Kvůli vážnému onemocnění či úrazu nemohou ovládat ruce. Oni se však nevzdali. Naučili se malovat ústy a díky svému úsilí a podpoře okolí se stali umělci. Ústy v Česku maluje jedenáct výtvarníků. Vyzkoušet to se rozhodl i redaktor Deníku. Uspěje v této disciplíně, když mu už v základní škole řekli, že malovat neumí?
Olšany – Ležím na zemi a snažím se nakreslit čáru. Tužka mě však neposlouchá a její hrot ujíždí po papíře, kam se mu zachce. Psací nástroj totiž nedržím v ruce, ale v zubech. Poprvé v životě zkouším, jaké je to malovat ústy.
Na papíře se objeví ježatý obrazec, který více než zvířecí hlavu připomíná ozubené kolo. S obdivem sleduji pravidelný ovál, který nakreslil můj zkušený kolega Jakub Hříbek. Je klientem Domova Paprsek Olšany na Šumpersku a malování ústy se věnuje už od školních let. Rukama kvůli svému handicapu nemůže. Rozhodli jsme se, že oba namalujeme kočku. „Jsem milovník koček. Namalovat kočku, to pro mě nic není,“ říká Jakub. S náčrtem šelmy už je dávno hotový, zatímco já se stále pokouším nakreslit nohy a ocásek.
S výsledkem svého snažení v poločase moc spokojený nejsem. Na rozdíl od pěkně pravidelné Jakubovy kočky je ta moje hodně ježatá. Jakýsi pokrok je však přece jen znát. Pohyby tužky se učím jemněji ovládat jazykem. Urputnost mého snažení se ostatně do psacího nástroje doslova vryla. Zhruba ve dvou třetinách výšky tužky zejí hluboké díry po zubech. „Nejhorší bylo nakreslit tlamičku, čumák a oči,“ ukazuji Miladě Sobkové, která Jakubovi při malování asistuje. „Však štětcem to půjde lépe,“ slibuje.
Opravdu. Štětec s barvou se na rozdíl od tužky nezadrhává, po papíře lehce klouže a zanechává za sebou docela pravidelné pruhy, které budou tvořit mourovatý kočičí kožíšek. Hlavně musím držet linky a nepřetahovat jednu barvu do druhé.
Po chvíli přijdu na to, že nejlépe štětec v barvě namočím tak, že s ním protipohybem horní a dolní čelisti otáčím. Ani vyprání štětce ve vodě nepředstavuje nepřekonatelný problém. Stačí ho chytit do zubů a špičkou jazyka s ním v misce s vodou rychle pohybovat sem a tam.
Během pár desítek minut zjišťuji, že při malování ústy mě paradoxně nejvíc bolí ruce. Ležím totiž na břiše na koberci a horními končetinami se podpírám. Zabrat dostávají také zuby. Hlavně ve chvíli, kdy maluji pozadí a tlustý štětec musím pevně stisknout řezáky. Nastává nejtěžší část mé práce. Tenkými linkami kreslím kočce obličej. Štětec držím křečovitě v ústech a hlavou pomalinku opatrně pohybuji nad papírem. Na obrázku se objevují čumáček, tlamička, fousky. Hlavně aby se mi štětec v zubech nezvrtl nebo mi na papír nekápla barva, opakuji si v duchu.
Kočka na jarní louce s pampeliškami je konečně hotova. Handicapovaný výtvarník i jeho asistentka nešetří obdivem, když se mi do rohu výkresu podaří ústy čitelně podepsat. „Jste fakt šikovný, hned bych vás vzala do spolku,“ říká při pohledu na můj výtvor Milada Sobková. „Opravdu se vám to povedlo. Nečekal jsem, že to napoprvé bude takhle dobré,“ přidává se Jakub Hříbek. Jejich slova mě opravdu těší. Z hodin výtvarné výchovy v základní škole jsem si odnesl pocit, že kreslit neumím ani rukama. Picasso ze mě určitě nikdy nebude. Třeba ale nejsem tak úplné výtvarné nemehlo, jak jsem si celé roky myslel.
Malování ústy
– Pomocí úst a nohou malují umělci, kterým tělesné postižení nedovoluje tvořit rukama. V Česku maluje ústy jedenáct výtvarníků, nohama jeden.
– Umělce malující ústy a nohama sdružuje nakladatelství UMÚN. Poskytuje jim podporu a vydává jejich tvorbu.
– Na Šumpersku ústy maluje jednatřicetiletý Jakub Hříbek. Od tří let žije v Domově Paprsek Olšany, příspěvkové organizaci. Kreslení a malbě se věnuje od školního věku. Častým námětem obrazů jsou kočky.
– Jakub Hříbek maluje každé pondělí tři a půl hodiny. Jeho výtvarnou tvorbu mu pomáhá rozvíjet výtvarnice a pedagožka Milada Sobková.
01.06.2015
Petr Krňávek
Olomoucký deník
http://www.olomoucky.denik.cz/
Přidejte odpověď