cz/rubriky/relax/zvirata/tvrda-drina-jak-se-cvici-slepecti-psi-ve-francii_327817.html#.VJQExf_BBU
Přidejte odpověď